360 likes | 731 Views
BUNĚČNÉ SOUSTAVY EUKARYOTNÍHO TYPU. Buněčná teorie. v roce 18 3 9 ji formulovali botanik Matthias Jakob Schleiden a fyziolog Theodor Schwann o dvě desetiletí později ji dokončil patolog Rudolf Virchow k jejím zformulování přispěl i český fyziolog J. E. Purkyně. J. E. Purkyně.
E N D
Buněčná teorie • v roce 1839 ji formulovali botanikMatthias Jakob Schleiden a fyziologTheodorSchwann • o dvě desetiletí později ji dokončil patolog Rudolf Virchow • k jejím zformulování přispěl i český fyziolog J. E. Purkyně J. E. Purkyně R. Virchow
Buněčná teorie • Buňka je základní strukturní a funkční jednotkou živých soustav. • Všechny organismy se skládají z jedné nebo více buněk nebo jsou na buňkách závislé (viry). • Buňky vznikají z jiných buněk buněčným dělením. • Buňky nesou genetický materiál a při buněčném dělení jej předávají dceřinným buňkám. • Chemické složení všech buněk je v zásadě stejné. • Uvnitř buněk se odehrávají v zásadě stejné pochody (biochemické procesy, buněčný metabolismus).
Buněčná teorie Největší objevy v cytologii byly spojeny s vývojem mikroskopu a pokrokem v mikroskopických technikách. Robert Hoock tímto mikroskopem v roce 1663 pozoroval buňky korku Moderní elektronový mikroskop
Eukaryotická buňka • je vyspělejším typem buňky • je vývojově mladší • dává možnost vzniknout mnohobuněčným organismům • má vnitřní prostor členěn biomembránami na různé oddíly, tzv. kompartmenty • má jadernou DNA oddělenou od okolní cytoplazmy
Velikost eukaryotické buňky Od několika μm po desítky cm
Buněčné organely • jsou nitrobuněčné struktury se specifickou funkcí • můžeme je dělit podle obsahu DNA (bez DNA x s DNA ) • můžeme je dělit podle ohraničení biomembránou od okolí (membránové x nemembránové)
Buněčná stěna • není u živočišných buněk • u rostlin je základní složkou celulóza • u hub je základní složkou chitin • dává buňce tvar, pevnost a umožňuje udržovat osmotický tlak • je permeabilní (plně propustná)
Buněčná stěna • zpočátku ji tvoří střední lamela (společná pro 2 buňky) • každá buňka si přikládá primární stěnu (u rostoucích buněk) • sekundární stěnu si buňka tvoří, když už neroste tloustnutí buněčné stěny (nemusí být rovnoměrné) • plazmodezmy = plazmatické provazce spojují protoplasty sousedních buněk; neztloustlými místy ve stěně (tečky, dvojtečky)
Buněčná stěna • mohou se v ní ukládat různé látky • inkrustace – anorganické látky • impregnace – organické látky • dřevnatění (lignifikace) - u mechanických pletiv a vodivých svazků • korkovatění (suberinizace) - buňky odumírají, mechanická ochrana • kutinizace - vznik kutikuly (málo propustná pro vodu a plyny; před patogenními organismy)
Cytoplazmatická membrána • je u všech buněk • je semipermeabilní (polopropustná) selektivní příjem a výdej látek • zajišťuje přenos informací • mohou se z ní tvořit organely (potravní vakuoly) • má charakter „tekuté mozaiky“ (seskupení molekul proměnlivé)
Cytoplazmatická membrána • dvojitá vrstva fosfolipidů (ven a dovnitř zbytek kyseliny fosforečné – hydrofilní; proti sobě zbytky mastných kyselin – hydrofóbní) • v ní molekuly bílkovin, glykoproteinů, glykolipidů • glykoproteiny často s receptory pro příjem informací
Cytoplazma • tekutý obsah, směs roztoků org. a anorg. látek, proměnlivé složení • slabě kyselá až neutrální • při povrchu větší hustotu • zajišťuje přesun látek uvnitř buňky • probíhají biochemické procesy (anaerobní glykolýza) • obsahuje cytoskeletární soustavu (= mikrotubuly a mikrofilamenty, rozložení a pohyby organel, pohyb celé buňky, základ bičíků a řasinek, tvar buňky)
