ÚVOD DO TEOLOGICKÉHO MYŠLENÍ

1. ThLic. Mgr. Denisa Červenková ÚVOD DO TEOLOGICKÉHOMYŠLENÍ Co je teologie, její úkol, členění, typy teologického tázání Tento i další materiál je ke stažení na www.cestanahoru.org/denisa

2. Obsah: 1.1.Teologie jako porozumění víře, intellectus fidei 1.2 Teologie jako věda 1.2.1 Úkol teologie 1.2.2 Předmět teologie – různá pojetí 1.3 Pluralita teologií 1.4 Proměny teologie – dějiny pojmu a bádání (úvod)

3. Teologie jako porozumění víře • předpokládá auditus fidei: naslouchání pramenům • „Credo ut intelligam et intelligo ut credam“ (sv. Augustin) • kritická a metodická reflexe zkušenosti víry – proč?: • otázka křesťanské identity: prohloubit naše pochopení tajemství Božího zjevení, abychom žili plněji své křesťanství, plněji přijímali Boží dar spásy • revidovat své náboženské představy • doplnit vědomosti • abychom mohli být svědky víry druhým, musíme reflektovat vlastní zkušenost víry, znát vlastní základy • rozlišit základ/jádro víry • teologie jako „mezistádium“ mezi vírou a blaženým patřením na Boha (sv. Anselm) – čím více i náš rozum vstupuje do hloubek Božího tajemství, tím více se podle něj blížíme visio beatifica…

4. 1.2 Je teologie věda? • ne od počátku • jiná „vědeckost“ ve srovnání s dalšími vědními obory • jiný cíl: kultivovat vztah k víře • tytéž nároky na historickou přesnost, pojmovou přísnost, systematickou jednotu, interpretační jasnost

5. Úkol teologie (podle J.E. Urbana ad.) • hledat, otvírat a rozvíjet svědectví Ježíše Krista o Bohu • překládat slovo svědectví do jazyka dnešního člověka • naslouchat vanutí Ducha a zkoušet je, • připravovat svědectví pro zvěstování • stanovit meze přílišnému spekulování o Bohu • budit v myslích zájem o božské věci a porozumění pro ně, • vykládat nauku církve podle jejího učitelského poslání nebo pro učitelský úřad „Teolog má odborně vnášet jasno do otázek, směrů, stran, krizí. Má nalézat vady v myšlení, v hodnocení a důrazu, rozlišovat mezi větami dogmatickými, disciplinárními, mezi dogmatem a teorií, mezi příkazem a radou, mezi charismatem a institucí, mezi dogmatem a jeho prováděním.“

6. Předmět teologie– jeho různé formulace • zjevení • akt + obsah křesťanské víry • náboženská zkušenost/zkušenost víry Tomáš Akvinský: Bůh a vše ostatní se vztahem k němu Donum veritatis: „předmětem teologie je Pravda, živý Bůh, a jeho plán spásy, zjevený v Ježíši Kristu.”

7. 1.3. Pluralismus v teologii • trvalý jev (teologie janovská, pavlovská, …) • různost na úrovni disciplín a metod • členění na teol. obory historické a systematické • pozitivní, systematické a praktické obory (podle toho, zda kladou větší důraz na údaje, významy či hodnoty) • různost forem • teocentrická (věda o Bohu), • antropocentrická (věda o víře člověka), • teo-antropická (věda o zjevení Boha člověku)

8. resumé: • Budeme chápat teologii jako kritické promýšlení/reflexe svědectví o Bohu, o jeho sebesdělení v Ježíši Kristu, které přijímáme vírou. Pro sebesdělení Boha člověku budeme používat pojem zjevení. • Teologii budeme přiznávat status vědy: jde o typ poznání Boha i stvořených věcí, které má svou obecnou platnost, prochází reflexí a má svůj specifický předmět, úkol a metodu, pro kterou je důležitý fakt zjevení Boha v Ježíši Kristu. • každá doba hledá toto zdůvodnění vzhledem k otázkám, které si klade, a ke způsobu, jakým jsou kladeny, což s sebou nese ohled na jazyk a kulturní horizont současného člověka a to proto, aby základní křesťanské poselství o Bohu, člověku, světě a o jejich vzájemném vztahu, tak jak jsme ho zdědili v římskokatolické křesťanské tradici zůstávalo i nadále živé.

9. 1.4 Dějiny pojmu teologie • dvojí úloha teologie: naslouchat pramenům poznání a předávání víry (auditus fidei) • aby jim mohla posléze hlouběji porozumět (již zmíněný intellectus fidei) a dál předat, co je křesťanskému poselství vlastní, a to obecně přístupným a srozumitelným způsobem, a přitom neztratit to, co základní. • Problémem všech dob tedy zůstává udržet základní obsahy křesťanské víry a zároveň hledat cesty, jak je dál zprostředkovat v různých kulturách a dějinných obdobích (>„inkulturace víry“) • Jak tento proces naslouchání a porozumění víře formoval teologii? Jakými proměnami procházelo vyjádření úkolu, předmětu a metody teologie v dějinách křesťanství - od dob církevních otců až po novověk.

