Download
1 / 12
130 likes | 279 Views
Zahoření komína. Ing Jan Mareček. Při zahoření odhořívají saze na povrchu komínového průduchu. Při vypálení může shořet každá vrstva Vrstva sazí, která je schopna vyvinout teplotu 1000 0 C je pro komín devastující. Saze.
E N D
Zahoření komína Ing Jan Mareček
Při zahoření odhořívají saze na povrchu komínového průduchu • Při vypálení může shořet každá vrstva Vrstva sazí, která je schopna vyvinout teplotu 1000 0C je pro komín devastující.
Saze • Zbytky nedokonalého hoření v podobě sazí se usazují na stěnách komínů. • Ve spalinách jsou odnášeny lehké saze, které vznikají za vyšších teplot odcházejí spolu se nimi do venkovního prostoru. Jejich přilnavost ke stěnám je malá a proto neznamenají pro funkci komína žádné nebezpečí. • Těžké saze jsou lesklé a vznikají při nižších teplotách. Velmi dobře se nalepí na stěnu a jejich odstranění lze provést pouze mechanickým seškrábáním . Dříve se v mimořádných situacích vymetalo pomocí vypálení průduchu. Zapálení usazených spalin bylo nebezpečné a proto se mohlo uskutečnit na základě povolení magistrátu, za podmínky přímého dozoru hasičského sboru a bezpečnostních stráží. • Usazováním sazí na povrchu průduchu postupně zmenšuje průřez a tím klesá komínový tah. Postupně narůstá nebezpečí vyhoření komína. Zapálení může být způsobeno prošlehnutí dlouhého plamene ze sopouchu komína, nebo vysoká teplota spalin. • Předpokladem pro vyhoření je kritická vrstva sazí, která může po zapálení samovolně odhořívat a vyvinout delší dobu teplotu okolo 1000 0C .
Požární zatížení • Požární riziko jako míra rozsahu požáru se stanovuje podle ČSN 730802 výpočtovým zatížením pv v kg/m2, které představuje průměrnou hodnotu pro celý požární úsek • Pv= p*a*b*c • P= požární zatížení v kg/m2 • P= pn+ps • pn= suma Mi x Ki /S • Mi hmotnost hořlavé látky na běžný metr komína • Ki souč. výhřevnosti • S – plocha posuzovaného prostoru běžný metr komína • ps - stálé požární zatížení není dovoleno v konstrukcích komína. • A= rychlost odhořívání • B= souč. odhořívání podle stavebních podmínek • C= souč. požárních opatření • Požární riziko není vhodné určovat podobným způsobem jako při jeho určování u staveb. • Součinitele nejsou funkční proto jediné co lze sledovat je celý průběh zahoření komína.
Teplota při vyhoření komína • P= požární zatížení v kg/m2 • P= pn+ps stálé zatížení se neuvažuje • pn= suma Mi x Ki /S suma Mi = Msazí • Příklad : komín 0,2*0,2 m • Tloušťka povlaku sazí 0,04m objem V= 0,04*0,8=0,032m3 • Mi hmotnost hořlavé látky saze Q= 800 kg/m3= 25,6 kg/m • Obvod komína O= 0,8m 0,03 na běžný metr komína • Ki součinitel výhřevnosti SAZÍ = 33 MJ/kg • pn = 24*33/ S= 792 MJ na běžný metr komína/S • Teplota vyhoření t=7920*0,238/0,24/8=981 K
Tradičně prováděný komín má stěnu tl 0,15m a rozměr 0,15*0,15m • Komíny procházejí v budovách prostředím, které je velmi různorodé a podle toho také se mění povrchové teploty na pláštích komínů. Objemové změny při zatížení teplem jsou hlavním zdrojem poruch, které mohou mít za následek havárie s nebezpečím otrav kouřovými plyny.
Výpočet povrchových teplot • Předkládáme přehled hlavních případů působení teplot po výšce komína ve vztahu k tepelným odporům komínového pláště. • Podle normy EN 1443 bylo použito teploty 1000 0C uvnitř průduchu . • Tepelný odpor při přestupu tepla odpovídá normám 730540 pro jednotlivé umístění vyšetřované úrovně komína.
Komíny o tl. stěny 0,15m • Podle předloženého výpočtu nemohou tradiční komíny vyhovět na vyhoření. V žádném případě nesplňují podmínku pro předepsanou povrchovou teplotu komínového pláště. Podle srovnání povrchových teplot musí konstrukce popraskat i ve spárách.
Komínový systém SCHIEDEL • Komínový systém vyhovuje pouze v místech, kapes stropních konstrukcí může dojít k zvýšení teploty. Proto je nutné i zde věnovat pozornost průchodu tvárnic ve stropních konstrukcích.
