2. Rebelové a buřiči

1. Divoce začni, z hloubi žalu v duši , nespěchej chválit radost písněmi, říkám ti pěvče, nejdřív plakat musí mé těžké srdce, jinak pukne mi. George Gordon Byron 2. Rebelové a buřiči 1. Vyhnanci z Albionu

2. Anglický romantismus druhé generace Mladší příslušníci anglického romantického proudu se představili v poněkud odlišném světle než jejich předchůdci z jezerní školy. Také oni na vlastní kůži prožili konflikt mezi svobodomyslnými představami a realitou. Při střetnutích s tyranií a přežilými konvencemi vycítili svou bezmocnost, která je dovedla až k pesimistickému světobol. Z něj pak hledali východiska: v posměchu, v cynismu nebo v tragickém gestu - v osamocené vzpouře proti osudu či boží vůli. Jen titánskýčin, vykonaný ve jménu boje za svobodu, jim alespoň na okamžik dal pocit aktivity, potřebnosti a síly. Řecko umírá v troskách zobrazení osvobozeneckého boje Řeků proti osmanské nadvládě od Eugena Delacroixe

3. George Gordon Byron Byronova matka Byronův typ romantického postoje bývá někdy označován jako byronismus. George Gordon Byron (1788 - 1824)

4. George Gordon Byron Ilustrace k poemě Childe Haroldova pouť Základní momenty svého pohnutého života vylíčil Byron v autobiograficky laděné epické skladbě Childe Haroldova pouť (dva díly 1812, volné pokračování 1818).

5. George Gordon Byron Lyrická sbírka Rodinné verše (1816) skrývá básníkovu touhu po lásce i zoufalství z proher, satirické posměšky i filozofické postřehy. Tys plakala, veliká slza stála, v tvých modrých očích, paní, a bylo to, jako by setřásala fialka rosu ranní. Usmála ses - nechť safíry se skryjí žárlivě se svou září, paprsky tvého úsměvu - ty žijí a moje srdce blaží. Jak slunce na obloze propůjčuje mrakům své světlo rudé, že ani pak, když večer postupuje, té záře neubude, tak duše, i když sebesmutnější je, tvůj čistý úsměv vítá a radost jako slunce z něho pije, a nad srdcem - tam svítá. Světobolem zmítaný lord Byron

6. George Gordon Byron Zámek Chillion Hlavní hrdinou kratší povídky Vězeň chillonský (1816) je ženevský vlastenec ze 16. století Francois Bonnivard, vůdce povstání za národní nezávislost. Eugéne Delacroix Džaur V básni Džaur (1813) je složitým způsobem vyprávěn příběh tajemného muže, jenž ztratil milovanou dívku, tureckou otrokyni, kterou nechal podle pro nevěru utopit arabský emír.

7. George Gordon Byron Kain vede Abela na smrt od Tissota Thomas_Cole Scéna z Manfreda (1833) Opravdové titánství hrdinů a jejich marný protispolečenský odboj nalezneme ve filozofických dramatických básních Manfred (1817) a Kain (1821).

8. George Gordon Byron Don Juan není legendární svůdce, ale lehkomyslný mladík, který se protlouká životem. Autor sleduje jeho milostné avantýry, vítězství i ztroskotání – od vážného tónu přechází k hořké ironii a směrem k anglické společnosti neváhá použit nemilosrdného sarkasmu: Panny se před ním rděly. Vdané dámy sytějším nachem chtěly zaujmout. Na Temži vyznají se v malování i v malovaných. Co tu číhá pout a nástrah - muž se prostě neubrání. Jsa gentleman, což může odmítnout? Dcery mu lichotí a chválí vše, co počne, a matky pátrají, kolik má příjmů ročně. Nedokončená báseň Don Juan (1824) nemá tradiční romantické rysy.

9. George Gordon Byron E. Delacroix Smrt Sardanapala V tragédii Sardanapal (1821) odsoudil všechny války a násilí, kterých se vládci dopouštějí v touze po moci.

10. George Gordon Byron Řečtí bojovníci povstali pod vedením Alexandra Ypsilantiho proti osmanské nadvládě V roce 1823 Byrona přilákalo osvobozovací hnutí v Řecku.

11. George Gordon Byron Lord Byron na smrtelném loži (1826) Na pomoc povstalcům v boji proti tureckým uchvatitelům vypravil vlastní loď, během příprav na bitvu však těžce onemocněl a brzy skonal.

12. George Gordon Byron Fiktivní podoba Karla Hynka Máchy Básníkův pomník v Praze na Petříně V české literatuře vzdal hold Byronově tvorbě vlastním básnickým viděním Karel Hynek Mácha (1810 – 1836) v okouzlujícím Máji.

