250 likes | 871 Views
Bajky. Bajky. veršované nebo prozaické vyprávění v bajkách vystupují zvířata (též stromy, květiny) zvířata jednají jako lidé , získávají lidské vlastnosti (liška?) z příběhů plyne vždy nějaké mravní ponaučení cílem je kritizovat lidské chyby (pomocí ironie a satiry). Autoři bajek:. Ezop
E N D
Bajky • veršované nebo prozaické vyprávění • v bajkách vystupují zvířata (též stromy, květiny) • zvířata jednají jako lidé, získávají lidské vlastnosti (liška?) • z příběhůplyne vždy nějaké mravní ponaučení • cílem je kritizovat lidské chyby (pomocí ironie a satiry)
Autoři bajek: • Ezop • Jean de La Fontaine • Ivan Andrejevič Krylov • Ivan Olbracht • Miloš Macourek • Jiří Žáček
Ezop (6. st.př.n.l.) • zakladatel bajky • žil v Athénách • pravděpodobně otrok
Vrána a džbán • Byly horké letní dny. Všechny studánky a prameny v lese vyschly. Mnoho zvířat a ptáků bylo zemdleno žízní. Jen vrána se vydala z lesa blíž k lidem, jestli u nich nenajde kapku vody. U nejbližšího stavení stál opuštěný džbán a vrána se dychtivě snesla k němu. Na dně džbánu se lesklo trochu vody. Vrána se zobákem pokoušela napít, ale džbán byl příliš vysoký a její zobák nedosáhl vody, hlavou se k ní dostat nemohla. Už si zoufala, když ji něco napadlo! Z posledních sil začala sbírat malé kaménky a házela je do džbánu. Pilně sbírala, až jimi skoro naplnila nádobu a voda vystoupila nahoru. Vrána se napila a její síly se postupně vracely.Poučení: Není nad chytrost.
O pyšné lampě • Na stole stála svítící lampa , čistá a vyleštěná. Její světlo bylo zářivé a dopadalo na stůl i do celého pokoje.Lampa byla na sebe velmi pyšná. Ani stůl, ani knihy nesvítily, jen ona zářila. Řekla: "Podívejte se na mně, nikdo z vás neumí svítit. Svítím víc, než měsíc na obloze i s hvězdami. Dovedu svítit tak, jako slunce!"Co se tak chlubila, hrálo si u stolu malé kotě. Zatáhlo za cíp ubrusu a bác. Lampa spadla a zhasla. "Proč nám nesvítíš teď", ? řekla kniha. "Už ze mne nikdo nemůže číst, když nesvítíš! Ale podívej se, měsíc svítí dál!Stačilo malé kotě, aby tě sfouklo, ale měsíc, hvězdy i slunce vyzařují světlo navěky."
Ezop - Bajky • O žabách • O zloději a o psu • O vlku aneb psu a o jehněti • O starém psu a o pánu jeho • O zajících a žabách • O vlku a kozlátku • O chudém člověku a o ještěrce • O jelenu, o vlku a o ovci • O havranu nebo vráně a o pávu • O obrazu a o vlku • O mouše a mravenci
O zloději a o psu • Tuto rozprávku máme slyšeti o podvodnících a jiné oklamávajících. Noční zloděj, všed jednoho času do nějakého domu, aby v něm kradl, i trefil na psa. Kterémuž, když ho uhlédal, chleba podával, aby na něj neštěkal, ale aby utichl a lehl. I slyšeti, že by ten pes měl k tomu zlodějovi promluviti: "Dáváš-li mi tento chléb pro milosti, čili že mne podvesti chceš, aby[s] to odnesl, čímž pán můj, já i všeckna čeleď v domu živi jsme, tehda mi to pověz? Poněvadž mi nyníčko chléb dáváš, míníš-li mi potom také dávati, kdyby[s] vynesl, což by v domu bylo? A nebo chceš-li nade mnou lítost míti, když bych hlad trpěl? Já nechci, aby mí tento chléb hrdlo mé zacpati měl, aby jazyk můj mlčeti měl a mně všecku milost potratiti; ale chciť já proti tobě stěkati, pána i všecku čeleď ze sna probudíti a oznámiti, že v domě zloděj jest. Nebť já tímto tvým přítomným chlebem pohrdám a budoucí dobré raději přemejšlím; protož preč hned odejdi, anebť já štěkati budu a tebe oznámím." O jak přeostražitý tento pes jest, kterýž nechce pro chléb oklamán býti, ani svého pána milostí ztratiti. • Na tuto báseň mají žroutové pamatovati, kteříž prohodují a prožerou všecko, kdež co mají.
