Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště

1. Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště Sabinovo náměstí 16 360 09 Karlovy Vary Bohuslav V i n t e r odborný učitel uvádí pro T1 tuto výukovou prezentaci : Ochrana dřeva – impregnace dřeva

2. 2.1.7 Opatření na ochranu dřeva proti houbám a hmyzu • Truhlář musí mít dobré znalosti o opatřeních k ochraně dřeva proti houbám a hmyzu, aby mohl dřevo účinně chránit. Musí přitom zvážit, jak dalece dřevo chránit musí, může a smí. • Rozlišujeme preventivní ochranu dřeva a ochranu již napadeného dřeva. 2.1.7.1 Preventivní ochrana dřeva • Dřevo může být preventivně chráněno odpovídajícím výběrem dřeva, jakostí dřeva, konstrukcí a také chemickými prostředky.

3. 2.1.7.2 Materiálně-technická a konstrukční ochrana dřeva • Rozdílná odolnost jednotlivých druhů dřeva proti účinkům hub a hmyzu závisí především na tom, kolik dřevo obsahuje fungicidních a insekticidních látek. Tyto látky se vyskytují zejména v jádrovém dřevě. Proto je jádrové dřevo odolnější než bělové dřevo. Použití jádrového dřeva se osvědčuje jako důležité preventivní opatření pro ochranu dřeva. • Jádrové dřevo je však málokdy k dispozici v dostatečném množství. Proto musí být zpracováváno mnohem méně odolnější bělové a zralé dřevo. Tyto druhy dřeva musejí být v každém případě impregnované, pokud se jich používá pro vnější stavby. To platí i pro bělové dřevo u stromů s jádrovým dřevem.

4. Materiálně-technická a konstrukční ochrana dřeva • Ale ani u jádrového dřeva vždy přirozená odolnost nepostačuje. Musí být proto v některých případech hloubkově impregnováno. • Při opatřeních pro ochranu dřeva má také rozhodující význam obsah vody ve dřevě a možnost pronikání vody do dřeva. • Voda přiváděná dřevu je nejdůležitějším faktorem pro rychlost zničení dřeva. Napadení houbou při obsahu vody ve dřevě 5 - 20 % není zpravidla možné. Tento obsah vody nelze však v dřevěném dílu vždy zajistit. Stav stavebního dílu se může např. změnit natolik, že se poškodí povrch vnějších stěn voda může pronikat do stěny a zůstat tam.

5. Materiálně-technická a konstrukční ochrana dřeva • Neviditelné nebo nepřístupné části dřeva musejí být proto chráněny ochrannými prostředky i tehdy, jsou-li jakost a konstrukce dřeva nezávadné. Proto není chemická ochrana při venkovním použití dřeva nadbytečná. Uvnitř budov musí být další chemická ochrana dřeva s výjimkou nosných stavebních dílů použita jen zřídka. • Druh řezu, popř. průběh letokruhů v řezivu se projevuje na deformaci dřeva i na jeho smršťování a bobtnání. Tím se mohou u konstrukcí vyskytnout spáry a trhliny, kterými může pronikat voda.

6. Materiálně-technická a konstrukční ochrana dřeva • I suky mohou vést k napětím, a tím ke tvorbě trhlin. • Pryskyřice kapalní při teplotách okolo 60 °C, kdy může vystupovat z pryskyřičných kanálků a smolníků. Jako důsledek vytékání pryskyřice se mohou uvolnit pevně zarostlé suky a nadzdvihnout nátěry, takže voda může vniknout do vnějších ploch dřevěných částí. • Voda může na dřevo působit přímo zvenčí, z vnitřku budov a ze sousedících materiálů i nepřímo tvorbou rosné vody. Z toho v podstatě vyplývají základní pravidla konstrukční ochrany dřeva.

