Makroekonomická rovnováha

1. Makroekonomická rovnováha

2. P P AD AS Y Y Makroekonomická rovnováha Nastává stejně jako na mikroúrovni při rovnosti poptávky a nabídky, tentokrát však agregátní poptávky a nabídky neboli jestliže: poptávaný produkt = vyrobený produkt Takový produkt nazývámerovnovážný produkt E  PE YE

3. Role subjektů v AD a AS V ekonomice má každý subjekt svou roli jak na straně poptávky, tak i na straně nabídky. Aby mohl subjekt něco poptávat, musí „na oplátku“ něco jiného nabídnout.

4. POPTÁVKA Agregátní poptávka (AD) • Agregátní poptávka (AD – Aggregate Demand) je celkové množství produktu, které jsou ochotni poptávající (domácnosti, firmy, stát a zahraničí) v dané ekonomice při dané úrovni cen nakoupit, tzn. AD = celkové výdaje na spotřebu domácností, na soukromé investice firem, na vládní nákupy statků a služeb a na čisté vývozy do zahraničí. • AD tvoří domácnosti (D po statcích a službách), firmy (D po výrobních faktorech) i stát (D po statcích i VF) a zahraničí

5. Agregátní nabídka (AS) NABÍDKA • Agregátní nabídka(AS – Aggregate Supply) je celkové množství produkce, které subjekty (stát, firmy, domácnosti a zahraničí) nabízejí v dané ekonomice při daných mzdách a cenách v průběhu určitého období. Křivka AS ukazuje výši reálného produktu, které bude dosaženo při dané cenové hladině. • Nabídku tvoří domácnosti (nabízejí VF), firmy (nabízejí zboží), a také stát (zajišťuje vzdělávání, ochranu majetku a zdraví, ochranu státu apod. – veřejné statky, za které občan přímo neplatí nebo platí netržní cenu) a zahraničí.

6. Tato část křivky popisuje situaci, kdy jsme nad úrovní potenciálního produktu. V ekonomice jsou tedy využité všechny výrobní faktory. Nedostatek nabídky výrobních faktorů oproti jejich poptávce nyní umožňuje jejich majitelům požadovat vysoké ceny a poptávající (firmy) mohou zvyšovat produkci mnohem obtížněji a každé (i velmi malé)zvýšení produkce bude vykoupeno stále vyššími cenami. P P Y Q Agregátní nabídka v KO a DO Tato část křivky popisuje situaci, kdy jsme pod úrovní potenciálního produktu. V ekonomice jsou tedy nevyužité výrobní faktory. Právě nadbytek nabídky výrobních faktorů nad jejich poptávkou neumožňuje jejich majitelům požadovat vysoké ceny a poptávající (firmy) mohou velmi výrazně zvyšovat produkci, na níž budou najímat výrobní faktory za stejné, nebo jen velmi málo zvýšené ceny. • AS v KO – stoupající, do úrovně potenciálního produktu (QP) roste mírně, poté strmě stoupá • Velikost AS se zvyšuje dokud jsou firmy ochotny nabízet s rostoucí cenou vyšší výstup. V KO mají firmy některé náklady nepružné (např. výše mezd), proto reagují s určitým zpožděním • AS v DO – kolmá k ose x; náklady nejsou nepružné a firmy se přizpůsobí všem změnám tak, že vyrábí na úrovni potenciálního produktu ASDO Y’ ASKO Y’

7. „Kompromisní“ situace Při HDP větším než potenciálním platí, že růst produkce je „vykoupen“ velkým zvýšením cenové hladiny protože díky nedostatku volných VF musejí firmy platit za jejich nákup stále vyšší náklady a to se odráží i do růstu cen, za které budou ochotny produkci prodávat. Pokud je produkce ekonomiky pod potenciálním produktem, pak stimulace AD vede mnohem více k nárůstu produktu než k nárůstu cenové hladiny. AD´ AS AD … a při stimulaci AD nad potenciální produkt je každý nepatrný nárůst produktu doprovázen velmi výrazným nárůstem cenové hladiny. PE Čím více se blížíme k potenciálnímu produktu, tím více je nárůst produktu „vykoupen“ nárůstem cenové hladiny… YE1 Y* YE2 Při HDP menším než potenciálním platí, že růst produkce je „vykoupen“ pouze mírným zvýšením cenové hladiny protože díky nadbytku volných VF příliš nerostou firmám při jejich nákupu náklady a mohou tedy udržet nízké ceny.

