Umělecké směry 20. století 2. část

1. Umělecké směry 20. století2. část

2. ARTE POVERA • Italsky – chudé umění. • Vzniká koncem 60. let dvacátého století v Itálii jako forma předmětného umění. • Podle svých zásad používá „chudé materiály“ = zem, hlína, dřevo, popel, ale i neonové trubice, ocel, plast, látky, zeleninu, olovo, a dokonce i živá zvířata. • Název arte povera – chudé umění si v roce 1967 vymyslel kurátor a kritik Germano Celant pro skupinu umělců, s nimiž spolupracoval od roku 1963. Byli to Italové: Giovanni Anselmo Mario Merz Jannis Kounellis - řecký rodák

3. Umělci při svých „instalacích“, asamblážích“ a „performancích“ užívali prosté, chudé, neumělecké materiály. Díla jsou skvěle vrstvena, často extravagantní a sestavena ze smyslově výrazných materiálů. • Tvůrci nepocházeli ze zchudlých jižních oblastí Itálie, ale naopak z průmyslového severu a jejich práce nemapují život chudých, ale osvětlují abstraktními pojmy morální zbídačení společnosti, kterou pohání akumulace materiálního bohatství. • Pro díla stylu arte povera jsou charakteristická nečekaná spojení předmětů nebo představ, užití kontrastních materiálů, spojení minulosti s přítomností, přírody a kultury, umění a života. • Mnohá z nich vedou dialog s historií, například Pistolettova Zlatá Venuše z hadrů, 189 cm vysoká replika klasické Venuše hledící na kupu hadrů.

4. Mario Merz je nejvíc známý svými iglú, která od roku 1968 konstruuje z rozmanitých materiálů. Iglú byla interpretována nejrůznějšími způsoby: jako odkaz na ztracenou minulost, kdy člověk a příroda byli v souladu, jako památník starým barbarským kmenům, které dobyly Itálii a spojily vlastní kulturu s přešlechtěnou dekadencí Říma….nebo jako postapokalyptická vize života po jaderné katastrofě. • Germano Celant je od počátku organizátorem a teoretikem skupiny. Uspořádal i první výstavu v roce 1967 v Janově. Napsal i Manifest Arte povera: poznámky k partyzánskému vedení války. Celant popularizoval hnutí i svou knihou Arte povera a styl arte povera se pak objevil i na mezinárodních výstavách.

5. BODY ART • Užívá jako vyjadřovací prostředek tělo, obvykle umělcovo. • Od konce šedesátých let se stalo jednou z nejoblíbenějších a také nejkontroverznějších forem umění a rozšířilo se po celém světě. • Je reakcí na neosobnost konceptualismu a minimalismu. • Body art můžeme chápat i jako rozšíření konceptuálního umění a minimalismu. • V případech, kdy nabývá formy veřejného rituálu nebo představení, se také překrývá s performancí, když se často odehrává v soukromí a na veřejnosti se prezentuje prostřednictvím dokumentace. • Diváci body artu si mohou vyzkoušet celou řadu rolí od pasivního a nezvaného pozorovatele až po aktivního účastníka. • Díla body artu, která chtějí záměrně vyvolat pocit odcizení, nudit, šokovat, pobavit… vyvolávají různé extrémní citové reakce.

6. Představitelé body artu: • Bruce Nauman • Gilbert a Georgie • Chris Burden • Bruce Nauman Jeho dílo Autoportrét jako fontána se tváří jako pocta Duchampově slavné fontáně a rozšiřuje Duchampovo pojetí tím, že začleňuje samotného umělce jako umělecké dílo. Tělo se v Naumanově díle objevuje jako téma stále znovu. Nauman jej zkoumá v prostoru … silové hry lidských vztahů, jazyk těla… • Chris Burden- Přikovaný • Gilbert a George Dovedli splynutí umění a života v body artu do humorných extrémů. Proměňovali sami sebe v „žijící sochy“. • Na konci dvacátého století rozšířily nové technologie rámec body artu . Cizí tělo (1994) od Mony Hatoumové je videozáznam endoskopické cesty jejím vlastním tělem.

7. Značného uznání se mu dostalo koncem sedmdesátých let a bylo známým až do devadesátých let. Umělci na celém světě vytvářeli umění, které pracovalo se zvuky. Zvuky mohou vycházet z přírody nebo od člověka (zvuky hudební, technické, akustické…). Umělecká díla body artu mohou mít podobu asambláže, instalace, videozáznamů, performancí…, mohou to být také malby a sochy. Počátky sound artu sahají k počátkům abstrakce (například orfismus). Uměním hluku se zabývali již futuristé a dadaisté. Christian Marclay – Kytarový vlek SOUND ARTneboli zvukové umění

8. John Cage nově definoval hudbu jako jakékoli spojení zvuků a hluku. Cage silně ovlivnil výtvarné umělce padesátých a šedesátých let. • Sound art postupně získává i podněty z klubové kultury, užívá elektronickou hudbu, samplování a remixování. Sound art učí diváka a posluchače vnímat zážitky více smysly současně. Má svou budoucnost v digitálních technologiích a v oblasti internetu. • Robert Rauschenberg Vysílání - jedná se o kombinovanou malbu se třemi radiopřijímači skrytými za plátnem a dvěma ladícími knoflíky na plátně.

9. INTERNETOVÉ UMĚNÍ Internetové, interaktivní, webové umění • The World Wide Web zprovoznil v roce 1989 britský vědec Timothy Berners - Lee, původně na pomoc fyzikům pracujícím v Evropské laboratoři pro kvantovou fyziku. • Již v polovině devadesátých let, kdy mělo vlastní webovou stránku jen 5 000 uživatelů, se síť stala volnou tribunou pro uměleckou tvorbu. • Velký rozmach zaznamenalo internetové umění především v několika posledních letech dvacátého století, kdy velkou měrou přibývalo uživatelů. • Vzhledem k tomu, že je internet lehce dostupný, zasáhl tento vývoj celý svět. • Internetové umění je demokratické a jeho základní vlastností je interaktivnost.

10. Obrazy, text, pohyb a zvuk, které do sítě dodají umělci, mohou diváci použít a přetvořit ve vlastní multimediální montáže, jejichž konečné autorství zůstává otevřenou otázkou. • Na rozdíl od bodových procesů zobrazování, jakým je třeba digitalizovaná fotografie, se vektorové formy mohou provést v jakémkoli měřítku a velikosti, aniž by utrpěly na kvalitě. • Tvůrci internetového umění pocházejí z nejrůznějšího prostředí, někteří výtvarné umění studovali, jiní pocházejí z obchodních kruhů, jsou techniky… • Internetové umění se vyvíjí dál a v budoucnosti se nepochybně dočkáme mnoha dalších změn i proto, že internet se stává běžně dostupným a používaným pro stále širší okruh lidí (děti, mládež i dospělí). • Jake Tilson – výběr obrazovek z projektu Vařič • Nancy Bursonová - The Human Race Machines • Edmont Couchot a Michel Bret - Pampeliška

11. HNUTÍ FLUXUS • Hlavní myšlenka, která stojí za aktivitami Fluxu, ať mají podobu umění performance, asambláží, her, koncertů nebo publikací, je, že můžeme život prožívat jako umění. • Termín Luxus použil poprvé Georgie Maciunas v roce 1961. • Fluxus lze chápat jako odrůdu „nedadaistického hnutí“ padesátých a šedesátých let se vztahem k dalším uměleckým aktivitám (beatnickému umění, funku, novému realismu….). • Umělci fluxu usilovali o těsnější spojení umění se životem a demokratičtější přístup k tvorbě, přijímání a sbírání umění. Od happeningu se liší jen odloučením umělců a publika. • Stejně jako Cage dovolil každému zvuku stát se hudbou, dovolil Fluxus, aby bylo cokoli užito jako umění.Totéž prohlašoval Maciunas v manifestu z roku 1965: umělec má za úkol „prokazovat, že umění může být cokoli a může ho dělat kdokoli“. • Filip Corner – Piano activity • Georgie Maciunas – Flux – Kit, Fluxus Yearbox 2

12. Během šedesátých a sedmdesátých let se pořádal velký počet fluxových výstav, her, festivalů, koncertů a turné, vydávaly se fluxové noviny, točily fluxové filmy, jedlo se fluxové jídlo a konaly se fluxové svatby a rozvody. • Zlatý věk fluxu spadal tedy do 60. a 70. let dvacátého století. • V dnešní době využívá nových technologií, jako například internetu.