7. Materiálně-technická a konstrukční ochrana dřevaKonstrukční pravidla • Dřevo musí mít dostatečnou vzdálenost od země, aby se nemohlo dostat do kontaktu se stříkající vodou. • Otvorové výplně jako okna a dveře by neměly být vsazovány tak, aby lícovaly s fasádou, protože pak jsou nedostatečně chráněny před povětrnostními vlivy. • Připojení dřeva na jiné stavební díly musí být provedeno tak, aby se do dřeva nemohla dostat voda. Dřevo by se nemělo kvůli svému kapilárnímu charakteru pokud možno dotýkat s jinými materiály.

8. Materiálně-technická a konstrukční ochrana dřevaKonstrukční pravidla • Stavební díly ze dřeva na vnějších zdech by měly mít odvětrávanou zadní dutinu. • Konstrukční dřevo v exteriéru by mělo mít co možná nejužší plochy. • Vzduch musí mít vidy volný přístup ke dřevu. Proto je třeba vnější stavební díly větrat zezadu vestavěné skříně, obložení zdí a stropů opatřit otvory pro větrání a odvětrávání. • Na místech, kde může dřevo přijímat vlhkost, je třeba umístit svislé a vodorovné izolační vrstvy. • Na dřevěných plochách a v dřevěných konstrukcích nesmí zůstávat voda.

9. Materiálně-technická a konstrukční ochrana dřevaKonstrukční pravidla • Dřevo musí mít možnost bez potíží pracovat, aby nevznikala napětí, která by vedla ke tvorbě trhlin. • Vodorovně uspořádané díly ze dřeva si musejí zachovat dostatečně velké sklony a možnost odkapávání, aby bylo rychle umožněno odvádění vody. • Hrany a rohy by měly být mírně zaoblené, aby zde byla nátěrová vrstva tak silná jako na ostatních plochách a dřevo bylo lépe chráněno.

10. 2.1.7.3 Chemická ochrana dřeva • Chemické ochranné prostředky (biocidy) mají zabránit poškození dřeva houbami (fungicidy) nebo hmyzem (insekticidy). Často mívá látka účinky obojí. Tyto látky tvoří vlastní účinná látka rozpuštěná ve vodě nebo rozpouštědle. Látky se aplikují povrchově nebo hloubkově. • Chemické ochranné prostředky by měly být používány jen tehdy, pokud to dřevo s ohledem na funkci, umístění a možnost napadení vyžaduje. • Na druhé straně na exponovaných místech, kde je snadná možnost napadení dřeva biologickými činiteli, by tyto ochranné prostředky měly být použity vždy.

11. Chemická ochrana dřeva • Základní metoda ochrany dřeva by měla být konstrukční, teprve není-li možno zajistit ochranu dřeva tímto způsobem, musí být užita chemická ochrana. • ČSN-EN 335 definuje podle možných expozic dřevěných výrobků pět tříd ohrožení a možností ohrození dřeva jednotlivými skupinami škůdců. • Velmi důležité je také zařazení druhu dřeva do třídy trvanlivosti. Např. velmi odolnými dřevinami jsou akát, jádro dubu a modřínu. Velmi málo odolnou dřevinou je např. buk, bříza a javor. Tyto neodolné dřeviny se neužívají např. na krovy.

12. 2.1.7.3 Chemická ochrana dřeva • Podle platných předpisů mohou být používány jen ty prostředky, které splňují tyto požadavky: mají z hlediska hygieny a ekologie schválení od Hlavního hygienika ČR, mají typové označení dle ČSN 49 0600. • Veškeré prostředky jsou před vystavením osvědčení dlouhodobě testovány a technologicky zkoušeny. Při tom se kontroluje jejich účinnost, snášenlivost se životním prostředím, toxicita ap. Při užití ochranných látek je třeba od výrobce požadovat osvědčení o provedených zkouškách a dodržovat příslušné koncentrace roztoků a ostatní pokyny. • V ČR provádí testování ochranných látek Akreditovaná laboratoř chemické ochrany dřeva Výzkumného ústavu dřevařského v Březnici.

