Právní myšlení 17. a 18. století

1. Právní myšlení 17. a 18. století

2. Právní filozofie 17. století • Racionalismus - silná víra v lidskou schopnost objevit základy společenského řádu a rozpracovat a prosadit pravidla, která tento řád vyjadřují • Laicizace práva - byla výsledkem přesvědčení autorů přirozenoprávní školy, že právo lze vydedukovat z morálky • Právní věda se soustřeďuje na jednotlivce s jeho vůlí a s jeho právy • Teorie společenské smlouvy

3. Hugo Grotius (1583 – 1645) • Holandský právník, představitel školy přirozeného práva, jeden z prvních teoretiků mezinárodního práva • Byl první, kdo přenesl otázky vztahů mezi státy z morálky do práva a kdo se snažil na ně dát přesné, tedy právní odpovědi • Utvářel mezinárodní právo tak, že na mezinárodní vztahy aplikoval pro všechny přijatelné přirozené právo, založené na lidské zkušenosti a ověřené tradicí

4. Hugo Grotius – přirozené právo • Nikoli Bůh, ale rozum je prvotním zdrojem přirozeného práva • Přirozené právo je vyjádřením vnitřních morálních imperativů člověka, diktovaných správným, řádným rozumem • Povinnost sociability, tedy povinnost spolužít s druhými, je důležitým zdrojem práva • Pro harmonické soužití lidí je nezbytně nutné šetřit lidský život, nesahat druhému na věci, které potřebuje ke své existenci, neškodit mu (případně mu škodu nahradit) a dodržovat daný slib.

5. Osvícenství • Osvícenství je intelektuální hnutí, životní postoj a filozofický směr 18. století, který znamenal převrat ve vývoji evropského myšlení. • Osvícenství je odmítavou reakcí na barokní religiozitu, proti níž staví vlastní prostředky a možnosti člověka - racionalismus, logiku a humanismus. • Vytvořilo vlastní duchovní, etické a estetické principy, které daly základ mj. dnešním konceptům občanské svobody a rovnosti, demokracie, pokroku a lidských práv.

6. Přirozenoprávní racionalismus a smluvní teorie • Modernější přístup ke státoprávním otázkám - teoretickým východiskem bylo opuštění středověké představy o vztahu vládnoucích a ovládaných - již jde o vztah státní moci a občana • Občan má svou důstojnost a svá práva, s kterými přichází na svět a které mu nemůže nikdo odebrat, protože jsou v souladu se základními zákony lidského rozumu • S myšlenkou přirozeného práva šla ruku v ruce také myšlenka o smluvním původu státu • Lidé se sice vzdávají realizace svých přirozených práv ve prospěch moci, ale ponechávají si možnost kontrolovat účel, jemuž moc slouží

7. Thomas Hobbes (1588 – 1679) • Anglický filozof a politolog, známý dnes především jako teoretik práva a společenské smlouvy • Vychází z teze, že člověk je v původní podobě tvor nespolečenský • V tzv. přirozeném stavu má každý tolik práv, kolik si jich dokáže vydobýt - přirozený stav je proto pro lidi neúnosný, přináší jim jen utrpení • Stát tedy není výsledkem sociálního instinktu, ale bezbrannosti a pudu sebezáchovy jedince

8. Thomas Hobbes – společ. smlouva • Společenská smlouva v jeho podání má jeden aspekt - podrobení se suverénní moci • Jediným posláním státu je zabezpečovat blaho občanů • Suverén nepodléhá kontrole poddaných a o všem rozhoduje bez jejich účasti - poddaní jsou mu bezpodmínečně a beze zbytku podřízeni • Lid nemá právo odvolat mandát, který dal svrchované moci a to ani tehdy, jestliže tato moc vládne v neprospěch občanů