8. Determinace produktu a model multiplikátoru(model důchod – výdaje)

9. Výdaje a rovnovážný hrubý domácí produkt • Tzv. model 45°, neboli model důchod-výdaje vysvětluje, jak je dosahováno rovnovážného hrubého domácího produktu, neboli takového produktu, při kterém neexistují tendence k jeho změně. • Je to obecně důchod, kdy platí: AD = AS V tomto modelu je však AD reprezentována tzv. plánovanými výdaji subjektů (AE) a AS národním důchodem neboli také HDP (Y). Pak tedy platí: AE(plánované výdaje subjektů) = Y(důchod, HDP) Tato rovnost vyjadřuje jednoduchou myšlenku, že výše plánovaných výdajů se rovná hodnotě produktu, neboli vše, co subjekty hodlají nakoupit, bude také vyrobeno.

10. Předpoklady modelu důchod - výdaje • Slouží Keynesiáncům jako demonstrace možností ovlivňování produktu ekonomickými nástroji • Vychází z funkce spotřeby (C) a úspor (S) • Výše spotřeby je přímo úměrná výši důchodů (Y, HDP) • Funkce úspor je také závislá na Y (HDP), úspory jsou ale kladné až od určité výše Y (HDP) • Část důchodu je věnována na spotřebu a zbytek tvoří úspory. Předpokládáme, že úspory jsou přes peněžní ústavy dále použity k financování investic, jejichž nárůst zvyšuje produkt a zaměstnanost. • Předpokládáme nejprve jen dvousektorovou ekonomiku. Existují jen firmy a domácnosti.

11. Sklon ke spotřebě a úsporám Důchod (produkt) může být rozdělen na spotřebu a úspory Y = C + S Budeme raději vynakládat větší část důchodu na spotřebu nebo budeme více spořit? K čemu máme větší sklony/tendence? Sklon = tendence; vyjadřuje tendenci společnosti spotřebovávat nebo naopak spořit

12. Sklon ke spotřebě a úsporám • Mezní sklon ke spotřebě (MPC, c) vyjadřuje o kolik se změní spotřeba, jestliže vzroste důchod (produkt) o jednotku MPC = C/HDP (Hodnota MPC určuje sklon spotřební funkce) • Mezní sklon k úsporám (MPS, s) vyjadřuje o kolik se změní úspory, jestliže vzroste důchod (produkt) o jednotku MPS = S/HDP (Hodnota MPS určuje sklon úsporové funkce) Platí: MPC + MPS = 1

13. Spotřeba, úspory a investice Část spotřeby, která se nemění při změně produktu Y (je vůči produktu autonomní ) Část spotřeby, která se mění s každou další jednotkou produktu Y (mění se právě o velikost c) Spotřební funkce tedy vyjadřuje, jak se mění (vyvíjí) celková spotřeba domácností C při určité úrovni národního důchodu (produktu) Y • Spotřeba (C) jsou všechny výdaje domácností, které jsou použity na nákup spotřebních statků. C = CA + c·Y kde CA je autonomní spotřeba a c je mezní sklon ke spotřebě • Úspory (S) je to ta část disponibilního důchodu domácností, kterou domácnosti nepoužijí ihned ke spotřebě. S = - CA + s·Y kde CA je autonomní spotřeba a s je mezní sklon k úsporám Úsporová funkce vyjadřuje, jak se mění (vyvíjí) celkové úspory domácností S při určité úrovni národního důchodu (produktu) Y

14. Funkce spotřeby (C) a úspor (S) C, S 0 Y Osa 45° je tvořena body , jež vyjadřují rovnost důchodu a spotřeby, neboli body, ve kterých je celý důchod vynaložen na spotřebu Bod vyrovnání C = Y S = 0 C C Mohla by být toto funkce spotřeby? Muselo by platit, že celý důchod je vždy spotřebován (nic neuspoříme ani se nezadlužujeme). Navíc pokud bychom měli nulový důchod, museli bychom mít i nulovou spotřebu. CA C S 45° Y = Y

15. Investice obvykle závisí na úrokové sazbě, a reagují na její změny buď citlivě… Úroková sazba (i) Úroková sazba (i) Investice Investice Investice Y (HDP) Investice však obvykle předpokládáme nezávislé na (aktuální) výši produktu (HDP, Y), což vyjadřujeme takto: … nebo necitlivě. Investice • Investice (I) je ekonomická činnost, při níž se subjekt vzdává současné spotřeby s očekáváním zvýšení budoucí spotřeby. • Investice zvyšují reálnou tvorbu kapitálu čímž vlastně zvyšují „kapacitu ekonomiky“ (potenciální produkt) a v dlouhém období podporují ekonomický růst. • Zdrojem rozvoje ekonomiky skrze investice jsou úspory domácností. O velikosti úspor rozhodují domácnosti (jsou ovlivněny výší důchodu a MPC). O velikosti investic rozhodují firmy skrze svá podnikatelská rozhodnutí. Výše investic a úspor je tedy závislá na odlišných faktorech. • Předpokládáme, že investice vznikají z úspor. V rovnovážné ekonomice tedy musí platit: S (úspory) = I (investice)