13. Chemická ochrana dřeva

14. Chemická ochrana dřeva Označování ochranných prostředků • Účinnost ochranného prostředku se uvádí u každé látky padle ČSN 49 0600. Hlavní částí značení je písemné označení toxicity proti skupinám škůdců. • Další část typového značení tvoří číslice 1 - 5, udávající charakteristiku látky z hlediska umístění a možného styku člověka s ošetřeným předmětem a umístění ošetřeného předmětu v interiéru nebo exteriéru. • Poslední částí typového značení tvoří písmena • n - látka je nevyluhovatelná, • v - látka je vyluhovatelná. • Příklad označení látky: Lastanox D - Fb P Ip D 3 n.

15. Chemická ochrana dřeva • Při preventivní ochraně dřeva se užívají vodní a olejovité prostředky pro ochranu dřeva. Dřevo pro vodní prostředky by mělo mít vlhkost nad 20%, aby látka difůzí dobře pronikala do dřeva. Olejovité látky vyžadují dřevo s vlhkostí pod 20%.

16. Chemická ochrana dřeva Prostředky pro ochranu dřeva na vodní bázi • Jedná se o prostředky, které se dodávají k uživateli zpravidla ve formě prášku nebo pasty a které se rozpouštějí ve vodě v koncentraci doporučené výrobcem látky. Někdy bývají tyto látky dodávané také jako připravené vodní roztoky. • Často bývají tyto prostředky barveny. Barvu lze bud' objednat nebo speciálními barvivy provést obarveni až u zpracovatele. • Některé typy ochranných prostředků na vodní bázi jsou po zaschnutí znovu vodou vyluhovatelné, není je tedy možno používat do exteriéru. Většina těchto látek se po zaschnutí pevně ve dřevě fixuje a nejsou působením vody ze dřeva vyluhovatelné. Tyto látky lze použít i pro exteriéry (sloupy, ploty, kůly apod.).

17. Chemická ochrana dřeva • Účinnou látkou většiny vodou ředitelných ochranných prostředků jsou anorganické soli, někdy i organické sloučeniny. • Sloučeniny boru jsou ze dřeva vyluhovatelné a lze je použít jen mimo exteriér (krovy ap.j. Prostředek bývá bezbarvý a lze jej barvit. • Názvy výrobků: Katrit B, Katrit BETA, Boronit, Bassilit B, Difusit S.

18. Chemická ochrana dřeva • Sloučeniny boru a kvarterních amonných solí. Tyto prostředky bývají slabě nažloutlé, neobsahují těžké kovy ani aromatické sloučeniny. Jsou vhodné pro krovy i pro exteriér mimo dřevo zabudované v zemi. • Názvy výrobků: Bochemit OB, Katrit BAO. • Sloučeniny mědi, chromu a boru - CKB, sloučeniny mědi a chromu - CK. Látky jsou určeny pro hloubkovou impregnaci tlakovými způsoby nebo dlouhodobým máčením, zejména pro exteriér i pro dřevo zabudované v zemi (sloupy. Dřevo je po vyschnutí v důsledku přítomnosti mědi nazelenalé. • Názvy výrobků: Katrit PFU 91, Katrit CK 13, Katrit CCO, Wolmanit CB.

19. Chemická ochrana dřeva Prostředky pro ochranu dřeva na bázi olejů • Olejové prostředky pro ochranu dřeva lze rozdělit na skupinu prostředků pro ochranu dřeva s obsahem dehtového oleje a obsahem černouhelného dehtového oleje a produktů s obsahem rozpouštědel. V truhlářských provozech se používají téměř výlučně prostředky pro ochranu dřeva s obsahem rozpouštědel prodávané již připravené k použití. Jejich rozsah použití se vztahuje na nosné stavební díly, např. na vzpěry, nosníky, hrázděné konstrukce, na nenosné a rozměrově nestálé stavební díly, např. obklady venkovních zdí a na nenosné rozměrově stálé stavební díly, např. okna a venkovní dveře. U odpovídajících skupin produktů se jedná o impregnace, nátěry základní barvou, lazury pro ochranu dřeva a prostředky pro ochranu před napadením hmyzem.

