1 / 12

PODSTATNÁ JMÉNA

PODSTATNÁ JMÉNA. Mgr. Michal Oblouk. PODSTATNÁ JMÉNA. názvy osob, zvířat a věcí, samostatné názvy pro vlastnosti, děje a vztahy skloňují se – mění své tvary podle pádu a čísla mluvnické kategorie :

solada
Download Presentation

PODSTATNÁ JMÉNA

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. PODSTATNÁ JMÉNA Mgr. Michal Oblouk

  2. PODSTATNÁ JMÉNA • názvy osob, zvířat a věcí, samostatné názvy pro vlastnosti, děje a vztahy • skloňují se – mění své tvary podle pádu a čísla • mluvnické kategorie: • PÁD – rozlišujeme prosté a předložkové: nominativ kdo? co?, genitiv koho? čeho?, dativ komu? čemu?, akuzativ koho? co?, vokativem oslovujeme, voláme, lokál o kom? o čem?, instrumentál kým? čím? • ČÍSLO – jednotné/singulár a množné/plurál • ROD– mužský/maskulinum (životný a neživotný), ženský/femininum a střední/neutrum • VZOR – pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, žena růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení • některá podstatná jména mají dvojí rod: kyčel, hřídel, svízel, rez, smeč, prestiž, spoj, trolej, klest, image (mužský nebo ženský), rukojmí (mužský nebo střední), káně (ženský nebo střední) • několik podstatných jmen má v množném čísle jiný rod než v čísle jednotném: dítě, oko, ucho (střední) x děti, oči, uši (ženský), kníže, hrabě (mužský) x knížata, hrabata (střední) • při určování rodu mužského životného a neživotného se řídíme podle příslušnosti ke vzoru: národ, lid, dobytek, hmyz, skot (vzor hrad – neživotné) x sněhulák, panák, strašák (vzor pár – životné)

  3. DRUHY PODSTATNÝCH JMEN • KONKRÉTNÍ – označují osoby, zvířata a věci, např. muž, žena, pes, kočka, květina, jablko, náměstí,… • ABSTRAKTNÍ – označují vlastnosti, děje a vztahy, např. krása, hloupost, píle, let, plavba, přátelství,… • OBECNÁ – znamenají kteroukoli osobu, zvíře nebo věc, píšeme s malým písmenem, např. syn, soused, pes, kočka, řeka, město,… • VLASTNÍ – označují určitou osobu, zvíře nebo věc, píšeme s velkým začátečním písmenem, např. Pavel, Čapek, Alík, Micka, Vltava, Praha,… • POMNOŽNÁ – mají jen tvary množného čísla, označují jednu věc, např. sáně, housle, dveře, Vánoce, Velikonoce, jmeniny, narozeniny, prázdniny, Hradčany, Vysočany, Čechy, Pardubice, Budějovice,… • HROMADNÁ – mají pouze tvary jednotného čísla, ale označují více věci stejného druhu, bývají tvořen koncovkou –Í a příponami –OVÍ, -CTVO, -STVO, -INA, např. kamení, dříví, stromoví, křoví, lidstvo, družstvo, žactvo, ptactvo, chudina,… • LÁTKOVÁ – mají zpravidla tvary jednotného čísla a označují látku bez ohledu na množství (v množném čísle mají pozměněný význam), např. železo, mouka, voda, limonáda,… • některá podstatná jména mohou mít význam abstraktní i konkrétní, např. Hudba byla jeho veliká láska. X V čele průvodu šla hudba. Krmení šelem se dětem líbilo. X Hospodář měl dostatek krmení.

