1 / 84

Avoided crossing sigletových stavů molekuly C 2 multireferenční metodou Coupled Clusters

Avoided crossing sigletových stavů molekuly C 2 multireferenční metodou Coupled Clusters. Jakub Višňák ÚFCHJH. Motivace.

stasia
Download Presentation

Avoided crossing sigletových stavů molekuly C 2 multireferenční metodou Coupled Clusters

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Avoided crossing sigletových stavů molekuly C2 multireferenční metodou Coupled Clusters • Jakub Višňák • ÚFCHJH

  2. Motivace • Pro dostatečně přesný kvantově-chemický popisřady mnohoelektronových chemických problémů je zapotřebí uvažovat vzájemnou korelaci elektronových pohybů . Řešení Schrödringerovy rovnice pomocí metod nezahrnujících korelační energii (e.g. HF(SCF) , Metoda jednoelektronových molekul , ... ) není vyhovující zejména v „oblastech malých energetických rozdílů“ *1) . (Tj. Korelace elektronových pohybů je zejména důležitá pro • popis disociace chemických vazeb ( například disociace molekuly IBr ) [2] • studium některých molekul již v rovnovážné geometrii ( např. molekula ozónu - O3 , či molekuly dikarbenů[2]) • chemické reakce při nichž dochází ke změnám počtu elektronových párů ( některé radikálové raekce ) • AVOIDED CROSSING ( neuskutečněné křížení („pseudokřížení“) průřezů hyperplochou potenciální energie u stavů , jejichž skutečné křížení je na základě existence různých výběrových pravidel zakázané ) ( pozorovatelné například u molekul C2 a LiF [3] ) • - Metody zahrnující korelační energii obvykle {1} konstruují mnohoelektronovou vlnovou funkci jakolineární kombinaci Slaterových determinantů , nebo jejich spinově adaptovaných kombinací . Každému Slaterově determinantu lze přiřadit fyzikální význam vlnové funkce elektronové konfigurace molekuly s nekorelovanými elektronovými pohyby • -Pro popis jednoho z n stavů téhož systému , které se vzájemně energeticky velmi málo liší („kvazidegenerace“) je třeba používat ve vlnové funkci více Slaterových determinantů . ( Takovéto systémy tímpádem vyžadují • M U L T I R E F E R E R E N Č N Í P Ŕ Í S T U P ) • Konvenční výpočetní metodyzahrnující korelační energii systému ( CI (CISD , CISDT , CISDTQ , FCI) , MCSCF (CASSCF) , VB , ... ) vyžadují buďto • optimalizaci velkého počtu koeficientů ci-rozvoje ( FCI , CASSCF ) a tímpadem velké množství výpočetního času • nebo popisují problém pouze omezeně , neboť nezahrnují všechny důležité Slaterovy determinanty ( CISD , CISDT , CISDTQ pro systémy s větším počtem elektronů jak 4 ) .

  3. 1.1.MO diagram molekuly C2 v rovnovážné geometrii základního stavu MOs (C2) AOs (1.C) MOs (C2) AOs (2.C) popis 2py,x* = 1 b3g,2g 3s* = 3 b1u 3s = 3ag 2p xy z zyx 2py,x = 1 b3u,2u 2s* = 2 b1u 2s 2s = 2ag Orientační hodnoty E(MO) získány z CASSCF výpočtu pro R=2.4 Bohr Měřítko je jen velice přibližné. Zobrazená báze jest minimální . Báze použitá pro výpočet = dzp . 1s* = 1 b1u 1s 1s = 1ag

  4. 1.Studovaný systém: molekula C2 • Jedná se o homonukleární biatomární molekulu druhé periody{2} • V základním stavu lze její elektronickou strukturu přiblížit vzorcem C=C • Používané názvy : „bicarbon“ , „didehydrogenethyn“ , „carbon biatomic“

