Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště

1. Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště Sabinovo náměstí 16 360 09 Karlovy Vary Bohuslav V i n t e r odborný učitel uvádí pro T1 tuto výukovou prezentaci : Výroba dýh – dýhování

2. Dýhy a dýhování • Dýhy jsou tenké listy dřeva, které se oddělují od kmene nebo jeho části • řezáním, • krájením nebo • loupáním.

3. Druhy dýh podle použití a výroby • Podle způsobu použití rozlišujeme okrasné (povrchové) dýhy, poddýžky a konstrukční dýhy. Podle způsobu výroby rozlišujeme krájené, loupané a řezané dýhy – viz tabulka výše.

4. Okrasné dýhy • Okrasné dýhy mohou být buď vnější nebo vnitřní. Vnější dýhy tvoří u výrobků, jako je např. nábytek nebo části, vnější plochy, vnitřní dýhy vnitřní plochy. Okrasné dýhy se lepí na nosné desky jako jsou laťovky, překližky, dřevotřískové desky nebo dřevovláknité desky. Slouží především k zušlechťování ploch. Kromě toho lze hospodárněji využít kvalitní dřeviny. Tloušťka krycích dýh činí u listnatých dřevin 0,6 mm až 0,8 mm, u jehličnatých dřevin 0,8 mm až 1,00 mm. Pro speciální práce se vyrábějí okrasné dýhy o tloušťce až 3,00 mm.

5. Okrasné dýhy • Okrasné dýhy se rozlišují kromě toho podle průběhu letokruhů na dýhy s radiální kresbou, dýhy s tangenciální (fládrovou) kresbou a kořenice, které jsou ze dřeva, kde kmen přechází do kořenů (kořenových hlav). Radiální dýhy jsou dýhy odkrojené z kmene, u kterých vedení řezu probíhá paralelně s osou kmene. Fládrové dýhy jsou dýhy , které se vyrábějí krájením nebo loupáním mimo osu kmene. • Jako rubové překližovačky se označují dýhy, které se lepí na stranu dílu, která není vidět, např. na zadní stranu obložení zdí. Rubová překližovačka, která nemá splňovat žádné dekorativní požadavky, musí být nalepena se stejným směrem vláken jako krycí dýha, která je viditelná.

6. Poddýžky (vložky) • Poddýžky jsou dýhy, které se lepí pod krycí (okrasné) dýhy. Tím se zamezí trhání okrasných dýh, především pokud se jako okrasné dýhy používají např. dýhy s očkovanou kresbou nebo pokud okrasné dýhy a vrchní dýhy základu probíhají paralelně. Kromě toho se poddýhováním zlepší kvalita povrchu desky. U překližek a laťovek se poddýžky položí asi 30°až 45° šikmo k vrchní dýze. Jako poddýžky se hodí především tenké dýhy s jemnými póry.

7. Krájené dýhy • Krájené dýhy se vyrábějí na strojích na krájení dýh (vodorovných nebo svislých kráječkách). Kmeny, které se krájí, je třeba pečlivě vybrat a očistit. Poté se zkrátí, odstraní se kůra a podélně se rozřežou na přířezy. Po odstranění kůry a podélném rozřezání kmenů vznikne dobrá plocha na krájení i výhodná plocha pro položení na stůl stroje, vzniknou bloky dřeva. Protože dřevo je většinou tvrdé a lámavé, dávají se bloky před krájením do pařících nebo varných (plastifikačních) jam. V pařících jámách na ně působí pára, ve varných jámách se namáčejí do horké vody. Podle druhu dřeva, hustoty a objemu bloku trvá toto zpracování několik hodin nebo dní. U většiny druhů dřevin dochází ke změně zbarvení.

8. Krájené dýhy • Když jsou bloky na výrobu dýh dostatečně měkké, upnou se upínacími čelistmi na stůl krájecího stroje. Existují vodorovné nebo svislé stroje. U svislých strojů se pohybuje upnutý blok dřeva zezdola nahoru proti pevnému krájecímu noži. U vodorovných strojů se posouvá suport s nožem na vodicích drahách, umístěných po obou stranách nad pevně upnutým blokem dřeva. U obou druhů stroje je blok dřeva nastaven vzhledem k noži o tloušťku dýhy a při každém pohybu se oddělí jedna dýha. Aby se dřevo při oddělování dýh netrhalo, je třeba před nůž umístit tlačnou lištu (tlakovnici).

