90 likes | 207 Views
Afghánistán, SSSR a USA. 1979 - 1989. Geografické údaje. Název: Islámský stát Afghánistán. Hlavní město: Kábul . Počet obyvatel: necelých 30 mil. Úřední jazyk: perština a darí, paštu Měna: afhgání. Období před válkou.
E N D
Afghánistán, SSSR a USA 1979 - 1989
Geografické údaje • Název: Islámský stát Afghánistán. • Hlavní město:Kábul. • Počet obyvatel: necelých 30 mil. • Úřední jazyk: perština a darí, paštu • Měna: afhgání
Období před válkou • Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746. Do moderního mezinárodního systému vstoupil v r. 1879 prostřednictvím smlouvy podepsané s Velkou Británií. Britové tak vlastně získali moc nad Afghánistánem a podrželi si ji až do roku 1919. Po krátké britsko-afghánské válce získala země za emíra Amanulláha plnou suverenitu. Historičtí vládci Afghánistánu patřili ke kmenu Abdalí, jejichž jméno bylo změněno na Durrání po nástupu Ahmada Šáha. • Od roku 1900 bylo sesazeno jedenáct vládců nedemokratickým způsobem. Poslední období stability v Afghánistánu bylo mezi lety 1933 a 1973, kdy v zemi vládl král Záhir Šáh.
Válka v číslech • Začátek: 25. 12. 1979 (vpád sovětských vojsk na území Afghánistánu) • Konec: 15. 2. 1989 • Délka trvání: 9 let 1 měsíc a 9 dní • Vojenskou službou v sov. Armádě za tuto dobu prošlo: 620 tis. Branců • Počet obětí: 15051 • V té době vládl v SSSR: Brežněv(do r. 1982), Gorbačov (od r. 1985) • V USA: Jimmy Carter, Ronald Reagan(od r. 1981) • 14. 4. 1988 SSSR, USA, Pákistán a Afghánistán podepisují v Ženevě smlouvu zajišťující stažení sovětských vojsk.
Převraty • V červenci 1973 Záhirův švagr Muhammad Dáúd Chán zahájil nekrvavý puč, zrušil monarchii a prohlásil se prezidentem Afghánské republiky. Na konci dubna 1978 již Daúd cítil, že mu komunisté, se kterými spolupracoval, přerůstají přes hlavu a začal konat. V noci z 25. na 26. dubna se rozhodl zatknout komunistické předáky a další den ráno mělo zasedání vlády projednat osud jejich šéfa, Núra Muhamada Tarakího. Muži číslo dvě ve stranické hierarchii, Hafizulláhu Amínovi, se však podařilo ze svého domácího vězení propašovat rozkaz k zahájení převratu. Ten se uskutečnil druhý den ráno a pro své strůjce byl úspěšný. Prezident Daúd byl spolu s dalšími členy vlády zavražděn. Sověti s pučem nesouhlasili, nicméně ho museli akceptovat. Po převratu převzal v zemi moc „Revoluční výbor ozbrojených sil“, v jehož čele stál Tarákí. • Na základě uzavřené smlouvy s Afghánistánem proudilo ze Sovětského svazu do země množství poradců. Nejednalo se jen o vojenské odborníky, ale i o představitele KSSS a tajných služeb. Tito lidé pomáhali vládě v boji s islámskými povstalci, velmi rychle se ale také zapojili do místních intrik. Sovětský velvyslanec se mimo jiné zapletl do nepodařeného atentátu na Hafizulláha Amína. Amín ale útok na svoji osobu přežil a 14. září 1979 provedl další převrat. Zmocnil se vlády a nechal zabít svého předchůdce Tarakího, který byl udušen polštářem. Sověti tak byli opět nuceni se s převratem smířit. Ovšem Amínovi praktiky je velmi pobouřili, neboť byly neúčinné a někdy až kontraproduktivní. Neměl ani podporu v samotném lidu a podařilo se mu venkov dohnat spíše k revoltě. Mudžáhedínové i další uprchlíci se soustředili v Pákistánu, kde společně s islámisty, k nimž se nyní připojili tradiční církevní a jiní vůdcoví, všichni bojovali o to, kdo stane v čele odboje. V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhedínů s cílem donutit sovětskou vládu k intervenci.
Sovětská intervence • Sověti si uvědomili, že Amína a jeho politiku není dost dobře možné kontrolovat a začali se obávat, aby se v zájmu udržení moci neobrátil proti SSSR. Jelikož by se Amín své moci nikdy dobrovolně nevzdal, bylo přijato rozhodnutí ho násilně odstranit. Spolu s jeho likvidací měla být Sovětskou armádou obsazena velká města a jiné body strategického významu, čímž měla být zajištěna stabilita země. Toto rozhodnutí bylo schváleno dne 12. prosince 1979 na zasedání politbyra. • Celá akce byla zahájena 25. prosince 1979. Amín byl zlikvidován komandem Specnaz (sovětské zvláštní oddíly, zkratka znamená Specialnyje naznačenje) a Sovětská armáda začala rychle obsazovat zemi. • Sovětské letectvo nasadilo strategické bombardéry Tu-22M3 • Zpočátku se zdálo, že intervence vyšla. Sověty sestavená vláda v čele s Babrakem Karmalem se ujala moci. Amín byl úspěšně odstraněn. Omylem se však ukázal předpoklad, že se situace v zemi po sovětském zásahu uklidní. Opak byl pravdou. Islámští povstalci získali nejen další motivaci, protože nyní bojovali proti “bezbožným Rusům”, ale také technickou a finanční pomoc islámských i západních zemí.
Zhoršení mezinárodních vztahů • Invaze také prohlubovala již existující propast mezi Sovětským svazem a Čínou a napomáhala odstraňovat překážky k dalšímu čínsko-americkému sbližování. Vztah mezi Sovětským svazem a USA dosahoval kritického napětí. Smlouva SaltII, která byla podepsána, ale nebyla ratifikována, byla odložena na neurčito. Prezident Jimmy Carter vyhlásil v této souvislosti embargo na obchodování s obilím se Sovětským svazem. Prezident Reagan sice embargo zrušil, ale schválil rozsáhlý plán na vyzbrojení a zvýšenou americkou pomoc všem silám, které se angažují v regionálních konfliktech proti Sovětskému svazu.
Podpora povstalců z USA • Je všeobecně známo, že mudžáhedinové byli podporováni ze strany Spojených států. USA tak činily pomocí organizace ISI (pákistánská rozvědka). Ze Spojených států přicházel materiál a peníze za 3.2 mld USD. V době nejvyšších dodávek to představovalo až 65 000 tun zbraní ročně. Bylo dodáváno téměř vše. Od pistolí a pušek přes minomety a bezzákluzová děla až po střely země-vzduch FIM-92A Stinger. Existují důkazy, že tato podpora byla financována z peněz, jež proudily z obchodu s drogami.
Konec války • Rozhodujícím okamžikem pro ukončení války bylo zvolení Michaila Gorbačova do vedení SSSR v březnu 1985 a jeho ochota ukončit „studenou válku“. Nezastupitelnou roli také sehrála OSN, která od srpna 1981 iniciovala jednání, jež po dvanácti kolech vyvrcholila v dubnu 1988 Ženevskou dohodou, kterou podepsal Sovětský svaz, USA, Pákistán a Afghánistán. • V únoru 1989 sovětská vojska odešla, vzájemné boje stran a kmenů však neustaly. Nastalé situace využilo Pákistánem podporované ultraortodoxní islámské hnutí Taliban, které v letech 1994 – 96 ovládlo většinu země, kde nastolilo islámskou diktaturu.