Znečištění

1. Znečištění Pihera Martin

2. Pojem znečištění: • Znečistění referuje o škodlivých účincích některých látek na okolní prostředí [Wikipedia 2.8]. • Všeobecně lze na tento proces pohlížet jako na výsledek lidské aktivity, která má za následek nežádoucí změnu životního prostředí.

3. Rozdělení: • Tradiční rozdělení do podkategorií, umožňuje vnímat znečištění lokálně i globálně. • Dělení je následující: znečištění vzduchu, znečištění vody, lodníznečištění, světelnéznečištění a zvukovéznečištění

4. Znečištění ovzduší • Definice významných ukazatelů znečištění ovzduší: • Emise - děj, při kterém jsou vnášeny cizorodé látky různého skupenství do ovzduší. Vyjadřují množství znečišťujících látek vypouštěných ze zdrojů za jednotku času, nejčastěji se uvádějí v tunách za rok. • Měrné emise jsou emise znečišťujících látek za určité časové období připadající na jednotku plochy území nebo obyvatele

5. Znečištění ovzduší • Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší je evidováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší REZZO = množství znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší. Podle závislosti na druhu zdrojů a jejich tepelných výkonů je členěn na 4 kategorie: • 1) velké zdroje s tepelným výkonem nad 5 MW2) střední zdroje s tepelným výkonem 0,2 - 5 MW3) malé zdroje s tepelným výkonem do 0,2 MW4) mobilní zdroje (doprava)

6. Znečištění ovzduší • Imise - vyjadřují stav kvality ovzduší, úroveň koncentrace cizorodých látek v ovzduší. Koncentrace se vyjadřují průměrem hodnot naměřených na stanoveném místě v určitém časovém úseku jako: • průměrná roční koncentrace znečišťující látky (IHr), tj. střední hodnota koncentrace, zjištěná na stanoveném místě v časovém úseku jednoho roku jako aritmetický průměr z průměrných 24 hodinových koncentrací. • průměrná denní koncentrace znečišťující látky (IHd), tj. střední hodnota koncentrace, zjištěná na stanoveném místě v časovém úseku 24 hod. , nebo střední hodnota nejméně 12 rovnoměrně rozložených měření průměrných půlhodinových koncentrací v časovém úseku 24 hod.

7. Znečištění ovzduší • Znečišťovatelé: zemědělství, doprava, domácnosti, výrobní podniky, energetika • Zemědělství v Evropské unii je podle statistického úřadu Eurostat po energetice druhým největším znečišťovatelem ovzduší skleníkovými plyny. Celkově se zemědělství na produkci skleníkových plynů v EU podílí 10%. Podle údajů Eurostatu došlo v letech 1999 - 2003 ke snížení škodlivých emisí způsobovaných zemědělstvím o 6 %. Hlavními zdroji znečištění jsou metan, který vzniká v trávicím ústrojí zemědělských zvířat, hnůj a průmyslová hnojiva. která se na výrobě skleníkových plynů v roce 2003 v EU podílela ze 48%. • Největším producentem metanu a hnoje je dobytek. Ten do ovzduší dodává 84 % metanu a 35 % se podílí na tvorbě škodlivých látek z hnoje.

8. Znečištění ovzduší • Aby vydělali tisíc dolarů, musejí Češi do ovzduší vypustit 1,66 kilogramu oxidu siřičitého, průměr OECD činí 1,2 kilogramu a průměr EU 0,85 kilogramu, hůř na tom jsou podle tabulek Španělé s 1,8 kilogramu.

9. Znečištění vody • Faktory způsobující znečištění vody: • Výskyt patogenních organismů. Viry, bakterie prvoci a některé organismy jsou přítomny v odpadních vodách z lidských sídel, v odpadech ze zemědělské výroby, či ze skládek tuhého komunálního odpadu(TKO). Voda takto znečištěná je nevhodná k pití a často i k zavlažování, především vzhledem k možnému ohrožení zdraví lidí. Tímto způsobem se mohou přenášet nákazy živočichů a rostlin. • Rozklad netoxických organických látek. Odpadní vody z potravinářského, textilního a papírenského průmyslu i zemědělství mohou obsahovat tuky, bílkoviny, polysacharidy a zbytky rostlinných i živočišných tkání. Tyto jinak netoxické látky jsou ve vodě dále rozkládány. Při rozkladu je spotřebováván rozpuštěný kyslík. Ve vodě bez kyslíku nemohou žít rostliny ani živočichové. Tato voda je vhodná jen pro některé druhy bakterií. Takové vody zapáchají

10. Znečištění vody • Nadměrný obsah živin. Za živiny jsou považovány látky potřebné pro růst rostlin. Jde většinou o rozpustné soli, které jsou obsaženy v zemědělských hnojivech. Tyto látky se do vod dostávají v podobě splachů z polí a z pastvin, dusičnany také ze septiků a z hnojišť. • Kontaminace toxickými kovy.Rozpustné nebo nerozpustné sloučeniny některých kovů ( jako jsou Hg, Pb, Zn, Cd, Cu, Cr, Ni, As), se do vod dostávají z různých technologických procesů, při těžbě a zpracování rud a z chemického průmyslu. Často jsou součástí nerozpustných částeček, s nimiž se usazují v řekách a v jezerech. Postupným uvolňováním kontaminují vodu.