13. ARCHITEKTURA VE DVACÁTÉM STOLETÍFUNKCIONALISMUS Ve dvacátých letech dvacátého století se všechny progresivní proudy v architektuře sjednotily pod společným programem, který se nazýval funkcionalismus. Při architektonickém řešení upřednostňoval funkční požadavky. Důležité bylo, k čemu budova slouží, a tomu se musí podřídit její výtvarné řešení. Architekti nechtěli vytvářet stavby, které reprezentují, ale které slouží.

14. Le Corbusier malíř, filosof a především geniální architekt. Definoval základní znaky funkcionalistické architektury v pěti bodech: • piloty vyzdvihující dům nad terén • obytná střecha se zahradou • volný, funkčně uzpůsobitelný půdorys • horizontální okno • volné průčelí bez nosných konstrukčních prvků Le Corbusier navrhl přestavbu Paříže, u nás zanechal své stopy ve Zlíně. Ukázka.

15. Funkcionalistická architektura u nás • Veletržní palác v Praze - J. Fuchs, O. Tyl • Obchodní dům Baťa - L. Kysela • čtvrti dělnických obytných domů ve Zlíně • K rozkvětu funkcionalistické architektury přispěl Bauhaus – středisko moderní umělecké výchovy a výtvarné kultury v Evropě (Výmar). • Funkcionalismus ovlivnil architekturu na mnoho let dopředu a stal se nejdůležitějším výtvarným názorem 20. století. • Významnou roli sehrálo v architektonické avantgardě i holandské hnutí De Stijl. Významné památky meziválečné architektonické avantgardy u nás: • Adolf Loos - vila F. Millera v Praze • Mies van der Rohe - vila Tugenhat v Brně • Josef Plečnik - úpravy Pražského hradu , další jeho stavbou je kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Praze

16. ART DECO • Název vznikl až v polovině šedesátých let. • Architektonický sloh 20. a 30. let dvacátého století, který vznikl ve Francii jako luxusní, vysoce dekorativní styl, který se rychle rozšířil po celém světě – nejvíce v USA. • Pařížskou výstavu roku 1925 iniciovala a podporovala francouzská vláda. V liniích, tvarech a barvách art deco se odrazily fauvismus, kubismus, futurismus, expresionismus abstrakce. • Významným znakem art deco bylo využití světla. • Art deco se hodně používalo v architektuře zábavných zařízení. • Kromě architektury se art deco uplatnilo v interiéru – nábytek, dveře, vstupy, schodiště… • Památky například: Chrysler Building v New Yorku.

17. POSTMODERNISMUS Po druhé světové válce byly na celém světě akceptovány ideály klasické moderny, jak je hlásal Le Corbusier a za války v USA žijící představitelé Bauhausu (například W. Gropius). Začínají se stavět obrovité kancelářské budovy s uniformními prosklenými stěnami, které dostávaly pro svou snadnou montáž přednost před jiným typem architektury. Samotná estetika šla stranou. Budovy byly jednotvárné, odosobněné a na celém světě si byly podobné. Proto se pro tuto architekturu vžil pojem architekta Philips Johnsona mezinárodní styl.

18. MEZINÁRODNÍ STYL Jeho kořeny sahají do třicátých let dvacátého století, kdy dochází k širšímu uplatnění principů funkcionalismu. V roce 1928 byla přijata společná koncepce moderní architektury, která vedla k jejímu zjednodušení, ale také k jisté „uniformitě“. Proto se začaly objevovat nové tendence. Ukázka. • P.Johnson - zasloužil se o moderní architekturu v USA a postupně se odklání od klasické moderny. • Robert Ventura snaží se ve svých návrzích rozbourat jednolitou plochu budov. A právě realizace Venturiho z počátku 60. let lze považovat za zrod postmoderny. Ukázky.

19. Postmoderna • V architektuře se tak označují všechny, často i rozdílné směry, které mají jednoho společného jmenovatele - odloučily se od klasické moderny. • Postmoderna se často obrací pro inspiraci do historie, ale zcela jinak, než například pseudoslohy v devatenáctém století. Inspirace má opět vrátit budovám postmoderny lidský rozměr a estetický náboj (viz návrat symetrie, antikizujícího sloupu, obloukového okna, dekorace…). Tyto tendence byly nazvány postmoderně retrospektivními na rozdíl od tendencí postmoderně perspektivních, které se snaží využívat soudobé tvarosloví i techniku, zcela odlišnou od klasické moderny. Hlavní představitelé postmodernismu • Michael Graves - Portlend Building v Kretonu, Humana Building v Kentucky, budova veřejných služeb v Portlendu • Philips Johnson - šokoval veřejnost budovou AT&T v New Yorku nebo skleněnou variantou neogotické budovy londýnského parlamentu PPG Place v Pittsburghu.