20. Chemická ochrana dřeva • U prostředků pro ochranu dřeva s obsahem dehtového oleje,označovaných karbolinem se jedná o čisté destiláty černouhelného dehtového oleje. Prostředky pro ochranu dřeva s obsahem černouhelného dehtového oleje se skládají ze speciálních destilátů černouhelného dehtového oleje s organickými účinnými látkami, rozpouštědly a pigmenty. Všechny tyto preparáty jsou vzhledem ke svému většinou intenzivnímu a dlouhotrvajícímu vlastnímu zápachu schválené pouze pro dřevo použité ve venkovním prostředí (sloupy, pražci. • Název přípravku: Impregnační olej 50.

21. Chemická ochrana dřeva • Ochranné prostředky obsahující rozpouštědla se skládají z organických látek účinných proti houbám (fungicidů) a hmyzu (insekticidů) rozpuštěných v organických rozpouštědlech. Navíc mohou obsahovat pojiva a pigmenty. Účinné látky jsou např. endosulfan, TCMTB (2-thiokyanometylthiobenzthiazol), TBTN (tributylcínnaftenát). • Všechny preparáty obsahující rozpouštědla jsou po odpařen rozpouštědel převážně bez zápachu. Do odpařen rozpouštědla existuje částečně zvýšená zápalnost. Na impregnované dřevo lze často nanést krycí nátěr.

22. Chemická ochrana dřeva • Preparáty obsahující rozpouštědla jsou schválené pro vnitřní i venkovní použití. Pokud existují určitá omezení použití, např. u prostorů pro pobyt osob, jsou uvedena v návodu k použití dotyčného prostředku pro ochranu dřeva. Zpravidla je možné nanášení tlakovou impregnací, ponorem, natíráním, namáčením a nástřikem (rozprašovaním). • Látky, které obsahují pigmenty odolné vůči světlu a povětrnostním vlivům, se označují jako lazurové nátěry (str. 529), a mohou se často používat i pro venkovní nátěry. Životnost nátěrů vystavených povětrnostním vlivům je často omezena na dva až tři roky. Po této době musejí být plochy znovu ošetřeny. • Názvy výrobků: např. Luxol, Slovlux. Lastanox D

23. Chemická ochrana dřeva Zpracování prostředků pro ochranu dřeva • Prostředky pro ochranu dřeva se mohou zpracovávat nátěry, nástřiky, namáčením, impregnací ponorem a tlakovou impregnací. Důležité je, aby bylo předepsané množství prostředku pro ochranu dřeva skutečně naneseno. Příliš málo prostředku pro ochranu dřeva vede k nedostatečné ochraně, příliš mnoho prostředku pro ochranu dřeva zatěžuje zbytečně životní prostředí. • Nátěrem a nástřikem se většinou doc1í povrchová nebo mělká ochrana. Při namáčení, které trvá vteřiny až minuty, se dosahuje také povrchové ochrany. Impregnace ponorem, která může trvat hodiny až dny, poskytuje většinou hlubokou ochranu, několik hodin trvající tlaková impregnace poskytuje rovněž hlubokou ochranu nebo i úplnou ochranu.

24. Chemická ochrana dřeva • Při povrchové ochraně nepronikají prostředky pro ochranu do dřeva, při mělké ochraně pronikají méně než 10 mm, při hluboké ochraně více než 10 mm hluboko. Při úplné ochraně musejí být napuštěny prostředky na ochranu dřeva všechny přístupné dřevěné díly (obr. 69/1 – viz obrázek vedle). Obr. 69/1 : Hloubka proniknutí u prostředků na ochranu dřeva

25. Chemická ochrana dřeva • Impregnovat nelze jádrové dřevo a dřevo silně prosycené pryskyřicí; špatně impregnovat lze smrk a jádro borovice kvůli u zavřeným tečkám, které se uzavřou při sušení dřeva. • Protože se v truhlárnách a sklenářstvích zpracovává dřevo s malým obsahem vlhkosti, používají se zpravidla preparáty obsahující rozpouštědla. Nanášejí se na dřevo nebo do dřeva nátěry, nástřiky nebo namáčením.

