Pozorování

1. Pozorování • Pozorování patří mezi nereaktivní metody, to znamená, že zkoumaná osoba neví, že je předmětem nějakého zkoumání. Sběr informací by tedy neměl vyvolávat žádnou reakci u zkoumaných subjektů. Pozná-li zkoumaná osoba, že je pozorována, stává se technika nutně reaktivní (efekt morčete). • Charakteristika pozorování: • pozorováním jsou sledovány jevy, které jsou přímo dostupné smyslovému vnímání (ne např. zvýšení srdeční činnost) • většinou jsou pozorovány jevy, které nejsou způsobeny zásahem výzkumníka přímo v průběhu pozorování • pozorování se hodí tam, kde chceme postihnout dynamiku rychle se měnících jevů a u jevů, které jsou vázány na strukturu vztahů ve skupinách a hodí se také tam, kde jsou menší nároky na rozsah výběru a tím i na počet pozorovatelů. • Rozlišujeme několik druhů pozorování: • standardizované a nestandardizované pozorování • skryté a zjevné pozorování • zúčastněné a nezúčastněné pozorování

2. Standardizované a nestandardizované pozorování • Standardizované pozorování se používá tam, kde: • jsou přesně vypočítány a definovány pozorované elementární jevy • jsou určeny kategorie hodnot, kterých mohou jevy nabývat • výsledky standardizovaného pozorování různých jednotek různými pozorovateli jsou srovnatelné. • Nestandardizované pozorování se používá tam, kde: • je určen pouze cíl pozorování • nejsou formalizovány nástroje sběru dat • jsme v přípravné fázi výzkumu nebo o předmětu zkoumání mnoho nevíme • jsou kladeny vysoké požadavky na pozorovatele - je to jedna z nejtěžších technik sběru dat. • Např. pozorování dealerů drog - málo o nich víme.

3. Skryté a zjevné pozorování • Skryté pozorování (fyzické či sociální skrytí): • sociální = pozorovatel přijímá roli řadového člena skupiny nebo jinou roli, ale to, že je výzkumník, neví nikdo (může být náročné zapadnout do skupiny, má-li skupina specifické rysy chování - je třeba dobře znát zkoumanou skupinu) • nebo volí fyzické krytí (polopropustné zrcadlo, křoví, díra v závěsu) • pozoruje přirozené sociální prostředí a může sledovat i jevy okolí skryté • POZOR na etické otázky, je trapné, je-li skrytý pozorovatel odhalen. • Např. pozorování nákupních zvyklostí v obchodě za polopropustným zrcadlem, za závěsem. • Student sociologie se začlení do skupiny studentů žurnalistiky a vystupuje jako žurnalista. • Výzkumník se nechá zaměstnat např. na stavbě a zkoumá zedníky, ale vystupuje jako jeden z nich. • Zjevné pozorování: • Hodí se jen pro určité situace – např. jde-li o běžné situace, nemusí působnost pozorovatele působit rušivě • pozorovatel neskrývá svou roli sociologa výzkumníka a předpokládá, že si zkoumané prostředí na něj přivykne • sleduje-li jevy související s dodržováním či porušováním jistých pravidel, může přítomnost pozorovatele působit rušivě (ovlivňuje chování). • Např. Radek John byl mezi feťáky a oni o něm věděli, kdo je.

4. Nezúčastněné a zúčastněné pozorování • Nezúčastněné pozorování: • pozorovatel je oddělen od situace, neúčastní se jí • má stanovený soubor znaků a jejich kategorií a do nich zařazuje jednotlivé elementární jevy - výroky nebo chování. • Zúčastněné pozorování: • výzkumník participuje na každodenním životě lidí, které studuje, ALE vždy nemusí tajit to, kým skutečně je (přístup zjevný x skrytý), míra identifikace ale může ovlivnit objektivitu výzkumníka • pozorovatel je součástí sociálního organismu, prostředí, které sleduje • Např. Ve frontě v obchodě přijímám roli zákazníka, na přednášce se stanu posluchačem • je účastníkem společenských vazeb, je začleněn do situace a výsledky pozorování jsou podmíněny jeho začleněním do sledovaného sociálního prostředí - pouhá přítomnost může totiž chování pozorovaných ovlivnit !!! • může být obtížné zajistit si vstup do systému. • formy mohou být od pouhého prostorového spojení až po přijetí role člena skupiny

5. Zúčastněné pozorování Funkce pozorovatele mohou být: 1/Úplný pozorovatel: spojí se s pozorovanou skupinou pouze prostorově, není ve vzájemné interakci. Jeho identita pozorovatele je členům skupiny známa (zjevný přístup). Stupeň ztotožnění je slabý. Výzkumník všechen svůj čas věnuje pozorování. Ale už toto může objekty pozorování ovlivnit. 2/ Pozorovatel jako participant: výzkumník je v sociální interakci se členy skupiny, ale nepředstírá, že je skutečným participantem, je jasné, že něco zkoumá (zjevný přístup). Př. kulturní antropolog v domorodé vesnici. Nebo W.F. Whyte ve studii pouličního gangu italských chlapců v Chicagu přijal roli historika studujícího historii italské menšiny v městském obvodu. Jeho pravá identita jako sociologa byla známá jen vůdci gangu. 3/ Participant jako pozorovatel: plně participuje na životě skupiny, ale nezatajuje, že také dělá výzkum (zjevný přístup). Např. novinář nebo fotograf na vysokohorské expedici. Míra identifikace i pravděpodobnost rozumět skupině je značná a hrozí ztráta odstupu objektivního vědeckého pozorovatele. 4/ Úplný participant: výzkumník přijímá plně roli člena skupiny (skrytý přístup), kterou hodlá studovat. Jeho role výzkumníka není ve skupině známá nikomu. Např. důstojník přijme úlohu vojína základní služby. Realizace může být někdy až nemožná. Proniknou do skupiny může být někdy nemožné kvůli věku nebo rase. S rolí úplného participanta jsou spjaty vážné etické problémy.