10. Pojem teologie v antice • Teologie je pojem z oblasti antické řecké kultury, poprvé nacházíme u Platóna • jeho první význam: mytologie • „teolog“ = básník nebo chrámový zřízenec, úředník • kdo chce „poznat Boha“, zabývá se filozofií • Platón (Ústava 18, 379a): t. jako mytologická výpověď o bozích, které schází jasnost vlastní filozofii, mýty však mohou (v očištěné podobě) sloužit výchově mladých • Aristoteles: Homér i Hésiodos jsou teology, tj. původci mýtů, náznaky dalšího rozlišení • u stoiků a dále postupně rozlišení teologie jako mýtu a teologie jako úvah o božích, až k rozlišení, které nacházíme u Marka Terentia Varro (116-27 př. Kr.): • theologia mythica – vhodná pro divadlo (zabývá se zobrazením bohů) • theologia naturalis – vhodná pro svět/kosmos (zabývá se povahou, sídlem, vlastnostmi bohů • theologia civilis – vhodná pro město/urbs (politika a kult)

11. = trojí teologie jako odpověd na trojí potřebu člověka vzhledem k Bohu: • představit si boha →mýtus • ustavit s ním vztah →rituál (>zákon) • poznat, jaký je bůh →filozofická úvaha

12. odtud však i neporozumění s křesťany: • křesťanství něčím více než filozofií, není mytologií • způsob, jak oslavuji a uctívám Boha, má odpovídat mému poznání a pravdě o Bohu • pro Římany např. nebyl problém filozoficky uznat existenci jednoho boha, to jim však nebrání v účasti na kultu, uctívání jiných božstev, protože jde o jinou sféru…

13. Teologie v NZ a dále • Nový zákon, podobně jako apoštolští otcové [1] termín teologie vůbec nepoužívají, • u apologetů najdeme jen vzácně, ve významu „mýty pohanů“, jejichž opakem je křesťanství, které je „pravou filozofií“.[2] [1] „apoštolští otcové“: křesťanští autoři, kteří žili v době apoštolů: Klement Římský, Ignác z Antiochie, Polykarp ad.. [2] Za apologety označujeme skupinu křesťanských autorů druhého století, kteří ve svých spisech snaží protestují proti pronásledování křesťanů ve společnosti, vyslovují kritiku polyteismu a ostatních náboženských tradic a snaží se prezentovat křesťanské poselství, jeho krédo, životní styl a kultickou složku. Srov. např. Justin, Druhá apologie II,2

14. Mezi 2.-3. stoletím došlo k dalšímu promýšlení otázky vlastní identity křesťanů, odpověď se však začala různit podle jednotlivých geografických oblastí: asijskou, alexandrijskou a africkou. • KlémentAlexandrijský: teologem je např. Mojžíš nebo Homér, teologie je každé poznání o Bohu, v jistém smyslu i křesťanské… • Órigenés: „theologein“ = vyznávat Boha • jinak formuluje např. Tertulián („první latinský teolog“) ad. – u něj přechod od sebepojetí křesťanství jako „cesty“ nebo „pravé filozofie“ k definici křesťanství = pravé náboženství (vera religio)

15. od 4.-5. století rozdíl mezi křesťanským Východem a Západem: VÝCHOD: • teologie zůstává vyznáním křesťanského Boha, tj. Kristova božství, tajemství Trojice (Eusebios) • t. = jak Písmo mluví o Bohu, rozlišení křesťanské teologie (Pseudo-Dionýsios): na • katafatickou: co o Bohu můžeme sdělit • apofatickou: „negativní“ teologie • rozlišení theologia // oikonomia

16. ZÁPAD: • sv. Augustin: pojednání o Bohu odpovídá spíše Varronově theologia naturalis • v teologii doby Otců do teologie patří nejen reflexe, ale vše, co vypovídá o Bohu a víře, tj. i liturgický život církve, životní styl křesťanů ad. (=široké chápání teologie u Otců) • zatímco Východ si uchová i smysl pro symbolickou a apofatickou dimenzi teologie, západní křesťanství s nástupem středověku bude věnovat stále více pozornosti promýšlení vztahu víry a rozumu • srov. průnik aristotelského myšlení do křesťanství, jeho dělení věd ovlivní pojetí teologie, její „zvědečtění“ (viz dále) • pojem teologie jako „systematické pojednání o záležitostech týkajících se Boha“ poprvé u Abélarda (1079-1142) • důraz stále více kladen ne tak na téma Zjevení, ale na rozum jako specifikum teologie • na přelomu 13.-14. stol. pojem teologie nahradí ostatní dosud používané pojmy: sacra scriptura/pagina sacra → sacra doctrina → theologia

17. sacra scriptura/pagina sacra ↓ = důraz na biblický text a jeho četbu teologie je komentářem k četbě, vysvětluje význam slov a pasáží teologie ↓ = řešení spekulativních problémů, které navazují na exegezi/výklad biblického textu osamostatňují se jako zvláštní pojednání, do sbírek tzv. quaestiones nejde jen o změnu pojmu, ale také významu:

18. malé resumé k dějinám pojmu teologie: • teologie tedy není jen křesťanský pojem • Pojem sám o sobě není jednoznačný, umožňuje mnohost teologií. • u žádného z církevních otců neoznačuje pojem teologie křesťanské pojednání o Bohu. • celek křesťanské víry, křesťanství je popisován jako „cesta“, „následování Krista“, případně „(pravá) filozofie“ • s Tertuliánem postupný přechod ke křesťanství = náboženství. • pojem teologie u církevních otců nejprve odmítán, později velmi široce vymezený: teologie je vše, co vypovídá o Bohu, tj. nejen úvaha o něm, ale také liturgie, životní styl, modlitba… • v dějinách křesťanství vždy existovalo propojení mezi filozofií a křesťanskou reflexí o Bohu či o víře člověka, ale také vymezování se vůči ní: teologie a filozofie byly vždy ve vztahu, ale ne totožné • teologie jako určitý typ vědeckého pojednání o Bohu je záležitostí středověké scholastiky • na středověkých univerzitách vznikají teologické fakulty na nichž je studována křesťanská nauka systematicky, jako spekulativní a teoretická věda.