EXKURZE DO BARRANDIENU

1. Okolí Zdic EXKURZE DO BARRANDIENU

3. Úvod • během exkurze se projdem okolím Zdic z jižní části křivoklátských lesů na severu do krasové oblasti budovane silurskými a devonskými vápenci na jihu. • vylezeme na jednu z největších proterozoických buližníkových skal v brarrandienu v těsném sousedství obce Svatá • na Písmenech a na Samohelce ve Zdicích uvidíme dva různé litofaciální vývoje hranice zahořanského a bohdaleckého souvrství stupně beroun s projevy svrchnoordovického vulkanismu • na jihu za říčkou Litavkou je v zalesněném svahu profil tvořený nejvyšším ordovikem a celým silurem zvaný Barrandova kolonie Lapworth u Zdic; byl odtud popsán první konodont na území Čech • skončíme na Koukolově hoře nad obcí Slavíky, kde byl na rozmezí 60. a 70. let jeden ze studovaných profilů hranice silur/devon

4. Vraní skála u Zdic • - ze Svaté se vydáme po modré k jednomu z největších buližníkových těles v barrandienu. Jedná se o systém skal a skalek SV-JZ směru o celkové délce 2 km a maximální výšce asi 40 m. Na vrcholu je pěkný výhled do okolí - Vyhlídka vás odmění výborným kruhovým výhledem na Křivoklátské lesy (Krušná hora, Velíz, Hudlická skála), Beroun, Prahu, ?Český kras, Brdy a samozřejmě nedaleký hrad Točník • buližníky jsou součástí blovickéhou souvrství kralupsko-zbraslavské skupiny proterozoika barrandienu. Blovické souvrství o mocnosti více než 5 km je reprezentováno střídáním prachovců, drob a jílových břidlic. Časté jsou výskyty bazických vulkanitů nazývaných spility, které jasně dominují nad intermediálními vulkanity • Buližník je sedimentární hornina šedé až černé barvy složená převážně z oxidu křemičitého (SiO2) chemogenního či biogenního původu. Na biogenní původ ukazují nálezy mikrofosílií na některých lokalitách. Na vznik buližníků existují v současné době asi tři různé hypotézy nastíněné například v Chlupáčových Vycházkách do okolí Prahy (1999), je velmi pravděpodobné, že jejich vzik je vázán na soudobou vulkanickou činnost. Charakteristické tmavě šedé zbarvení je způsobeno příměsí uhlíku. Jeho obsah v hornině kolísá a například na Hudlické skále mají buližníky světle šedou barvu. Na stejné lokalitě, podobně jako na Vraní skále je mužné pozorovat pseudokrasové jevy. Díky své odolnosti se buližníky během zejména kadomské orogeneze nevrásnily jako měkčí okolní horniny, ale lámaly a drtily, proto jsou prostoupeny místy i velmi hustou sítí křemenných žil a žilek. I zde pod Vraní skálou je možné v suti v dutinkách nalézt krystalové drůzy čirého křemene • Řada buližníkových skal tvoří výrazné geomorfologické útvary, které byly prohlášeny přírodní památkou a jsou často vyhledávané horolezci • Z blízkých skal je možné uvést Svatskou (Obecní) a Hudlickou skálu, Jouglovku nebo Zdickou skalku u Kublova • http://www.youtube.com/watch?v=Eiv0nhJ5YIo

5. Písmena • - Když se z Hroudy vydáme podél Barborského potoka, vytékajícího z bývalého dolu Barbora Hroudskou ulicí směrem ke Zdíkovu náměstí uvidíme za garážema ve svahu po levé straně ve výchoze přechod z tmavošedých prachovců zahořanského souvrství do černošedých jílovitých břidlic bohdaleckého souvrství. Rozhranní tvoří asi 30 metrů mocný sled tufů a tufitů (viz obr. …). Asi 5 metrů nad tímto sledem vrstev je vyvinuta ložní žíla diabasového mandlovce (Röhlich, 1957). • - pod vrcholem k. 324 opuštěný lom odkrývá ložní žílu afanitického diabasu. Žíla je cca 12 m mocná, má výraznou sloupcovitou odlučnost, orientovanou kolmo ke kontaktu s bohdaleckými břidlicemi, zde poněkud kausticky zčernalými (Fiala, 1971)