20. Některé další architektonicky významné objekty druhé poloviny dvacátého století (bez stylového rozlišení): • výstavba města Brasilia - především architekt O. Niemeyer • opera v Sydney - architekt J. Utzon • Guggenheimovo muzeum v New Yorku - architekt F.L. Wright • Olympijský stadion v Mnichově - architekt Behnisch • Centre Pompidou v Paříži - architekti Piano a Rogers • Grande Pyramide v Paříži - architekt Pei • La Grande Arche v Paříži - architekt Spreckelsen • Guggenheimovo muzeum Bilbao Španělsko – Frank O. Gehry U nás: • Tančící dům v Praze - architekti F.O.Gehry a V. Milunič • Zlatý anděl v Praze - architekt J. Nouvels • škola v Orlové - architekti Josef Kiszka, Barbara Potyszova

21. Použitá literatura: • Prokop,V.: Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 • Mráz, B.: Dějiny výtvarné kultury 1 – 4. Praha 2000 • Kol.: Průvodce výtvarným uměním I – V. Praha 1994 • Pijoan, J.: Dějiny umění 1-12 Praha 1982 – 1990 • Gombrich, E. H.:Příběh umění. Praha 1975 • Herout, J.: Staletí kolem nás. Praha 1970 • Hora, P.: Toulky českou minulostí 1-9. Praha 1985 – 2004 • Stadler, W.: Dějiny sochařství. Praha 1996 • CD ROM Artopedia 2 • CD ROM Encyklopedie světové architektury • CD ROM Lexikon českých výtvarníků .. • Frontisi, C.: Obrazové dějiny umění, Knižní klub • Ruhrberg, Schneckenburger, Frickeová, Honnef: Umění 20. století, Taschen • Hrůza, J., Svět architektury,Aventinum Praha 2000 • Kol.: Dějiny českého výtvarného umění I.-VI., Academia Praha 1989 – 2006 • Dempseyová, A.: Umělecké styly, školy a hnutí, Slovart 2002

22. Vytvořený obrazový a textový učební materiál vznikl v rámci projektu SIPVZ jako doplněk učebních materiálů využívaných v estetické výchově. Byl připraven výhradně pro účely výuky. Pro tyto účely nám autorský zákon dovoluje citovat autorská díla celá nebo jejich části. Doporučení: zpracované kapitoly lze využít jak pro výuku estetické výchovy, tak i dějepisu, českého jazyka, základů společenských věd…

23. W. Gropia, Bauhaus v Desavě

24. budova veřejných služeb, Portland, Michael Graves

25. Centre Pompidou, R. Pian a R. Rogers

26. kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Praze, J. Plečnik

27. vila Benaceraf, Princeton, Michael Graves

28. Brasilia,O. Niemeyer

29. Obytný dům Poutní kaple Notre-damedu Haut – Ronchamp,Le Corbusier

30. Olympijský areál v Mnichově, skupina arch. pod vedením G. Behnische

31. Opera v australském Sydney, Jorn Utzon

32. Národní galerie, R. Venturi, D. Scott-Brown

33. vila Vana Venturi, Robert Venturi

34. Guggenheimovo muzeum Bilbao Španělsko, Frank O. Gehry

35. Zlatý anděl v Praze, J. Nouvels

36. Skleněná pyramida - galerie v Louvru, I.M. Peie

37. Světové obchodní centrum, M. Yamasaki, E. Roth

38. Tančící dům Praha, F.O. Gehry a V. Milunič

39. Velký oblouk - Grande Arche, O. von Spreckelsen

40. Autoportrét jako fontána, Bruce Nauman

41. Flux-kit, George Maciunas

42. Direzione (Směr), Giovanni Anselmo

43. Přikovaný, Chris Burden

44. Kytarový vlek, Christian Marclay

45. výběr obrazovek z projektu Vařič, Jake Tilson

46. Bez názvu, Jannis Kounellis

47. Mario Merz, Iglú My Homes Wind and Fibonacci Tables Zahradníkův domek

48. Zlatá Venuše z hadrů, Michelangelo Pistoletto

49. Piano activity, Filip Corner

50. The Human Race Machines, Nanasy Bursonova