Péče o ohrožené děti

1. Péče o ohrožené děti Definice problémů v péči o ohrožené děti Popis stávající situace Zákony a související dokumenty a jejich rizika Jak dál v péči o ohrožené děti Prezentace pro Letní akademii Strany zelených, červenec 2012, Dana Kuchtová

2. I. Definice problémů v péči o ohrožené děti 1) Velký počet dětí umístěných v ústavní výchově (ÚV), dlouhý pobyt v ústavních zařízeních • Výbor OSN pro práva dítěte posuzuje dodržování Úmluvy o právech dítěte, ČR ji ratifikovalo před 20 lety. Výbor kritizuje dlouhodobě ČR za velký počet dětí v dětských domovech a za to, že tam pobývají dlouho. Doporučuje podporu rodiny a rozšíření pěstounské péče. Jako nedostatečnou hodnotí výbor pomoc rodinám v nouzi. Více peněz by mělo jít i na sociální pracovníky, aby mohli účinně pomáhat lidem v nouzi. Další zprávu Výboru má ČR předložit v roce 2018. • MPSV hovoří o významném porušování práva všech dětí na prožití radostného dětství, o idealizaci ÚV, mýtech o špatných rodičích, o nezákonném odebírání dětí ze sociálních důvodů a o negativních dopadech ÚV na život dítěte. Dlouhodobě se snaží získat hlavní roli při rozhodování o systému péče o ohrožené děti, podceňuje výchovné aspekty. • MŠMT je v kritice ÚV opatrnější, nicméně se minimálně od r. 2007 zabývalo situací a vypracovalo dokument Transformace a sjednocení systému péče o ohrožené děti a Národní akční plán k této transformaci pro období 2009-2011. MŠMT je pasivnější v návrzích na nový systém péče o ohrožené děti, stabilně pokulhává za MPSV. • Ombudsman a další ministerstva – MZ, MV, kraje • SZ: Deprivace dětí v ústavních zařízeních je faktem. Žádná „instituce“ není vhodným místem pro výchovu dítěte, je to východisko z nouze. Deprivace dětí nezačíná v ÚV, s těžkými poruchami v navazování vztahů, v chápání reality již děti do ÚV přicházejí, ÚV ji prohlubuje. Nevhodnými „institucemi“ jsou samozřejmě i Klokánky (tzv. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc-MPSV) a SOS vesničky, institucí se stává i každá pěstounská rodina, která „vychovává“ velký počet dětí-chybí individuální přístup. Ústavní zařízení se postupně zlidštila – vznikly rodinné skupiny v nejvyšším počtu 8 dětí. ÚV je finančně náročná.

3. 2) Týrání dětí– velký počet týraných dětí, vážná zranění i úmrtí Zdroj: MPSV (MPSV dodalo tabulku z r. 2008!) • Údaje NGO z r. 2012 – v ČR je týráno až 40 000 dětí. V naprosté většině případů není týrání odhaleno a trvá po celé dětství dítěte. Kolem padesáti dětí ročně u nás na následky týrání a špatného zacházení umírá. Fyzicky týrané děti jsou děti z rodin. • SZ: Problém je marginalizován, zdaleka se mu nevěnuje taková pozornost jako řešení problému ústavní výchovy, ale je obrovský. Na povrch vyplynou pouze nejhorší případy (vlčí děti, Kuřim). Počet týraných dětí stoupá – důvody: lepší diagnostika, ale zřejmě i horší společenská situace (krize, odcizení dětí a rodičů, drogy aj.). Obzvlášť „nevhodné“ je o tomto problému hovořit v době, kdy se prosazuje ukvapená a nedostatečně připravená změna systému péče o ohrožené děti.