6. Ordovický vulkanismus • - v širším okolí Zdic je možné pozorovat na rozhranní zahořanského a bohdaleckého souvrství produkty svrchnoordovického vulkanismu, který se vyznačuje vyšším obsahem alkálií než spodnoordovický reprezentovaný komárovským vulkanickým komplexem, který u Zdic dosahuje největšího stratigrafického rozsahu - klabavské až vinické souvrství (u Chlustiny). Vedle afanitického diabasu mandlovcovité diabasy, granuláty, granulátové tufy, přemístěné tufy a tufity nebo polštářové lávy (Točník)

8. Silurský vulkanismus • - na území mezi Zdicemi a Prahou se dochovaly silurské diabasy. Ty se vyznačují ve srovnání s ordovickými vulkanity větší bazicitou nižším obsahem K2O

9. Samohelka - lamprofyry • - Samohelka je tvořena zahořanským, bohdaleckým a částečně taky králodvorským souvrstvím • - na poli nalevo od silnice směrem na Knížkovice na konci Zdic jsou dva zřetelné hřbety tvořenými biotitickými (slídnatými) lamprofyry. Na okraji lesa při hraně svahu s úklonem k plzeňské silnici 605 a na několika místech v lese vystupují další lamprofyry. Lamprofyry tvoří ložní žíly v bohdaleckém souvrství a při kontaktu se zahořanským souvrstvím. Fiala (1971) popisuje dva pruhy. Východnější pruh kersantitů s pozvolným přechodem do minveritů o délce asi 250 m a západnější pruh 100 m dlouhý tvořený minveritem. • - Vznik lamprofirů Českého masívu je spjat s variským vrásněním jak dokazuje například radiometrické datování Fialou (1971) nebo jejich průnik devonskými horninami u Dívčích hradů v Praze a je možne je nalézt v různých částech našeho území. • - Slídnaté lamrofyry pražské pánve Fiala a Chlupáč (1973) dělí na základě chemického složení do třech skupin: západní (Zdice, Otmíče, Chlustina a Mýto), centrální (Housina a Loděnice) a východní (Mořinka, Černošice a Praha se svým východním okolím). Krmíček (2010) rozlišuje pouze skupinu východní (minety širšího okolí Prahy) a západní (kersantity – náleží západní a centrální skupině výskytů podle členění Fialy a Chlupáče 1973).

10. Samohelka – zahořanské souvrství • - v četných výchozech a odkryvech ve svahu vystupují prachovce zahořanského, tmavěšedé jílovité břidlice bohdaleckého souvrství s karlickým rudním obzorem na bázi. Na rozhranní obou souvrství se podobně jako na Písmenech vyskytují produkty diabasového vulkanismu. Některé výchozy se táhnou po vrstecnicích a zřejmě reprezentují plochy poklesů nebo vertikálních posunů s pohybem jižní kry směrem do pánve o rozsahu řádově prvních metrů. Při svrchní hraně svahu vystupují subhorizontálně uložené deskovité prachovce s puklinami často vyplněnými vysráženým karbonátem někdy přítomným i na vrstevních plochách. Na západní straně odkryvu je vyvinuta několik centimetrů mocná dosti pevná žlutohnědá pelokarbonátová sterilní vrstva dosti podobná pelokrabonítové vrstvě s bohatou faunou na nedaleké Hroudě nebo na klasických lokalitách zahořanského souvrství například na Zahořanském stratotypu nebo v Loděnicích na Vinici. V navětraném stavu vrstva značně připomíná tzv. žlutku (gelbertz). To byl velmi kvalitní typ železené rudy v navětraných partiích zdickéholožiska na dole Hrouda u Zdic. Tafonomické podmínky dovolily prostorové zachováné trilobitové fauny nebo také ostnokožce druhu Aristocystites bohemicus (Barr.) ve vejčitém tvaru s destičkami až 1 cm vysokými. Častěji se tento druh dochoval v podobě seřízlého kuželu. Zaznamenáno bylopoměrně vzácné zachování karbonátových destiček u jedinců druhu Codiacystis bohemica (Barr.). Byl zde nalezen brachiopod druhu Svobodaina ellipsoides (Barr.) v pozici kolmo na vrstevní plochu, tedy zřejmě v životní poloze. Tyto skutečnosti naznačují relativně málo dynamické prostřední. Vedle trilobitů rodu Dalmanitina, Kloucekia, Nobiliasaphus, Selenopeltis, Stenopareia aj. a hojných brachiopodů byli nalezeni mlži, plži, přílipkovec rodu Sinuitopsis, nautiloidní hlavonožci, konulárie, ostnokožci, mechovky a další fauna. Nápadná je absence trinukleidního trilobita druhu Marrolithus ornatus (Stbg), známého z klasických lokalit zahořanského souvrství a který byl nalezen také ve výchozu ve spodní části svahu nad benzínovou pumpou nebo na Hroudě, kde fragmenty jeho krunýře tvoří nahloučeniny v podobě čoček nebo je zachován v již zmíněné pelokarbonátové vrstvě.