9. Krájené dýhy • Kromě toho se musí řezný nástroj upnout k bloku mírně šikmo, aby byla dřevěná vlákna krájena šikmo, tzn. příčně podélným řezem. Kvůli upínacím čelistem nelze bloky rozřezat na dýhy zcela, takže zbudou tzv. Nožové zbytky (zbytkové desky). • Kresba krájené dýhy není určována pouze přirozeným růstem stromu, ale i způsobem seřízení a vedení řezu při krájení. • Kulatý kmen se dělí na poloviny, třetiny nebo čtvrtiny. • Čtvrtiny výřezu se nazývají čtvrtky.

10. Krájené dýhy • U plochého krájení se poloviny výřezu krájí směrem zvenčí dovnitř. • Přitom vzniká nejdříve fládrovaný řez s živou fládrovou texturou (kresbou), potom směrem ke středu radiální (proužková) kresba dýh.

11. Krájené dýhy • Těchto textur lze rovněž dosáhnout při krájení čtvrtek jak je vidět na tomto a dvou následujících obrázcích. Čtvrtky výřezů lze užívat různým způsobem, někdy se ještě upravují odříznutím klínu u dřeně. Vznikne blok lichoběžníkového profilu. Ten lze upnout při krájení několika způsoby. Podle způsobu upnutí vzniká dýha s radiální nebo fládrovou kresbou. Většinou se ze čtvrtek vyrábí krájená okrasná dýha s radiální kresbou.

12. Krájené dýhy

13. Krájené dýhy Nevýhody krájených dýh : • Krájené dýhy vykazují často vlivem paření změnu zbarvení. • Na jejich spodní straně se struktura buňky dřeva mírně podélně nalamuje, tak mohou vznikat trhliny. Tato strana se označuje jako levá strana dýhy a měla by být pokud možno použita k nalepení na plochu. Výhody krájených dýh : • Krájené dýhy si stejně jako řezané dýhy zachovávají svoji přirozenou kresbu (radiální nebo fládrovou). • Při jejich výrobě nevzniká až na nožový zbytek žádný prořez. + -

14. Loupané dýhy • Při výrobě loupaných dýh lze výřez loupat středovým loupáním, excentricky nebo kónicky. Při tomto postupu se kmeny určené k loupání zkrátí a ošetří se stejně jako při výrobě krájených dýh ve varných nebo pařících jámách. • Před středovým loupáním je třeba kmen vycentrovat, tzn. na obou čelních koncích se označí střed. Vycentrované kmeny se poté dají do loupačky tak, že se upnou ve středových bodech. Při loupání se loupací nůž vede proti otáčejícímu se kmeni, takže vzniká souvislý pás dýhy.

15. Loupané dýhy • Aby neměla dýha pokud možno trhliny, používá se před loupacím nožem tlaková lišta (tlakovnice). Loupací nůž se plynule přisunuje dle nastavené tloušťky dýhy. Při loupání vznikající nekonečný pás dýhy se za loupačkou namotává nebo se stříhá nůžkami na dýhy na menší kusy. Kmen lze naříznout i podél osy pilou. Tak odpadne po každém otočení kmene uříznutý list dýhy ve velikosti stávajícího obvodu kmene.

16. Loupané dýhy • Loupačkami lze vyrábět dýhy o tloušťce od 0,5 mm do 10 mm. • Používají se jako konstrukční dýhy, pro laťovky a jako dýhy pro překližky. • Loupané dýhy z břízy, jasanu, javoru a buku se zpracovávají i na okrasné dýhy. Charakteristických znaků břízy (žíhaná), maďarského jasanu (vlnitý) a cukrového javoru (očkovaný javor) se dosahuje pouze loupáním.

17. Loupané dýhy • Při excentrickém loupání se loupané dřevo upne do loupačky excentricky , tzn. mimo střed – viz.obrázek vpravo. Loupaný kmen lze užít buď jako kulatinu nebo jako půlené či čtvrcené výřezy. U tohoto druhu loupání se krájí letokruhy pod různými úhly, aby se příslušně měnilo fládrování. Podle rozdělení a upnutí kmene získáme fládrové nebo radiální dýhy. Výroba dýh excentrickým loupáním

18. Loupané dýhy • Excentricky loupané dýhy se svou strukturou podobají krájeným dýhám. Ovšem letokruhy jsou zpravidla vzhledem k obloukovému řezání trochu více od sebe než u krájených dýh. • Excentrické loupání se hodí především k výrobě očkových a fládrových dýh. • Excentricky loupané dýhy se zpracovávají jako okrasné dýhy.

