Download
1 / 8
E N D
Šikana Juchelková Katka
Škádlení nebo šikana? • Jaký je rozdíl mezi škádlením a šikanováním? Vnitřní rozdíl je veliký. Jestliže svého kamaráda škádlím, tak očekávám, že to bude legrace nejen pro mě, ale i pro něj. Ale když vidím, že to jako legraci nebere, že je zraněný, pak pocítím lítost a omluvím se mu. U šikany je to obráceně. Agresor chce druhému ublížit, chce ho ranit. A má z toho radost. Nejenom, že se mu neomluví, ale své chování opakuje. A většinou násilí stupňuje.Ještě bych měl doplnit jednu důležitou věc. Když někdo někoho škádlí a on mu jasně řekne, aby toho nechal, tak to musí respektovat. Jinak se jedná o porušování práva druhého člověka. A to má už k šikanování blízko. Naše práva končí tam, kde začínají práva druhého.Aby člověk dokázal tyto dva fenomény rozlišit v praxi, je potřeba, aby znal kromě jiného několik vrstev speciální teorie šikanování, měl zkušenosti s řešením násilí mezi vrstevníky a byl morálně inteligentní.
Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: • Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. • O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. • Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. • Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. • Stává se uzavřeným. • Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. • Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. • Zašpiněný nebo poškozený oděv. • Stále postrádá nějaké své věci. • Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. • Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. • Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. • Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
Rodiče žáků by si měli všímat především těchto možných příznaků šikanování: • Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod. • Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem. • Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). • Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu. • Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem. • Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu). • Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze sna, např. "Nechte mě!" • Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně. • Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí. • Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
Přímé znaky šikanování mohou být např.: • žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný. • Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným nebo pohrdavým tónem. • Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu, nebo za něj platil. • Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem a skutečnost, že se jim podřizuje. • Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. • Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. • Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.
Jirka byl žákem čtvrté třídy. Celé tři roky školní docházky patřil mezi průměrné žáky, ničím se od nich výrazně nelišil, do školy chodil rád a se spolužáky trávil i volná odpoledne. Ve čtvrté třídě se ale něco změnilo.Již od října měl slabší prospěch, aktivit o hodinách se nechtěl účastnit a o přestávkách byl spíše mimo třídu. Třídní učitelka si všimla i toho, že do minulého roku běžné pošťuchování s Tomášem (veselým, hovorným a třídou oblíbeným spolužákem) přešlo v jednostranné vtipkování na účet Jirky. Jirkův prospěch se stále zhoršoval, v hodinách byl negativistický a několikrát si třídní učitelka všimla i toho, že se o přestávkách se spolužáky pral.Ačkoliv se třídní učitelka opakovaně pokoušela spolužákům domlouvat a Jirku motivovat k výuce, žádná změna ve vztazích nepřicházela. Následně bylo školou kontaktováno středisko výchovné péče. Při intervenčním programu ve třídě se podařilo několika žákům situaci dobře pojmenovat a také zaznělo vysvětlení důvodu k odmítavému chování vůči Jirkovi. Příčina byla způsobena tím, že o prázdninách po třetí třídě dostal Jirka od rodičů počítačovou hru, kterou si přál i Tomáš. Tomáš ji však nedostal a začal Jirkovi závidět. Tomáš využil svého postavení a oblíbenosti ve třídě a začal prosazovat celkové odmítání Jirky.