  4. SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN RODU MUŽSKÉHO • ve 3. a 6. p. č. j. mají jména vzoru pán a muž, stojí-li sama, koncovku –OVI, ve spojení s jiným podst. jménem má koncovku –OVI obvykle jen poslední jméno – k učiteli Oldřichu Polákovi, o básníku Josefu Václavu Sládkovi • v 5. p. č. j. podst. jmen vzoru pán je základní koncovka –E (pane), ale u jmen zakončených –H, -CH, -K, -G je koncovka –U (hochu, dobrodruhu, andílku, ale Bože, člověče) • v5. p. č. j. podst. jmen vzoru muž je základní koncovka –I (muži), ale jména zakončená –EC mají koncovku –E (otče, poslanče, strýci/strýče) • v 6. p. mn. č. podst. jmen vzoru pán zakončených –H, -CH, -K, -G je koncovka –ÍCH (dobrodruzích, hoších), u zdrobnělin zakončených –ČEK je někdy i koncovka –ÁCH (koníčcích/koníčkách) • většina podst. jmen vzoru hrad má v 2. p. j. č. koncovku –U (stolu, stropu, sešitu), některá mají koncovku –A (lesa, rybníka, chleba), některá obě koncovky (dvoru/dvora, komínu/komína) • některá jména vzoru hrad mají v 6. p. j. č. jen koncovku –E (lese), některá jen –U (slovníku), některá obě (domu/domě) • v 6. p. mn. č. vzoru hrad bývají vedle koncovky –ECH také koncovky –ÍCH/-ÁCH (balíčcích/balíčkách, schůdcích/schůdkách, kouscích/kouskách) • podst. jména vzoru předseda zakončená –ITA, -ISTA mají v 1. a 5. p. mn. č. koncovku –É (husité, hokejisté), tvary s –I jsou hovorové • v 3. a 6. p. j. č. má vzor předseda jen koncovku –OVI (předsedovi Otovi Skálovi) • v 6. p. mn. č. je u vzoru předseda koncovka –ECH (hokejistech), ale jména na –HA, -CHA, -KA, -GA mají koncovku – ÍCH (sluzích, kolezích) • u vzoru soudce je tvar 5. p. j. č. shodný s tvarem 1. p. (pane obhájce, pane správce)

  5. SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN RODU MUŽSKÉHO 1) kolísání mezi vzory tvrdými a měkkými – jména zakončená –L, -Z, -S, -EN • většina jmen má skloňování tvrdé, např. anděl, motýl, kůl, vůz, pes, okres,… • některá mají skloňování měkké, např. přítel, učitel, ředitel, pytel, jetel, kašel, cíl, vítěz, Francouz, šimpanz, peníz… • některájména kolísají, např. kužel, strašpytel, kotel, plevel, chmel, uhel, popel, apríl, rubl, rorýs, městys, Alois/Aloiz, Alfons/Alfonz, Amos • podst. jména zakončená –EN se skloňují podle vzoru hrad (leden, březen, křen, lupen), ale jména plamen, pramen, kámen, křemen, kmen, kořen, hřeben, řemen a ječmen mají v j. č. také tvary podle vzoru stroj (plamenu/plamene) 2) kolísání mezi vzory životnými a neživotnými • beránci/beránky, panáci/panáky, slanečci/slanečky, zavináči/zavináče, uzenáči/uzenáče, sledi/sledě, ukazatelé/ukazatele, jmenovatelé/jmenovatele, ledoborci/ledoborce, bacil (bacila/bacilu), mikrob (mikroba/mikrobu) 3) tvary některých podstatných jmen • člověk/lidé (tvary převážně podle vzoru kost – lidí, lidem, lidi, lidech, lidmi), rodič (mn. č. rodiče), kůň (j. č. podle vzoru muž, mn. č. koně, koní/koňů, koním/koňům, koně, koních, koňmi/koni), bratr (tvary podle vzoru pán, v mn. č. navíc bratří, takové tvary má v mn. č. i podst. jméno kněz), den ( v j. č. dne, dni/dnu, den, dni/dnu/dne, dnem, v mn. č. dni/dny, dní/dnů, dnům, dni/dny, dnech, dny)

  6. SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN RODU ŽENSKÉHO • slovo dcera má ve 3. a 6. p. j. č. odchylný tvar dceři • slova husa má ve 2. p. mn. č. tvary hus/husí • slovo louka má v mn. č. vedle tvarů louky ještě tvary luka • jména chvíle, košile a jména domácího původu zakončená –ICE mají v 2. p. mn. č. tvary bez koncovky (chvil, košil), jména cizího původu mají dvojí tvary (dispozic/dispozicí) • slovo ovce a jména zakončená –YNĚ mají ve 2. p. mn. č. dvojí tvary (ovcí/ovec, jeskyní/jeskyň, ale jen tchyní) • některá podst. jména mají v 1. a 4. p. j. č. tvary podle vzoru růže i píseň (kuchyně/kuchyň, země/zem, báje/báj) • podle vzoru kost mají všechny tvary jména zakončená –OST (radost, rychlost) a slova řeč, věc – slova myš, noc, nemoc mají v mn. č. dvojí tvary (myším, myších, myšmi, nocím, nocích, nocemi, nemocem/nemocím, nemocech/nemocích, nemocemi) • podle vzoru píseň mají všechny tvary jména zakončená –Ň, -Ř, -J(báseň, tvář, šlépěj) a dále např. náruč, labuť, obec, soutěž, Bohdaneč, Litomyšl, Libeň • některá jména zakončená –Ť, -Ď mají v 2. p. j. č., v 1. a 4. p. mn. č. dva tvary (tratě/trati, lodě/lodi, hutě/huti) • místní jména zakončená –V a –M mohou mít v 2. p. j. č. dva tvary (Boleslavi/Boleslavě, Příbrami/Příbramě)