11. Znečištění vody • Toxicita organických látek .Při zpracování ropy a uhlí, při výrobě barev a laků přecházejí do vody různé organické látky. Jsou většinou ve vodě nerozpustné. Toxicita některých látek nemusí být vysoká, ale mohou svým zápachem, či zabarvením omezit použití vody. • Okyselování srážek.Při spalování uhlí, ropy a plynu vznikají oxidy síry a dusíku, plyny, které ve srážkové vodě tvoří slabé kyseliny. S deštěm či se sněhem se nakonec dostávají do vodního prostředí. Způsobují tak jev známý jako okyselování vod pramenů a jezer.

12. Znečištění vody • Výskyt pevných látek ve vodě – suspenze. Vlivem eroze, zvířením usazenin, splachů z prašných povrchů a také přímým vypouštěním kalů se mohou dostat toxické i netoxické částečky pevných látek do vody. Mohou se na nich uchytit i choroboplodné zárodky. Z fyzikálního hlediska tyto částečky mohou značně omezovat prostupnost vody pro světlo, a tak nepříznivě ovlivňovat fotosyntézu v hlubší vodě. • Zvyšování teploty vody – odpadní teplo. Díky vysoké spotřebě vody pro chladící účely v technologických procesech různých odvětví průmyslu, při výrobě energie, při ohřevu vody v domácnostech se v některých povrchových tocích zvyšuje teplota vody. Zásahem do teplotního režimu toků je i vypouštění vody z přehradních nádrží spodem.

13. Znečištění vody • Průnik radioaktivních látek . Dlouhodobým sledováním radioaktivity usazenin bylo prokázáno, že se při těžbě a zpracování uranové rudy dostává do vody řada radioaktivních látek. V ČR je tak postiženo hlavně Labe, Vltava a Ohře. Jde o radium, thorium, popř. uran.

14. Světelné znečištění • světelným znečištěním se rozumí každá forma osvětlení umělým světlem, které je rozptýleno mimo oblasti, do kterých je určeno, zejména pak míří-li nad hladinu obzoru. • limitní hodnoty podílu světelného toku svítidel do horního poloprostoru pro jednotlivé kategorie zón prostředí z hlediska potřeb astronomických pozorování (E1 až E4), uvedené v  tabulce 1.

15. Světelné znečištění • Tab. 1 Největší povolený podíl světelného toku svítidel do horního poloprostoru

16. Světelné znečištění • E1 - oblasti se skutečně tmavým prostředím, např. národní parky apod., kde se komunikace obvykle neosvětlují • E2 - oblasti s nízkými jasy, obecně venkovské obytné oblasti s nízkými stupni osvětlení komunikací • E3 - oblasti se středně nízkými jasy, obecně městské obytné oblasti • E4 - oblasti s vysokými jasy, obecně městské čtvrti s pozemky k bydlení i ke komerčnímu využití se značnými aktivitami v noci • Z hlediska astronomických aktivit je do jednotlivých zón možno zařadit: • E1 - observatoře mezinárodního a celostátních významu • E2 - postgraduální a akademická studia • E3 - studentské práce a amatérská pozorování • E4 - příležitostní pozorování noční oblohy • Jedním z nejúčinnějších opatření, vedoucích ke snížení ovlivňování astronomických pozorování, je využívání monochromatických světelných zdrojů, zejména nízkotlakých sodíkových výbojek. Důvod: Nedochází k ovlivňování jiných spektrálních pásem.

17. Vlastní názor - závěr Znečištění naší planety není jen lokálním problémem. Jedná se o velice rozsáhlou tématiku, které by se mělo věnovat dle mého názoru více pozornosti. Měli bychom se ale vyvarovat toho, abychom sklouzli jen k debatám. Já osobně jsem si tedy prošel svůj způsob života a některé pohledy a skutky pozměnil. Nespočívalo to jen v třídění komunálního odpadu, ale i úspornosti v domácnosti, prosazování praní ekologicky odbouratelnými pracími prášky, odmítnutí nabídky výrobků masných společností atd. Začal jsem tedy vlastním příkladem, protože nejlépe je vždy začít u sebe. Děkuji za pozornost věnovanou této tématice.

18. Znečištění a zákony ČR Tři základní právní předpisy o ovzduší • 1) zákon č. 211/94 Sb., úplné znění zákona č. 309/91 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší) • 2) zákon č. 389/91 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování ve znění pozdějších předpisů • 3) vyhláška MŽP ČR č. 117/97 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší. • Zákon o odpadních vodách • Vláda nařizuje k provedení § 31, § 32 odst. 2 a 3, § 35 odst. 2 a § 38 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů