Karel Kosina

1. Karel Kosina Přístupy poskytování sociálních služeb na principu integrace, začlenění, segregace, vyloučení. Foto: Robert Mečkovský

2. Vymezení pojmu • Člověk s postižením, který je odkázán v dnešní době na poskytované sociální služby se stává součástí instituce a systému která jej více nebo méně omezuje s odůvodněním na přiměřenou, nepřiměřenou péči, ochranu a náležitý dohled. • Z praxe víme, že poskytovatelé sociálních služeb se značně liší ve formě poskytované péče. Vymezil jsem je na integrované formy začleněné do běžného života a segregované formy uzavřené, vyčleňující z běžného života.

3. Institucionalizace • Instituce poskytující sociální péči vytvářejí byrokratické mechanizmy v rámci své struktury a požadavků donátorů, kteří podmiňují získání finančních prostředků další byrokratizací a metodologického svázání. • Okruh institucionalizace a byrokratizace vymezuje omezený prostor, který nenabízí uživateli služeb život v přirozeném prostředí domova integrovaného v běžné zástavbě. Nemalá část populace je nucena žít v podmínkách, které jsou nelidské v tom smyslu, že s lidskostí a běžným životem nemají nic společného.

4. Institucionalizace a de-institucionalizace péče • Institucionalizace omezuje přirozené aktivity jednotlivce, rodiny a formalizuje péči, která se vzdaluje běžnému životu. • De-institucionalizace podporuje začleňování do běžného života a poskytování péče v přirozeném prostředí.

5. Začlenění a vyčlenění • Nikdo z nás, kteří žijeme například s rodinou v bytě nepředpokládá, že budeme s dětmi a manželkou sepisovat individuální plány, ale umíme si v dialogu naplánovat společný výlet a cíl. Nikdo z nás doma nesepisuje standardy kvality rodiny, ale umíme více či méně v dialogu standardizovat naše potřeby, cíle… • Poskytovatel i uživatel služeb se ocitají v jisté pasti sociálních sítí, které více vyčleňují, segregují, než začleňují, integrují uživatele služeb. Můžeme hovořit o ghettizaci sociálních služeb, která je odděluje od reality každodenního života.

6. Vyčlenění • Ghettem rozumíme ohraničený prostor vymezený skupinou lidí dle shodných znaků a izolovaných vůči majoritní společnosti. • Slovo ghetto má pro nás odstrašují význam hluboce zakořeněný v historii, ale rovněž v současném „moderním“ pojetí sociálních služeb vyčleňující lidi s postižením na základě přenesených praktik poskytování péče z minulého století.

7. Ghettizace sociálních služeb • Ghetty můžeme nazvat také řadu institucí, které poskytují sociální služby lidem s mentálním postižením, kterým je vnucováno odloučení od společnosti. • Princip segregace zvyšuje pravděpodobnost ghettizace sociální služby. • Takováto služba se vyznačuje vymezeným územím, chtěnou i nechtěnou izolací a uzavřeností před majoritní populací, omezování všech forem interakcí, izolací sociálních problémů a cílových skupin, pro které byla určena.

8. Rozšiřování ghett • Ghetta v takovémto vymezení mohou udržovat, vytvářet a rozvíjet samotní poskytovatelé služeb s tichým souhlasem donátora, tedy státu, respektive místních správ a samospráv. Stát takto nepřímo participuje na rozšiřování ghett a ghettizace společnosti. Příčiny tohoto stavu současná sociální práce je schopna reflektovat a popsat, ale momentálně nedokážeme vyvinout dostatečnou intervenci směřující k řešení, respektive rozpouštění ghett.

9. Míra postižení • Čím je vyšší míra postižení, tím je vyšší míra vyloučení a nestandardnost v situacích, které nesouvisí s běžným životem.

10. Pracovníci • Prostředí sociální služby bývá omezující také pro samotné pracovníky. Byrokratizace, administrativa, legislativa, metodologické manuály vzdálené realitě běžného života uzavírají pracovníky do stejného ghetta jako uživatele. • Pracovníci se vyhýbají standardním situacím, které patří ke každodenní pestrosti.

11. Sociální práce • Vznik sociální práce, jako vědní disciplíny jasně vymezil její roli vůči medicíně a lékařským službám, které fungují na vstupech a výstupech, respektive pacient v nemocnici má reálný výhled, že instituci opustí po ukončení léčby a vrátí se domů. Uživatel sociální služeb s těžkou mentální retardací, autismem, kombinovaným postižením má takovouto možnost velmi omezenou s ohledem na reálnou situaci v nabídce sociálních služeb a s ohledem na fakt propustnosti-nepropustnosti sociálních služeb. • Problémem je, že poskytovatelé a jejich zařízení velmi často nemocniční prostředí připomínají s jediným rozdílem, že diagnóza je neléčitelná a pobyt se prodloužil na neurčito.

12. Individuální potřeby • Jak by asi bylo běžnému člověku při zjištění, že léčba v nemocnici se prodloužila na neurčito a návrat domů je nereálný? • Jakou volbu má dnes uživatel s těžkým postižením změnit sociální službu, vybrat si ji dle svých individuálních potřeb a míry svobody?

