40 likes | 304 Views
PŘÍVLASTEK DOPLNĚK. Mgr. Michal Oblouk. PŘÍVLASTEK. rozvíjející větný člen blíže určuje nebo omezuje význam podstatného jména rozvíjí PODSTATNÉ JMÉNO ptáme se JAKÝ? KTERÝ? ČÍ? základní druhy :
E N D
PŘÍVLASTEKDOPLNĚK Mgr. Michal Oblouk
PŘÍVLASTEK • rozvíjející větný člen • blíže určuje nebo omezuje význam podstatného jména • rozvíjí PODSTATNÉ JMÉNO • ptáme se JAKÝ? KTERÝ? ČÍ? • základní druhy: • SHODNÝ – shoduje se s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě, většinou stojí před podstatným jménem, bývá vyjádřen PŘÍDAVNÝM JMÉNEM, ZÁJMENEM nebo ČÍSLOVKOU – teplý večer, cizí taška, naše rodina, první místo, Tylovo náměstí, otakárek fenyklový,… • NESHODNÝ– neshoduje se s podstatným jménem, stojí za podstatným jménem, bývá vyjádřen PODSTATNÝM JMÉNEM, PŘÍSLOVCEM nebo INFINITIVEM – výstavba dálnice, cesta ze školy, návrat domů, snaha vyniknout,…
DRUHY PŘÍVLASTKU • POSTUPNĚ ROZVÍJEJÍCÍ – spojení jména a PKS je blíže určeno dalším přívlastkem, neoddělujeme čárkami, např. ty dva mohutné stromy, moderní železniční doprava, všichni mí kamarádi,… • NĚKOLIKANÁSOBNÝ – skládá se z několika souřadně spojených přívlastků, pořadí členů lze měnit, oddělujeme čárkou, např. zatažená, olověná obloha, moje a tvoje sestra, obtížná, ale zajímavá práce,… • TĚSNÝ – rozvitý PKS, stojí za podstatným jménem, nemůžeme ho z věty vypustit, bez čárek, např. Žáci přihlášení do klubu půjdou se mnou. • VOLNÝ – rozvitý PKS, stojí za podstatným jménem, můžeme ho z věty vypustit, oddělujeme čárkami, např. Dlouhý stůl, obklopený židlemi, byl zaplněn nádobím. • PŘÍSTAVEK – shodný přívlastek volně připojený, základem je podstatné jméno (stojí za ním), oddělen čárkami, např. Aleš Pavlas, žák 9. třídy, hraje za místní fotbalový klub.
DOPLNĚK • rozvíjející větný člen • vyjadřuje vlastnost nebo stav, které má jev označený jménem během děje nebo které během děje nabývá • rozvíjí SLOVESOa zároveň PODSTATNÉ JMÉNO/ZÁJMENO • může být shodný nebo neshodný • ptáme se JAKÝ? JAK? JAKO KDO? JAKO CO? ZA KOHO? KÝM? • bývá vyjádřen PODSTATNÝM JMÉNEM, PŘÍDAVNÝM JMÉNEM (RÁD), ZÁJMENEM (SÁM), ČÍSLOVKOU, INFINITIVEM nebo PŘECHODNÍKEM Monika se ráda směje. Vrátil se opálený. Udělám to sama. Viděli nás bruslit. Jmenovali ho ředitelem. Doběhl do cíle jako první.