4. 3) Nedostatečně zajištěný systém péče, pomoci ohroženým rodinám a dětem a kontroly – především u tzv. OSPODů (tzv. orgány sociálně-právní ochrany dítěte) a komunit • Sociální pracovnice – standardy kvality práce, individuální plány ochrany dítěte, případové konference... Realita je taková, že sociální pracovnice jsou přetížené, péči o ohrožené děti nezvládají. Především nejsou a zřejmě ani nebudou finance na zásadní proměnu jejich práce – tj. vytvoření husté sítě mobilních sociálních pracovnic (viz Norsko), na práci v terénu – s rodinou a dítětem (vyhledávání ohrožených dětí), v přechodné fázi transformace na úzké spolupráci se zařízeními ÚV. • Dále finance na vytvoření systému podpůrných sociálních a dalších služeb pro prevenci a sanaci rodiny. To by totiž celý nový systém velmi prodražilo. V Praze bylo v roce 2010 na jednu sociální pracovnici až 500 případů ohrožených dětí. V Praze pracovalo celkem 191 sociálních pracovníků a na jednoho pracovníka připadalo v průměru vedení tzv. 184 živých případů. Průměrný rozdíl mezi reálným a optimálním počtem pracovníků uvádí MPSV 32% až 47% v případě kurátorů pro mládež. • Komunity se málo starají o „své“ chudé, znevýhodněné a problémové spoluobčany. Nejsou obecní pastoušky – sociální bydlení není definováno zákonem, obce byty zprivatizovaly. • SZ: Změnit systém práce sociálních pracovníků- zvýšit jejich počet, mobilitu a přesunout těžiště práce do terénních služeb, především vyhledávání týraných dětí. Podporovat sociální bydlení, uzákonit jej.

5. II. Popis stávající situace • ČR nyní: 25% sanace, NRP, 75% ústavní péče • ČR po změně: 25% ústavní péče, 75% prevence, sanace rodiny, terénní práce, NRP Zdroj: MPSV • Umisťovány jsou děti z rodin alkoholiků, drogově závislých, gamblerů, rodin bezdomovců, rodin finančně zničených – ryze finanční důvody nebývají, ani nesmí být jediným důvodem umístění v ÚV (ESLP, Ústavní soud). • V DD jsou děti bez poruch chování, v ostatních zařízeních děti s poruchami chování, děti s trestnou činností (někdy i vrazi), drogově závislí aj.

6. Zdroj: MPSV Zdroj: MPSV

7. Finance – údaje MPSV – odbor rodiny a dávkových systémů, 2010 • Pěstounská péče je zabezpečována hmotnou podporou prostřednictvím dávek státní sociální podpory-příspěvek na úhradu potřeb dítěte – 1 dítě do 6 let 3 680,- Kč , odměna pěstouna-1 dítě -3126,- Kč, příspěvek při převzetí dítěte – jednorázový, 1 dítě do 6 let 8000,- Kč, příspěvek na zakoupení motorového vozidla (má-li pěstoun čtyři děti v péči)- nejvýše 100 000,- Kč. Náklady rostou u starších a zdravotně postižených dětí. • Nově - odměna za výkon pěstounské péče na jedno dítě za kalendářní měsíc 8 000,- Kč (v posledních odpovědi MPSV 20 000,- Kč bez specifikace, jinde se mluví o 20 000,- Kč za dítě se zdravotními potížemi) + příspěvek na úhradu péče + nejsou vyčísleny terénní a ambulantní služby pro děti a rodiny, služby pro přípravu náhradních rodičů, podpůrné a odlehčovací služby • Celkový objem finančních prostředků v systému je 6,7 mld. Kč, více než polovina směřuje do ÚV. Celkový dopad reformy na státní rozpočet – nárůst o 528 mil. Kč až 638 mil. Kč. Současně má rozšířením pěstounské péče dojít k postupnému snížení nákladů na ústavní péči a dalších nákladů spojených s řešením sociální situace mladých dospělých. Zdroj: MPSV