26. Chemická ochrana dřeva Způsob působení prostředků pro ochranu dřeva • Všechny prostředky pro ochranu dřeva jsou jedy. Působí především jako požerové, dotykové a respirační jedy a smějí se používat pouze v souladu s jejich oficiální registrací a schválením. Třídy ohrožení pro nenosné dřevěné stavební díly • Nezávisle na stanovisku stavebního dohledu na preventivní chemickou ochranu dřeva pro no stavební díly se doporučuje při určitém ohrožení i nenosných a nevýztužných dřevěných stavebních dílů použít prostředky pro achranu dřeva. Hodnocení účinnosti téchto prostředků pro ochranu dřeva provádí Akreditovaná laboratoř Výzkumného ústavu dřevařského v Březnici. • V tabulce 70/1 jsou uvedeny třídy ohrožení dřeva možnými biologickými činiteli.

27. Chemická ochrana dřeva

28. 2.1.7.4 Ochrana napadeného dřeva a sanační opatření • Ničení dřevokazných hub a hmyzu se může provádět vhodnými prostředky pro ochranu dřeva, přípravky na plynování (fumigačními přípravky) nebo postupy s horkým vzduchem. • Aby mohly vodné prostředky na ochranu dřeva dostatečně proniknout do dřeva, musí být dřevo zpravidla předem zvlhčeno. Olejovité prostředky se dodávají již připravené k použití; zpracovávají se neředěné. Oba dva druhy prostředků pro ochranu dřeva působí nejen při ničení škůdců, ale i preventivně. • Prostředky k potírání dřevokazných hub ve zdivu i prostředky pro potírání hmyzu ve dřevě musí být používány přesně podle návodů doporučovaných výrobci.

29. Ochrana napadeného dřeva a sanační opatření • Vyvrtávání, nazývané též očkování vyvrtáváním, představuje speciální postup při potírání tesaříka krovového v hranolech a trámech. Vyvrtávají se při něm díry s průměrem mezi 10 mm a 15 mm e vzdálenosti mezi 10 cm a 40 cm v ohrožených a napadených místech ve dřevě a opakovaně se plní roztokem ochranného prostředku a poté se uzavřou kolíkem. Při tzv. patronování jsou vyvrtané otvory naplněny patronami se solí. Soli se při zvýšené vlhkosti rozpustí a difundují do dřeva. Při potírání červotoče v nábytku a uměleckých předmětech se často používají injekční stříkačky. S nimi lze hluboko do chodeb vyhlodaných hmyzem vpravit prostředky pro ochranu dřeva otvory po vylétávání dospělců, aniž by se povrch dřeva pokryl skvrnami. Otvory po vylétávání se poté uzavřou tmelem nebo voskem.

30. Ochrana napadeného dřeva a sanační opatření • Zaplynování, např. akrylonitrilem a plynnou kyselinou kyanovodíkovou (kyanovodíkem), působí na škůdce pouze likvidačně, ne preventivně. Plyn se nechá působit na dřevo často několik dní. Použití plynu je vzhledem k jeho silné jedovatosti možné jen se zvláštním povolením (koncesí). Plynování se může používat u uměleckých děl ze dřeva a u nábytku.

31. Ochrana napadeného dřeva a sanační opatření • Působení horkým vzduchem s olejem vyhřívanými teplovzdušnými přístroji nebo horkovzdušnými ventilátory se rovněž užívá k likvidaci škůdců. Přitom se napadené části dřeva udržují po dobu 30 až 60 minut při teplotě asi 55° C. Tento postup sebou přináší silné vysušení dřeva spojené s tvorbou trhlin. Nehodí se proto pro nábytek a umělecká díla ze dřeva. • Při sanaci hub je třeba nejdříve zjistit původ zvýšené vlhkosti a rozsah napadení. Poté je třeba konstrukčními opatřeními odstranit zvýšený obsah vlhkosti dřeva a jeho okolí, např. sousedních zdí. Dřevo napadené houbami, které ztratilo svou pevnost, musí být nahrazeno novým dřevem, nejlépe hloubkově chráněným prostředky na ochranu dřeva.