6. Zúčastněné pozorování (výhody a nevýhody) Výhody zúčastněného pozorování: -koná se v přirozených podmínkách -je možné sledovat emocionální reakce sledovaných subjektů -je možné zaznamenat kontext, který dává význam respondentovu vyjádření názorů a hodnot -pozorovatel může navázat užší kontakty se zkoumaným prostředím a může klást důvěrné otázky, které by u tazatele zvnějšku nepřipadaly v úvahu. Nevýhody zúčastněného pozorování: -není pravděpodobné, že by dva výzkumníci zaznamenali stejné výsledky, protože se projevuje “výběrové vnímání“ -pozorovatel může ovlivňovat sledovaný subjekt svou přítomností, dochází ke změně chování -role omezuje pozorovatele - přijal-li roli úředníka, nepronikne k řediteli -pozorovatel ztrácí objektivitu.

7. Plán pozorování • Při standardizovaném pozorování, kdy přesně víme, co chceme zkoumat, si musíme před samotným pozorováním sestavit tzv. PLÁN POZOROVÁNÍ. • Plán pozorování obsahuje: • předmět pozorování - co má být pozorováno • způsob pozorování - jakým způsobem budou jevy pozorovány • kódování pozorovaných jevů - do jakých kategorií budou pozorované jevy zařazovány • záznam pozorování - jak bude prováděn. • ad1) stanovení předmětu pozorování • *stanovíme elementární jevy pozorování - tj. dílčí úseky činnosti či výskyt pozorovatelných faktů • *stanovíme indikátory pozorovaných jevů - tj.skutečnosti, fakta, která vypovídají o sledovaném jevu, zda nastal či nenastal - musí to být definováno jasně, aby to každý pozorovatel poznal stejně • *určíme jednotky, které budeme pozorovat, máme-li více pozorovatelů, je třeba určit kterou část jednotek kdo sleduje (např. řadu 1 - 3). • *stanovíme čas, ve kterém se výzkumná akce bude konat - období a časové úseky pro záznam jevu (např. každých 5 minut) • *musíme zaznamenávat každou zkreslující či nečekanou událost!!!!

8. Plán pozorování (2) ad2) způsob pozorování *určíme zda budeme pozorovat skrytě či zjevně (popř. musíme stanovit roli pozorovateli), zúčastněně či nezúčastněně ad3) kódování pozorovaných jevů *kódy jsou kategorie vyjadřující stavy, kterých může jev nabýt *kategorie musí být definovány jednoznačně, ze stejného hlediska ad4) záznam pozorování *obsahuje zpřesňující informace (o předmětu pozorování) *místo a čas pozorování *kdo provedl pozorování a záznam *výskyt neočekávaných jevů *metodické připomínky - doporučení pro další pozorování tohoto typu apod. *vlastní informace o výsledcích pozorování - slovní popis jevů, audio či video kazetu, fotky

9. Záznam pozorování • Údaje: • Místo pozorování _______________ Čas ________________ Datum _____________________ • Jméno pozorovatele___________________ • Příklad – co sledovat na poradě • Prvky chování účastníků porady: • Pozitivní vztah ke sdělované informaci (pochvalné poznámky, zájem o problematiku atd.) • Negativní vztah ke sdělované informaci (opak) • Požadavek o doplňující informace • Debata na posuzované téma • Debata na téma netýkající se projednávaných otázek • Výzvy k dodržování jednacího řádu • Jiné vedlejší činnosti • Síla projevu - škála: • 1 až 5, přičemž 1= jen jeden účastník - = téměř všichni účastníci.

10. Záznam pozorování Balesův systém pozorovacích kategorií a jejich vzájemné vztahy Pozorování a registrace procesu interakce v malých sociálních skupinách při řešení nejrůznějších problémů • Projevuje solidaritu, zlepšuje postavení druhých, pomáhá, odměňuje – A, f • Projevuje uvolnění napětí, žertuje, směje se, projevuje uspokojení – A, e • Souhlasí , projevuje pasivní souhlas, podřizuje se – B, d • Dává návrh, směrnici, která druhým ponechává samostatnost – B, c, • Projevuje mínění, hodnotí, analyzuje, vyjadřuje svá cítění, přání – B, b • Poskytuje orientaci, informaci, objasňuje – B, a • Žádá o orientaci, informaci – C, a • Žádá o mínění, hodnocení,o analýzu – C, b • Žádá o návrh, směrnici, ptá se na možné způsoby jednání – C, c • Nesouhlasí, projevuje pasivní rezistenci – D, d • Projevuje napětí, žádá o pomoc – D , e • Projevuje antagonistický vztah, brání se. – D, f • A – poziviní reakce • B - pokusy o odpovědi • C- otázky • D - negativní reakce • a, sdělování informací • b, hodnocení • c, řízení • d, rozhodování • e, snižování napětí • f, integrace skupiny f a