  5. Separace elektronových a jaderných „pohybů“(resp. operátorů pro jejich kinetickou a potenciální energii) nám umožňuje definovat energii systému závislou pouze a právě na souboru polohových vektorů JADER , jejíž závislost na onom souboru vektorů se nazývá Adiabatický potenciál , u více jak dvouatomových molekul se nazvývá též „Hyperplochou potenciální energie“ . Jedna konkrétní hyperoplocha /adiabatický potenciál představuje jeden konkrétní ELEKTRONICKÝ stav systému . Lokální minima na hyperploše / adiab.potenciálu ukazují na „Stabilní molekulové stavy“ , sedlové body ukazují na „Tranzitní stavy“ a tvrdé inflexe na „metastabilní molekulové stavy“ . Průřezy hyperplochou ve směru nejméně strmé cesty z lokálního minima do jiného lokálního minima se nazývají „Reakčnímy koordinátami“ a lze z nich „odečíst“ hodnoty reakčních entalpií a aktivačních entalpií .

  6. Poznámka : Zakreslení vibračních energetických hladin je pouze schématické . V okolí každé vibrační energetické hladiny je ještě řada rotačních énergetických hladin . Hrana vibrační série odpovídá disociaci .

  7. Adiabatický potenciál pro molekulu C2 1 . Vzájemná poloha jader v této molekule lze jednoznačně a neredundantně charakterizovat jedinou hodnotou – mezijadernou vzdáleností R(C-C) (dále jen R) . Ta je vlastně velikostí rozdílu polohových vektorů obou jader . 2. Adiabatický potenciál je pak funkcí jediné proměné E = E(R) , kde E je vlastním číslem (eigenvalue) hamiltonova operátoru , který nezohledňuje pouze kinetickou energii jader . (Na tu ale spočteme později korekce ) 3. Adiabatické potenciály bez lokálního minima (tj. globální minimum v nevlastím bodě R->  ) odpovídají „nevazebným“ a „antivazebným“ stavům systému což jsou ty stavy , které mají v elektronické struktuře více elektronů v anti-vazebných , než ve vazebných MO. 4. Adiabatické potenciály s lokálním minimem odpovídají „vazebným stavům“, Což sou stavy , ve kterých převažují elektrony ve vazebných MO. Hodnota E v lokálním minimumu Emin = E(Rmin) nám po odečtení hodnoty E pro limitní Případ LimR ->  E(R) = Eposkytne orientační odhad disociační entalpie pro tuto molekulu v tomto stavu Edis = Emin - E . Rmin má význam střední mezijaderné vzdálenosti 5. Emin,Rmin,Edis jsou různé u různých vazebných elektronických stavů molekuly .

  8. 1.3.Přehled důležitých singletových stavů molekuly C2 Close-shell Neboť všech možných close-dhellových singletových stavů molekuly C2 je nekonečně mnoho (existuje totiž nekonečně mnoho možných molekulových orbitalů , v rámci prostoru N orbitalů a n elektronů existuje Cn/2 (N) možných close-shell singletových stavů , tj. pro níže definovaný aktivní prostor (N=8 , n=8 (zbylé 4 elektrony mají vždy stejnou pozici)) by vycházelo 70 (!)) . Omezme se tedy pouze na základní stav ,všechny možné „Z HOMO“ biexcitace(do všech orbitalů aktivního prostoru) a „DO LUMO“ biexcitace ( ze všech obsazených orbitalů aktivního prostoru) . Za aktivní prostor považujme orbitaly 2s,2s* ,2p , 3s , 2p* , 3s*; Energeticky nižší MO považujme va VŽDY zcela obsazené a Energeticky vyšší MO považujme dále za NIKDY obsazené (tj. vždy neobsazené ) . Terminologie HOMO/LUMO vztahuji k rovnovážné geometrii základního stavu . Jsou-li ve sloupci „u“ uvedena 2 různá čísla , přísluší uvedená elektronová konfigurace pouze prvnímu z nich a druhému odpovídá taková elektronová konfigurace , kterou získáme vzájemnou záměnou x-ové a y-ové osy kartézkého souřadného systému . Tyto stavy mají stejný průběh adiabatického potenciálu , jsou „Energeticky degenerované“ . d = “Teoretický řád vazby“ Mos= 1sg,1sg-,2sg,2sg-,2pi,3sg,2pi-,3sg-,4sg,4sg-,3pi,3pi- Gs=1.2.3.4.5a.5b …..2 [2-1-1-0-2] (Esw1=1.2.3.4.5a.6) mam scf-aces2-irepb …..2[3-1-0-0-2] (esw2=1.2.3.5a.5b.6)…..4 [3-] (esw3=1.2.4.5a.5b.6)….2 [] esw4=1.2.3.4.5a.7a…..0 [] esw5=1.2.3.4.5a.7b….0 [] (esw6=1.2.5a.5b.6.7a)….2 [] (esw7=1.2.4.5b.6.7a)…..0 [] (esw8=1.2.4.5a.6.7a)….0 [] xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx (3-1-1-0-1-0-0-0) Esw9=1.2.4.5a.5b.7a….0 [] (esw10=1.2.3.5a.6.7a)….2 [] (esw11=1.2.3.5b.6.7a)….2 [] esw12=1.2.3.5a.5b.7a…..2 [] 1 2 3 4 5ab 6 7ab 8 9 10 11ab 12ab Open-shell

