Silénkovité ( hvozdíkovité )

1. Caryophyllaceae Silénkovité (hvozdíkovité)

2. Silénkovité • Dvouděložné, jednoleté až vytrvalé byliny. • Listy • vstřícné, celistvé, bez palistů. • Květy • oboupohlavné (vzácně jendopohlavné), pravidelné, různoobalné, 4 až 5četné. • Plod • tobolka, vzácně nažka nebo plod podobný bobuli. • Čeleď zahrnuje asi 100 rodů s více než 2500 druhy, které rostou po celém světe. • Především okrasné rostliny.

3. hvozdík pyšný Popis: • Vytrvalá, trsnatá, 30–60 cm vysoká, lodyhy vyrůstají z plazivého oddenku. • Silný primární kořen. • Listy přisedlé, úzce kopinaté, na okraji drsné. • Čepele květů jsou 20–30 mm v průměru, vonné, korunní plátky hluboce dřípené. • Kvete v červenci až říjnu. Výskyt: • Rozlišují se dva ekotypy. Rostliny z lesních stanovišť vykvétají obvykle o 3 až 4 týdny později než rostliny z vlhkých luk. • V ČR nejčastěji na vlhkých nebo střídavě vlhkých loukách, ve světlých listnatých lesích a na lesních okrajích. Rozšířen po celém mírném pásu Evropy a Asie. • Silně ohrožený druh.

4. hvozdík pyšný

5. hvozdík sivý Popis: • Vytrvalá, hustě trsnatá bylina s krátce vystoupavou, lysou, 5 až 25 cm vysokou lodyhou. • Listy čárkovité až úzce trojúhelníkovité, špičaté, vstřícné, sivé, kratší než lodyžní články. • Podkališní listence 4, šupinovité, s blanitým lemem v délce asi 1/4 délky kalicha, kalich trubkovitý, lysý, fialově naběhlý. • Květy vonné, jednotlivé, dlouze stopkaté, 1,5 až 3 cm v průměru, korunní lístky červené nebo růžové, zubaté, ve střední části na líci chlupaté. Kvete v květnu až červnu. Výskyt: • Skály a skalnaté svahy, suché trávníky na skalách, • V ČR vzácně v západní polovině Čech v pahorkatinách až podhorských oblastech. Celkově roste ostrůvkovitě v západní a střední Evropě. • Silně ohrožený druh.

6. hvozdík sivý

7. chmerek vytrvalý Popis: • Vytrvalá, 3 až 30 cm vysoká bylina s přímou, vystoupavou nebo poléhavou, větvenou, u báze zdřevnatělou lodyhou. • Listy sivé, čárkovitě šídlovité, v úžlabí často ve svazečcích. • Květy v koncových, hustých klubíčkách tvořených pouze kališními lístky (bez okvětních lístků), jež jsou zelené, na okraji se zřetelným, asi 0,5 mm širokým, blanitým, mléčně bílým, na vrcholu kápovitě zakončeným lemem. Kvete v květnu až srpnu. Výskyt: • Suché, výslunné, kamenité stráně, meze, pastviny, lomy, světlé bory, na půdách mělkých, kamenitých, štěrkovitých, písčitých, nevápnitých. • V ČR v oblasti Čech roztroušeně až hojně, na Moravě řidčeji nebo chybí. Celkově roste v téměř celé Evropě, dále v Malé Asii a na Kavkaze.

8. chmerek vytrvalý

9. kohoutek luční Popis: • Dvouletá až vytrvalá bylina, 20 až 60 cm vysoká. Lodyha přímá. • Přízemní a dolní lodyžní listy úzce podlouhlé až obkopinaté, na bázi klínovité nebo v řapík zúžené, střední a horní lodyžní listy menší a přisedlé. • Květenství je vidlan, květy tmavě růžové až červené, korunní lístky 4klané. Kvete v květnu až červenci. • Léčivka - Tlumí děložní krvácení, podporuje vykašlávání (lze využít např. při léčbě bronchitidy), lihové tinktury působí antibioticky (zejména na streptokoky, zevně se užívá na hojení ran a bércových vředů, údajně působí i jako antirevmatikum a prostředek zvyšující plodnost. Výskyt: • Vlhké až mokré louky, půdy hluboké, výživné, humózní, hlinité, s neutrální až mírně kyselou rcí, je ukazatelem vysoké hladiny podzemní vody. • V ČR od nížin až do hor hojně, v nejvyšších oblastech jen ojediněle, v důsledku přeměny luk v ornou půdu a v důsledku meliorace však nalezišť ubývá. Celkově roste v Evropě včetně Islandu, v západní a střední Sibiři, druhotně rozšířen v Severní Americe.