Buněčné jádro • nejdůležitější a největší organela • u všech typů eukaryotických buněk • chrání genetický materiál • řídící centrum buňky • zpravidla jen jedno (vysoce specializované buňky bez jádra – erytrocyty) • většinou kulovité, může kopírovat tvar buňky • nejčastěji uprostřed buňky • platí nukleoplazmový poměr
Struktura buněčného jádra • na povrchu dvojitá jaderná membrána s póry tvořenými speciálními bílkovinami (usnadňují transport makromolekul, hlavně RNA) • uvnitř chromatin, při dělení se organizuje do chromozomů • jedno nebo více jadérek – místo tvorby rRNA • hmota karyolymfa
Mitochondrie • semiautonomní organela (vlastní DNA a ribozomy) • oválný tvar • u všech typů eukaryotických buněk • povrchová membrána hladká, vnitřní se záhyby • uvnitř hmota matrix • energetické centrum buňky (aerobní fáze buněčného dýchání, tvorba ATP)
Endoplazmatické retikulum • systém propojených váčků a kanálků • napojeno na jadernou blánu • transportní, skladovací a syntetická funkce • dva typy • drsné ER – má ribozomy, syntéza bílkovin • hladké ER – bez ribozomů, syntéza lipidů a polysacharidů
Golgiho aparát • systém srpkovitých váčků • shromažďuje a dále zpracovává produkty ER vezikulární transport • zajišťuje exocytózu • odškrcováním váčků GA samostatné organely (lyzozómy, cytozómy)
Plastidy • semiautonomní organely (vlastní DNA a ribozomy) • pouze u rostlin • obal z jedné nebo dvou biomembrán • pravděpodobně potomci endosymbiotů sinicového typu • v dělivých pletivech jako proplastidy, postupně se diferencují na jednotlivé typy
Typy plastidů • bezbarvé = leukoplasty • ztráta schopnosti fotosyntézy • v heterotrofních pletivech (kořen, oddenek) • k ukládání zásobních látek amyloplasty (škrob), proteinoplasty (proteiny)
Typy plastidů • barevné – s různými pigmenty • dělíme je na • fotosynteticky aktivní • chloroplasty – zelené (chlorofyl); zelené řasy a rostliny • rodoplasty – červené (fykoerytrin); buňky ruduch • feoplasty – hnědé (fukoxantin); buňky hnědých řas • fotosynteticky neaktivní • chromoplasty – pigmenty červené, žluté a oranžové (karoteny, xantofyly); zabarvení květů, plodů; vznik také z chloroplastů (rozklad chlorofylu žloutnutí listů)
Funkce chloroplastu • místem fotosyntézy • primární procesy fotosyntézy na tylakoidech • sekundární procesy fotosyntézy v matrixu (matrix = stroma)
Ribozómy • makromolekulární komplex (rRNA + bílkoviny, 1 : 1) • ve všech buňkách • volně v cytoplazmě, na ER, v autoreproduk. organelách • ze dvou podjednotek • syntéza bílkovin
Lyzozómy • u živočišných buněk a buněk hub • drobný kulovitý váček • odškrcováním z ER a GA • na povrchu jedna membrána • uvnitř enzymy nitrobuněčné trávení (makromolekulární látky)
Vakuola • u buněk hub a rostlin z ER a GA • vakuom = soubor vakuol v buňce • na povrchu jedna membrána = tonoplast • obsah = buněčná šťáva – roztok zásobních, odpadních látek, enzymů, krystalky • obsah může vykrystalizovat buněčné inkluze • mladá buňka – malé, ale hodně • dospělá buňka – jedna velká centrální • u prvoků pulsující, potravní vakuoly
Cytozómy • váčky tvarem a velikostí podobné lyzozómům • odškrcováním z ER a GA • u rostlinných a živočišných buněk • obsahují emzymy nitrobuněčné trávení (nízkomolekulární látky)
Centriola • tubulární organela • není u buněk vyšších rostlin (zahuštěná cytoplazma) • poblíž jádra • dvojice kolmo postavených válečků • význam při dělení jádra dělící vřeténko