Giberelíny

1. Giberelíny

2. gibereliny Struktura a biosyntéza giberelinů. Terpeny s 19 nebo 20 atomy C 110-120 sloučenin s rozdílnou aktivitou v místech aktivního růstu, mladé rostoucí orgány 10-9 M, nezralá semena 10-6 M, kořeny Trasport xylémem i floémem

3. gibereliny-fyz. účinky stimulace klíčení obilek (hormonální regulace na genové úrovni) GA-zdrojem embryo (uvolnění vázaných) Transport do aleuronové vrstvy Produkce -amylázy Hydrolýza škrobu v endospermu Několik hodin (hormonální regulace na genové úrovni)

4. gibereliny-fyz. účinky Vliv giberelinu na prodlužovací růst stonku. • Růst bez dekapitace, na celých rostlinách • Značný při všech koncentracích • Součet elongace a dělení buněk • růst kořene inhibován • Možnost nahradit fotoperiodickou květní indukci

5. gibereliny-fyz. účinky Prodlužovací růst v subapikální oblasti rýže (Samolus parviflorus Desítkyminut až 2-3 h GA reguluje buněčný cyklus Přechod z G2 k mitóze v subapikální části stonku, Mění uspořádání mikrotubulů cytoskeletu GA způsobují mechanickou roztažnost buněčné stěny Enzym xyloglukan endotransglykoláza (XLE)

6. Metody stanovení a studia: Biotesty -salátový test (prodlužování hypokotylu) -prodlužování listových pochev zakrslé rýže -tvorba -amylázy v aleuronové vrstvě ječmene Chromatografie- HPLC, HPLC-MS, GC-MS

7. Funkce giberelinů v rostlině. - prodlužovací růst stonku - buněčné dělení v subapikální části stonku u růžicovytých rostlin • přechod z vegetativní do reproduktivní fáze -klíčení semen – ruší dormanci semen - nahrazení stratifikace a jarovizace

8. Embryonální etapa Juvenilní (vegetativní) Etapa generativní (zralosti). Senescence Ontogeneze-fáze, etapy Zakládání a zrání semen a zánik mateř. rostliny-autonom. regul. Od vzniku zygoty do zformování zárodku Nemožný přechod do reproduktivní fáze – řízení vnitř. mechaniz. Přechod k vytvoření květních orgánů až do oplození a vzniku nové zygoty-maxim. závislost na sign. prostř. -byliny smrt

9. Růst –růstové zóny Meristémy- sídlo organogeneze, celoživotní funkce Primární– nederminované -apikální-vrcholové (kořen,stonek-vrchol, pupeny) -interkalární –vmezeřené (jednoděložné,trávy) - determinované - bazální (listy, květy)

10. Apikální růst - kořen zóna s maxim.rychl. dělení Postranní kořen epidermis Zóna koř. vlášení endodermis xylém Zóna prodluž. růstu buněk Sítkovice floém Apikální meristém Kořenová čepička Klidové centrum(iniciály) obdoba kmenových buněk

11. Apikální růst - stonek Podle fce- centrální z., periférní z., žebrový dřeň. m. jasné funkční, méně morfologické rozdíly Heterogenní struktura vrcholu- tunika a korpus (rozdílna rovina dělení b.)

12. Apikální meristémy – zakládání listů dvouděložné rostliny Fylotaxe –geometrická pravidelnost zakládání a uspořádání listů na stonku(vzdálenosti od vrcholu jsou druhově specifické

13. Apikální meristémy – zakládání listů jednoděložné rostliny

14. Zakládání listů – určení tvaru a velikosti utváření listů- listové meristémy s různou aktivitou 1. apikální 2. marginální 3. interkalární Determinovaný růst

15. Apikální meristémy – tvorba úžlabních pupenů Zakládání pupenů v periferní zóně Se zpožděním několika plastochronů Spící pupeny Úžlabní pupen Adventivní pupeny

16. Polarita dána prvním dělením oplozeného vajíčka Polarita je dána endogenně Polarita rostlín Vrba-Salix Krtičník fyziologická nestejnocennost protikladných pólů Polarita vyšších rostlin souvisí s polárním tokem auxinu od vrcholu k bázi.

17. kyselina indolyl-3-octová IAA Auxín

18. auxíny Transport • syntetizován ve vrcholu (mladé listy, plody, květy, semena) • aktívní - bazipetálně přes plazmatickou membránu  polární gradient • akropetálně (stélé kořene) • aktívní proces  potřebná energie 0.5-1.5 cm/hod (10x rýchlejší než difuze a 100 x pomalejší než floémem)

19. CHEMIOSMOTICKÝ MODEL 1. vstup – pasívně (nedisociovaná IAAH lipofilní forma) 2. disociace ( IAA- hydrofilní forma) 3. bazipetální pohyb (koncentrační spád) 4. výstup – aktívně (specifické přenašeče na bázi buňky) energie - H+-ATPáza

20. auxíny Hlavní Fyziologické účinky • indukce prodlužovacího růstu • tropizmy • apikální dominance • zakládání laterálních kořenů • dělení buněk • vývoj plodů • diferenciace vodivých pletiv

21. auxíny Stimulace prodlužovacího růstu • optimální koncentrace 10-6 - 10-5 M (stonek) • supraoptimální koncentrace prodlužovací růst inhibují • odpověď 10 min.

22. indukce prodlužovacího růstu • stimulační účinek patrný po odstranění přirozeného zdroje IAA • aktivace protonové pumpy • snížení pH buněčné stěny • rozpad vodíkových můstku • aktivace hydrolytických enzymů

23. auxíny Tropizmy fototropizmus gravitropizmus

24. Auxíny-fototropizmus Stonek • Fce vrcholu: • Produkce IAA • Příjem směrovaného světelného signálu • Asymetrie hladiny IAA a laterální transport jako odpověď na světelný signál Fotoreceptor fototropin-( flavoprotein) absorbovaná vlnová délka 420-480 nm (modré)

25. Auxíny-gravitropizmus Kořen vnější signál-zemská tíže Kořenová čepička -amyloplasty statocyty –ER-mechanický tlak-změna propustnosti pro ionty Změna distribuce iontů K+ , H + a Ca2+ Změny pH –generace elektrického proudu v buňce-zesílení signálu Ca2+-součástí přenosu hormonálního signálu

26. auxíny-gravitropizmus stonek kořen stimulace růstu spodní strany  rýchlejší růst inhibice růstu spodní strany  pomaleší růst Celková inhibice růstu kořene Rozdílná citlivost oproti stonku Stonek –škrob ve škrobové pochvě vodivých pletiv po celé délce stonku Gravitropická reakce ve stejných buňkách jako příjem signálu Kořeny po odstranění kořenové čepičky ztrácí schopnost gravitropicky reagovat

27. auxíny Tropizmy fototropizmus gravitropizmus boční osvětlení  laterální transport auxínu  bazipetální transport auxínu vychýlení kořene, stonku  tlak amyloplastů  změny koncentrace iontů  redistribuce auxinu

28. auxíny-fyziolog. účinky tvorba adventivních kořenů Vliv auxinu na tvorbu normálních plodů Vývoj plodů-pyl,endosperm a embryo Partenokarpie- bezsemenné plody apikální dominance

29. Komerční využití látek auxinové povahy . -zakořeňování řízků při vegetativním rozmnožování (růstové stimulátory) -prevence opadu listů a plodů nebo probírka plodů -tvorba patrenokarpických (bezsemenných) plodů -použití jako herbicidy (2,4-D,MCPA-2-methyl-4-chlorfenoxyoctová,2,4,5-T-2,4,5-trichlorfenoxyoctová) proti dvouděložným plevelům v kukuřici a ostatních obilovinách -spolu s cytokininy základní komponenty pro tkáňové kultury

30. Cytokiníny

31. syntetické charakteristika objev-rozvoj technik rostlinných tkáňových kultur • cytokiníny - látky, ktoré v prítomnosti auxínu stimulujú bunečné delenie • kinetin - 6-furfurylaminopurin • zeatin (z nezralého endospermu kukuřice) přírodní

32. CytokinínyTransport apikální meristém kořene  xylém  rostlina (listy) [ floém  jiné orgány] fotoperiodická regulace

33. auxin cytokinin regulace morfogenézy ve tkáňových kulturách (s IAA)

34. CytokinínyFyziologické účinky Fenotyp mutantů s nadprodukcí cytokinínů 1. apikální meristémy s velkým počtem listů 2. tmavší barva listů 3. zpomalená senescence listů 4. redukovaná apikální dominance 5. rostliny zakrslé s krátkymi internódií 6. zakořeňování a růst kořenů silně redukován

35. zpomalení stárnutí stárnutí- degradace bílkovin a destrukce chloroplastů

36. Komerční využití látek cytokininové povahy. -regulace dělení buněk v tkáňových a buněčných kulturách –tkáňové kultury, regenerace in vitro -prodloužení trvanlivosti řezaných květin -stimulace větvení za účelem zvýšené tvorby květů-chryzantémy, semen-řepka olejná, produkce řízků matečnou rostlinou-Poinsettia sp., Gerbera sp. -obiloviny-zvýšení odnožování, zvýšení počtu zrn v klasu (zvýšený příjem N), zvýšení produkce biomasy -transformace rostlin

37. Přechod do reprodukce vnitřní faktory - juvenilita vnější faktory - jarovizace - fotoperiodizmus

38. Juvenilita

39. Přechod do reprodukce vnitřní faktory - juvenilita vnější faktory -jarovizace - fotoperiodizmus

40. Jarovizace

42. Přechod do reprodukce vnitřní faktory - juvenilita vnější faktory -jarovizace - fotoperiodizmus