Základy ekonomie BIVŠ - břeclav

1. Základy ekonomieBIVŠ - břeclav Petr Musil

2. 1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF • potřeba = pocit nedostatku – jde o subjektivní pocit každého jedince (spotřebitele), že mu něco chybí, pociťuje nějaký nedostatek • potřebu lze uspokojit spotřebou • spotřeba = užití nějakého statku nebo služby s cílem uspokojení potřeby • statek = něco hmatatelného, nějaký výrobek, který slouží k uspokojování potřeby • služba = činnost nebo úkon, který spotřebitel nakupuje, aby uspokojil svou potřebu

3. 1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF • statky a služby mohou být volné nebo soukromé • volné = volně dostupné • soukromé = dostupné za úplatu (např. směnou za peníze nebo jiný statek či službu) • zdroj = cokoli, co se dá přeměnit ve statek či službu, sloužící k uspokojování potřeb • zdrojem (výrobním faktorem) může být pracovní síla, kapitál, suroviny, úroveň technologie, vzdělání, zkušenosti, schopnosti apod.

4. 1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF • přírodní zdroj vs. ekonomický zdroj • přírodní zdroj – jakýkoli zdroj, nalézající se v přírodě, a to nezávisle na člověku • ekonomický zdroj – přírodní zdroj, který začíná být za daných podmínek využíván člověkem • např.: ropa – přírodním zdrojem odjakživa, ekonomickým zdrojem od cca poloviny 19. století • jak poznáme, zda jsou jakékoli zdroje, statky či služby vzácné?

5. 1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF • měřítkem vzácnosti je cena, přesněji relativní cena • relativní cena = cena jednoho statku (služby, zdroje), vyjádřená v jednotkách jiného statku (služby, zdroje) • příklad: 1 pivo stojí 20,- korun českých. poznám, zda je či není pivo vzácné? nikoli!...ale: • 1 pivo stojí 20,- a zároveň půllitr vody stojí 5,- • relativní cena piva vůči stejnému množství vody je 4:1, tj. pivo je 4x dražší než voda, je tedy vzácnější • nebo také 1:4, tj. za 1 jednotku piva mohu získat 4 jednotky vody – stále platí, že pivo je 4x dražší než voda

6. 1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF • hranice výrobních možností = množina různých, maximálně dostupných, kombinací statků a služeb, které lze v dané ekonomice za daných podmínek vyrobit • hranice výrobních možností (PPF – Production Possibility Frontier) je za daných podmínek nepřekročitelná • její poloha je dána: množstvím zapojených zdrojů do výroby a efektivitou využití zapojených zdrojů

7. 1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF sklon PPF je ovlivněn mezní produktivitou výrobních faktorů ve výrobě daného statku – zde platí, že na každou dodatečnou jednotku rohlíku je třeba obětovat stále větší množství másla – mezní produktivita VF při výrobě rohlíků je tedy klesající máslo PPF body na a pod PPF jsou za daných podmínek dostupné body pod křivkou PPF znamenají neplné využití zdrojů, a tedy neefektivní výrobu body napravo od PPF jsou nedostupné za daných podmínek rohlíky

8. 1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF máslo PPF ' technologické zlepšení nebo zvýšení objemu zapojených VF do výroby PPF rohlíky

9. Trh, funkce trhu, rovnovážná cena • trh = místo, kde se střetává nabídka s poptávkou • na trhu se ustanovuje rovnováha, tj. rovnovážné množství a rovnovážná cena • klíčovou funkcí trhu je funkce alokační • tržní síly působí tak, že jsou zdroje alokovány (umisťovány) efektivně – neexistuje nedostatek ani nadbytek produkce • onou silou, která zajistí vyrovnání nabídky s poptávkou je rovnovážná cena

10. Trh, funkce trhu, rovnovážná cena • poptávka (D – demand) = množství zamýšlených nákupů při různých úrovních ceny • existuje nepřímoúměrný vztah mezi cenou a poptávaným množstvím • nabídka (S – supply) = množství zamýšlených prodejů při různých úrovních ceny • existuje přímoúměrný vztah mezi cenou a nabízeným množstvím

