Seminární práce z biologie

1. Seminární práce z biologie Téma: SMYSLOVÉ ORGÁNY ČLOVĚKA Luděk Usnul, OA

2. Smyslové orgány člověka • Ústrojí zrakové • Ústrojí sluchové • Ústrojí rovnovážné • Ústrojí čichové • Ústrojí chuťové • Ústrojí hmatové - čidla

3. Smysly v mozkové kúře

4. Smysly - pojmy • Smyslové orgány = čidla – získávají informace o okolním světě • Receptory – zvláštní buňky s vysokou citlivostí, převádí energii podnětů na nervovou aktivitu (kvalita, intenzita, místo a trvání podnětu) • Exteroreceptory – informace o vnějším světě • Interoreceptory – změny ve vnitřních orgánech • Proprioreceptory – změny v pohybové soustavě, uložené ve svalech a šlachách • Nervová aktivita ze smysl. orgánů – různě uspořádané vzorce akčního potenciálu → do mozku – zpracování

5. Smyslový vjem – vědomá smyslová zkušenost o okolním světě • Adekvátní podněty – změny v prostředí na něž reagují receptory, které jsou na ně specializované • Základní 3 typy smyslových buněk: • Mechanoreceptory – podnětem mechanická deformace citlivých zakončení receptorů • Fotoreceptory – podnětem světelné záření • Chemoreceptory – podnětem chemická sloučenina • Další typy jsou jen volná zakončení – termoreceptory, nociceptory (citlivé na bolest)

6. Ústrojí zrakové

8. Stavba tyčinky ze sítnice: k absorbci světla dochází ve vnějším segmentu vybaveném mnoha membránami. Vzniká přitom receptorový potenciál, který je jako elektrický signál veden přes synapse k nervovým buňkám.

9. zrak – nejdůležitější smysl člověka, 80% informací z okolí • víc než 100 milionů receptorových buněk (tyčinky a čípky), v sítnici 1 600 000 nervových vláken spojuje sítnici a mozek • v tyčinkách pigment rhodopsin – citlivý na světlo → rozpad rhodopsinu na opsin a retinal → chemické změny → vznik akčního potenciálu • nedostatek vitamínu A → šeroslepost • ve tmě vyšší koncentrace rhodopsinu po 15-30 minutách → daleko vyšší citlivost oka → adaptace na tmu • čípky trojího druhu – podle maximální citlivosti na určitou barvu (modrá, zelená a červená) • dráždění různých typů čípků → vnímání různých barev a jejich odstínů (bílá – intenzivní dráždění všech typů)

10. Stavba oka • Bělima • bílá vrstva na povrchu oka • udržuje stálý tvar oční koule • vepředu vytváří průhledný tvar zvaná rohovka • Cévnatka • prostřední vrstva oka • bohatě prokrvená • vepředu vybíhá v duhovku a v řasnaté tělísko

11. Duhovka • zbarvený svěrač z hladké svaloviny • uprostřed je otvor zvaný zornice • ve tmě se zornice rozšíří – do oka může víc světla • na světle se zornice zúží a zabrání tak přesvětlení obrazu • Čočka • čočka láme světlo tak, aby se paprsky přicházející z jednoho bodu, setkaly opět v jednom bodě na sítnici • jedná se o spojnou čočku • při pohledu do dálky se čočka zploští, při pohledu na blízko se zakřiví (díky činnosti řasnatého tělíska)

12. Sítnice • vnitřní vrstva oka • složená ze smyslových buněk • Smyslové buňky • Tyčinky – velmi citlivé, vidění za šera, nerozlišují barvy • Čípky – méně citlivé, vidění na světle, barevné vidění • Zvláštní místa na sítnici • Slepá skvrna – místo, kde odchází zrakový nerv, nejsou zde smyslové buňky • Žlutá skvrna – místo s největší koncentrací zrakových buněk, naproti čočce

13. Přídatné orgány oka • Slzné žlázy • brání vysychání oka • vyplavují nečistoty, dezinfekce • Víčka • roztírají slzy • chrání oko • řasy zachytávají prach • Obočí • ochrana před stékajícím potem

14. Poruchy zraku • Krátkozrakost • oko je příliš dlouhé, takže paprsky se protnou před sítnicí a na sítnici se tvoří neostrý obraz vzdálených předmět • odstraníme brýlemi s rozptylkami • Dalekozrakost • oko je příliš krátké, nebo řasnaté tělísko unavené, takže se paprsky na sítnici ještě nesetkají a vidění na blízko je neostré • odstraníme brýlemi se spojkami • Astigmatismus – vada v zakřivení rohovky → speciální brýle, pouze pro toho konkrétního člověka