32. 2.1.7.5 Likvidace odpadů z ochrany dřeva • Při zpracování prostředků na ochranu dřeva vznikají odpady, které podléhají kontrole a musí být odborně zlikvidovány. Odpady podléhající kontrole, jako např. zbytky ochranných prostředků, prázdné obaly, zamořené dřevo ve formě pilin a hoblin, brusného prachu a kusového dřeva představují ekologický problém, který musí být vyřešen spoluprací podniku, kde odpad vznikl a podniku, který se zabývá transportem a likvidací odpadu. Systém likvidace odpadu je zobrazen na str. 381.

33. 2.1.7.6 Ochrana dřeva a vedlejší účinky • Prostředky na ochranu dřeva jsou jedy, které mohou mít i nežádoucí vedlejší účinky. Vedlejší účinky se mohou vyskytnout při zpracování prostředků na ochranu dřeva i při používání ošetřeného dřeva. Prostředky na ochranu dřeva by měly být proto používány jen v případě skutečné potřeby. Při úvaze o vedlejších účincích je ale třeba myslet i na to, že rozsah použití dřeva se díky chemické ochraně dřeva podstatně rozšiřuje. Chemicky ošetřené dřevo se může používat i tam, kde přicházejí v úvahu jiné stavební materiály, které při celkovém posouzení (výroba, použití, likvidace) mohou představovat zřetelně vyšší zátěž pro životní prostředí než dřevo ošetřené ochrannými prostředky.

34. 2.1.7.7 Předpisy pro použití a zpracování • Prostředky na ochranu dřeva působí nejen proti dřevokazným houbám a hmyzu, ale mohou být i škodlivé pro člověka, zvířata, rostliny, skladované zboží a materiály, jako jsou kovy, omítky, plasty, sklo, lepidla a nátěry. Proto je třeba při zpracování jednotlivých prostředků na ochranu dřeva přesně dodržovat odpovídající předpisy pro použití a zpracování.

35. Předpisy pro použití a zpracování Aby nedošlo k poškození zdraví při manipulaci s prostředky na ochranu dřeva, je třeba dodržet následující ochranná opatření: • Respektovat bezpečnostní doporučení uvedená v návodech k použití od výrobce a související zákony, nařízení a předpisy. • Prostředky na ochranu dřeva skladovat tak, aby nebyly přístupné nepovolaným osobám. Až do zpracování se musí nechat v originálních nádobách. • Pokud možno zamezit kontaktu prostředků s nechráněnýma rukama. Zvláštní opatrnost je vyžadována u otevřených ran, oděrek atd.

36. Předpisy pro použití a zpracování • Postarat se o to, aby při zpracování nebylo poškozováno okolí a zbytky prostředků na ochranu dřeva byly po skončení práce bezpečně uloženy tak, aby se nemohly dostat do půdy nebo do povrchové vody. Nespotřebované zbytky ochranných prostředků smějí být odstraněny jen na k tomu příslušných místech, popř. speciálně registrovanými firmami. Vyprázdněné obaly je třeba co nejdříve zničit. • Pokud obsahují olejové prostředky na ochranu dřeva hořlavá rozpouštědla, nepracovat s otevřeným ohněm. • Osoba provádějící ošetření musí uživatele upozornit na dobu, kterou předepisuje výrobce použitého prostředku na ochranu dřeva do zahájení pravidelného používání ošetřených vnitřních prostorů,

