S t á t

1. S t á t

2. Historie užívání pojmu • polis – Řecko – město a jeho zemědělské okolí • civitas– Řím • imperium- Řím • stato– patnácté století v Itálii = ústava, řád, status • stát – pojem v dnešním slova smyslu ve století šestnáctém Machiavelli

3. Podstata státu • stát je politická organizace společnosti (systém vztahů a vazeb) • území -suchozemský prostor, vnitřní i pobřežní vody, vzdušný prostor • obyvatelstvo - všechny osoby žijící na určitém území a spadající po státní moc • státní organizace (hierarchizovaná struktura) - orgány státní moci (legislativa, jurisdikce a exekutiva vydávají, interpretují a provádějí zákony) - administrativní a správní aparát - obranné a represivní složky

4. Teorie vzniku státu • náboženská • patriarchální (tzv. patria) • organistické spojení (Aristoteles, Herder, Hegel) - z analogie s živým organismem • mocenská - vyjádření zájmu národa, společenské třídy, rasy • smluvní – přirozený stav – společenská smlouva – stát (Hobbes, Locke, Rousseau)

5. Funkce státu vnitřní funkcí státu je: - garantovánízákladních práv a svobod občanů - zachovávánívnitřního řádu a spravedlnosti - přebíráníodpovědnosti za oblasti, které společnost není s to zajistit (školství, zdravotnictví, sociální problematika, nutnost vyvažování svobody a státu) vnějšífunkcí státu je angažovanost na mezinárodní bezpečnosti a spolupráci - stát je subjektem mezinárodního práva de iure i de facto funkce obranná - stát zajišťuje celistvost a suverenitu státního území

6. K naplňování svých funkcí musí být stát suverénní • vůči svému obyvatelstvu • nezávislý na jiném politickém subjektu uvnitř státu Suverenita se projevuje - neomezenou mocí vydávat zákony - nedělitelností a nezcizitelností moci - trvalostí a stálostí moci

7. K naplňování svých funkcí musí být stát suverénní • vůči ostatním státům - právo uzavírání a garantování mezistátních dohod - navazování a dodržování diplomatických vztahů

8. Formy státu • podle počtu suverénů (monarchie, oligarchie, demokracie) • podle toho, kdo vládne (monarchie, sofokracie, aristokracie, timokracie, oligarchie, demokracie, technokracie, byrokracie) • podle toho, je-li hlavastátu volená (republika), děděná (monarchie absolutní, konstituční)

9. podle formy režimu (diktatura jednoduchá, caesaristická, totalitní, demokracie) • podle politického systému a ústavního pořádku • podle územního členění (unitární, federace, konfederace)

10. Demokracie • komplexní politický řád, forma vlády • názor člověka na život a svět • politický systém, forma vlády, je nutnou, nikoliv však dostačující podmínkou demokracie

11. Vymezení demokracie • negativní vymezení – odlišnost od totalitarismu • pozitivní vymezení – znaky reálné demokracie • demokracie je především perspektivou, ideálem, je to cesta k naplňování idejí svobody, spravedlnosti, rovnosti, suverenity občanů, k zabezpečení jejich základních práv

12. demokracie je omezována přímoudemokracií (levicové omezení, Rousseau) • i v demokracii je nutná přítomnost politické avantgardy, nutnost politické oligarchie, musí být patrný hlas menšin • demokracie je omezována absolutnívládou (pravicové omezení, Hobbes) • i ten nejosvícenější panovník může zneužívat svou moc koncentrovanou ve svých rukou, musí být zachována možnost změnit vládu nenásilnými prostředky

13. Rysy reálné demokracie • suverenita státní moci je odvozena ze suverenity občanů (zdrojem státní moci jsou občané) • pravidelné volby založené na všeobecném, přímém, rovném volebním právu • cílem státní moci je služba lidem • dodržování všech základních práv a svobod, politická rovnost a rovnost před zákonem • právnístát – vztah státu a občanů je vymezen zákonem

14. rozdělení státní moci na exekutivu, jurisdikci, legislativu • politický systém je založen na volné konkurenci politických stran • vláda většiny • práva menšin, především právo menšiny se stát většinou • fungující občanská společnost • decentralizovaná státní správa a samospráva

15. ekonomický systém je založen na svobodnémpodnikání • právo na soukromévlastnictví • sociální spravedlnost • nezávislé veřejnémínění

16. Způsoby demokratické kontroly • kontrole vlády musí být v demokracii vytvořen systém efektivních ústavních mechanismů kontroly • volby a referendum

17. Občan a právo v demokratickém • vláda zákona, všichni jsou si rovni před zákonem • presumceneviny, nikdo nesmí být trestán, neporušil-li zákon • zákaz retroaktivity práva • každý má právo na soudníochranu, bylo-li porušeno jeho právo • každý může odmítnoutvýpověď proti sobě či osobě blízké

18. nikdo nesmí být zadržen bez písemného obvinění, právo seznámit se s obviněním • o vině a trestu rozhoduje pouze soud • nikdo nesmí být stíhán za stejný čin dvakrát • nedotknutelnost soukromého obydlí

19. Lidská práva • Magnachartalibertatum z roku 1215, omezovala moc krále vůči šlechtě • John Locke charakterizuje přirozený stav přirozeným zákonem, právem na život, svobodu a majetek • DeklaracenezávislostiUSA (1776) – lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou svým Stvořitelem nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi než patří právo na život, svobodu a budování vlastního štěstí

20. ÚstavaUSA 1787, 1791 byla ústava doplněna deseti dodatky BillofRights • Deklaraceprávčlověkaaobčana (1789) – lidé se rodí svobodní a rovní, svoboda, vlastnictví, bezpečnost a odpor proti útlaku jsou nepromlčitelné, svoboda spočívá v možnosti činit vše, co neškodí druhému, presumce neviny, svoboda vyznání, projevu, tisku • čtyřisvobody (Roosevelt) z roku 1941 – svoboda slova, svoboda vyznání, svoboda od nedostatku a svoboda od strachu

21. 10. prosince 1948 vznikla Všeobecnádeklaracelidskýchpráv (Mezinárodní den lidských práv) s pouze deklarativním charakterem • Mezinárodnípaktoobčanskýcha politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 - - předpokládal normativní závaznost pro členské státy OSN - součástí je i Opčníprotokol, který umožňuje i jednotlivcům dovolat se vlastních práv prostřednictvím mezinárodního práva - ČSFR ratifikovala až v roce 1991

22. Závěrečný akt Konferenceo bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách v roce 1975 • Evropský soud pro lidská práva – vytvořen na základě Římské úmluvy v roce 1950, v ČSFR byla ratifikována v roce 1992 • Listina základních práv a svobod