1 / 11

Olovo

Klára Hamšlágerová sexta A. Olovo. Fyzikální vlastnosti. n ízkotavitelný m ěkký v elmi těžký t oxický p oužívaný člověkem již od starověku t eplota tání: 327,5 °C (600,6 K) t eplota varu: 1 749 °C (2 022 K). Chemické vlastnosti. o dolné vůči atmosférickým vlivům

lilike
Download Presentation

Olovo

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. Klára Hamšlágerová sexta A Olovo

  2. Fyzikální vlastnosti • nízkotavitelný • měkký • velmi těžký • toxický • používaný člověkem již od starověku • teplota tání: 327,5 °C (600,6 K) • teplota varu: 1 749 °C (2 022 K)

  3. Chemické vlastnosti • odolné vůči atmosférickým vlivům • dobře rozpustná v kyselině dusičné • koncentrovaná kyselina sírová ho pasivuje a olovo s ní nereaguje • má výborné vlastnosti při mechanickém spojováním materiálů (pájení)

  4. Kovové elementární olovo

  5. Výskyt • Olovo je v zemské kůře zastoupeno řídce. • V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 0,03 mikrogramu v jednom litru. • Elementární olovo se v přírodě vyskytuje pouze vzácně. • Nejběžnějším minerálem a zároveň olověnou rudou je sulfid olovnatý, galenit PbS.

  6. Výroba • Při získávání olova z rudy je obvykle hornina jemně namleta a flotací oddělena složka s vysokým zastoupením kovu. Následuje pražení rudy, které převede přítomné sulfidy olova na oxidy. • 2 PbS + 3 O2 → 2 PbO + 2 SO2 • Kovové olovo se pak z praženého koncentrátu rud získává běžnou žárovou redukcí elementárním uhlíkem (obvykle koks). • PbO + C → Pb + CO

  7. Využití olova • Olovo se využívalo již od dávnověku. • Nejstarší dochovaný předmět pochází z období mezi lety 3000 př.n.l. a 2000 př.n.l. • V poslední době se projevuje snaha o co největší omezení využívání olova a jeho slitin pro výrobu předmětů praktického použití a to vzhledem k jeho prokázané toxicitě. • Ještě v první polovině 20. století bylo olovo velmi běžně užívaným kovem.

  8. Sloučeniny • Oxid olovnatý • PbO, se vyskytuje ve dvou barevných formách – červená a žlutá. • Oxid olovnatý lze nejsnáze připravit přímou oxidací roztaveného olova vzdušným kyslíkem. • Používá se hlavně při výrobě těžkého olovnatého skla, křišťálu, s vysokým indexem lomu a leskem. • Jako složka keramických glazur a emailů.

  9. Oxid olovičitý • PbO2 je hnědá látka s oxidačními vlastnostmi. • Využívá se při výrobě zápalek a pyrotechnických materiálů.

  10. Uhličitan olovnatý • PbCO3 je ve vodě nerozpustná látka, snadno se rozkládá zahřátím. • Je součástí barviva – olovnaté běloby - Pb3(OH) 2(CO3)2. • Smíšen s olejovitými látkami slouží jako malířská barva, ale za přítomnosti sirovodíku tmavne, za vzniku sirníku olovnatého PbS.

  11. Zdroje • http://cs.wikipedia.org/wiki/Olovo#V.C3.BDskyt_a_v.C3.BDroba

More Related