19. Loupané dýhy • Kónické loupání se podobá ořezávání tužky ořezávátkem. Vznikají tak okrouhlé listy dýh s jedinečnou kresbou a otvorem uprostřed. Tyto dýhy se používají většinou pro kruhové stolní desky. Tento způsob se však v praxi téměř nepoužívá.

20. Loupané dýhy Výhody loupaných dýh : • Loupané dýhy vykazují u některých druhů dřevin neobvyklé fládrování. Při loupání nevzniká až na středový váleček žádný prořez, neboť nekonečný pás dýhy lze snadno nařezat na požadovanou šířku. Nevýhody loupaných dýh: • Loupané dýhy, které vznikají při středovém loupání, mají u většiny druhů dřevin nepřirozenou, neklidnou kresbu. Navíc mají loupané dýhy na levé straně jemné trhlinky, které vznikají loupáním. + -

21. Řezané dýhy • Řezané dýhy lze řezat rámovou pilou na dýhy nebo kotoučovou pilou na dýhy. U obou způsobů výroby se z kulatiny odstraní kůra a kmenovou pásovou pilou se na dvou stranách odstraní krajina a rozdělí se většinou ještě na dvě poloviny. • Při řezání rámovou pilou na dýhy se připravený blok upne nastojato na upínací vozík rámové pily a vede se zezdola proti vodorovně pohybujícímu se listu pily. Takzvaný nůž tvoří boční vedení pilového listu, odklání oddělený list dýhy a odlehčuje zároveň listu pily.

22. Řezané dýhy

23. Řezané dýhy • Při řezání kotoučovou pilou na dýhy se připravený blok upne vodorovně naležato na upínací vozík a vede se proti velkému pilovému kotouči. Nůž, který odtlačuje oddělený list dýhy od pily, má funkci přítlačné lišty. Kotoučovou pilou na dýhy lze řezat poměrně velké špalky. Kromě toho lze použít podstatně vyšší rychlost posuvu než u rámové pily na dýhy.

24. Řezané dýhy Výhody řezaných dýh : • Řezané dýhy si zachovávají svou přirozenou barvu a zůstávají u sukatých a vlnitých dřevin bez trhlin. Nevýhody řezaných dýh : • Řezané dýhy jsou vzhledem ke své časově náročné výrobě a velkému prořezu drahé. Zpravidla je nelze vyrobit s tloušťkou pod 1,00 mm. + -

25. Sušení a skladování dýh • Dýhy se musejí okamžitě po vyrobení usušit. Předchází se tak zbarvení, zapaření nebo borcení. Dýhy, jejichž obsah vody je pařením nebo varem (plastifikací) velmi vysoký, musejí být adekvátně svému pozdějšímu použití a zpracování vysušeny zpravidla až na vlhkost 10%. Tato vlhkost dýh může být dosažena přirozeným nebo umělým sušením. • Přirozené sušení dýh se provádí v sušárnách, ve kterých jsou listy dýh uloženy jednotlivě v regálech Tento způsob sušení sice šetří dýhy, ale je zdlouhavý a pracný. Proto se při průmyslové výrobě dýh suší dýhy jen uměle.

26. Sušení a skladování dýh • Umělé sušení dýh probíhá v průběžných sušárnách. • Sušárny na dýhy lze plnit a vyprazdňovat manuálně, polo nebo plně automaticky. • Průchod se řídí elektronicky programem sušení upraveným podle druhu dřeva, počáteční vlhkosti dýh a tloušťky dýh.

27. Sušení a skladování dýh • Dýhy procházejí při procesu sušení v 1 až 4 patrech různými zónami, jako jsou předsoušecí a hlavní sušicí zóny i chladicí zóna. • Jednotlivé zóny jsou příslušně vyhřívané a větrané. Plnění pásové sušárny

28. Sušení a skladování dýh • Podle použití rozlišujeme typy sušáren. Válečkové sušárny a sušárny s nekonečným pásem se používají převážně pro sušení loupaných dýh a sušárny s žehlením pro sušení krájených dýh. U těch se vedou dýhy z ušlechtilého dřeva pod přítlakem přes vyhřívané válce, dýhy zde budou velmi hladké a lze je později lépe zpracovávat. • Vkládání a vyjímání jednotlivých listů dýh musí probíhat tak, aby dýhy na konci sušení ležely na sobě tak, jak byly ukrojené, loupané nebo uříznuté.