  7. SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN RODU STŘEDNÍHO • v2. p. mn. č. se u některých jmen vzoru město vkládá do souhláskové skupiny –E- (kolečko – koleček), u přípony –ISKO jsou většinou dvě možnosti (hledisek/hledisk) • podst. jména vzoru město zakončená –KO, -HO, -CHO mají v 6. p. j. č. koncovku –U (jablku, blahu, tichu), v 6. p. mn. č. koncovku –ÁCH (kružítkách, sluchátkách), řidčeji –ÍCH (jablkách/jablcích) , zdrobněliny se zakončením –KO mají vždy koncovku –ÁCH (městečkách, jablíčkách) • slovo vejce a jména s příponou –IŠTĚ se skloňují podle vzoru moře, ale ve 2. p. mn. č. mají tvary bez koncovky (vajec, jevišť, letišť, pracovišť) • podst. jméno dítě je v j. č. rodu středního a má tvary podle vzoru kuře, v mn. č. je rodu ženského a má tvary podle vzoru kost (děti, dětí, dětem, děti, dětech, dětmi) • tvary jako vzor kuře mají v mn. č. slova knížata, hrabata, v j. č. jsou jména kníže a hrabě rodu mužského životného

  8. PRAVOPIS PODSTATNÝCH JMEN I • všechny koncovky kromě 4. a 7. p. mn. č. u vzoru pán (sokoli, Jirkovi, pstruzích) • koncovka –ÍCH v 6. p. mn. č. u vzoru hrad (lesích) • koncovky vzorů muž a stroj (řediteli, pytli, penězi, cíli, přáteli) • koncovka –OVI vzoru předseda a koncovky vzoru soudce (Otovi) • koncovka –AMI vzoru žena (hlavami) + po měkké souhlásce (Máni, Míši) • koncovky vzorů růže, píseň, kost (neděli, mrkvi, obuvi) • koncovky vzorů moře a stavení (poli, údolí) Y • koncovky 4. a 7. p. mn. č. vzoru pán (vidím sokoly, se sokoly) • koncovky vzoru hrad (lesy, tácy, kecy) • koncovka 2. p. j. č. vzoru předseda po obojetné souhlásce (Honzy) • koncovky vzoru žena kromě 7. p. mn. č. (hlavy) • koncovka 7. p. mn. č. vzoru město (umývadly, zrcadly) I/Y kužel, strašpytel, kotel, kužel, rubl, manžel, rorýs, městys, plevel, uhel, chmel, tmel, zádrhel, cumel, sopel, apríl, korál, koukol

  9. SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN - RUCE, NOHY, OČI, UŠI, KOLENA, RAMENA, PRSA • zvláštní tvary (odchylné od tvarů vzorů žena nebo město) se užívají jen při označování částí těla • tvarům 7. pádu zakončeným –AMA, -IMA se přizpůsobují koncovky přídavných jmen, zájmen a číslovky čtyři v přívlastku shodném • tvary –MA mají i zdrobněliny • jestliže tato slova neoznačují části těla, mají pravidelné tvary podle vzoru žena nebo město • Má šikovné ruce. Měl na obou rukou/rukách rukavice. Chatu postavil vlastníma rukama. Sekáč je pavouk s dlouhýma nohama. Ráno byli všichni na nohou/nohách. Prosila ho na kolenou/kolenech. Náklad mu sjížděl z ramenou/ramen. Oči ho pálily. Uši mě zábly. Nevěřili jsme svým očím a uším. Bylo to děvčátko s krásnýma modrýma očima. Oslík stříhal ušima. • Všechno jsme si museli vydobýt svýma vlastníma rukama. Řekl jsem mu to mezi čtyřma očima. Dítě nám mávalo baculatýma ručičkama. Králík s dlouhýma ouškama se dětem líbil. • Děda má hodinky se zlatými ručičkami. Venku stál stůl s rozviklanými nohami. Pytláci líčí na zvěř drátěná oka. Vezmi hrnec za obě ucha. V kolenech roury se usazovaly saze. Ve slepých ramenech řeky hnízdili ptáci.