  9. 1.3.Přehled důležitých singletových stavů molekuly C2 Open-shell Zde uvedu všechny (dle mého počátečního odhadu) důležité monoexcitacea biexcitace z HOMO (do ostatních orbitalů aktivního prostoru) a (ze všech obsazených orbitalů aktivního prstoru) do LUMO monoexcitace a biexcitace . Všimněme si , že excitací z HOMO může řád vazby pouze klesat (neboť HOMO orbital je v rovnovážné geometrii základního stavu vazebným orbitalem) , kdežto excitací do LUMO může řád vazby naopak pouze růst . Teoreticky je možné napsat i takové elektronové konfigurace ( ovšem nebude se jednat ani o z HOMO ani o do LUMO mono/biexcitace ) , jimž odpovídající teoretický řád vazby bude mít hodnotu +6 ( všech 12 elektronů molekuly ve vazebných MO) či –6 ( všech 12 elektronů molekuly v antivazebných MO) , ovšem jednalo by se o extrémní případy o vysoké energii a za normálních podmínek tedy nízké doby života . Je-li ve sloupci „u“ uveden interval 4 čísel , značí nám to 4 možné elektronové konfigurace systému o shodné energii , které lze jednu z druhé získat vzájemnou záměnou x-ové a y-ové osy kartézkého souřadného systému , nebo vzájemnou záměnou spinových vlnových funkcí a-elektronů a b-elektronů .

  10. Některé tripletní stavy molekuly C2 Jsem generoval z open-shell singletních záměnou spinu jednoho z elektronů v otevřené slupce . Což vedlo k 9 elektronovým konfiguracím : Tripletní stavy se příliš neliší od open-shell singletních stavů se kterými sdílejí po dvojicích stejné obsazení molekulových orbitalů (liší se pouze různým obsazením molekulových spinorbitalů ) . Počítal jsem je jednak , abych vyloučil možnost , že základním stavem molekuly C2 je tripletní stav a také , abych porovnal tyto stavy s open-shell singletnímy .

  11. 2.2.3.Řešení stacionární Schrödringerovy rovnice Toto řešení je tím , čím se někteří lidé zabývají vpostatě celý život . Odměnou za to jim je odpověď na řadu (při přesném vyřešení na všechny) otázek(/otázky) týkajících se chemie a fyziky studovaných systémů pro který tuto rovnici řeší . Vzhledem k tomu , že Schr.roce (dále již slovo „stacionární“ vynechávám) nemá pro reálně velké systémy (tj. Více než 1elektronové) analytické řešení ani v BOA aproximaci je třeba hledat tzv.: „zkusmé funkce“ , což jsou víceelektronové analytické aproximace přesného řešení , u kterých určujeme energii dle 4.Postulátu , neb nejsou dle 2.postulátu stabilní (zkusmá funkce není přesnou vlastní funkcí hamiltoniánu) . Tyto zkusmé funkce generujeme obecně jako součty antisymetrických* součinů z tzv.bázových funkcí , což jsou (většinou jednoelektronové) funkce , které ať už přesně , nebo opět pouze přibližně řeší jistý jednodušší systém , jehož částicové složení je v úzkém vztahu k systému pro nějž hledáme ony zkusmé funkce . Příkladem může být aplikace metody FCI v bázi VTO v mém výpočtu „Helium v ruce za týden“ , který snad brzy zkompletuji a přiložím . Zde používám součet antisymetrických součinů složený z přesných řešení pro atom He+ , abych nalezl vlnové funkce popisující stejný systém , který se od předchozího liší pouze tím , že obsahuje o elektron navíc .

