LITOSFÉRA

1. LITOSFÉRA 1. vnitřní stavba a složení Země: 7 zón → 3 jednotky (geosféry, obaly; na základě rychlosti pohybu zemětřesných vln; australský geofyzikBullen,1906-76), - podle hmotnosti látek: zemské/ý/á jádro - plášť - litosféra - kůra → odlišují se svými vlastnostmi (složení, hustota, tlak, teplota) plochy diskontinuity (nespojitosti) - oddělují jednotlivé geosféry - výrazná změna fyzikálních vlastností Země (hustota - tlak - teplota) - mění se rychlost a směr šíření zemětřesných (seismických) vln Mohorovičičova (z. kůra - z. plášť; 33 km) Gutenbergova (z. plášť - z. jádro; 2900 km)

2. • zemské jádro (3 zóny) vnější = od 2 900 km do 4 980 km - polotekuté, plastické 30,8 % hmotnosti Země, 80 % FE a až 10 % síry přechodná zóna = do 5 120 km; vnitřní (jadérko) = do 6 378 km; 1,7 % hm. Z., pevné, +4 700 °C (železo 90 %, nikl 8 % = NIFE) hustota = 11,3 - 17,3 g/cm3 - probíhají zde endogenní (vnitřní) pochody (radioaktivní rozpad, tavení hmot) → uvolňuje se energie

3. • zemský plášť (3 zóny) svrchní = SIMA (Si 43 % - Mg 37 % - Fe 12 %) - od 35 km (MOHO d.) do 300-400 km - vznik tektonických procesů: v hloubce 50 - 60 km = magmatické krby - 200 km zemětřesná ohniska = astenosféra (řec. asthenes = slabý) - částečně natavené horniny (plastická) v hloubce 75-250 km střední = CROFESIMA - do 1 000 km - teplota +1 800 °C spodní = NIFESIMA - do 2 900 km (D-vrstva; Gutenbergova disk.) - 2 700-2 800 km teplota +2 250 °C (ve 2 000 km) 67,5 % hmotnosti Země hustota = 3,3-9,4 g/cm3 hlavní nerosty: křemičitany, oxidy železa a hořčíku, sulfidy železa

6. • zemská kůra (1 zóna) 1,5 % hmotnosti Země nejhojnější prvky: O2 46 % - Si 28 % - Al 8 % = SIAL nerosty: oxidy a křemičitany průměrná mocnost 35-40 km (6 km oceány × Pamír - Himálaj 80 km; ČR 27-50 km) hustota 2,7-2,9 g/cm3 vystavena vlivům vnějších (exogenních) činitelů (vítr,voda,teplota, rostlinstvo, živočišstvo, člověk) horniny - základní stavební jednotky z.k. - podle původu: vyvřelé (magmatické; žula, syenit; aplit; čedič, znělěc; 95 %) usazené (sedimentární; písek, vápenec, uhlí) přeměněné (metamorfované; tlak, teplota → ruly, svory, fylity)

7. 2. Planetární členění zemské kůry → pevninská 3 vrstvy: sedimentární - žulová(grafitická) - čedičová(bazaltická) mocnost 20-80 km; 64 % objemu z.k. starší → jádra pevnin (štíty; mld. let; hlubinné vyvřeliny, meta- morfované; nejstabilnější části z.k.; 9): baltský, ukrajinský, kanadský, brazilský, aldanský, africký, indický, australský, guinejský → oceánská 3 vrstvy: sedimentární - sedimentární (s čedičem) - čedičová mocnost 6-15 km; 21 % dno oceánů: okraje pevnin = pevninská kůra → pevninský šelf (8 % dna) mírný sklon (do 5°), šelfová moře (132 m; rybolov, těžba surovin) → pevninský svah (11 %), větší sklon, do 1 500 m

8. → pevninské úpatí (5 %) od 1 500 m do 3 000 m, sedimenty oceánské lože = oceánská kůra 3 000-6 000 m; 76 % dna → oceánské pánve (nejrozsáhlejší) → středooceánské hřbety (podmořská pohoří) Středoatlanský rifty - vznik nové oceánské kůry → hlubokomořské příkopy (Mariánský, 10 924 m) zánik oceánské kůry (subdukce)

9. → přechodná 2 vrstvy: sedimenty (tenká) - čedičová (mohutná) v oblastech přechodu pevnin v oceány, pohyblivé části zemského povrchu; 15 % ▪ LITOSFÉRA (pevný zemský povrch) = zemská kůra + svrchní plášť mocnost 100-250 km rozdělena na litosférické desky (bloky; 15 hlavních; desková tektonika) velké desky: (Pacifická, Severoamerická, Jihoame- rická, Euroasijská, Africká, Indická, Australská, Antarktická) malé desky: (Nazca, Kokosová, Filipínská, Arabská, Juan de Fuca, Karibská, Scotia) - velmi pomalu se pohybují cm za rok (1-5-14; ←→; →←; ↑↓) na astenosféře (horniny nataveny, konvekční proudy) → důsledek: intenzivní endogenní pochody (horotvorná čin- nost, vulkanismus, zemětřesení)