37. Předpisy pro použití a zpracování • Zpracování prostředků na ochranu dřeva by měly provádět pouze spolehlivé a školené osoby. • Nosit nepropustné rukavice a přiměřený svrchní oděv. Doporučuje se ošetřit všechny nezakryté části těla ochranným krémem, bez tuku u olejových a s obsahem tuku u vodou rozpustných prostředků na ochranu dřeva. Při stříkání a provádění postřiků bezpodmínečně nosit ochranné brýle a ochranu dýchacích cest (respirátor). Po vstřiknutí do oka okamžitě oči důkladně vypláchnout vodou, při práci ve vnitřních prostorách dbát na dostatečné větrání. Není-li to možné, je nezbytné použít dýchací masku. Práce s prostředky na ochranu dřeva při vyšších teplotách může velmi snadno vést k poškození zdraví.

38. Předpisy pro použití a zpracování • Při práci s prostředky na ochranu dřeva je zakázáno jíst, pít a kouřit. • Po práci je třeba omýt ruce a obličej vodou, mýdlem, popř. vhodným čisticím prostředkem. • Při pravidelné manipulaci s prostředky na ochranu dřeva je třeba alespoň jednou týdně vyměnit pracovní oděv. • Vyskytnou-li se při zpracovávání prostředků na ochranu dřeva zdravotní problémy, jako bolesti hlavy, nevolnost, závrať nebo jiné potíže, je třeba neprodleně zajistit přívod čerstvého vzduchu a přivést lékaře, kterému je třeba předložit etiketu nebo příbalový leták od obalu prostředku na ochranu dřeva. • V ČR existují informační a léčebná centra, na která se lékař může v případě potřeby obrátit¨.

39. 2.1.8 Protipožární ochrana dřeva • ČSN 73 0861 a ČSN 73 0862 dělí a specifikují materiály z hlediska hořlavosti na A - nehořlavé, B - velmi těžko hořlavé, C1 - těžko hořlavé, C2 - středně hořlavé, C3 - lehce hořlavé. Dřevo bez ošetření se řadí k materiálům se stupněm hořlavosti C2 a zejména C3. • Požární odolnost výrobku lze obecně řešit použitím materiálů s co nejnižší hořlavostí a projekčním i konstrukčním řešením výrobku a celého objektu. Také u výrobků ze dřeva lze zvýšit požární odolnost vhodným konstrukčním řešením a případným užitím chemických ochranných prostředků proti ohni (retardérů hoření).

40. Protipožární ochrana dřeva • Cílem veškerých opatření pro ochranu dřeva proti vznícení a hoření je to, aby do dřeva vnikalo nebo z něj vystupovalo co nejméně hořlavých plynů, aby se dřevo udržovalo v dostatečné vzdálenosti od kyslíku a aby se snížila existující zápalná energie nebo aby na dřevo nemohla působit.

41. 2.1.8.1 Materiálnětechnická a konstrukční ochrana dřeva proti požáru Nebezpečí vznícení a rychlost spalování se snižuje vhodným výběrem dřeva a konstrukčními opatřeními: • Se zvyšující se hustotou dřeva se snižuje možnost vznícení a rychlost hoření. • Trhliny usnadňují vystupování plynů a usnadňují přístup plamenů a kyslíku ze vzduchu dovnitř dřeva. Kromě toho zvětšují poměr povrchu dřeva k objemu dřeva. Mělo by se proto používat dřevo bez trhlin a s malým sklonem k jejich tvorbě. • Hladké povrchy dřeva se zaoblenými rohy a hranami snižují poměr povrchu dřeva k objemu dřeva a znesnadňují tak zapálení.

42. Materiálnětechnická a konstrukční ochrana dřeva proti požáru • Dřevěné konstrukce jsou tím odolnější, čím větší jsou průřezy dřevěných dílů. • Plochy o velkém formátu a vodorovně umístěná obložení čelí ohni větším odporem než malé plochy a svisle umístěná obložení. • Dřevěné stavební díly mohou být účinně chráněny nehořlavými obklady nebo opláštěním omítkou, deskami z dřevěné vlny a sádrokartonovými deskami. Dřevo se tak ovšem zakryje.