O žábě a volu • Nuzní, když se v své mysli pozdvihnou, domnívajíce se, že by mocným podobni býti mohli, takoví padají a pro svou vysokou mysl zkažení bývají, jakož tato rozprávka oznamuje. • Žába, vidoucí vola na pastvě, sama u sebe myslila: "Kdyby[s] ty také svou svraskalou kůži rozdula a roztáhla, mohla by[s] dobře tak veliká býti, jako jest ten vůl." A počavši se nadýmati, vzeptala se žáběte, řkouci: "Zdá-liť se, že tak veliká jsem jako ten vůl?" Žábě odpovědělo: "Nikoli". A ona opět ještě více se nadula, řkoucí: "Již-li?" Žábě odpovědělo, že žádného podobenství není. A po třetí se naduvši, rozpukla se a umřela. • Z tohoť ono obecné přísloví pošlo: "Nepříliš se nadejmaj, aby se[s] nerozpukl", to jest: "Nemáš býti pyšným a vysokomyslným, nebť sobě tebe nic vážiti nebudou."
Ivan Andrejevič Krylov - Mravenec • V mraveništi žil velký mravenec, silný, uzvedl zrnko ječmene, nebál se ani pavouka. Všichni ho chválili a jemu stoupla sláva do hlavy. Rozhodl se, že předvede svou sílu ve městě. Když jel kolem sedlák s fůrou sena, vlezl mravenec do sena. Myslel, že až dojedou do města, bude se mu každý obdivovat. V seně ho však nikdo neviděl, ať se snažil předvádět sebevíc. Lidé si hleděli svého a nikdo o něj nestál. Postěžoval si psovi, že u nich v mraveništi by se na jeho sílu všichni rádi přišli podívat. Pes mu odpovídá (naučení): „Co doma k slávě stačí, svět ještě neomráčí.“
Bylo jednou jedno čuně(Bajky a nebajky) • Bylo jednou jedno čuně,myslelo si, že je pes -každý večer vylo k luně,vylo na ni S.O.S.,že má nárok na psí boudu,na psí řetěz, na psí kost -jinak prý to předá soudu...Zadrž, čuně, tak už dost!Čuně bude vždycky čuně,i když hafá jako pes,i když večer vyje k luně -stejně včera jako dnes!
Ufo, ufo, ufoni • Ufo, ufo, ufonipřiletěli k Mimoni,snesli se k nám na zahradupod velikou jabloní. • Je to vážně k nevíře –vyskákali z talířea hned se mě vyptávali,co jsem vlastně za zvíře.
Já jsem člověk, živý tvor,přednáším jak profesor,nejmoudřejší ze všech tvorů,vládce země, vod i hor… • Řehtali se velice:Jste jen pyšné opice!Máme pro vás připravenourezervaci v Africe!
Světovláda člověčízeměkouli nesvědčí,experiment Člověk končí,ohrožoval bezpečí! • A mě hrůzou polil pot,vždyť jsem člověk a ne skot…A v tom začal zvonit budík,což mi prvně přišlo vhod. • Jdu se projít k potoku,pes mi běží po boku…Přestaň strašit lidi ve snu,zatracený Hitchcocku!