11. Trh, funkce trhu, rovnovážná cena P D Rovnovážná cena je na úrovni P* - při této ceně je trh v rovnováze – vše, co je vyrobeno je i nakoupeno (Q*) S Pmin P* Stanoví-li stát minimální cenu na úrovni Pmin, pak se trh ocitne v nerovnováze, vznikne nadbytek produkce o rozměru Q2 – Q1 Pmax Nerovnováha nastane i při stanovení maximální ceny na úrovni Pmax – zde existuje nedostatek produkce (převis D nad S) o rozměru Q1 – Q2 Q1 Q* Q2 Q

12. Trh, funkce trhu, rovnovážná cena • funkce ceny: • informační – informace o tom, jaké zboží je na trzích žádané • alokační – vyplývá z cenové informace – co, kolik a pro koho vyrábět • je-li omezena možnost volné tvorby ceny, pak trhy nemohou fungovat efektivně (viz cenová regulace)

13. Spotřebitel, užitek, rovnováha • jaké chování spotřebitele je racionální? • takové, které maximalizuje za daných podmínek jeho užitek • užitek = míra uspokojení potřeby, tedy pocitu nedostatku – jde o subjektivní kategorii • celkový užitek (TU – total utility) – celková míra uspokojení potřeby při spotřebě statku nebo služby • mezní užitek (MU – marginal utility) – užitek, plynoucí spotřebiteli ze spotřeby dodatečné jednotky statku nebo služby

14. Spotřebitel, užitek, rovnováha • mezní užitek s rostoucím spotřebovaným množstvím klesá (týká se opakované spotřeby) • hlad – jídlo, žízeň – nápoj apod. – každá další jednotka jídla (nápoje) přináší menší míru uspokojení potřeby (menší přírůstek užitku, tj. mezní užitek) • celkový užitek roste klesajícím tempem – důvodem je klesající mezní užitek • velikost užitku je dána subjektivně a ovlivněna celou řadou faktorů (např. jiný pocit žízně v létě při +40°C a jiný v zimě při -20°C)

15. Spotřebitel, užitek, rovnováha • spotřebitel volí mezi různými variantami, vybírá tu nejlepší (optimální) • kdy se spotřebitel ocitne v optimu (rovnováze)? • tehdy, pokud nemá důvod změnit své jednání, tj. tehdy, pokud maximalizuje za daných podmínek svůj užitek

16. Spotřebitel, užitek, rovnováha MU, P rovnováha spotřebitele při nákupu 1 druhu statku rovnováha spotřebitele se nachází v bodě E, proč? MU ochota spotřebitele zaplatit se odvíjí od jeho mezního užitku – za všechny předchozí jednotky je spotřebitel ochoten zaplatit vyšší cenu, než kterou skutečně zaplatit musí (25,-) – je tedy motivován zvyšovat svou spotřebu, neboť stále získává „něco navíc“ (přebytek) E pokud by překročil 5 spotřebovaných jednotek, obětuje více, než kolik získává – spotřebitel není motivován zvyšovat svou spotřebu nad 5 jednotek P=25 při 5. jednotce nezíská nic navíc ani nic neztrácí – zde maximalizuje svůj přebytek (rozdíl mezi ochotou zaplatit a nutností zaplatit), tj. zde maximalizuje ono „něco navíc“ 5 Q

17. Spotřebitel, užitek, rovnováha • na funkci mezního užitku leží množina rovnovážných bodů spotřebitele při různých úrovních ceny daného statku, čili: • funkci MU můžeme ztotožnit s funkcí poptávky spotřebitele po daném statku nebo službě • jak se ale spotřebitel dostane do rovnováhy při spotřebě více druhů statků nebo služeb? • opět porovnává ochotu (užitek) a své možnosti (rozpočet)

18. Spotřebitel, užitek, rovnováha • spotřebitelské preference při rozhodování o nákupu více druhů zboží lze zakreslit pomocí indiferenční křivky (IC – indifference curve) • indiferenční křivka = množina různých kombinací statků, které přinášejí spotřebiteli konstantní celkový užitek • rozpočtová linie (BL – budget line) = množina všech spotřebiteli dostupných kombinací statků a služeb při daném disponibilním důchodu a cenách statků