13. George Gordon Byron Náhrobek Thomase Moora v Dublinu Rolí vykonavatele Byronovy závěti proslul básníkův důvěrný přítel, dublinský rodák, básník Thomas Moore (1779 - 1852).

14. Percy Bysshe Shelley Touha básníka po znovunastolení zlatého věku lidstva se prosadila v básnickém filozofickém dramatu Odpoutaný Prométheus (1820). Prométheus přináší lidem oheň. Básník a dramatik Percy Bysshe Shelley (1792 - 1822)

15. Percy Bysshe Shelley Prométheus je bohy připoutáván ke skále Snášet žal, i když zoufá naděje, odpouštět bezpráví, ač kruté je, vzdorovat moci, i když zdrtit chce. Milovat, trpět, nežli z rozvalin naděje stvořit nový velký čin, zůstat svůj, nekát se a nechvět se. Titáne, ke tvé slávě být jak ty, svobodný, dobrý, krásný, radostný, v tom je moc, život, štěstí, vítězství.

16. Percy Bysshe Shelley Spalování těla básníka Schelleyho v r.1822 (obraz Louise Edouarda Fourniera) V Itálii našel Shelley nový domov a posléze i smrt. Utonul nešťastnou náhodou v bouři, když se plavil na jachtě Ariel kolem italského pobřeží. Jeho tělo bylo spáleno a popel uložen na hřbitově v Římě. Shellyho náhrobní kámen v Římě

17. Percy Bysshe Shelley Mary byla autorkou románuFrankenstein čili Moderní Prométheus (1818), který stojí u počátků moderní sci-fi literatury. Shelleyova druhá žena Mary Shelleyova (1797 – 1859) První filmová podoba Frankensteina

18. John Keats Svou uměleckou cestu Keats naznačil v rozsáhlejší básni Spánek a poezie. Keats básníkem hrdého vzdoru a nesmiřitelného odporu. S romantismem ho spojovalo především hledání pravdy a krásy. Když temné mlhy kraj náš tísnily po dlouhou, chmurnou dobu, přijde den, je z rozkošného jihu narozen a z chorých nebes skvrny vybílí. Dychtivá ústa, prosta bolesti, zas mají právo cítit sladkost máje; s mizící zimou víčko mé si hraje jak plátek růže s kapkou při dešti. Jdou tiché představy; růst pupenů - plod v tichu zraje - slunce podzimní po tichých snopech večer utíká - tvář Sapfina - úsměvy v dětském snu - sutky, v nichž písek vrší hodiny - potůček v lese sní - smrt básníka. John Keats (1795 - 1821)

19. John Keats Ilustrace k vydání z 20. století Sílu své básnické imaginace rozvíjí v romanci Předvečer svaté Anežky (1819).

20. John Keats Krásná paní bez soucitu od Waltera Craneho Nevšední obrazností vynikla také slavná balada Krásná paní bez soucitu (1819), vyprávějící o mladé šlechtičně, jež bezcitností a sobectvím zahubí obětavého rytíře.

21. John Keats Peter Paul Rubens Shromáždění Bohů Ó bláhovosti! Přece nahou pravdu snést a v klidu pohlížet zlé skutečnosti v tvář nanejvýš svrchované je. Nuž, dobře hleď! O kolik krásnější jsou nebesa a zem, než chaos byl a pustá tma, ač vládly kdys, a oč zas my i zem i nebe předčíme, že tato nádherná a pevná těla máme a vůli svobodnou i smysl pro družnost a tisíc znaků žití čistšího - tak v patách za námi jde vyšší stupeň života. My zvítězili jsme nad starou temnotou a z nás zrodil zas, nad námi zvítězil ten nový rod. Je krásnější a silnější; nás stejným právem překonal, jak my ten chaos bez tvaru. Dovršením Keatsovy tvorby byl fragment alegorické skladby Hyperion (1818 - 1819). Antická báj o střetnutí Titánů s mladými olympskými bohy je dovedena k poznání, že starý řád vždycky ustupuje novému: je výrazem básníkovy znovu nabyté a těžce vykoupené víry v sílu umění, které reprezentuje pozitivní hodnoty v lidském životě.

22. John Keats Keatsův epitaf: Zde leží člověk, jehož jméno bylo napsáno na vodu. Slibný umělecký vývoj mladému básníkovi přervala dědičná tuberkulóza a nepomohly ani ozdravné pobyty v Itálii. Zemřel ve věku 26 let a je rovněž pochován v Římě.