12. Kartografická generalizace

1. 12. Kartografická generalizace Vypracoval: Čečotková Kristýna

2. Definice • Dle ČSN 73 046 „Kartografická generalizace spočívá ve výběru, geometrickém zjednodušení a zevšeobecnění objektů, jevů a jejich vzájemných vztahů pro jejich grafické vyjádření v mapě, ovlivněné účelem, měřítkem mapy a vlastním předmětem kartografického znázorňování.“ • Je typickou součástí teoretické kartografie. • Definice dle GIS: Generalizace je výběr a zjednodušení detailů zobrazovaných objektů s ohledem na měřítko mapy. • Generalizaci běžně použijeme při změně měřítka či účelu mapy, při redukci objemu dat či kvůli zlepšení grafické stránky mapy.

3. Hlediska optimálního vyjádření modelové skutečnosti • Výběr objektů a jevů do nové mapy-obsah mapy ovlivňuje tématika a účel mapy, její měřítko, charakter území i způsob jejího grafického ztvárnění. • Geometrický charakter-z hlediska estetiky nejviditelnější („vyhlazování“ podrobností) • Zevšeobecnění kvantitativních charakteristik formou intervalových značek • Zevšeobecnění kvalitativních charakteristik např. zevšeobecnění lesa z druhových klasifikací • Geometrickou (polohovou) přesnost-vykreslení objektu přesně na svém místě a pokud možno ve skutečných rozměrech • Geografickou věrnost-zachování vzájemných prostorových vazeb a zachování geografické specifiky

4. Činitelé kartografické generalizace • Měřítko mapy a poměr měřítek odvozené a podkladové (původní) mapy • Účel mapy • Charakter zobrazovaného území • Způsob grafického vyjádření • Psychologické možnosti a schopnosti uživatele • Míra přehlednosti je dána jeho tzv. (vizuální) grafickou zaplněností, tj. poměrem plochy zaplněné kresbou k celkové ploše mapového listu

5. Metody kartografické generalizace 1) Zevšeobecnění mapových podkladů • Zevšeobecnění obrysu a tvaru (geometrická generalizace • Zevšeobecnění kvalitativních charakteristik • Zevšeobecnění kvantitativních charakteristik • Kartografická abstrakce 2) výběr (selekce) prvků obsahu mapy 3) Vzájemná harmonizace prvků obsahu mapy

6. Zevšeobecňování obrysu a tvaru (geometrická generalizace) • Jedná se o zjednodušení kresby tvarů přírodních i umělých objektů tak, aby se tyto zachovaly co možná nejdéle svůj charakter • Prvky které svou důležitostí vypustit nelze – kresba „nad (přes) míru“ a „posun kresby“

7. Nutno respektovat charakteristiky příslušných typů prvků a jejich seskupení (např. vystižení typu říční sítě, reliéf terénu) • Při generalizaci je nutné zachovat koncové body (zachování topologických vazeb)

9. Zevšeobecňování kvalitativníchcharakteristik • Předpokládá, že s rostoucím měřítkovým číslem se jejich původní detailní členění stává stále obecnějším (viz tabulka)

10. Zevšeobecňování kvantitativních charakteristik • Vychází z intervalového vymezení kvantitativních skupin, spojených navzájem kvalitativním vztahem (např. rozdělení sídel do tříd podle počtu obyvatel)

11. Prostorová redukce – collapsing (kartografická abstrakce) • Změna mapového znaku může probíhat ve směru: • Plocha – linie (vodní toky nebo komunikace s využitím triangulace ploch) • Plocha – bod (budovy malých rozměrů) • Linie – bod • Bod – plocha (vytvoření bloku zástavby z izolovaných budov reprezentovaných bodovými znaky)

12. Výběr prvků obsahu mapy –censální výběr • Je založen na předem stanovených podmínkách. Např. v mapě se zobrazí pouze silnice I. třídy (kritérium kvality), sídla s počtem obyvatel vyšším než 500 (kritérium kvantity) apod.