19. Spotřebitel, užitek, rovnováha Y ve prospěch získání dodatečné jednotky statku X jsem ochoten vzdát se stále menšího množství statku Y – statek Y je stále vzácnější (mám ho stále méně) IC sklon IC představuje poměr, ve kterém je spotřebitel ochoten nahrazovat statky mezi sebou ve spotřebě – sklon IC se podél ní zpravidla mění (existují výjimky) X

20. Spotřebitel, užitek, rovnováha BL – vymezuje tzv. „komoditní prostor“, tj. množinu všech dostupných kombinací statků X a Y při daném důchodu a cenách Y sklon BL – vyjadřuje cenový poměr statků, tj. poměr, v jakém je spotřebitel schopen oba statky mezi sebou směňovat na trhu – sklon je zpravidla konstantní (nemění-li se ceny statků s měnícím se množstvím) BL zde platí, že statek X je cca 2x levnější než statek Y (viz vzdálenosti od počátku k bodům, kde BL protíná osy) X

21. Spotřebitel, užitek, rovnováha • rovnováha spotřebitele – tam, kde je při daném důchodu a cenách maximalizován celkový užitek spotřebitele, respektive tam, kde lze daného užitku dosáhnout s minimálním disponibilním důchodem Y bod A – představuje nerovnovážnou situaci, neboť stejného užitku lze dosáhnout s nižšími výdaji (BL a nikoli s BL‘) IC A optimum (rovnováha) spotřebitele E Y* BL' BL X* X

22. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita • tržní poptávka = poptávka všech spotřebitelů po jednom druhu statku nebo služby • tržní poptávka představuje součet poptávek individuálních, tj. poptávek jednotlivých spotřebitelů • tržní poptávka – celkové zamýšlené nákupy daného statku nebo služby při různých cenách tohoto statku nebo služby • je to klesající funkce ceny, tj. s klesající cenou roste poptávané množství

23. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita • změna poptávky vs. změna poptávaného množství • změna poptávky = posun poptávkové křivky, a to v důsledku: změny preferencí spotřebitelů, změny nominálního disponibilního důchodu, substitučního efektu • změna poptávaného množství = posun po poptávkové křivce, a to v důsledku změny ceny zboží – prosazuje se důchodový efekt

24. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita • substituční efekt – nahrazování statku relativně dražšího statkem relativně levnějším – projeví se jako posun tržní poptávky • důchodový efekt – plyne ze změny ceny zboží a s tím související změny reálného důchodu spotřebitele – projeví se posunem po křivce tržní poptávky

25. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita jak se na obou poptávkách projeví zdražení Coca-Coly? P P poptávka po Coca-Cole poptávka po Pepsi D D důchodový efekt substituční efekt D' Q Q zdražení Coca-Coly se projeví posune po křivce poptávky po Coca-Cole, reálný důchod spotřebitelů klesne, a proto budou kupovat méně Coca-Coly (důchodový efekt) Pepsi je substitut vůči Coca-Cole, a proto po zdražení C-C se část výdajů spotřebitelů přesune směrem k Pepsi – vzroste poptávka po Pepsi (substituční efekt

26. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita • cenová elasticita poptávky = relativní změna poptávaného množství vyvolaná relativní změnou ceny statku nebo služby • cenová elasticita poptávky není totéž, co sklon poptávky – sklon poměřuje absolutní změny cen a množství

27. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita P P stejný sklon, různá elasticita různý sklon, stejná elasticita D2 D1 D1 D2 Q Q

28. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita sklon se mění, elasticita zůstává stejná sklon se nemění, mění se elasticita P P D D Q Q

29. Produkční funkce, náklady firmy • produkční funkce = vztah mezi množstvím vstupů (výrobních faktorů) a objemem výstupu (produkcí) • krátkodobá produkční funkce – pouze jeden variabilní VF, a to práce • dlouhodobá produkční funkce – všechny VF jsou variabilní • výrobní faktory: práce (L), kapitál (K)

