Download
1 / 29
300 likes | 843 Views
ROKOKO. V 18. století přechází baroko plynule v rokoko. Název je odvozen z francouzského rocaille = mušle, kamení, tak byl označován v té době oblíbený asymetrický ornament ve tvaru C nebo S, složený z lasturovitých útvarů.
E N D
ROKOKO V 18. století přechází baroko plynule v rokoko.
Název je odvozen z francouzského rocaille = mušle, kamení, tak byl označován v té době oblíbený asymetrický ornament ve tvaru C nebo S, složený z lasturovitých útvarů. • Rokoko je umělecká epocha, která začala ve Francii po smrti krále „Slunce“ Ludvíka XIV. (1715). • Rokoko se představuje především jako dekorativní styl. Stěny a klenby světských i církevních staveb jsou pokryté lehkými, elegantními ornamenty provedenými ve štuku a zlatě, ve formě fresek a motivů popínavých rostlin. Ukázky. • Doba největšího rozkvětu nastává kolem roku 1730. • Místo mystiky, temnosvitné dynamičnosti a určitého patosu baroka nastupuje zjemnění, lehkost, hravost a galantnost.Tomu odpovídají i náměty v malířství: nikoli vypjaté scény z náboženské oblasti, ale výjevy z pastýřských her a galantní motivy (slavnosti lásky, hravé špásování mužů a žen, kratochvilné okamžiky).
Architektura • Ve Francii začal používat architekt Robert de Cotte dekorativní motivy, které se plně rozvinuly v rokokových interiérech pařížských paláců třicátých let 18. století. • Ve Versailles upravovali soukromé byty královského dvora architekti J. J. Gabriel a jeho syn J.A. Gabriel. • Jedno z nejkrásnějších rokokových center vzniklo v Nancy – náměstí s fontánami, sochami bohů a zvířat…, dále náměstí Svornosti v Paříži a malý Trianon ve Versailles. • Místo francouzské barokní zahrady se stále více začala uplatňovat „přírodní“ anglická zahrada s okrasnými stavbičkami, z nichž se zvláštní oblibě těšila „chýše“.
ROKOKO V ČECHÁCH • V Čechách se rokokové prvky objevily v pozdním díle K. I. Dienzenhofera (palác Piccolomini - dnes Sylvia – Taroucca). • Pražské rokokové paláce projektoval Anselmo Lurago (Goltz – Kinských). • Vynikající rokokový interiér navrhl A. Lurago na zámku v Hoříně. • Jeden z nejkrásnějších rokokových zámků je od J. J. Wircha v Bečvárech. Ukázka.
Sochařství • Lambert - Sigisbert Adam a Michael - Ange Slódtz Oba významní sochaři období Ludvíka XV. studovali v Římě Berniniho dílo a ve své tvorbě dokázali sladit italské podněty s rokokovým stylem, a to zejména při sochařské výzdobě interiéru. • Jean - Baptiste Lemoyne, dvorní sochař Ludvíka XV., vynikl jako portrétista. K jeho dílu patří jezdecká socha Ludvíka XV. ve Vojenské škole v Paříži. • Francouzské sochařství ovlivnilo sochařskou tvorbu v Anglii i v Německu. V Německu sdílela oblibu francouzského rokoka s německou šlechtou i církev.
Sochařství v Čechách Ignác František Platzer patří k předním představitelům barokní a také rokokové tvorby. Dílo: Klasicistní Flora na schodišti paláce Piccolominiů se harmonicky pojí s humorem rokokových putti. Ukázka. Vedle Platzerovy dílny působila v Praze ve druhé polovině 18. století i dílna Prachnerova. Ukázka.
Malířství Hlavní představitelé: • Antoine Watteau • Fracois Boucher • Jean - Honoré Fragonard • G. B. Tiepolo • Antonio Canal zvaný Canaletto
Francie Francouzské rokokové malířství představuje syntézu prvků italských, benátského kolorismu, francouzského klasicismu, vlámského i holandského baroka, je komorním závěrem baroka. • Antoine Watteau byl největším mistrem francouzského rokoka. Rokokové zjemnění se projevilo v námětech – nejoblíbenější byly slavnosti lásky – komedie o věčně pomíjivé lásce a jaru. V divadle se Watteau seznámil s herci, herečkami a tanečnicemi, kteří se stali hlavními hrdiny jeho obrazů (Scaramouche, Harlekýn, Pierot). Námět měl u Watteaua nepatrný význam, názvy dali obrazům rytci, kteří je reprodukovali. Watteau vytvořil mnoho obrazů, jen v rytinách provedených podle nich se jich dochovalo na pět set. Ukázky: Odjezd na Cytheru, Nalodění na Kythéře Rokoko objevilo kouzlo smyslnosti a rozechvělé poetičnosti, zacházející někdy až do mravní frivolnosti a erotičnosti. Oblíbenou technikou rokokové malby se stal pastel.