10. kohoutek luční

11. koukol polní Popis: • Jednoletá nebo ozimá, 30 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, zejména pod uzlinami chlupatá. • Nejspodnější listy úzce kopinaté, za květu zaschlé, výše položené listy čárkovité, špičaté, všechny vstřícné, chlupaté, 3žilné. • Květy jednotlivé, purpurové až fialově červené, u středu bělavé a pruhované, zřídka celé bílé, dlouze stopkaté, kalich 10 žilný, kališní cípy delší než květ. Kvete v květnu až říjnu. • Jedovatá semena – otravy lidía dobytka (semletí s obilím) • Léčivka – močopudné účinky, proti střevním parazitům a kožním chorobám Výskyt: • Zejména obilná pole, někdy i rumiště, na půdách výživných, hlinitých. • V ČR kdysi hojně až obecně, vzhledem k čištění osiva byl však jeho výskyt téměř potlačen. Původní je zřejmě ve východním Středomoří.V současnosti roste zejména v zemích s ne příliš vyspělým zemědělstvím.

12. koukol polní

13. křehkýš vodní Popis: • Vytrvalá, 20 až 120 cm vysoká bylina. Lodyha chabá, poléhavá, popínavá, nevětvená nebo jen málo větvená, křehká, v uzlinách kořenující, 4hranná, jen v horní části oblá, dole lysá, v horní části chlupatá, (často s lepkavě žláznatými chlupy). • Listy vstřícné, přisedlé, jen nejspodnější a listy na nekvetoucích výhoncích krátce řapíkaté, horní vejčité až eliptické, na vrcholu zašpičatělé, na okraji zvlněné. • Květy uspořádány v řídkých vidlanech, 5četné, korunní lístky až k bázi dělené, bílé, kališních lístků 5, na okraji s blanitým lemem a po celé ploše hustě žláznatě chlupaté, tyčinek 10, prašníky za zralosti světle fialové, čnělek 5. • Plodem je tobolka, která se otvírá 5 chlopněmi. Kvete v květnu až říjnu. • Zaměňován za ptačince hajního, liší se počtem čnělek (ptačinec má pouze 3). Výskyt: • Břehy, vlhké příkopy, lužní lesy, na půdách výživných, humózních a mokrých. • V ČR roztroušeně až hojně od nížin po pahorkatiny, ve vyšších polohách vzácně nebo chybí. Celkově rostemírném pásmu Evropy a Asie, na severu přibližně po 65° severní šířky, na jihu v Evropě po Středomoří.

14. křehkýš vodní

15. mydlice lékařská Popis: • Vytrvalá, často dlouze výběžkatá, 25 až 80 cm vysoká bylina. Lodyha přímá nebo jen krátce vystoupavá, často červeně až fialově naběhlá. • Listy obvykle zřetelně 3žilné, vstřícné, přisedlé, jen dolní krátce řapíkaté, špičaté, podlouhlé nebo eliptické, v řapík zúžené, celokrajné. • Květenství mnohokvěté, květy 20 až 25 mm v průměru, bílé až narůžovělé, 5četné, v ústí se 2 zoubky. Kvete v červnu až říjnu. • Léčivka – obs. saponiny, zánět průdušek, žloutenka, dna, revma, regenerace vlasů. • Praní, mytí, zubní pasty Výskyt: • Břehy, příkopy, podél cest, rumiště, meze, křoviny, na půdách kyprých, vlhčích, dusíkatých. • V ČR dosti hojně od nížin po podhorské oblasti (max. asi 680 m n.m.). Celkově roste v Evropě na severu až po Skandinávii, na východě přes Sibiř až na Dálný Východ, druhotně pak v mírném i subtropickém pásmu Severní i Jižní Ameriky.