10. Schéma konvekčního proudění v rámci zemského pláště.

13. rozhraní mezi deskami: konstruktivní (divergentní; ← →) - vznik nové kůry (středooceánské hřbety, rifty) destruktivní, subdukční (konvergentní; → ←) - zánik zemské kůry (hlubokooceánské příkopy) transformní (vedle sebe) ▪ Vznik pevnin a oceánů = teorie Kontinentálního driftu (1915, Alfred Wegener) důkazy: tvary světadílů, shodné horniny a fosilie organismů východ JA x západ Afriky) Prahory (před 570 mil. let) prapevnina PANGEA, praoceán PANTHALASSA Prvohory (konec, perm 250 mil. let) prakontinenty: LAURASIE (S → SA, Eurasie, Grónsko) GONDWANA (J → JA, Afrika, Austrálie, Antarktida + poloostrovy Přední Indie, Arabský) moře TETHYS (záliv Panthalassy)

14. Divergentní desková rozhraní najdeme nejčastěji v oblasti středo- oceánských hřbetů, kde vzniká nová oceánská kůra. Litosférické desky se v těchto místech od sebe vzájemně vzdalují.

15. Konvergentní deskové rozhraní na příkladu oceánské a pevninské litosférické desky tvoří tzv. subdukční zónu, ve které se oceánská deska podsouvá pod kontinentální.

16. Transformní rozhraní vzniká na místech bočního vzájemného posunu dvou desek.

17. Kontinentální drift

19. dnes: kontinent (pevnina; 5) = velký celek navzájem souvisejícího zem. povrchu vynořeného nad hladinu oceánů Eurasie Amerika Afrika Austrálie Antarktida světadíl (7) + společný historický, kulturní, hospodářský vývoj Evropa, Asie; JA, SA; Afrika, Austrálie, Antarktida světový oceán (5 + moře - navzájem spojeny) Tichý (Pacifik), Atlantský, Indický, Severní ledový (Arktický), Jižní poměr: pevnina : oceán 29 : 71 (%) 149 : 361 (mil. km2)

20. ▪ georeliéf: - tvoří povrch zemské kůry - nejdůležitější rozhraní v krajinné sféře věda geomorfologie (o tvarech zemského povrchu) dělení → podmořský (dno oceánů) → pevninský: A/ podle nadmořské výšky vysočiny nad 200 m n.m. (75 % souše) nížiny do 200 m n.m. (25 % souše) prolákliny (deprese) - Mrtvé moře (-408 m) Kryptodeprese (skrytá proláklina) - Bajkalské jezero (1 182 m) Střední nadmořská výška pevnin: 875 m Střední hloubka světového oceánu: 3 790 m Rozdíl: Mt. Everest (8 850 m) Mariánský příkop (10 924 m) = 19 774 m

21. B/podle výškových rozdílů v krajině = morfologické typy: nadmořská výška % souše roviny (do 30 m) do 200 m 25,4 pahorkatiny (30-150 m) 200 vrchoviny (150-300 m) - 1000 m 46,2 hornatiny (300-600 m; středohory) 1 000 - 2 000 m 15,2 velehornatiny (nad 600 m; velehory) nad 2 000 m 13,2 ▪ Endogenní (vnitřní) pochody: důsledek pohybu litosférických desek zdroj energie v zemském nitru zvětšují výškovou členitost zemského povrchu procesy: a/ pevninotvorná a horotvorná činnost b/ sopečná činnost (vulkanismus) c/ zemětřesení d/ přeměna hornin

22. pevninotvorná a horotvorná činnost - pokles a výzdvih pevnin, delty řek - střet litosférických desek → vrásnění: vrásy - vrásové příkrovy - zlomy, kry → tvary: klenby, pánve pohoří - vrásová (Švýcarský Jura) - příkrovová (Alpy, Himaláj) - vrásno-zlomová (Karpaty) - kerná (Ťan-šan) - sopečná (Francouzské středohoří) příkopové propadliny sopečná činnost (vulkanismus) magmatický krb → magma - sopouch (sopečný komín) - kráter (jícen) sopky - výbuch (erupce) → láva (příkrovy, proudy)+ pára, plyny, syp- ké sopečné vyvrženiny druhy sopek: lávové (tabule) smíšené (stratovulkány) tufové (sypké vyvřeliny - sopečný popel, ka- mínky, balvany)

23. Řez sopkou

24. zemětřesení - krátkodobé otřesy zemského povrchu - příčina: náhlé uvolnění energie v zemském nitru hypocentrum (ohnisko z.) = místo vzniku z. (km - stovky km pod zem. povrchem) epicentrum = místo nad h. na zem. povrchu - nejničivější účinky - zemětřesná pásma (styk litosférických desek - Tichooceánský ohnivý prstenec)