Francois Boucher Inspektor manufaktury na gobelíny v Beauvais, profesor a později rektor pařížské malířské Akademie, první královský malíř a oblíbenec paní de Pompadour, kterou učil malovat a sám ji několikrát portrétoval. Ukázky: Herkules a Omphala, Toaleta Venušina • Jean Honoré Fragonard Boucherův žák, poslední velký malíř francouzského rokoka, se věnoval galantním námětům a rád portrétoval herečky, zejména Madame Guimard, slavnou primabalerinu pařížské Opery. Fragonardovo koloristické umění, jehož půvab spočívá v malířském rukopise, objevil pro impresionismus A. Rodin. Ukázky: Závora, Houpačka, Koupající se, Rej amorků
Itálie • Giovanni Battista Tiepolo Reprezentuje benátské rokokové malířství. Stal se vyhledávaným malířem v cizině v období rokoka (například Apoteóza Španělska, trůnní sál královského paláce v Madridu). Ovlivnil dílo mladého F. Goyi. Ukázky: Papež Klement I. se modlí k Nejsvětější Trojici, Pulcinella a tanečnice na laně • Canaletto Byl představitelem iluzionistické veduty = pohled na město. Canalettovy pohledy na Benátky si oblíbili zvláště Angličané, proto v letech 1746 – 1754 působil převážně v Londýně, kde maloval pohledy na toto město (Pohled na Londýn s Temží, Národní galerie v Praze). Ukázka. Pohled na Canale Grande
České země • Norbert Grund byl typickým rokokovým malířem. Malířsky nejpůvabnější jsou jeho galantní výjevy podle grafických předloh francouzského rokoka. Maloval také lovecké výjevy, jarmareční scény, cikánské tábory, přístavy a italské komedie podle A. Watteaua. Ukázka. • František Xaver Palko slezský malíř, který se stal vedoucím freskařem po Reinerově smrti. Své hlavní dílo vytvořil v Praze, kde namaloval Apoteózu svatého Mikuláše v kupoli světcova chrámu na Malé Straně. Ukázka.
Vytvořený obrazový a textový učební materiál vznikl v rámci projektu SIPVZ jako doplněk učebních materiálů využívaných v estetické výchově. Byl připraven výhradně pro účely výuky. Pro tyto účely nám autorský zákon dovoluje citovat autorská díla celá nebo jejich části. Doporučení: zpracované kapitoly lze využít jak pro výuku estetické výchovy, tak i dějepisu, českého jazyka, základů společenských věd…
Použitá literatura: • Prokop,V.: Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 • Mráz, B.: Dějiny výtvarné kultury 1 – 4. Praha 2000 • Kol.: Průvodce výtvarným uměním I – V. Praha 1994 • Pijoan, J.: Dějiny umění 1-12 Praha 1982 – 1990 • Gombrich, E. H.: Příběh umění. Praha 1975 • Herout, J.: Staletí kolem nás. Praha 1970 • Hora, P.: Toulky českou minulostí 1-9. Praha 1985 – 2004 • Stadler, W.: Dějiny sochařství. Praha 1996 • CD ROM Artopedia 2 • CD ROM Encyklopedie světové architektury • CD ROM Lexikon českých výtvarníků .. • Frontisi, C.: Obrazové dějiny umění, Knižní klub • Ruhrberg, Schneckenburger, Frickeová, Honnef: Umění 20. století, Taschen • Hrůza, J.: Svět architektury,Aventinum Praha 2000 • Kol.: Dějiny českého výtvarného umění I.-VI., Academia Praha 1989 – 2006 • Dempseyová, A.: Umělecké styly, školy a hnutí, Slovart 2002