13. VYČLENĚNÍ • Lidé s mentálním postižením segregování v ústavních komplexech a odděleni dle pohlaví, tedy muži a ženy zvlášť nemohou navázat běžné vztahy, protože jejich referenční rámec života je omezen na pobyt s lidmi s podobným typem postižení, na soužití se stejným pohlavím v prostředí ohraničeném ústavními budovami a plotem, který je odděluje od běžného života.

14. Domov • Naše naivita poskytovatelů sociálních služeb koření v nepochopení obsahu slova domov, které si tak rádi dáváme do názvu a propagačních letáků. • V tomto kontextu nemůžeme domovem nazývat instituci zatíženou byrokracií, metodologickými manuály, prostory nerespektující soukromí, základní lidská práva a podporující minulost kolektivizmu v kolektivních jídelnách, společenských místností a kolektivní zábavy v instituci, která se vymezuje svou podstatou vůči majoritní společnosti.

15. Kazuistika • Poskytovatel sociálních služeb rozdělil zařízení na mužská a ženská oddělení ve vícelůžkových pokojích. Nezletilý Jan, který nekomunikuje byl umístěn na vícelůžkový pokoj s dospělými muži. Dva asistenti ve večerních službách poskytovali péči více než sto uživatelům služeb. Jednotlivé oddělení se večer zamykaly a uživatelé služeb byli ponecháváni určitý čas na uzamčeném oddělení bez dohledu. Pracovníci zjistili, že Jan byl znásilňován svými spolubydlícími… • Proč byl nezletilý Jan umístěn v ložnici mezi dospělé muže? • Proč se oddělení uzamykala, a uživatelům nebyl poskytnut náležitý dohled? • Je prostředí segregované sociální služby v něčem srovnatelné s běžným životem?

16. Integrace • Začlenění sociálních služeb do běžného života v přirozeném prostředí skutečných domácností podmíněných otevřeností a propustností (rozuměj svobodnou volbou) a širší nabídkou služeb dle individuálních potřeb není vizí, ale jedinou reálnou cestou k poskytování služby lidem s těžkým mentálním postižením. • Z dobré praxe víme, že jsou poskytovatelé sociálních služeb, kteří navazují na princip normality a integrované formy realizují. Lidem s postižením nabízí skutečný domov, který se ničím neliší od běžné domácnosti kohokoli z nás.

17. Deformalizmus • De-formalizace se vyznačuje poskytováním péče v přirozeném prostředí, domácnosti v okruhu rodiny a nikoli instituce.

18. Poskytování služby v přirozeném prostředí • Zaměříme se na poskytování sociálních služeb v přirozeném prostředí domácnosti začleněné do komunity města a obce. • Bývá chybnou představou, že integrované chráněné bydlení je určeno pouze lidem s lehkým mentálním postižením. Naše zkušenost a zkušenosti celé řady institucí svědčí o opaku a chtěl bych tento příspěvek věnovat lidem s těmi nejtěžšími formami postižení.

19. Omezování • Lidé s různými formami postižení nemůžou být omezováni ve svých potřebách a přáních s odůvodněním na možnosti poskytovatele služby, pokud v běžném životě majoritní společnostech v těchto potřebách není omezována. V opačném případě nemůžeme hovořit o integraci, ale segregaci a ghettizaci dané skupiny lidí s postižením.

20. Čtyři základní oblasti integrace • Následující část jsem vymezil do čtyřech základních oblastí otevírající integraci lidí s těžkým postižením. • bydlení, • vzdělávání, • práce, • volný čas.

21. Bydlení • Mít svůj domov své bydlení je jednou ze základních potřeb. Prostředí domova nabízí pestrou škálu situací, se kterými se setkáváme v každodenním životě. Lidé s těžkým postižením jsou omezení v řadě svých funkcí, ale nemusí být zbytečně omezování ve fungování v domácnosti.

22. Vzdělání a práce • Integrace, začlenění lidí s mentálním postižením vyžaduje naplnění potřeb nejen v oblasti bydlení, ale také vzdělání a práce. Nepřebernou pestrost nabízí běžný život.

23. Volný čas Nutnost oddělit bydlení od práce a volného času nám v běžném životě přijde normální, ale v prostředí sociálních služeb tomu tak není….

24. Podpora týmu • Supervize: skupinová a individuální • Vzdělávání : rizikové situace, agresivita, komunikace, podpora integrace, • Porady: týmové, s klienty, individuální plánování, vyhodnocování rizik, • Externí spolupráce s psychologem, psychoterapeutem, psychiatrem, lékařem, speciálním pedagogem (multidisciplinární tým)

25. Podpora uživatele • Setkávání, porady uživatelů, možnost vyjádřit se a dosáhnout změny. • Podpora samostatnosti – mám své bydlení, práci a možnost trávit svůj volný čas. • Nácviky rizikových situací (náhled, nácvik). • Minimalizace rizik. • Zapojení dobrovolníků, kamarádů. • Pokud vyšší míra rizikové situace vylučuje samostatnost, tak zajistíme podporu.

26. karel.kosina@caritas.cz Dekuji za pozornost