29. Sušení a skladování dýh • Poté se složí krájené dýhy do svazků a ty se dále podélně ostřihují. Zpravidla obsahují balíky dýh 16, 24 nebo 32 listů. Počet listů dýh by měl být vždy dělitelný čtyřmi. Poté jsou svazky svázány, změřeny a jakostně roztříděny. Skládání usušených dýh

30. Sušení a skladování dýh • Skladování dýh je třeba věnovat speciální péči. • V prostorách určených pro skladování dýh je třeba udržovat pořádek. • Musí zde být vyrovnaná vlhkost vzduchu a vhodná teplota. Sklad dýh

31. Sušení a skladování dýh • V příliš suchých prostorách by dýhy zkřehly a staly by se lámavými, v příliš vlhkých prostorách by se zvlnily a zplesnivěly by. Kromě toho nesmějí být dýhy vystaveny přímému slunečnímu záření, aby nedošlo k ztmavnutí nebo vyblednutí. Otázky k opakování : • 1. Co se rozumí pod pojmem konstrukční dýhy? • 2. Jaké existují způsoby výroby dýh? • 3. Jaké výhody mají řezané dýhy? • 4. Jaké nevýhody mají krájené dýhy? • 5. Proč vznikají při krájení a loupání na jedné straně jemné trhlinky?

32. Dýhování • Pod pojmem dýhování se rozumí lepení dýhy na nosný materiál. • Nosným materiálem mohou být např.: • překližky, • laťovky, • dřevotřískové a • dřevovláknité desky i • masivní dřevo.

33. Výběr dýh • K výběru dýh patří zkušenosti a spolehlivý cit pro krásu a působení dřeva. Je třeba přitom zvážit, zda kus nábytku z odpovídajícího druhu dřeva by měl mít hladkou nebo fládrovou kresbu povrchu. Pro soubor nábytku by se měly používat pokud možno jen dýhy ze stejného kmene. Aby se zamezilo nechtěným změnám tvaru (borcení ploch), je třeba zásadně dýhovat z obou stran se stejným průběhem vláken dýhy. Je-li deska odýhována jen z jedné strany, vznikají jednostranná napětí, která nelze vyrovnat. U dveří a volně stojících ploch musejí být kromě toho vnější a vnitřní dýhy stejně tlusté, aby se dveře, popř. plochy v důsledku rozdílných napětí nedeformovaly.

34. Výběr dýh • Při výběru okrasných dýh je třeba dbát na to, že směr jejich vláken při pokládání na překližky a laťovky musí vždy probíhat příčně ke směru vláken desky, při lepení na masivní dřevo vždy ve stejném směru jako jsou vlákna masivního dřeva. Aby vznikl symetrický vzhled dýh, tak se listy dýh „převrátí“, tzn. plochy dýh ležící ve kmeni na sobě se odklopí od sebe. Podmínkou tedy je, aby počet listů ve svazku dýh byl vždy dělitelný 2, popř. 4. Kromě toho je třeba dbát nejen na strukturu dýhy, na suky a růstové vady, ale i na vady, ke kterým došlo při výrobě. Výrobní vady jsou tenká místa. Ta lze snadno rozeznat, pokud se list dýhy nastaví proti světlu. Při zpracování dýh je nutno je odříznout.

35. 2.4.3.2 Spárování dýh • Před spárováním dýh je třeba zkontrolovat obsah vlhkosti. Dýhy lepené ve vlhkém stavu vykazují po vysušení malé vlasové trhlinky, které se později projevují zejména u lesklých povrchů. Proto by neměly dýhy při jejich zpracování obsahovat více než 6% až 10% vlhkosti dřeva. Krácení dýh na délku se provádí v balících pilou nebo nůžkami na dýhy, u jednotlivých listů dýh i ruční pilkou na dýhy jak uvidíme na následující stránce na obrázku. Pro podélné řezy i na spárování se používá speciální kotoučová pila na dýhy nebo nejčastěji nůžky na dýhy.