25. Vyneseme-li epicentra významných zemětřesení do světové mapy, kopírují většinou hranice mezi litosférickými deskami.

26. Čína 23. ledna 1556 830.000 zemětřesení zasáhlo hlavně provincii Šen-si na severozápadě Číny • Čína 28. července 1976 255.000 zemětřesení o síle 7,5 stupně Richterovy stupnice zcela zničilo město Tchang-šan na severovýchodě země; podle neoficiálních údajů zahynulo až 800.000 lidí • Sýrie 9. srpna 1138 230.000 nejvíce byla zasažena oblast kolem druhého největšího syrského města Aleppa (Haláb) • Indonésie 26. prosince 2004 228.000 otřesy o síle 9,1 stupně Richterovy škály s epicentrem u indonéského ostrova Sumatra vyvolaly mohutné vlny cunami, jež zpustošily pobřeží jihovýchodní Asie 5.-6. Írán 22. prosince 856 200.000 nejvíce bylo zasaženo historické město Dámghán, kde zahynulo 45.000 lidí 5.-6. Čína 16. prosince 1920 200.000 zemětřesení v severozápadní Číně v provincii Kan-su o síle 7,8 stupně Richterovy škály 7.-8. Írán 23. března 893 150.000 nejvíce bylo zničeno město Ardabíl 7.-8. Haiti 12. ledna 2010 150.000 zemětřesení o síle 7,2 stupně Richterovy škály zasáhlo především hlavní město Port-au-Prince • Japonsko 1. září 1923 142.800 zemětřesení v okolí měst Jokohama a Tokio o síle 7,9 stupně Richterovy škály; podle neoficiálních zpráv zahynulo 300.000 lidí; oba údaje zahrnují i oběti z následných záplav • Turkmenistán 5. října 1948 110.000 při zemětřesení o síle 7,3 stupně byla nejvíce poničena metropole Ašgabat

27. ▪ Exogenní (vnější) pochody: - zdroj energie = sluneční záření + gravitace a rotace Země - terén snižují a zarovnávají - projevují se činností: rušivou (vymílání = eroze) přenosnou (odnos zvětralin, transport) tvořivou (usazování; sedimentace, akumulace) svahové = sesuvy půdy, řícení balvanů, bahenní proudy → osypy, suťové kužely říční (fluviální) - tekoucí voda ron (nesoustředěný povrchový odtok) → rýhy, strže vodní tok (soustředěný) - koryto → eroze (hloubková - V, boční - U) → splaveniny (velké; valouny, oblázky), plaveniny (malé) - horní (V), střední (U), dolní (údolní niva → meandry, říční terasy, delta)

28. kryogenní - ledovec - polární oblasti, velehory ledovce (podle velikosti) → pevninské (Antarktida, Grónsko) + fjordy (Norsko, Aljaška, Chile, Skotsko) → plošné (ploché hornatiny, Skandináv- ské pohoří) → horské (Himaláj, Alpy) sněžná čára kar (vyživovací oblast) - l. splaz - trog (l. údolí, tvar „U“) - moréna exarace = ledovcová eroze abladace = odtání (ústup) ledovce → ledovcová jezera (jezerní plošiny) větrné (eolické) pouště, stepi, mořské písčité pláže (bez vegetace) vítr - mechanické působení, obrušuje (méně odolní materiál) → skalní římsy, okna, brány, tabulové (stolové) hory písek → čeřiny (vlnky), přesypy (duny, barchany) → spraše

29. mořské (marinní) na mořském pobřeží - příliv, odliv → příboj abraze = mořská eroze - vznikají: • pobřežní sruby (příkrý sráz) • abrazní terasy (skalnaté plošiny) • útesy (izolovaná skaliska) pobřežní proudy - ukládání materiálu (zvětralin) → mělčiny, pí- sečné kosy biogenní působení organismů: rušivě = živé (mechanicky, chemicky) → urychlují zvětrávání tvořivě = mrtvé (schránky těl) → horniny (vápnité, křemité, fosforečné) → živice (ropa, zemní plyn), rašelina, uhlí, korálové útesy (z orga- nických zbytků těl)

30. antropogenní člověk = dnes nejvýznamnější činitel (zpomaluje, urychluje erozi, zvětrávání) hospodářská činnost → antropogenní tvary: • vyvýšené (haldy, skládky, prům. stavby, měst. aglomerace) • vyhloubené (lomy, pískovny, průplavy) • rovinné (vodní nádrže, komunikace, letiště) • podzemní (tunely, šachty štoly, doly) ● Geomorfologický cyklus Obě skupiny činitelů (vnějších i vnitřních) působí na zemském povrchu neustále (různou rychlostí). 3 hlavní období: mladosti (příkré tvary, velké výškové rozdíly) zralosti (zaoblené tvary, snížený, malé výško- vé rozdíly) staroby (zarovnaný, nepatrně zvlněný povrch = parovina)