  12. 2.2.3.1.Báze a její volba Báze jest soubor vlnových funkcí řešících nějaký menší systém (například atom vodíkového typu , což je libovolný atom mající jediný elektron , ale mohou to být například přesná či přibližná řešení pro molekulový ion vodíku , nebo např. přibližná řešení pro nějaký víceelektronový systém ) a to buďto přesně , nebo přibližně . Zdůrazňuji , že přibližná řešení sou v některých případech lepší . A to například , kvůli lepší integrovatelnosti , flexibilitě , etc... !! (viz GTO) . Báze lze charakterizovat pomocí dvou svých vlastností – „rozsáhlosti“ a typu . Měla by být 1. Co nejrozsáhlejší (co do počtu AO , GTO funkcí na jeden AO i počtu primitivních funkcí na jednu GTO funkci ) 2. Co nejflexibilnější ( závisí na velikosti (a zastoupení polarizačních funkcí) , ale hlavně na typu (obecně je pořadí flexibility STO GTO >VTO )) 3. Co nejsnáze integrovatelná ( překryvové int. , int. kin.energie , int. nukleární atrakce , int. mezielektronové repulze , atd... ) ( GTO >STO > VTO ) Nyní uvádím seznam běžně používaných bází a některé méně běžné :

  13. Pozn.: zobrazení ostatních 2p orbitalů získáme pouhou záměnou popisek os , neboť i jednu vlnovou 2p funkci lze získat z druhé 2p prostou inverzí y za z či x za z (*1) |Y|= 0.09974 a0-3/2 Objekt z poloprostoru z > 0 referuje na kladnou a objekt z poloprostoru z < 0 referuje na zápornou část vln.fce Plocha oddělující poloprostory je nodální rovinou . 2px , 2py Co se np orbitalů týče , mají vždy n-1 kulových nodálních ploch vyplývajících ze tvaru radiální části vlnové funkce a 1 nodální rovinu . Zobrazení by zase vypadalo tak , že se v sobě periodicky střídají červené a modré uzlíky a jejich počet je roven n-1 Po zobecnění zjistíme , že kulových nod.ploch je obecně n-1-l a nodálních (kvazi)rovin l , kde l je vedjelší kvant.číslo . Když už máme odvozeny vztahy pro transformaci souřadnmých soustav , Najděme si kartézké tvary i několika dalších orbitalů.

  14. Pozn. „Tvar báze z hlediska šířky , délky a nZ nemusí být nutně krychle !“ VTO Pořadové číslo AO STO Počet funkcí pro daný AO Pořadové číslo AO Počet funkcí pro daný AO GTO Pořadové číslo AO Počet členů v součtu pro jednu danou funkci

  15. 2.2.3.1.3.2.1.1.Přehled GTO orbitalů a grafy – srovnání s VTO Na následující slidech (krom tohoto) zobrazuji jen průběh radiální vlnové funkce a jejího kvadrátu násobeného povrchem kulové plochy ( 4p*r2 * R2 ) . Angulární části jsou u všech bázových systémů (VTO,STO,GTO) stejné , proto vlastní tvary orbitalů , které závisejí ponejvíce na angulární části viz VTO báze. Pozn.: dxx + dyy + dzz = s (proto je d-GTO 6 ne 5 !) fxxx + fyyx + fzzx = px fxxy + fyyy + fzzy = py fxxz + fyyz + fzzz = pz (proto je f-GTO 10 ne 7 !) Na první pohled vypadají diagramy orbitalů px a dxx a fxxx , py a dyy a fyy, dxy a fxxy (či fyxx) , atd... Velmi podobně , ale např. Zatímco u px , fxxx , hx5 , jx7 mají oba „fragmenty“ opačné znaménka vlnových funkcí ( xn je pro liché n lichou funkcí ) , u dxx , gx7 , ix6 mají naopak znaménka shodné (což se promítá na symetriích jedno/víceelektronové , atomové/ molekulové hustoty ) . Dále platí , že pro vyšší exponenty ( např. xx oproti x) jsou fragmenty „protáhlejší“ . (pro x < 1 u dxx Je elektronová hustota ještě sníženější , nežli by byla u Pxx ( viz grafy funkcí x a x2 ))

