E N D
Dětství • Příjmení Panklová (nebo německy Pankl) získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal za manželku Johann Pankl, původem z Rakouska. Barboře bylo tehdy - podle ustáleného datování - půl roku. V roce 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské.
Chudoba Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v hladu. Korespondence ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo.Pohřbena je na Vyšehradě.
Neradostné manželství Děti nakonec spolu se svou matkou dosáhly svého a otce neposlechly – syn Karel se šel učit zahradníkem do Rájce nad Svitavou a Jaroslav odjel studovat do Mnichova na výtvarnou akademii. Den před jeho odjezdem zbil rozzuřený Josef Němec svoji manželku tak, že musela hledat pomoc na policii. Manželé se poté opakovaně usmiřovali a zase hádali. K dalším hádkám došlo ve chvíli, kdy byl syn Jaroslav z Mnichova vypovězen, protože neměl žádné finanční prostředky. V Praze si sehnal místo u fotografa, ale když jednou nepřišel večer včas domů, vypukla mezi jeho rodiči další dramatická hádka a Božena Němcová musela před svým manželem opět utéci. Od té chvíle už se Božena Němcová odmítá se svým manželem znovu usmířit a roku 1861 odchází do Litomyšle, kde se pokoušela živit prací pro nakladatele Augustu, když připravovala vydání svých spisů. V té době ale byla již vážně nemocná a finanční nouze a zdravotní stav ji donutily k návratu do Prahy k manželovi. První sešit II. Vydání Babičky (I. vydání vyšlo v roce 1855) dostala den před svou smrtí. Krátce na to zemřela v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě, čp. 854).
Knihy Boženy Němcové Bylo nebylo Babička Divá Bára