15. Šilhání • špatná souhra okohybných svalů • Šedý zákal • zakalí se oční čočka • čočku lze operativně odstranit a nahradit umělou (neumí již zaostřovat) • Zelený zákal • zvýšený nitrooční tlak • může vést k oslepnutí

16. Ústrojí sluchové

19. Zvuk • Zvuk vzniká vibrací předmětu (struna na kytaře, hlasivky…) • Chvění se z předmětu přenáší na okolní vzduch a šíří se jako kruhy na vodě • rychlé vibrace – vysoké tóny • pomalé vibrace – hluboké tóny • mohutné vibrace – hlasitý zvuk • jemné vibrace – tichý zvuk

20. Ucho • Zevní ucho • ušní boltec - zachycuje zvukové vlny a soustřeďuje je do zvukovodu • zevní zvukovod - vede zvukové vlny až k bubínku • bubínek - blána která přehrazuje zvukovod na rozhraní zevního a středního ucha - při nárazech zvukových vln se rozechvívá • Střední ucho • sluchové kůstky - kladívko, kovadlinka, třmínek - přenášejí chvění bubínku na oválné okénko ve vnitřním uchu

21. Eustachova trubice - spojuje středoušní dutinu s hltanem - vyrovnává tlak mezi středoušní dutinou a okolím • Vnitřní ucho • blanitý hlemýžď - chvěním oválného okénka se rozechvívá i tekutina, kterou je hlemýžď vyplněn - díky chvění tekutiny se pohybují „vlásky“ buněk ve stěně hlemýždě - tyto buňky převádějí chvění na nervový signál, který je veden zvukovým nervem do mozku

22. Ústrojí rovnovážné - blanitý labyrint • Umístěn ve vnitřním uchu • Tři polokruhovité chodby • vyplněny tekutinou • dole rozšířeny v ampuly – zde jsou buňky s vlásky • při pohybu hlavy se (díky pohybu tekutiny) ohýbají vlásky a převádějí tento pohyb na nervový signál, který nás informuje o pohybu hlavy • Vejčitý a kulovitý váček

24. Ústrojí čichové • Čichové buňky • umístěny v horní části dutiny nosní • reagují na pachy ve vzduchu, který prochází dutinou nosní • signály jsou do mozku vysílány čichovým nervem • rozlišujeme asi 10 000 pachů

26. Ústrojí chuťové • Jazyk • celý povrch je pokryt chuťovými pohárky v nichž jsou chuťové buňky • každá buňka reaguje pouze při styku s látkou odpovídající chuti • 4 vjemy chuti: sladká (špička jazyka), slaná (okraj), kyselá (okraj blíž ke kořeni), hořká (kořen); ostatní kombinací těchto čtyř

28. Ústrojí hmatové • Smyslové buňky v kůži – čidla (uzpůsobená pro vnímání různých pocitů) • vnímání chladu • vnímání tepla • vnímání dotyku a silného tlaku • vnímání bolesti • vnímání pohybu chloupků

29. Adaptace smyslů • Při dlouhodobém působení podnětu může většina smyslů otupět • čich - necítíme pach v místnosti, kde jsme již dlouho • hmat - necítíme dotyk brýlí • sluch - přestáváme vnímat hudbu při práci • Výhoda - nezatěžujeme mozek zbytečnými podněty • Nevýhoda - smysly nás nemusí varovat před nebezpečím

30. Termoreceptory, nociceptory • velmi jednoduché receptory, netvoří čidla, jen volné zakončení nervových vláken • většina termoreceptorů, nociceptorů a hmatových receptorů v kůži dohromady → kožní čidla • kombinovanou činností → jiné vjemy než specifické pro jednotlivé receptory – hladkost, drsnost, suchost… • Termoreceptory – na teplo a na chlad • na teplo nejvíc v kůži obličeje a hřbetu ruky, nejméně na zádech • chladové receptory – asi 8x více než na teplo, víc u povrchu než na teplo

31. Nociceptory – na bolest – informace o ohrožení či poškození organismu → velmi biologicky významné • receptory – stimulovány chemicky → látkami vylučovanými poškozenými buňkami • některé bolestivé podněty vyvolávají reflexní odpověď (obraný reflex) – únik, odtažení… • informace nejen z kůže, ale i z vnitřních orgánů (hrudní a břišní dutina), z kosterních svalů, šlach, kloubních pouzder a okostice (hluboká bolest) • neadaptují se → nesnižuje se práh jejich citlivosti při dlouhodobém podnětu – životně důležité