Syntax - druhy vedlejších vět

1. Syntax - druhy vedlejších vět

2. věta jednočlenná • věta je tvořena pouze PŘÍSUDKEM • x • věta dvojčlenná • věta je tvořena jednou základní skladební dvojicí (ZSD) • x • větný ekvivalent • - věty, jenž nemají určité sloveso

3. větný ekvivalent • podstatné jméno: Ten darebák!, Základní škola Maredův vrch, Pepo! • přídavné jméno: Nádherné! • příslovce: Správně., Určitě? • částice: Ano., Kdepak!, Vůbec ne. • infinitiv: Nastupovat!, Mít tak auto! • citoslovce: Fuj!, Hybaj!

4. věta jednoduchá - jedno sloveso ve tvaru určitém x souvětí - vznikne spojením dvou nebo více vět jednoduchých => obsahuje proto dvě nebo více sloves ve tvaru určitém.

5. !!! věty v souvětí od sebe oddělujeme čárkami !!! čárku nepíšeme před spojkami a, i, ani v poměru slučovacím a před spojkami nebo, či, jestliže uvozují věty vyjadřující různé možnosti, které nejsou v protikladu

6. Výjimky: čárka před A: a ne, a nikoliv a dokonce, a nadto, a k tomu, a navíc a proto, a tedy, a tak, a tudíž, a tím, a protože čárka před ANI (při vícečetném užití spojky): Neměli jsme s sebou ani jídlo(,) ani stan(,) ani mapu. čárka před NEBO se nepíše : Podejte nám zprávu písemně nebo telefonicky.  Mám koupit jablka nebo hrušky?

7. SPOJKY • SOUŘADÍCÍ – souřadně spojují 2 rovnocenné věty • a, i, ani, nebo, anebo, či, ale, jenže, avšak, však, neboť, • nýbrž, ba • 2. PODŘADÍCÍ - na větě hlavní (řídící) je závislá věta vedlejší uvozenápodř. spojkou • aby, ačkoli, ať, co, dokud, i kdyby, • i když, jak,  jakmile, jestliže,  kdyby, kdykoli, kdykoliv, když,  • ledaže, mezitímco,  než, nežli, pokud,poněvadž, protože, •  přestože, sotva, sotvaže, takže, třebaže, zatímco, zda, že

8. Souvětí podřadné věta hlavní = formálně i významově samostatná věta (nemůžeme se na ni jinou větou ze souvětí zeptat) věta vedlejší = je mluvnicky závislá na jiné větě grafické označení: věta hlavní 1H, 2H, 4H věta vedlejší 3V, 5V označení závislosti na řídící větě pomocí

9. Vedoucí nám oznámil, že opravy, o nichž jsme minule mluvili, zařídil tak, aby byli všichni spokojeni. 1H , že 2V………………2V , 3V , aby 4V

10. VV podmětná – podmětovou část řídící věty zastupuje VV ptáme se Kdo? Co? + věta řídící Lyžař poznává krásy zimní přírody. Kdo lyžuje, poznává krásy zimní přírody. Ti, kdo chtějí jet na výlet, se musí přihlásit nejpozději do zítřka. Není známo, kdy se vrátí. Mým přáním je, aby vše dobře dopadlo.

11. VV přísudková • v řídící větě je sponové sloveso, jmenná část přísudku je vyjádřena vedlejší větou • bývá často připojena výrazy:jak, jako, příp. jaký, který • Matouš není ten, který se bojí. • Nejsem takový, jak si myslíš.

12. VV předmětná • – rozvíjí sloveso nebo příd. jm. věty řídící, ptáme se pádovými otázkami 2. -7. pádu + věta řídící Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy: • kdo, co • kde, kam • kdy, jak • aby, že • Hned jsem tušil, že nemluví pravdu. • Řekl, že to spěchá.

13. VV přívlastková – rozvíjí podst. jm. věty řídící, blíže určuje význam, ptáme se Jaký? Který? Čí? + řídící věta Oknem, které bylo otevřené, vnikal do pokoje chladný vzduch. Měl jsem pocit, že se děje něco neblahého.

14. VV příslovečná • rozvíjí sloveso, příslovce nebo příd. jm. věty řídící, vyjadřuje okolnosti děje, ptáme se různými tázacími příslovci jako na Pu + věta řídící • VV místní : Kam? Kde, Kudy? Odkud? • Hráli jsme si, kde jsme jen mohli. • VV časová: Dokdy? Odkdy? Kdy? • Když jsem večer procházela po hlavní třídě, okradli mě.

15. VV způsobová: Jak? Jakým způsobem? Dělal svou práci, jak nejlépe dovedl. VV měrová: Jak moc? Jak hodně? Jak málo? Do jaké míry? Rackové křičeli, až nám uši zaléhaly. Nabral si bonbónů, co unesl. VV příčinná: Proč? Z jaké příčiny? Z jakého důvodu? Protože byl nemluva, nechtěl chodit mezi lidi. VV účelová - PROČ za jakým účelem?, častá spojka aby Koupili domek, aby se měli na ve stáří kam odstěhovat. VV podmínková - KDY za jaké podmínky? Jestli bude v neděli hezky, pojedeme na výlet. VV přípustková - I přes co? Navzdory čemu? I v kterém případě? I když byl nemocný, hrál s kamarády venku fotbal.

16. VV doplňková • rozvíjí sloveso (většinou smyslového vnímání) a zároveň jméno věty řídící, ptáme se Jak? Jaký? + věta řídící • Spatřili jsme srnu, kterak se mihla mezi stromy. • Připadal jsem si, jako bych byl z jiného světa. • Hajný pozoroval sojku, jak krmí mláďata. • Neviděl Evu, že by opouštěla školu.