  16. 2.2.3.2.Výpočetní metody (ab initio)* – jejich stručný přehled • a) Výpočetní metody lze dělit podle struktury popisovaného systému na • Čistě kvantově-chemické ( Jedná se o systémy at.jader („nabité hmotné body , • hmotnost z experimentu“) a elektronů ve vzájemné interakci .Hamiltoiány Schr.rocí • těchto metod obsahují pouze kinetické a elektrostatické členy , na elektrodynamické , • relativistické a další efekty jsou použity pouze určité korekce (pokud vůbec) .) • Metody které řeší Schr.roci i pro případy jiných typů částic a jiných druhů interakcí • mezi nimy (Například metody na řešení Schr.roce pro jednotlivá atomová jádra , jakožto • systémy nukleonů s kin.energií a vzájemnými elektrostat. (p+ p+) i jadernými interakcemi (každý nukleon s každým) • .Nebo metody na řešení molekul , které obsahují krom elektronů i miony .... etc.) • b) Podle způsobu popisu interakce elektron-elektron dělíme metody na • Nezahrnující korelační energii(model nezávislých elektronů) • („Jednoelektronová molekula“ (MO=LCAO) ; „Staticky zprůměrovaná víceelektronová“ (HF(e.g. SCF))) • Zahrnující korelační energii („Reálná molekula“ (v přísl.zanedbáních) , e.g.: CI , • MCSCF (e.g. CASSCF*2) ,CC, DFT , etc...)

  17. c)Podle tvaru hamiltonova operátoru na • Stacionární problémy ( Hamiltonián explicitně nezávislý na čase) • Nestacionární problémy ( Explicitně časově závislý hamiltonián – • například molekulová dynamika a řešení účinků vnějšíhích časově • proměných polí ) • d) Podle typu hamiltoniánu na • Nerelativistické problémy (SQM) • Relativistické problémy (DQM)

  18. Obecné možnosti postupu při kvant.chem.výpočtu atomů a molekul Schr.roce pro atom vodíkového typu Bez zahrnutí korelační energie 2 VTO- přesná analytická řešení Schr.r. pro atom vodíkového typu • STO či GTO-orbitaly (přibližná řešení Schr.roce pro atom H-typu) • Metodou nejmenší délky k VTO-funkcím • Metodou minimalizace energie 1 Návrh tvaru vln.funkce 2 Báze atomových orbitalů 1 Jednoelektronová molekula 2 HF(SCF) se zahrnutím korelační energie Báze molekulových orbitalů * žádná korelační energie 1 MCSCF(CASSCF) VB (F)CI 2 3 * STATICKÁ i DYNAMICKÁ korel.e. 1 * STATICKÁ korel.e. ( konverguje však rychleji než (F)CI ) „Rodina“ metod CC Mnou provedené „cesty“ pro C2 : 2.2 , 2.2.1 , 2.2.2 , 2.2.3 ,2.2.2.1 *STATICKÁ i DYN. korelace (ještě rychlejší konvergence než MCSCF)

  19. Srovnání s B2 MO diagram pro energeticky nejnižší ze všech close-shellových stavů . Nicméně tripletní stav ( 1s21s*22s22s2,2pxa2pza ) může mít teoreticky ještě nižší celkovou energii 2 p* 3 s* 2 p (B) 3 s 2 s* 2 p 2 s (B) 2 s 1 s* 1 s (B) 1 s

  20. 2.2.3.2.4. Molekula C2 Molekulu C2 jsem popisoval nejprve co nejpodrobněji pomocí HF:SCF v postupně se zvětšující bázi . Poté jsem zvolil jako metodu MCSCF konkrétně CASSCF a konvergoval s velikostí báze i počtem orbitalů aktivního prostoru . Pro ověření vypočtených hodnot z CASSCF jsou použil metodu FCI . Také již mám první (ne příliš spolehlivý) výpočet metodou MRBWCCSD s 3 referenčnímy vlnovými funkcemi.