36. 2.4.3.2 Spárování dýh Nůžky na dýhy Řezání ruční pilkou na dýhy

37. 2.4.3.2 Spárování dýh • Spárování je možné na srovnávačce, pokud se dýhy upnou mezi dvě prkna. Špatně přiléhající spáry je možno opravit mackem (hoblíkem), aby byly spáry těsné – viz obrázek vedle. Srovnávání hran dýh mackem

38. 2.4.3.2 Spárování dýh • Při zpracování zvlněných dýh, např. očkových nebo kořenic, je třeba je před spojováním jednou nebo několikrát slisovat, aby spáry po slepení dobře doléhaly. Proto se upnou lehce nevlhčené a pod malým tlakem při teplotě do asi 40°C do lisu. Mezi topnou desku a dýhy položený nebarvený a nepotištěný papír přitom vsaje část přivedené vlhkosti. Teprve poté, až dýhy uschnou a jsou rovné, se smějí dále zpracovávat.

39. 2.4.3.3 Spojování dýh • Listy dýh nemají zpravidla šířku potřebnou pro výrobek a je proto třeba je většinou šířkově spojovat, vytvářet sesazenky. Přitom se jednotlivé listy dýh spojují v jednu plochu lepící páskou na spojování dýh, polyamidovými tavnými vlákny nebo lepidlem. Spojování dýh se provádí ručně nebo nejčastěji sesazovacím strojem. Aby se dýhy nezatrhávaly, lze i čelní konce přelepit lepící páskou. • Strojové skládání dýh lze provádět podélně i příčně. Na strojích na spojování dýh se dýhy spojují v podélném směru vlnitě nalepeným polyamidovým vláknem („cik-cak“) – viz obrázek na následující straně.

40. 2.4.3.3 Spojování dýh • Vlákno s lepidlem se nanáší vyhřívaným vodičem vlákna z jedné nebo z obou stran a zaválcovává se přítlačnými válečky. U jiných strojů lze spáry lepit natupo PVAC-lepidly nebo tavnými lepidly. Proto jsou ve větších závodech k dispozici stroje na lepení spojů dýh, které umožňují rychle tuhnoucím pojivem z PVAC podélné lepení spár. Slepené spáry lze zajistit ještě tavným vláknem. K ručnímu lepení sesazenek se také užívá lepící páska. Stroj na spojování dýh do sesazenek

41. 2.4.3.4 Příprava dýhového základu • Plochy z překližek, laťovek i třískových desek mají někdy zvlněný povrch. Protože je tato vlnitost u ploch lakovaných na vysoký lesk dobře vidět, je třeba tyto nerovnosti před dýhováním odstranit. To se nejlépe provádí širokopásovou bruskou. Pokud se k vyrovnání desek používá úzkopásová bruska, tak se musí používat přítlačná patka s velkou plochou. Brousí se brusným papírem, pokud možno šikmo k překližované dýze. Pokud se desky broušením nevyrovnávají, vzniknou při vyschnutí lepidla na těchto místech prohlubně. Při použití močovinoformaldehydového pryskyřičného lepidla se toto lepidlo v prohlubních usadí a tvoří lepidlové kapsy.

42. 2.4.3.4 Příprava dýhového základu • Aby se zakryly úzké plochy desek, nalepují se nákližky z masivního dřeva, dýh nebo plastu. Nákližky z masivního dřeva smějí mít stejně jako desky vlhkost dřeva od 6% do 9%. Zpravidla se lepí lepidlem natupo. Má-li zůstat lepený spoj na ploše desky neviditelný, je třeba připevnit nákližek před dýhováním. Pokud se nalepí nákližek okolo odýhované plochy, vypadá to jako rámování. Protože se nákližky snadno obkreslí pod krycí dýhou, je třeba, aby byly co nejužší, nebo je třeba používat nákližek vlepený do kónické drážky. Širší nákližky jsou třeba tehdy, pokud má být hrana desky profilována. Setkají-li se nákližky v rozích, řežou se na pokos. U zaoblení se na roh dávají zaoblené hrany nebo rovné spojovací kusy z masivního dřeva s pokosem, které lze následně zaoblit – viz obrázek na následující straně.

43. 2.4.3.4 Příprava dýhového základu • Nákližky se na boky desky nalisovávají pneumatickými nebo mechanickými upínacími zařízeními, jako jsou ztužidla nebo šroubové truhlářské svorky. Nalepené masivní dřevo smí být zhoblováno nebo zfrézováno s deskou do rovna až po vyschnutí vlhkosti v lepidle. Nákližky z masivního dřeva na zaoblených rozích

44. 2.4.3.4 Příprava dýhového základu • Když se olepené boky dílců již dále neprofilují, nejčastěji se olepují jen dýhovou páskou. Nalepit lze i olepovací plastovou nebo papírovou pásku. Nalepovat se může na rovné nebo zakřivené boky dílců – viz obrázek vedle. Tvarový lis pro nákližky

45. 2.4.3.4 Příprava dýhového základu • Lze užít PVAC, kontaktní lepidlo nebo materiál s naneseným tavným lepidlem. Kontaktní lepidlo se nanáší na obě plochy, PVAC jen na desku a lepí se ve stahováku. Materiály s tavným se nalepují žehličkou. Po vytvrzení lepidla se musí ručně nebo ruční frézkou očistit přesahy pásek a pásek dýhy ještě obrousit. • Nákližky z masivního dřeva, dýhové nebo plastové pásky lze nalepovat olepovačkou hran (bočních ploch nábytkových dílců) na úzké boční plochy desky i strojově – viz obrázek na následující straně.

46. 2.4.3.4 Příprava dýhového základu Olepovačka boků desek

47. 2.4.3.4 Příprava dýhového základu • K dispozici jsou odpovídající zásobníky pásky s podávací jednotkou. Lepení se provádí tavným lepidlem průběžným postupem. Přitom se na boky desky nanese tryskami nebo válečkem tavné lepidlo a bezprostředně nato se automaticky přivedené nákližky nebo pásky přitlačí válečky. Podle výbavy stroje probíhá při dalším průběhu odřezávání přesahů nákližků, zarovnávací frézování, zkracování, profilování a broušení hrany. • Boky kulatých a oválných dílců nebo rovných dílců se zaoblenými rohy a vnějším poloměrem minimálně 25 mm lze olepovat na obvodových olepovacích strojích. Plochy dýh a plastů se přitom přitlačují po nanesení lepidla přítlačnými válečky, které se přizpůsobí tvaru dílu.

48. 2.4.3.5 Dýhování – nanášení lepidla a skládání souborů • Nanášení lepidla probíhá buď válcovou nanášečkou lepidla – viz obrázek vedle, nanášecím válečkem na lepidlo nebo ozubenou stěrkou na lepidlo. Nanášené množství lepidla závisí na druhu a viskozitě lepidla. Nanese-li se příliš málo lepidla nebo je-li použité lepidlo příliš řídké, může snadno vniknout do dřeva. Válcová nanášečka lepidla

49. 2.4.3.5 Dýhování – nanášení lepidla a skládání souborů • To má za následek, že se dýha na různých místech nepřilepí. Tato nepřilepená místa se nazývají puchýře (vzduchové bubliny). Lze je rozpoznat podle zvláštního zvuku, pokud se přejede přes plochu rukou nebo pokud se poklepe na tato místa prstem. Často jsou patrné teprve tehdy, když se dýhované plochy namočí, moří nebo lakují. Při přijímání vlhkosti nepřilepenou dýhou se tvoří bubliny. Vzduchové bubliny vznikají i tehdy, pokud nebyly před dýhováním odstraněny nánosy prachu nebo mastné skvrny na základní nosné desce, nebo pokud mají dýhy rozdílnou tloušťku. • Nanese-li se v příliš velkém množství řídké lepidlo, dostane se do dřeva velmi mnoho vlhkosti. Kromě toho proniká přebytečné lepidlo póry dýhy, takže dochází k prosaku lepidla.

50. 2.4.3.5 Dýhování – nanášení lepidla a skládání souborů • Nanese-li se příliš hustého lepidla, může rovněž prosakovat. Většinou ale nemůže přebytečné lepidlo při lisování uniknout, čímž vzniká zvlněný povrch. Ten vytvoří pod dýhou velký nános lepidla. • Aby se zamezilo prosaku lepidla, především u dřevin s velkými póry, přimíchá se k lepidlu nastavovadlo nebo plnidlo, případně oboje. U tmavých dřevin, jako je ořech nebo mahagon, lze lepidlovou lázeň odpovídajícím způsobem zbarvit, např. mořidlem. Tak bude prosáknuté lepidlo v pórech méně vidět.