  10. KRÁCENÍ KMENOVÉ SAMOHLÁSKY • u některých podstatných jmen, které mají v 1. pádě v kmeni dlouhou samohlásku, dochází při skloňování ke zkrácení této kmenové samohlásky • vyskytuje se jen u jednoslabičných a dvouslabičných slov • projevuje se střídáním samohlásek Á – A, É – E, Í – I, Í – Ě, Ů - O • mužský rod – dlouhá samohláska jen v 1. pádě (u neživotných i ve 4. pádě), v ostatních pádech krátká samohláska – hrách/hrachu, chléb/chleba, líh/lihu, sníh/sněhu, dům/domu,… • ženský rod – jména, která se skloňují podle vzorů žena a růže, ke krácení dochází v 7. p. č. j. a v 2., 3., 6. a 7. p. mn. č. (v některých pádech jsou dvojí tvary – brána, skála, síla), závazně se krátí jen v 2. p. mn. č. (chvíle), ve všech pádech krátí jen slovo práce – práce/prací, brána/bran, skála/skal, síla/sil, chvíle/chvil • střední rod – ke krácení dochází v 2. p. mn. č. – jméno/jmen, jádro/jader, játra/jater, dílo/děl, záda/zad, léto/let,…

  11. SKLOŇOVÁNÍ ČESKÝCH RODNÝCH JMEN A PŘÍJMENÍ • ženská jména s měkkou souhláskou před koncovkou –A mají v 2. p. koncovku –I, ve 3. a 6. p. koncovku –E, -Ě nebo –I – Máňa/Máni/Máně – Máni, Nataša/Nataši/Nataše – Nataši • ženské jméno Lea/Andrea – Ley/Andrey, Lei/Andrei – Andree • nesklonné – Dagmar, jména zakončená –I/-Y (Kazi, Mimi, Bety), zkrácené domácké podoby jmen (Maruš, Miluš) • příjmení zakončená –E/-Ě se skloňují podle vzoru soudce a mají ve 3. a 6. p. koncovku –OVI (Srdcovi, Nedělovi, Purkyňovi) • příjmení Dítě, Poupě, Kníže, Hrabě mají kromě tvarů podle vzoru soudce ještě tvary s kmenem rozšířeným o –ET- (Dítě/Dítěte, Hrabětovi/Hraběti) • příjmení zakončená –O se skloňují podle vzoru pán (5. p = 1. p.) – Stýblo/Stýbla, Slunéčko/Slunéčka, Oto/Oty, Ivo/Iva • příjmení zakončená –Ů se většinou neskloňují, ale mohou se skloňovat jako jména bez zakončení –Ů – Janů/pana Janů, paní Janů X Janů/pana Jana, panu Janovi, paní Janové • příjmení, která mají tvar jako přídavná jména, se skloňují podle vzorů mladý a jarní – Čelakovský/mladý, Hořejší/jarní, Světlá/mladá,…

  12. SKLOŇOVÁNÍ POMNOŽNÝCH JMEN MÍSTNÍCH A JMEN SVÁTKŮ • místní jména zakončená –Y, -ANY se skloňují podle vzoru hrad, v 2. p. je tvar bez koncovky (někdy mají koncovku –Ů) – Vinohrady/Vinohrad, Hradčany/Hradčan, Mosty/Mostů • jména zakončená –LY, -ZY, -SY mají v 6. p. koncovku –ÍCH – Neumětely/Neumětelích, Kobylisy/Kobylisích, Řepy/Řepích, Podmokly/Podmoklích, Podmoklech • jména mužského rodu zakončená –KY mají v 6. p. tvary s koncovkou –ÍCH/-ÁCH – Jeseníky/Jeseníkách, Jesenících • některá jména zakončená –KY jsou ženského rodu a mají všechny tvary podle vzoru žena – Benátky/Benátek, Čechy/Čech, Beskydy/Beskyd(dále podle vzoru žena i hrad) • jména zakončená –E, -ICE se skloňují podle vzoru růže, ale v 2. p. mají tvar bez koncovky a ve 3. p. mají obvykle dva tvary s koncovkou –ÍM/-ŮM – Pardubice/Pardubic, Pardubicím, Pardubicům, ale Hranice/Hranicím, Kraslice/Kraslicím • stejně jako pomnožná jména místní zakončená –ICE se skloňují jména svátků Vánoce, Velikonoce

More Related