  21. 2.2.3.2.4.1a. SCF-work Metodu self-konzistentního pole jsem použil jednak pro rychlý orientační výpočet střední mezijaderné vzdálenosti a totální elektronické energie systému v rovnovážné geometrii pro jednotlivé stavy . Jako prostředek posouzení , který z povolených stavů molekuly je stavem základním (gs = ground state) se ukázala metoda SCF málo přesnou . Výpočty jsem prováděl převážně pomocí programu „ACES2“ . Pouze pro kontrolu výpočtu jsem zvolil program „Gamess UK“ . Sledoval jsem několik nejdůležitějších singletových i tripletových stavů molekuly C2 a postupně zvětšoval bázi (viz „konvergence s velikostí báze do nekonečna“ ) , čímž jsem přibližovat výpočet energie tzv. HF-limitě ( respektive limitní hodnotě minimální energie pro báze typu CCPV ) . Což je hodnota totální elektronické energie teoretického systému , jehož elektronové pohyby nejsou vzájemně korelovány („elektrony jeden druhého vidí pouze coby staticky zprůměrované elektrostatické oblaka“) a ve kterém se dále neuplatňují relativistické efekty. (tj. Energie systému zjišťovaná pomocí soustavy HFR rovnicí pro limitně nekonečnou bázi). Sledoval jsem průběh křivky* , konvergenci energie pro všechny body křivky . Hodnotu minima energie , střední mezijadernou vzdálenost a silovou konstantu k = (d2E[Rmin]/ dR2) . Dále mne zajímaly energie MO a rozvojové koeficienty AO v jednotlivých MO ( tedy hledal jsem nejen vlastní čísla hamiltonova , respektive fockova operátoru , ale i vlastní funkce těchto operátorů ) , kvadrupólové a oktadekapólové momenty ( dipólový a hexapólové momenty mají homonuklární biatomika rovny nule ). --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- * Především kontrola spojitosti ( spočívá ve vizualizaci grafu 1. eventuálně i 2.derivace dle R a kontrole průběhu těchto křivek ) * Kontrola limity funkce E(R) ve vlastním bodě R0 (E) ; i v nevlastním boděR ( dE/dR  0 ; Eu  2*E(Cv) [Splňuje-li E(R) poslední uvedenou podmínku , jedná se o metodu self-konzistentní a self- extensivní ]) resp. Eu  Ev(C) + Ew(C)

  22. Disociační křivky pro základní stav ( u=0) Jak je z grafu patrno , zatímco rozdíl v celkové energii mezi popisem v bázi ccpvdz a ccpvtz je ještě nezanedbatelný , křiky pro báze ccpvtz a ccpvqz již prakticky splývají . Největší rozdíly mezi křivkami pro jednotlivé báze jsou v oblasti disociace a naopak v oblasti malých hodnot R ( R < 1,8 bohr ) . Což souvisí se skutečností , že v daných oblastech se elektronická struktura systému musí blížit limitním případům elektronické struktury molekuly C2 ( 2 navzájem neinteragující atomy C (oblast disociace) , resp. jediný atom 12Mg (oblast velmi malých R)) a pro tyto limitní případy se používají vlnové funkce odlišných tvarů . Pro oblast přechodu do jednoho z limitních případů je nutný multireferenční přístup . Pro popis jaderné fůze na atom Mg je navíc třeba uvážit Coupling pohybů elektronů a jader a v jaderné části Schr.rovnice uvažovat též operátor jaderné atrakce .

  23. Stabilizační bázovou energií míním rozdíl celkových elektronických energií systému počítaných pomocí SCF v různých bázích . Má zápornou hodnotu , neb ji definuji jako E(stabilizační) = E(SCF ve větší bázi) - E(SCF v menší bázi) Povšimněme si , že její hodnota se s rostoucímy bázemi blíží k nule postupně pro celou křivku . U dané křivky je dále patrná existence maxima (tj. minima absolutní hodnoty) v oblasti rovnovážné geometrie , toto minimum se s rostoucí bází stává stále mělčí a mělčí , což způsobuje „self-konzistentnost“ celkové energie pro celou disociační křivku .

More Related