DOPLNĚK

1. DOPLNĚK Mgr. Michal oblouk

2. DOPLNĚK • rozvíjející větný člen • vyjadřuje vlastnost nebo stav, které má podstatné jméno (zájmeno) za určitého děje nebo která se mu dějem přisuzuje • vztahuje se ke dvěma členům ve větě – rozvíjí podstatné jméno (podmět, předmět) a sloveso (zpravidla v přísudku) zároveň • bývá na konci věty • ptáme se JAKÝ? JAK? JAKO CO? ZA KOHO? KÝM? • SÁM, RÁD – bývá většinou doplněk • může být shodný (shoduje se se jménem) nebo neshodný (je v jiném pádě než jméno, nejčastěji v 7. p.)

3. VYJÁDŘENÍ DOPLňku • PODSTATNÝM JMÉNEM – Zvolili bratra vedoucím. Znal jsem ho už jako chlapec. Nadřízený jmenoval dělníka mistrem. Bratr se vyučil soustružníkem. Zůstane naším otcem. Vyučila se prodavačkou. • PŘÍDAVNÝM JMÉNEM (většinou ve jmenném tvaru) – Chlapci běhali bosi. Bratr se vrátil nemocen. Jana se cítila šťastná. Hajná stála překvapena. Turisté se cítili unaveni. Skauti přišli mokří. • ZÁJMENEM – Bratr to udělal sám. Jirka zůstal sám. • ČÍSLOVKOU – Fialky vždy rozkvetou první. Skončil druhý. Jídlo vařili oba dva. • INFINITIVEM– Viděl mě odcházet. Neviděl ji plakat. • PŘECHODNÍKEM– Věra, chodíc po zahradě, trhala květiny. Vešel, opíraje se o hůl. Běželi, smějíce se.

4. DOPLNĚK • po slovesech JMENOVAT, ZVOLIT, PROHLÁSIT, ZDÁT SE, UČINIT, ZŮSTAT bývá podstatné jméno v 7. pádě – jmenovat mistrem, zvolit předsedou • po slovesech POVAŽOVAT, OCEŇOVAT, UZNAT, PROHLÁSIT bývá podstatné jméno ve 4. pádě s předložkou – považovat za kamaráda, uznat jako předsedu • bývá po slovesech smyslového vnímání, např. VIDĚT, SLYŠET • na rozdíl od přívlastku je vzdálen od jména