16. S, I 0 Q (Y) Investice, úspory a rovnovážný stav S S = I S > I I I > S Y2 Y3 Y1

17. Dvousektorový výdajový model Předpokládáme jen dva subjekty (sektory) – domácnosti a firmy Spotřeba domácností a investice firem představují nejvýznamnější složky agregátní poptávky (a v rovnovážné ekonomice tím i HDP). V tomto modelu je označujeme za tzv. agregátní výdaje - AE (AE = C + I) Zatímco spotřeba závisí na velikosti důchodu, investice v tomto modelu považujeme za exogenně dané (nezávislé na Y)

18. Křivka agregátní poptávky (agregátních výdajů) ve dvousektorové ekonomice. V bodě, kde protne osu 45° je určena rovnováha ekonomiky. Výše agregátních výdajů (AD) se zde rovná produktu (Y). Dvousektorový výdajový model C, S, I C+I C + I = Y S = I C C = Y S = 0 Osa 45° je přímkou rovnosti agregátní poptávky a národního důchodu (tedy i produktu neboli AS) C Křivka agregátní poptávky (agregátních výdajů) v „jednosektorové ekonomice“.Poloha (vertikální) této křivky je dána velikostí autonomních výdajů CA a sklon křivky agregátní poptávky je determinován mezním sklonem ke spotřebě (čím větší MPC, tím strmější je sklon křivky AD). S I I 45° 0 Q (Y) Y2 Y1

19. Závěry modelu • Model důchod výdaje nám v podstatě vyjadřuje jakým způsobem je dosahováno rovnováhy (rovnovážného produktu) v ekonomice (v tomto případě dvousektorové) • Ukazuje při jaké úrovni produktu je dosažena rovnováha mezi plánovanými výdaji subjektů (AE) a výší tohoto produktu (Y). • Je důležité si uvědomit, že výše plánovaných výdajů subjektů (skládají se ze spotřeby a investic)je závislá na výši produktu. Zpočátku (myšleno při nižších úrovních produktu) jsou tyto výdaje vyšší než produkt (je nerovnováha ve smyslu převisu AD nad AS), avšak jakmile protne křivka AE osu 45°, jsou AE v rovnováze s produktem Y, a tedy platí také, že AD = AS. • Model je nám dále schopen říci, jak se změní rovnováha v ekonomice, pokud se změní výše investic nebo spotřeby(jak se promítnou hlavně změny autonomní spotřeby nebo MPC)

20. Multiplikační efekt

21. Látka ? Výrobce látek ? Oblek Látka Jak funguje multiplikační efekt v praxi? Prodejce látek 3 000 Kč ? Kč Zákazník Krejčí Jídlo ? Supermarket ? 5 000 Kč 10 000 Kč 2 000 Kč ? Kč • Dejme tomu, že se rozhodnete podpořit produkci v naší ekonomice tím, že si necháte ušít oblek. Zajdete ke krejčímu a objednáte oblek za 10 000 Kč. Krejčí u prodejce látek zakoupí látku za 5 000 Kč a oblek ušije. Jeho zisk je 5 000 Kč. • Prodejce látek získal 5 000 Kč. Dejme tomu, že za 3 000 koupil další látku a 2 000 Kč utratil za jídlo v supermarketu. Krejčí si asi také zisk nenechal pro sebe, ale na něco jej vynaložil – utratil (spotřeboval) nebo uspořil. Stejně tak své získané peníze na něco vynaložil výrobce látek i supermarket. • Čím více peněz ze svého příjmu každý subjekt utratí (čím větší má tedy MPC), tím více bude podporována další produkce statků, které jsou těmito útratami poptávány. • Váš původní záměr byl nechat si pouze vyrobit oblek v hodnotě 10 000 Kč. Myslíte si, že v ekonomice díky Vašemu výdaji vzroste produkce jen o těchto 10 000 nebo více? Na čem to závisí?