9. Thomas Hobbes – právo • Přirozené právo je pro Hobbese samotnou svobodou, kterou má každý proto, aby ji využíval jak nejlépe umí • Hobbes akceptuje existenci přirozeného zákona i jeho vliv na chování lidí, neuznává však jeho právní povahu a obsah • Tento přirozený zákon je třeba začlenit do obsahu pozitivního práva, čelit tím libovůli při jeho výkladu a zabezpečit tak jeho objektivitu • Zde má své zárodky právní pozitivismus se svými nároky na řád a právní jistotu

10. John Locke (1632 – 1704) • Anglický filozof, proslul zejména svou empiristickou teorií poznání a svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí • Díla: • Dvě pojednání o vládě • Esej o lidském rozumu • Dopis o toleranci

11. John Locke – společenská smlouva • Přirozený stav nazývá občanskou společností, na rozdíl od Hobbese chápe tento stav jako zlatý věk lidstva, ve kterém vládnou přirozené právo, svoboda, rovnost a vlastnictví • Z pocitu nedostatečné bezpečnosti vyplývá ochota lidí vzdát se tohoto stavu • Společenskou smlouvu tvoří dva akty - nejdříve se mezi sebou dohodnou jednotlivci a vytvoří občanskou společnost (pactum unionis) a až potom se společnost dohodne jakou bude mít moc podobu - na vytvoření státu a státních orgánů (pactum subjectionis)

12. John Locke – právo • Přirozená svoboda má své hranice v přirozeném právu • Platné právo je konkretizací přirozeného práva v juristicko-technické rovině a jeho mocenskou garancí • Společenská smlouva je pramenem pravomoci státu přeměnit „natural rights“ na „legal rights“ • Pokud moc neslouží účelu, k němuž byla dohodnuta, je zde právo na odpor

13. John Locke – dělba moci • Locke pro revoluce neměl příliš sympatie, a tak se zamýšlí nad tím, jak jim předejít a zabránit tomu, aby se moc zvrhla v tyranii - teorie dělby moci • Občanská vláda má podle něj vykonávat tři moci: zákonodárnou, výkonnou a federativní - tyto moci mají být svěřeny různým orgánům, aby se dosáhlo toho, že se budou navzájem kontrolovat • Zákon je rozhodující nástroj nejen zabezpečení, ale i rozšíření svobody člověka, jeho osobnosti a současně jej chrání od zvůle a despotismu druhých

14. Charles Montesquieu (1689 - 1755) • Francouzský právník, filosof a spisovatel, kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby • Perské listy - satira na francouzský absolutismus • Hlavním dílem je Duch zákonů - Montesquieu zde používá historickou, místy až sociologickou metodu • Lidská společnost je produktem působení objektivních zákonů, které formovaly dějiny a tím i ducha každého národa

15. Charles Montesquieu – dělba moci • V každém státě je nutno rozlišovat tři státní funkce - zákonodárnou, soudcovskou a výkonnou • Jeden orgán nemůže mít v rukou dvě nebo dokonce tři státní moci • Je nezbytné, aby jedna moc byla omezována druhou mocí - tím bude mezi nimi dosaženo rovnováhy a jedna bude druhou udržovat v žádoucích mezích

16. Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778) • Východiskem politického učení tohoto filozofa je nový pohled na člověka a společenské poměry všeobecně - je obsažen především v jeho díle O původu nerovnosti mezi lidmi • V přirozeném stavu vedli lidé šťastný život • Vzniklo soukromé vlastnictví - mravní nerovnost • Mravní nerovnost si vyžádala vytvoření státu a vznik zákonů, které stabilizují a garantují vlastnické a mocenské vztahy - vzniká politická nerovnost

17. Rousseau – společenská smlouva • Jeho představu o stanovení rovných podmínek života ve společnosti představuje jeho nejslavnější dílo O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva • Důsledkem uzavření smlouvy je, že místo jednotlivých osob, které uzavřely smlouvu vzniká celek, který má vlastní vůli – stát; nositelem suverenity a tedy zdrojem moci ve státě je lid • Rozhodnutí jsou přijímána na základě obecné vůle (volonté générale) - ta se utváří v procesu přímé demokracie