13. Výběr prvků obsahu mapy – normativní výběr • Cílem normativního výběru je objektivní stanovení procentní normy výběr, tj. kolik procent objektů v realitě bude zobrazeno na mapě. • Výběr mapových prvků s použitím matematické statistiky • Definován na základě statistických hodnot získaných z existujících map • Způsob výběru s použitím číselných ukazatelů • Vychází z experimentálního vyšetření prvků na podkladové mapě • Způsob výběru s použitím vah • Většinou v malých měřítkách • Výběr prvků s použitím teorie grafů • Pomocí matice můžeme na grafu exaktním způsobe, modelovat generalizační výběr

14. Vzájemná harmonizace (sladění) prvků obsahu mapy • Přichází v úvahu tehdy, když tvar, resp. Obrys či plošné rozměry prvku na odvozené mapě se už nedají znázornit, i když to účel mapy přímo vyžaduje. • Harmonizace prvků mapy s jednoduchou a stejnorodou strukturou • Znázornění pomocí čárových mapových značek. Vykreslujeme je „nad míru“. • Harmonizace prvků se složitou strukturou • Zevšeobecňováním se snažíme zachovat ty podrobnosti, které jsou důležité z hlediska účelu mapy, tzn. že charakteristické rysy zdůrazňujeme (např. železnice).

16. Posun kresby • Uplatňuje se tehdy, kdy by při důsledném půdorysném zobrazení docházelo ke grafickým střetům (překrytům) mezi mapovými značkami blízce sousedících prvků. Např. v úzkém údolí, kterým protéká řeka, po jejichž březích vedou komunikace, je třeba zakreslit osu vodního toku co jak nejpřesněji s ohledem na údolnici.

17. Pootočení kresby • Jistá modifikace posunutí. • Posun nebo pootočení můžeme z hlediska generalizace akceptovat, pouze pokud se jedná o generalizaci spojenou se zpřesněním vstupních dat, konkrétně např. při zpřesňování jednoho datového zdroje pomocí druhého (katastrální mapa vs. ortofoto)

18. Vyjádření a generalizace hlavních prvků obsahu map • Nutno dodržovat zásady: • Zásada zachování rozlišení, respektování průměrných rozměrů a zejména dostatečných rozdílů ve velikostech bodových mapových znaků • Zásadu zachování charakteristických rysů • Zásadu zachování proporcionality. Projevuje se dodržením velikosti rozměrů mapových znaků. • Zásadu logické návaznosti, tzn. dodržování vzájemné souvislosti a spjatosti objektů a jevů • V konečné redakci kart. díla s ohledem na generalizaci musíme rozlišit: • Matematické prvky • Fyzicko-geografické prvky • Socioekonomické prvky

19. Vodstvo • Vodní toky a kanály • Vykreslují se od pramene jednoduchou plynule se rozšiřující čarou. Pokud skutečná šířka vodního toku přesáhne v měřítku mapy 0,3 mm, vykresluje se dvojitou čarou s rozestupem. • Struktura říční sítě (stromovitá, mřížková, pravoúhlá..), jejíž charakter by měl být po jakékoliv generalizaci zachován. Míra křivolakosti je dáno koeficientem K. Zachovat hustotu říční sítě a počet levo/pravostranných přítoků • Jezera, rybníky a vodní nádrže • Při výrazném kolísaní hladiny se zobrazuje přerušovanou čarou. • Bažiny a močály • Prameny a studny • Studny pouze v podrobných topografických mapách. • Moře a oceány • Omezují se pobřežní čarou. Musí být jasný typ pobřeží (fjordové, korálové, deltové..) a proto je časté využití kresby „nad míru“. • Ledovce a trvalá sněhová pokrývka • Hydrotechnická zařízení

20. Reliéf terénu • Generalizuje se až po zákresu říční sítě • Vyjádření: • Respektuje geomorfologické charakteristiky typů reliéfů • Umožňuje řešit sklony svahů, viditelnost prostot, rozčlenění reliéfu • Poskytuje uživateli plastický vjem (geografická názornost)

21. Hranice • Negeneralizují se (jen velmi výjimečně). Průběh musí být jednoznačný. • Komunikace • Geograficky věrně, geometricky přesně dle měřítka) • Sídla • Do měřítka 1:200 000 zakreslujeme všechna. Postupně zjednodušujeme jeho strukturu (přechod do menších měřítek). Až do prezentace mapovou značkou. • Půdní povrch a rostlinný kryt • Se zmenšujícím se měřítkem mapy se rozsah zobrazených povrchů postupně zmenšuje. • Je důležité zachovat charakteristický tvar obrysů.

22. Děkuji za pozornost!