22. Teorie multiplikátoru podle Keynese – krátké období • Každý ekonomický subjekt má určitý mezní sklon ke spotřebě (MPC) a mezní sklon k úsporám (MPS). Předpokládejme, že pan Smith (i všichni ostatní)utratí 25% svého příjmu v baru (MPC=0,75), takže MPS=0,25. • Podívejme se jaké s tím budou spojené peněžní toky: • (1)Pan Smith obdrží dodatečný příjem(za odpracované přesčasy) 1000Kč Z toho utratí75% (750Kč) v baru • (2)Pan Black (barman) získá příjem750 Kč Z toho utratí75% ( cca 563Kč) ve vedlejším baru • (3)Pan White (barman z vedlejšího baru) získá příjem563 Kč Opět utratí75% (cca 422Kč) v dalším baru Dosavadní vytvořený příjem (a také spotřební výdaje subjektů): cca 2 735Kč Řetězec se však panem Whitem nepřeruší a celkový vytvořený efekt (poptávkou vyvolaná produkce) za ekonomiku bude: 1000 *( 1 / 1 – 0,75 ) = 4 000 Kč • Spokojený bude také pan Brown (lékárník), kterýzíská500Kčza prodej léků proti kocovině všem uvedeným gentlemanům  4 000 Kč 1 000 Kč 750 Kč 563 Kč 422 Kč … Kč 250 Kč 187 Kč 141 Kč … Kč

23. Multiplikátor a multiplikační efekt Malé shrnutí: Multiplikátor je číslo, které vyjadřuje sílu (intenzitu) multiplikačního efektu. Vyjadřuje se vzorcem 1/(1-MPC) Multiplikační efekt je jev, ke kterému dochází obvykle v ekonomice, jestliže určitým impulsem (například růstem C, I nebo G) dojde k nárůstu agregátní poptávky. Tento nárůst agregátní poptávky se vytvářením dalších dílčích poptávek subjektů multiplikuje a (pokud se agregátní nabídka přizpůsobí poptávce, pak) dochází k několikanásobně většímu nárůstu produktu (HDP), než byla původní výše impulsu. • Koncept m. efektu je založen na tom, že počáteční impuls stimulující AD (např. zvyšování objemu finančních toků v ekonomice při investicích) přinese nárůst domácího produktu v ještě větším rozsahu, než byl počáteční impuls. • Platí tedy: neboli • Čím větší je MPC (a menší MPS), tím větší je hodnota (a také účinek) multiplikátoru Multiplikátor (jeho hodnota je vždy větší než 1) Δ HDP Δ I

24. Multiplikační efekt a determinace produktu C, S, I (C+I)’ C + I = Y S = I ΔC = 200 (C + I)’ = Y S = I’ C+I … to posune křivku plánovaných výdajů AE (C+I) nahoru také o 100 jednotek… Předpokládejme, že v ekonomice budou vynaloženy dodatečné investice, např. 100 jednotek… S I’ ΔI = 100 I ΔI = 100→ΔY = 200 45° 0 Y2 Y1 Q (Y) …díky multiplikačnímu efektu dojde k nárůstu produktu nejen o 100 jednotek, ale v tomto případě o 200 jednotek ΔY = 200

25. Dodatek

26. Vyjádření mezního sklonu ke spotřebě a úsporám sklonem funkce C,S 0 Y Této úrovni důchodu (produktu, HDP) odpovídá určitá úroveň spotřeby i úspor. Konkrétně zde je spotřeba vyšší než důchod, tudíž jsou vytvářeny záporné úspory. S růstem důchodu bude růst spotřeba i úspory C 200 ΔC 120 S 80 45° MPC = = 100 ΔS 100 200 ΔY ΔY -20 20 MPS = = 100

27. Funkce spotřeby a úspor při extrémních MPC a MPS C, S S (MPS = 1) C (MPC = 0) C = CA 45° 0 Q (Y) Y

28. Funkce spotřeby a úspor při extrémních MPC a MPS C, S C (MPC = 1) C = CA 45° 0 Q (Y) Y = ∞  S (MPS = 0)

29. Sklon ke spotřebě a úsporám Průměrný sklon ke spotřebě a úsporám • Průměrný sklon ke spotřebě (APC – Average Propensity to Consume) je podíl výdajů na spotřebu a domácího produktu, APC = C / GDP = např. 70 / 50 = 1,4 • Průměrný sklon k úsporám (APS – Average Propensity to Save) je podíl úspor a domácího produktu, APS = S / GDP = např. – 20 / 50 = - 0,4 • Platí APC + APS = 1

30. Sklon ke spotřebě a úsporám mld. Kč Národní Spotřeba (C) Úspory (S) APC APS MPC MPS produkt (GDP) 0 30 -30 - - - 0 50 70 -20 1,4 -0,4 0,8 0,2 100 110 -10 1,1 -0,1 0,8 0,2 150 150 0 1 0 0,8 0,2 200 190 10 0,95 0,25 0,8 0,2