12. Samohelka – karlický obzor • - ve spodní části svahu nad zdickým koupalištěm jsou odkryty bazální polohy bohdaleckého souvrství reprezentované oolitickými železnými rudami karlického rudního obzoru, tmavěšedými jílovitými břidlicemi a produkty diabsového vulkanismu. Stratigrafická pozice odpovídá polohám z hraniční sekvence zahořanského a bohdaleckého souvrství na Písmenech. • - karlický rudní ozor je vyvinut v severní části pražské pánve mezi Prahou a jz. okolím Zdic. Dosahuje zpravidla mocnosti 0,5 až 1,5 m, maximální mocnost byla zjištěna na západním okraji svého výskytu ve vrtu mezi Stašovem a Lochovicemi a to 12 metrů. Pelokarbonátový, částečně sideritický karlický obzor s kaolinitovými oolity je řazen mezi tzv. svrchnoordovické železorudné obzory, společně s černinským, zdicko-nučickým, knížkovickým a podolským. • - v okolí Zdic popsal karlický rudní obzor Röhlich (1957), který u silnice do Kížkovic (na severu Samohelky) popisuje profil faciálně dosti podobný tomuto (dnes již zasucený). Ve Zdicích a okolí popisuje (Röhlich, 1957) v přímém podloží písčitější polohu zahořanského souvrství, která směrem ke Praze vykliňuje. Mimo zdicko tedy krlický obzor přímo nasedá na jílovité břidlice zahořanského souvrství. • - výchoz na Samohelce je dnes asi nejlepším profilem karlického obzoru. Výchoz lze rozdělit na východní a západní část. Z bentické fauny je zde možné najít opornatého ramenonožce Aegiromena cf. descendens, inartikuláta Obolid sp. n., plže Lophospira Spoliata, Holopea antiqua (známý z Chrustenického lolžiska zdicko-nučického obzoru, ale jinak neznámý z karlického obzoru), hojný Versispira sp., trilobity Declivolithus alfredi, Onnia sp., Flexicalymene sp. aj. jablovceHomocystites alter, mechovku Monotrypa sp. dále prostorově zachovalé konulárie, taky sfenotaly (zřejmě příbuzné konuláriím), hlavonožce, krinoidy, graptolity a hyolity. • - na lokalitě je také možné sledovat různé zachování fosilní fauny v důsledku odlišných tafonomických podmínek. V tufech, tufitech i břidlicích byla nalezena dosti podobná fauna, jen díky odlišným tafonomickým podmínkám nedošlo k tak k dobrémů zachování fosilního materiálu jako v železných rudách. V břidlicích je fauna zploštělá a pokrytá limonitem a ve vulkanickém materiálu došlo například u plžů k rozpuštění schránek a dochovaly se pouze kamenná jádra, aůe třeba konulárie jsou také prostorové, jen ne s tak zřetelnou skulpturou jako v Fe rudách. • - nad profilem vysupují při kontaktu tufů biotitické lamprofyry.