8. III. Zákony a související dokumenty a jejich rizika 1) Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních – novelizován, novela prošla Parlamentem, jde do Senátu. • Disproporce mezi kvalifikací vychovatelů – SŠ, VŠ + speciální nebo sociální pedagogika a kvalifikací pěstounů - ve výši 48 ev. 72 hodin • Zachovává všechna školská zařízení, včetně DDÚ ve stávající podobě • Z pohledu transformace systému péče o ohrožené děti přináší důraz na prevenci, sanaci rodin, neřeší náhradní rodinnou péči – především neupřesňuje a nevyužívá hostitelskou péči jako nejúčinnější nástroj přechodu k pěstounské péči

9. 2) Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí – novela jde do Senátu • Zavádí institut tzv. placeného „profesionálního“ pěstounství na jeden rok – víra, že během jednoho roku dojde k sanaci rodiny. Pokud nedojde k nápravě rodiny- další profesionální pěstoun, pak ev. dlouhodobý pěstoun nebo adopce, v nejzazším případě ústavní výchova. Hrozí riziko nevratného prohloubení deprivace dětí, hrozí riziko péče o děti jako byznys, riziko nezvládnutí péče o zdravotně postižené a jinak handicapované děti (u dětí s těžkými poruchami chování). • Pěstounství dlouhodobé – dle MPSV nebudou dlouhodobí pěstouni pobírat zvýšenou odměnu pěstouna, ale . To je zcela zvrácené, protože právě do dlouhodobé pěstounské péče by měla směřovat většina finančních prostředků. • Otevřené jsou otázky – jak bude probíhat kontrola sociálních pracovnic v tak velkém počtu pěstounských rodin, jak bude zorganizována podpůrná péče psychologů, psychiatrů, speciálních pedagogů, lékařů aj.

10. 3) Vládní dokument Národní strategie ochrany práv dětí „Právo na dětství“ – schválen 4. ledna 2012 • Dokument připravovalo MPSV. Nenavazuje, ani nijak nezmiňuje školské dokumenty Transformace a sjednocení péče o ohrožené děti a Akční plán z let 2009-2011. V mnoha ohledech je to pouze opakovací cvičení. Je dokladem pasivní role MŠMT. • MŠMT dokument nerozporuje, MZ ano – kvůli ukotvení věkové hranice pod níž nelze umisťovat děti do ústavní péče – 3 roky věku od roku 2014, 7 let věku od roku 2016.

11. IV. Jak dál v péči o ohrožené děti Cílový stav: • Zajistit šťastné dětství co největšímu počtu dětí • Sanovat co nejvíce biologických rodin • Omezit počet dětí v ústavních zařízeních • Zajistit dostatek kvalitních dlouhodobých pěstounských rodin • Zachovat některá ústavní zařízení pro specializovanou péči, jiná transformovat na ambulantní, terénní a pobytové sociální a jiné služby

12. Dosáhnout společenského a mezirezortního konsensu v péči o ohrožené děti -především připravit reálnou finanční analýzu a podklady pro změnu • Řešit tristní situaci sociálních pracovníků a zásadně proměnit charakter jejich práce s těžištěm na práci terénní, zvýšit jejich počty a mobilitu • Neredukovat problém ohrožených dětí na deprivaci ústavní výchovou • Rozčlenit strategie a přístupy na období transformace – minimálně 15-20 let a období potransformační • V období transformace využít kapacity ústavních zařízení k jejich proměně na zařízení sociálních služeb (terénních, ambulantních i pobytových) pro rodinu a dítě, zařízení ÚV se tak stanou aktivním článkem při změně systému, postupně se sníží stávající velký počet těchto zařízení • V potransformačním období využít sníženou kapacitu ÚV pro specializovanou péči - pro děti neumístitelné v rodinách, pro „vracené“ děti (uvádí se 8% z pěstounských rodin)a pro adolescenty • Zrušit tzv. profesionální pěstounství pro děti na jeden rok, finance přesunout na dlouhodobé pěstouny