16. mydlice lékařská

17. ptačinec velkokvětý Popis: • Vytrvalá, 15 až 30 vysoká bylina. Lodyha přímá, hranatá, lámavá, jen zřídka lysá. • Listy kopinaté, zašpičatělé, přisedlé, na rubu nasivělé a pýřité, na okrajích brvité, drsné. • Květy 15 až 25 mm v průměru, stopkaté, se 3 čnělkami, v řídkých koncových vidlanech, korunní lístky 1,5x až 2x delší než kalich, asi do poloviny dvouklané, bílé. Kvete duben až červen. Výskyt: • Světlé listnaté i smíšené lesy, háje, lesní okraje, křoviny, křovinaté stráně a meze, preferuje půdy hlinité až hlinitopísčité, humózní, výživné. • V ČR téměř na celém území od nížin do podhorských oblastí, řidčeji ve vyšších polohách. Celkově v téměř celé Evropě, chybí na Pyrenejském poloostrově a na jihovýchodě evropského Ruska.

18. ptačinec velkokvětý

19. rožec rolní Popis: • Vytrvalá, 5 až 10 cm vysoká bylina. Květonosné lodyhy poléhavé, vystoupavé až přímé, šedavě pýřité, v úžlabí listů se sterilními větévkami nebo svazečky listů. • Lodyžní listy čárkovité až kopinaté, pýřité, zřídka lysé a jen na okraji brvité. • Vidlany 5 až 15květé, korunní lístky asi 2x delší než kališní, asi do ¼ dvouklané, bílé, s 5 čnělkami. Kvete v červnu až srpnu. Výskyt: • Suché meze, stráně, pastviny, okraje polí, cest a lesů, náspy, zdi, půdy málo výživné, vápnité, sušší, písčité nebo hlinité, někdy štěrkovité či kamenité. • V ČR od nížin po podhorské oblasti hojně, ve vyšších polohách vzácně nebo chybí. Celkově roste v Evropě kromě severu Skandinávie a jihu Pyrenejského poloostrova, na jihovýchodě po sever Balkánského poloostrova a jih Ruska, dále v severozápadní Africe, v mírném pásu Asie, S a Stř Ameriky.

20. rožec rolní

21. silenka nadmutá Popis: • Vytrvalá, lysá, 30 až 120 vysoká bylina. Lodyha přímá, vystoupavá nebo poléhavá. • Dolní lodyžní listy obkopinaté, v řapík zúžené nebo přisedlé, brzy zasychající, ostatní eliptické až kopinaté, špičaté, vstřícné. • Květenství vidlan, květy jedno nebo oboupohlavní, kalich kulovitě nafouklý, 20žilný, korunní lístky dvoudílné, bílé, 3 čnělky. Kvete v květnu až červnu. • Léčivka – špatně hojící se rány, lehčí spáleniny, eksémy Výskyt: • Kamenité svahy, okraje cest, náspy, lomy, hráze, louky, preferuje půdy mělké, písčité až skeletovité, dusíkaté, vápnité, suché, umístění teplé. • V ČR na celém území od nížin do horských oblastí, celkově roste v Eurasii a druhotně v Severní Americe.

22. silenka nadmutá

23. smolnička obecná Popis: • Vytrvalá, 20 až 75 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, mimo květenství obvykle nevětvená, lysá, pod uzlinami a v květenství výrazně lepkavá a zejména v těchto místech většinou hnědočervená. • Přízemní listy úzce obkopinaté až podlouhlé, v řapík zúžené, lodyžní listy přisedlé, obkopinaté až čárkovité. • Květenství buď ve tvaru laty nebo z několika párů vidlanů. Květy červenofialové, zřídka růžové nebo bílé, krátce stopkaté až takřka přisedlé, korunní lístky zaokrouhlené až mělce dvoulaločné. Kvete v květnu až červnu. Výskyt: • Suché trávníky a svahy, lesní okraje a světliny, křoviny, preferuje půdy mělké, skeletové, kyselé až neutrální, umístění slunné až polostinné. • V ČR od nížin do podhorských oblastí téměř na celém území, chybí v územích, kde nemá dostatek vhodných stanovišť, v horských oblastech jen zřídka. Celkově roste zejména ve střední a východní Evropě, na severu až za polární kruh, na západě roztroušeně ve Francii a Velké Británii, po západní Sibiř, na jihu Evropy převážně chybí.

24. smolnička obecná

25. http://www.biolib.cz/ http://botanika.wendys.cz/ http://wikipedia.cz Zpracoval Jan Žilák Literatura: