JMÉNA TAJEMSTVÍ ZBAVENÁ

1. JMÉNA TAJEMSTVÍ ZBAVENÁ Beseda o vzniku jmen, příjmení a zeměpisných názvů

2. Každý z nás vlastní určité jméno a příjmení. Je to spolehlivá forma vlastnictví. V životě můžeme přijít o všechno, ale o jméno málokdy. Neznamená to ovšem, že je nemůžeme změnit. • U příjmení je to běžná věc, zejména u žen (po sňatku). U křestních či rodných jmen dochází ke změnám jen výjimečně. • Málokomu se jeho křestní jméno líbí, většina lidí by si vybrala jiné a hudrá na rodiče, kteří jim při příchodu na svět vybrali právě tohle.

3. Jedno přísloví říká, že každé jméno je hezké, jen když se hezky řekne. Lidová moudrost taky praví, že každé křestní jméno má tak trochu vliv na povahové rysy svého nositele. Tak např. Josefové jsou rozvážní a upřímní, Tomášové váhaví a pochybovační. Tento již dávný názor vznikl proto, že téměř každý se jmenuje „po někom“ – po některém z lidí, kteří se kdysi hodně dávno vtiskli do lidské paměti.

4. PO KOM SE VLASTNĚ JMENUJEME? • To je někdy hodně zajímavá otázka. U některých jmen je původ jasný, u jiných se musíme dohadovat. Jak se oficiálně nazývá seznam jmen? • KALENDÁŘ – je to základní pomůcka, chceme-li vybrat jméno dítěti nebo se podívat, kdy slaví svátek naši blízcí. • Kalendáře lidé sestavovali od počátku dějin, neboť bylo třeba z praktických důvodů měřit,dělit, určovat čas a střídání ročních dob. • Označovat den jménem se začalo až v době křesťanství. Zvyk „obsazovat“ dny kalendáře jmény se začal rozšiřovat již v prvních stoletích našeho letopočtu v souvislosti s pronásledováním křesťanů Římany. Do kalendáře se začaly zapisovat údaje o popravených křesťanech.

5. Jako existují různé víry a náboženství, stejně tak existují i různé druhy kalendářů. Je málo zemí, v nichž kromě regionálně upraveného křesťanského kalendáře existuje i kalendář „vlastní“. Mezi tyto země patří i Česká republika. • V tomto kalendáři jsou jména česká, s vývojem doby do něj pronikají také jména obvyklá spíše v zahraničí. Chtějí-li rodiče své dítě pojmenovat jménem, které v kalendáři není a není ani na seznamu jmen, musí o povolení žádat matriku.

6. JMÉNA ČASŮ MINULÝCH… • Mezi nejzajímavější staročeská ženská jména patřila např: Sestřena, Bratřice, Bratruše, Modliboha, Ubyněha, Rochna, Vachna, Bušna, Dušna, Děvule • Ve středověku se mezi oblíbená jména řadila: Markéta, Kateřina, Marie, Klára, Dorota, Anna. • Jméno Anna je údajně nejrozšířenější na světě. Počet jeho nositelek se odhaduje na 95 milionů. Je hebrejského původu (Channách) a znamená „milá, líbezná, milostná“. Holanďané mají Antje, Angličané Ann, Maďaři Anniko, Francouzi Annette.

7. Mužská staročeská jména byla také mnohdy velmi zajímavá: Hlupoň, Nekrasa, Mrzata, Star, Křepek, Dub, Medvěd, Nemoj, Prodan. • Nejstarší a nejrozšířenější mužské jméno je Josef. Znamená:“Bůh přidá, přidávající“. Zdrobněliny Josefa: Jožka, Joska, Pepík, Pepa, atd. Angličané mají Josepha, Italové Guiseppeho, Muslimové Jusufa, Bulhaři Josifa.

8. NEJČASTĚJI UŽÍVANÁ JMÉNA V ČESKÉ REPUBLICE: • Jména dívčí: • Tereza • Natálie • Anna • Adéla • Eliška • Karolína • Kateřina • Barbora • Lucie • Kristýna

9. Jména chlapecká • Jakub • Jan • Tomáš • Lukáš • Ondřej • Vojtěch • Matěj • Adam • Daniel • Filip

10. Z cizích jmen se u nás objevují jména jako Pamela, Jesika, Kevin. • Do módy přicházejí i jména složená: Anna Marie, Marie Kateřina

11. K JMÉNU PATŘÍ PŘÍJMENÍ • Příjmení tvoří ve slovní zásobě národa zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu slova, ze kterého vznikla, často se od něj liší i pravopisem, skloňováním. • Příjmení je dědičné zpravidla po otci, i když jsou případy, že se snoubenci při sňatku dohodnou, že budou používat původní příjmení manželky. • Každý z nás má dvě jména. Osobní a příjmení. Osobní nám rodiče dávají hned po narození (dříve při křtu = křestní jméno). To bylo dlouho jediným nebo alespoň hlavním označením osoby. Vznik příjmení jako „závazného“ hlavního jména, které se nesmí měnit, ale naopak musí přecházet i na potomky se datuje od 18. století.

12. JAK LIDÉ K PŘÍJMENÍ PŘIŠLI… • Kdysi žil na vsi jeden Václav, jeden Jan, jeden Martin. Postupem let začalo obyvatel kvapem přibývat . Václavů bylo najednou pět, Martinů deset a Janů třeba patnáct. Bylo nutné je od sebe nějako odlišit. Protože jeden Václav byl pekař, začalo se mu říkat: Václav, zvaný pekař. Druhý byl hospodský, pojmenovali ho Václav, jinak šenkýř. Jeden Martin byl malý, druhý velký, jeden z Janů byl mlčenlivý – říkalo se mu Jan Mlčoch, atd. • Příjmení také vznikala podle jména otce: Jan Petrův, Zuzana Václavova, Anna Michalova, atd. Také místa, kde lidé bydleli, hrála velkou roli: Chaloupka, Potůček, Brázda, Hora nebo Kopeček. • Mnohá příjmení byla též odvozena od fyzických vlastností nositele, vzhledu a nápadných částí těla: Bradáč, Břuchota,Hlaváček, Kučera, Kulhavý, Noha nebo Ušák. • Další skupina příjmení vznikala podle věcí, které měli nositelé rádi a byli s nimi často vidět: Peřina, Košík, Brambora, Kaše. • Jiná se vylíhla z označení charakterových vlastností: Nemrava, Skrblík, Bumbálek, Tupý, atd. • Spousta zajímavých příjmení vzniklo i kvůli podobnosti jejich nositelů se zvířaty, třeba Bejček, Beran, Hejl, Chroust, Čáp, Vepřek, Vrána nebo Vydra. Největší rozruch vyvolávají příjmení odvozená od vulgárních slov

13. Některá příjmení můžeme vyložit několika způsoby, podle toho, kde a kdy vznikala. Výklady nejsou vždy přesné, často se musíme spokojit s dohady. Českých příjmení je více než 40 tisíc. Některá příjmení jsou obvyklá a vyskytují se u více rodin. Jiná jsou vzácná a udržují se jen u potomků jednoho či několika málo rodů. • Jednou z největších skupin tvoří příjmení vzniklá z osobních nebo křestních jmen. Existuje asi 150 českých přípon, jimiž jsou tvořena. Základem jsou osobní jména, u nás hojně se vyskytující po staletí: Jakub, Jan, Petr, Martin, Mikuláš, Marek, Šimon. Celá řada těchto jmen se jako osobní již nevyskytují nebo jsou výjimkou (Benedikt, Vavřinec). • Osobní, tj. rodná a křestní jména se stávala příjmeními buď neobměněná (Ambrož, Tomáš, Michal) nebo obměněná (Zachariáš – Zach, Ambrož – Brož, Mikuláš – Landa) . Přidáním přípon vznikla příjmení: Toms, Tomis, Tomeš – z Tomáš. Vondrys, Vondra (Ondřejú, Kubes, Kubesa, Kubiena (Jakub) • Další velkou skupinou jsou příjmení odvozená z místních jmen. Označování člověka podle místa jeho původu č majetku bylo obvyklé u šlechty a měšťanů (Bechyňka – Bechyně, Klecan – Klecany, Kolina – Kolín, Říčánek – Říčany, Pražák – Praha)

14. Zvláštní skupinou jsou příjmení vzniklá z celých vět s minulým časem sloves (Drahokoupil, Potměšil, Přecechtěl, Ontověděl, Nasralvhrnec, Zlámaljelito, Snědldítětikaši) • Z přítomného času sloves jsou jen ojedinělá příjmení jednoslovná (Nepovím) a větná (Vítámvás, Vosipivo) • Příjmení z nesklonných slov se vyvinula z přezdívek. Patrně mají základ v oblíbeném rčení nebo užití slova tam, kde to není příliš běžné. Jsou tvořená z citoslovcí (Cvak, Prsk, Řach, Tydlidát) • V našich krajích nejsou výjimkou příjmení vzniklá ze slov cizího původu. Zůstávají buď v originálním pravopise nebo se postupem času počeštily (Schmidt – Šmíd, Schuster – Šuster, Müller – Miller) • Nejzajímavější příjmení složená z více slov lze nalézt ve starých kronikách nebo i v telefonních seznamech (Skočdopole, Přineskarladomů, Zabilpivo, Rádsetoulal, Nechoďomů, Hrejsemnou, Stiskniruku, Jezmaso, Strojnastůl, Nehněvajsa, Nejezchleba, Osolsobě, Polehnidále, Dohamrůjdi, Stojespal)

15. Nejkratší příjmení jsou jen dvouhlásková: Ač, Šé, Cé, El, Ac, Ba, Ič, Jo, Uc • Nejdelší příjmení v ČR je zřejmě: Červenokostelecký se 17 písmeny • Nejvíce příjmení začíná na písmena: K, P, H, S, B • Nejrozšířenější příjmení v ČR je Novák, Novotný, pak Svoboda, Černý, Dvořák a Kovář • Příjmení Kovář je také jedním z nejrozšířenějších na světě. Jeho obměny: Kovář - Kováč, Kovářík, Kováříček. Z němčiny: Schmidt, polsky: Kowalewski, rusky Kovalev, Kuzněcov, Kovalenko, anglicky Smith • Nejznámější rýmovačka složená z příjmení je: • Starý Zajíc Vyskočil • Tvrdý Bobek Vytlačil nebo: Sedlák Hloušek Skácel Bouček Klouček Vnouček Sekal Souček

16. MAPA ČESKA – TA JE HEZKÁ..A NÁPADITÁ  • „Nic nesplete člověka tolik jako jméno vesnice. Třeba Hrdlořezy. Kdo se bojí do Hrdlořez kvůli hrdlu, bojí se zcela zbytečně, protože v Hrdlořezích,a to je statisticky dokázáno, hrdla se neřežou o nic víc než jinde. Nebo nedaleko Konstantinových Lázní je vesnice Úterý. Přijeďte tam ve středu a jste zase v Úterý. Šest dní v týdnu to jméno lže. A zrovna tak lhalo jméno vesnice Dejvice, když ještě Dejvice byly vesnice, když z Dejvic do Prahy se chodilo buď Píseckou branou nebo oklikou. Nejspíš se ještě dalo věřit vesničce nedaleko Dejvic, která se jmenoval Černý vůl. S ohledem na starostu to bylo jméno pravdivé, i když barvoslepé, neboť starosta byl zrzavý. Vraťme se však do Dejvic. Řekli byste: Dejvice, dej více. Tam se asi lidi předhánějí v rozdávání. Vůbec ne. Lakotili a hamonili. Škrtili, škudlili a byli krkouni.“

17. Vtipná ukázka z knížky Jana Wericha Fimfárum naznačila, že řeč bude o zeměpisných názvech. Vezmeme-li si podrobnou mapu Česka, najdeme tam nejroztodivnější názvy.

18. Nejobtížnější výslovnost mají názvy obcí Okřtálov, Phov, Svržno, Svrkyně, Vrskmaň, Dzbel, Vrtěžíř, Kfely, Křtomil, Lazišťko, Mcely, Orsblie, Poplze, Ptruksa Názvy přímo pohádkové patří obcím: Rytířsko, Knížecí, Hrabství, Království, Císařov, Nová Říše, Zlatá Koruna Chuť k jídlu vyvolávají: Vepřová, Hovězí, Telecí, Brambory, Uzenice, Paštiky, Držková, Mrkvojedy, Kuchař, Kuchyně Kuriózní jména obcí: Onen Svět, Klec, Hnízdo, Hrob, Stodola, Stáj, Posádka, Munice, Poušť, Bláto, Krám, Zboží, Kostomlaty, Vrahovice, Pobistrýce, Zabijaná Sestavíme i pořadí dnů v týdnu: • Pondelok (SR) • Úterý (Plzeň) • Dunajská Streda (SR) • Plavecký Štvrtok (SR) • Pátek (Nymburk) • Rimavská Sobota (SR) • Neděliště (Hradec Králové) Nejkratší názvy: Aš, Eš Nejčastější název: Lhota A co původ názvu našeho města?

19. Zpracovala: Barbora Javorková, Dětské oddělení, Karviná – Mizerov • Použité zdroje: cs.wikipedia.org, www.czso.cz Průvodce našimi jmény / František Kopečný. - 1. vyd. - Praha : Academia, 1974. - 149 s.Tisíc jmen v kalendáři. / Anna Bauerová. - Praha, : Šulc a spol., 1992.ISBN ISBN 80-901204-3-1 : 78 Fimfárum / Jan Werich ; ilustroval Jiří Trnka. - 8. rozš. vyd., v Albatrosu 3. rozš. vyd. - Praha : Albatros, 1998. - 193 s., il. : il.ISBN ISBN 80-00-00555-7 : 178