30. Produkční funkce, náklady firmy krátkodobá produkční funkce dlouhodobá produkční funkce Q K Q Q2 Q1 L L

31. Produkční funkce, náklady firmy • celkový produkt = celkový objem produkce, vyprodukovaný s určitým množstvím vstupů: Q=f(K,L) • průměrný produkt = objem produkce na jednotku daného VF • průměrný produkt práce: APL = Q/L • průměrný produkt kapitálu: APK = Q/K • mezní produkt = přírůstek objemu produkce v důsledku zapojení dodatečné jednotky VF • mezní produkt práce: MPL = ∆Q/∆L • mezní produkt kapitálu: MPK = ∆Q/∆K

32. Produkční funkce, náklady firmy Q Q A – maximum MPL – do tohoto bodu se prosazují rostoucí výnosy z variabilního vstupu B – maximum APL – do tohoto bodu roste průměrný produkt práce C – maximum Q – v tomto bodě dosahuje celkový produkt svého maxima, MPL je nulový L A Q B APL MPL C L

33. Produkční funkce, náklady firmy • náklady = prostředky, které firma vynakládá na nákup výrobních faktorů • náklady explicitní (účetní) – skutečně vynaložené prostředky – „jsou vidět“ v účetnictví • náklady implicitní (alternativní) – náklady plynoucí firmě z toho, že se rozhodla právě pro danou činnost a obětovala možné příjmy z alternativní činnost – náklady obětované příležitosti • fixní náklady (FC – fixed costs) – náklady jejichž velikost se s objemem produkce nemění – např. náklady na kapitál • variabilní náklady (VC – variable costs) – náklady měnící se s objemem produkce – zpravidla náklady na práci

34. Produkční funkce, náklady firmy • celkové náklady (TC – total costs) = VC + FC = w.L + r.K, kde w-mzdová sazba, r-úrok • průměrné náklady (AC – average costs) = náklady na jednotku produkce = TC/Q = AVC+AFC = VC/Q + FC/Q • mezní náklady (MC – marginal costs) = přírůstek celkových nákladů v důsledku výroby dodatečné jednotky produkce = ∆TC/∆Q • krátkodobé náklady – rozlišujeme na fixní a variabilní, neboť krátkodobě existují fixní a variabilní výrobní faktory • dlouhodobé náklady – všechny jejich složky jsou variabilní

35. Produkční funkce, náklady firmy krátkodobé celkové nákladové veličiny dlouhodobé celkové náklady TC TC STC LTC VC FC Q Q

36. Produkční funkce, náklady firmy AC MC AC MC SAC LMC AVC LAC MC AFC Q Q mezní náklady jsou ovlivněny charakterem výnosů z variabilního vstupu (v krátkém období), respektive výnosů z rozsahu (v dlouhém období)

37. 6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha • firma = subjekt, jehož vrcholovým cílem je maximalizace zisku • zisk – účetní vs. ekonomické pojetí • účetní zisk = příjmy – explicitní náklady • ekonomický zisk = příjmy – explicitní náklady – implicitní náklady • bude-li řeč o zisku, míní se tím zisk v ekonomickém pojetí • kdy firma maximalizuje zisk? pokud je maximální rozdíl mezi celkovými příjmy (TR – total revenues) a celkovými náklady (TC)

38. 6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha • nákladové funkce, viz předchozí analýza • příjmové funkce – jejich průběh závislý na typu konkurence na trhu výstupu: dokonale vs. nedokonale konkurenční prostředí • dokonale konkurenční prostředí – firma není schopna ovlivnit cenu své produkce, tj. prodává každé další Q za stejnou cenu – celkové příjmy rostou s rostoucím Q lineárně • nedokonale konkurenční prostředí – firma ovlivňuje cenu své produkce – chce-li zvýšit prodané Q, musí snížit cenu – TR nejprve rostou a poté klesají

39. 6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha • celkové příjmy (TR) = P.Q • průměrné příjmy (AR – average revenues) = příjmy na jednotku produkce = TR/Q • mezní příjmy (MR – marginal revenues) = přírůstek celkový příjmů v důsledku prodeje dodatečné jednotky produkce = ∆TR/∆Q