14. Samohelka – granulátové tufy • - při plzeňské silnici u železničářského kola upomínajícího na zdické depo (dnes už mimo provoz), je odkryta stěna starého lomu tvořena granulátovými tufy (tzv. žabáky). Tufy tvoří lavice až 2 metry mocné s nehojnými bombičkami a uzavřeninami mandlovcovitého diabasu. Na odkryvu je možné pozorovat tektonický kontakt s tmavěšedými jílovitými břidlicemi bohdaleckého souvrství. Stejně jako předchzí výskyty tyto tufy reprezentují svrchnoordovický vulkanismus

15. Litavka – pirátství řek • z centra města se vydáme směrem k nádraží, za dálnicí podejdeme železniční most a před areálem, kde dnes sídlí Sbor Zdických hasičů a místní vojenské muzeum se dáme doleva na Slavíky a Koněprusy. Po asi 200m dojdeme na most přes říčku Litavku. • původní Litavka se v Lochovicích odkláněla směrem k východu na Zadní Třebáň a Zdicemi protékal jen malý potok praměnící při rozvodí u Lochovic a vléval se v Berouně do Mže (Berounky). Zpětnou erozí se pramen potoka přibližoval k údolí Litavky a když se oba vodní toky setkaly, byla voda Litavky stržena do koryta potoka se strmějším spádem. Popsaný jev je krásným příkladem tzv. pirátství řek.

16. Barrandova kolonie Lapworth u Zdic • - z mostu přes Litavku se vydáme dále po zelené turistické značce směrem na Slavíky. • - Barrandova kolonie Lapworth a nedaleká kolonie Marr byly Barrandem popsány poté, co po dlouhých letech opět začaly útoky na jeho kolonie právě Lapworthem a Marrem v pracech z roku 1880. Barrande totiž často dával názvy kolonií po svých opůrcích, kteří vzik kolonií vysvětlovali tektonicky jako příklad lze dále uvést kolonii Krejčí nebo Haidinger. S teorií o koloniích přišel Barrande v roce 1930 po Zippově nálezu vápnité konkrece z letenského souvrství v Praze na Malé Straně v ulici Pod Bruskou (kolonie Zippe). Konkrece totiž obsahovala vedle typické ordovické fauny také silurskou. Barrande předpokládal, že se silurská fauna jen dočasně objevila, aby opět ustoupila a natrvalo se usadila až byly podmínky pro ni opět příznivé. Nebral v potaz odlišné zabarvení vápenců jasně ordovických a jasně silurských. Další četné kolonie nacházel na rozhraní ordoviku a siluru po celé pražské pánvi a o své teorii sepsal rousáhlou práci „Défense des colonies“ („Obrana kolonií“). • - kolonie Lapworth u Zdic by patrně byla téměř pozapomenuta, kdyby v roce 1892 nenalezl Perner konodonta pocházejícího z této lokality, kterého popsal jako Prioniodusbarrandei. Konodont byl nalezen v graptolitových břidlicích ve sbírkách dnešního Národního muzea (zde byl i později vystaven), které Perner studoval při revizi silurských graptolitů. Ač konodonti byly Panderem popsáni již v roce 1856 byl Prioniodus barrandei prvním konodontem popsaným z území Čech. • - později se od Pernera o lokalitě dozvěděl jeho student Bedřich Bouček, který studoval silurské profily v pražské pánvi a detailně popsal i kolonii Lapworth (Bouček, 19..). Bouček byl první kdo v biostratigrafii zaved profilování vrstvu po vrstvé a výrazně tak přispěl ke zpřesnění dělení siluru. Silur rozčlenil na více než 30 biozón, což bylo v té době více než v kterékoli jiné oblasti na světě.

18. Koukolova hora • - Na Koukolově hoře v. od Zdic je možné vidět silurské graptolitové břidlice při kontaktu se silurskými diabasy s prostorově zachovalými graptolity. V lůmcích na vrcholu kopce j. od Popovic-Králova Dvora jsou odkryty organodetritické vápence ... přídolí (požárské souvrství) a spodního devonu (kotýzské vápence lochkovského souvrství). • - hranice silur / devon (Chlupáč et al., 1972) ---historie • - v suti asi sto metrů pod vrcholem v zalesněné části sahu je možné najít plovací orgány krinoida rodu Scyphocrinites (lobolity), v lůmcích při vrcholu se ve vápencích nachází vedle četných brachiopodů a fragmentů krinoidů také stratigraficky významný trilobit Warburgella rugosa, který se objevuje těsně nad hranicí silur/devon • - těsně pod vrcholem se vyskytují drobnější krasové dutiny (jeskyně a komíny), částečně zaplněné terciérními sedimenty jejichž výskyt je v danné výškové úrovni pozoruhodný (o odkryv se opírají některé hypotézy o geomorfologickém vývoji krajiny v mesozoiku a terciéru)