43. 2.1.8.2 Chemická opatření ochrany dřeva proti požáru • Používají se protipožární prostředky tvořící pěnovou vrstvu, ochranné protipožární soli, protipožární desky a zvláštní systémy s bezbarvým lakem. Po použití těchto chemických ochranných prostředků je dřevo pouze těžko hořlavé, ne nehořlavé. • Protipožární prostředky tvořící pěnovou vrstvu (obr.74/2) se skládají z anorganických a organických složek, složených hlavně z duroplastů termosetů). Také jsou téměř vždy přidány amonné soli.Ochranný prostředek používaný ve formě nátěru může být pigmentovaný nebo nepigmentovaný.

44. Chemická opatření ochrany dřeva proti požáru • Obr. 74/2 : Chemická opatření na protipožární ochranu dřeva

45. Chemická opatření ochrany dřeva proti požáru • Při přímém ohrožení plamenem nebo při působení tepla o teplotě 200° C se vytváří při rozkladu této vrstvy 10 mm až 30 mm silná tepelně izolační, těžko hořlavá, ochranná pěnová vrstva. Chrání dřevo před přístupem kyslíku a malou tepelnou vodivostí před působením tepla. Tímto způsobem se dosahuje pozdější doba teploty rozkladu dřeva a zpomaluje se unikání hořlavých plynů. Kromě toho se při tvorbě pěny uvolňují nehořlavé plyny, které se mísí s plynnými hořlavými produkty rozkladu dřeva a se vzduchem.

46. Chemická opatření ochrany dřeva proti požáru • Použití tvorby pěnové vrstvy se omezuje na suché vnitřní prostory. Zvýšená vlhkost vzduchu půs0bící čas od času na ochrannou vrstvu je bezvýznamná, pokud je ochranná vrstva chráněná speciální vrstvou laku. • Ochranné protipožární látky se skládají předem z fosfátů a síranu amonného. Pro dosažení fungicidního účinku se často přidávají anorganické sloučeniny boru.

47. Chemická opatření ochrany dřeva proti požáru • Ochranné protipožární soli působí v podstatě odebíráním tepla při procesu taveni tvorbou tavné vrstvy na povrchu dřeva, vylučováním nehořlavých plynů a podporou tvorby dřevěného uhlí. Ochranné protipožární soli chrání dřevo zevnitř, musejí se proto dostat co nejhlouběji do dřeva. To lze provádět pouze tlakovou impregnací. Použi2í ochranných protipožárních solí je omeze no na suché vnitřní prostory.

48. Chemická opatření ochrany dřeva proti požáru • Ochranné protipožární desky se skládají z křemičitanu vápenatého nebo křemičitanu sodného, který je spojen skleněnými vlákny nebo drátěnou sítí. Ochranné protipožární desky nejsou nosné. Musejí být proto upevněné na nosnou celoplošnou konstrukci, většinou lepením (obr 74/1 - viz následující strana).

49. Chemická opatření ochrany dřeva proti požáru • Obr. 74/1 : Použití protipožárních desek u protipožárních dveří

50. Chemická opatření ochrany dřeva proti požáru • Pokud na ochranné protipožární desky působí teplo o teplotě 750 °C až 250 °C, vypění se asi 2 mm silná deska na tepelně izolační pěnovou vrstvu o tloušťce 2 až 15 mm. Váže teplo tvorbou vodní páry, podporuje tvorbu dřevěného uhlí a zadržuje jako tepelná izolační vrstva teplo před povrchem dřeva. Tak vznikají ve dřevě méně hořlavé plyny. Ve spárách umístěné křemičité pásky působením tepla zpění a znemožni tak na určitou dobu prostup plamenů, kouře a tepla. Přitom se pěnění ochranných protipožárních pásků a tedy rychlost uzavření spár může urychlovat zabudovanými hliníkovými pásy; hliník je velmi dobrým tepelným vodičem.