40. 6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha celkové, průměrné a mezní příjmy dokonale konkurenční firmy P.Q P TR P=AR=MR=d Q Q

41. 6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha celkové, průměrné a mezní příjmy nedokonale konkurenční firmy max. TR P.Q P TR AR=d MR Q Q max. TR →MR=0

42. 6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha MR MC TR TC TR rovnováha firmy MC TC MR Q – max. ztráta Q – max. zisk Q – max. ztráta Q – max. zisk Q Q

43. Nabídka doko. firmy, char.doko. Charakteristika dokonale konkurenčního tržního prostředí: • velký počet firem, nabízejících svou produkci • každá má zanedbatelný tržní podíl – nemůže ovlivnit tržní cenu • cena je vůči firmě objektivní, je dána trhem, na základě střetu S a D – firma je „price taker“ • poptávka po produkci firmy je horizontální na úrovni tržní ceny • dokonalá informovanost o cenách a kvalitě produkce • produkce je homogenní • neexistují bariéry pro vstup do odvětví a výstup z něj

44. Nabídka doko. firmy, char.doko. • cílem firmy je maximalizace zisku, tj. firma bude chtít prodávat takové Q, při kterém platí rovnost MR a MC (MC protíná MR zdola) • mění-li se tržní cena, mění se také rovnováha firmy • rovnovážné body firmy se nacházejí na funkci MC • MC zachycuje jednoznačný vztah mezi tržní cenou a nabízeným množstvím produkce firmou – funkci MC lze ztotožnit s funkcí nabídky, ale: • pouze její rostoucí část (souvisí s viz výše) • celá rostoucí část funkce MC?

45. Nabídka doko. firmy, char.doko. MR MC P D'' S bod ukončení činnosti D' MC S D MR P3 MR P2 AVC MR P1 MR D Q Q Q1 Q2 Q3 Firma musí svými příjmy pokrývat alespoň variabilní náklady, tj. pokud cena klesne na úroveň minima AVC, pak je pro firmu výhodnější ukončit činnost, protože: 1. je ve ztrátě, 2. velikost ztráty odpovídá velikosti FC, 3. firma svými příjmy pokrývá pouze VC, a tudíž vyjde nastejno zda bude pokračovat nebo ukončí činnost – v obou případech velikost ztráty odpovídá velikosti FC

46. Nabídka doko. firmy, char.doko. • funkce nabídky doko. firmy = rostoucí část funkce MC zdola ohraničenou minimem funkce AVC

47. Rovnováha doko. firmy a odvětví • krátkodobá vs. dlouhodobá rovnováha doko. firmy • v krátkém období může firma vykazovat ekonomický zisk či ztrátu • dlouhodobě tendence k nulovému ekonomickému zisku – vyplývá z neexistence bariér vstupu do odvětví a výstupu z něj

48. Rovnováha doko. firmy a odvětví MR MC kladný ekonomický zisk firma je krátkodobě v zisku MC tato skutečnost přiláká další firmy do odvětví SAC poroste nabídka v odvětví a za jinak stejných okolností bude klesat tržní cena a tedy funkce MR dosud ziskových firem MR=AR=P=d AVC dlouhodobá rovnováha firmy se ustanoví při nulovém ekonomickém zisku Q Q*

49. Rovnováha doko. firmy a odvětví MR MC ztráta firmy jsou-li v odvětví ztrátové firmy, pak jej opustí ty nejslabší, tj. ty, které se nacházejí v bodě ukončení činnosti nebo pod ním MC SAC nabídka odvětví bude klesat a za jinak stejných okolností poroste tržní cena a funkce MR přeživších firem AVC MR=AR=P=d dlouhodobá rovnováha se ustanoví při nulovém ekonomickém zisku firem a tedy i celého odvětví Q Q*

50. Rovnováha doko. firmy a odvětví MR MC dlouhodobá rovnováha firmy při nulovém ekonomickém zisku LMC LAC MR=AR=P=d Q Q*