antimon

1. antimon zinek zlato měď železo olovo fosfor rtuť arsen hořčík stříbro síra cín platina

2. chemické názvosloví • chemický vzorec je název chemické sloučeniny název anorganické sloučeniny se skládá z: • podstatné jméno- typ sloučeniny, např. oxid, sulfid, halogenid, síran - charakterizuje negativní část sloučeniny, anion • přídavné jméno- udává, od kterého prvku je sloučenina odvozena, např. sodný, vápenatý, hlinitý, amonný, charakterizuje elektropozitivní složku sloučeniny kation

3. chemické vzorce I • stechiometrické, empirické vzorce - udávají vzájemný poměr atomů v molekule -ve stechiometrických vzorcích se atomy zapisují v abecedním pořadí -např. {HO} = peroxid vodíku, {CaH2O2} = hydroxid vápenatý • molekulové vzorce vyjadřují nejen stechiometrické složení, ale i relativní molekulovou hmotnost např. NaNO3, H2SO4

4. funkční, racionální vzorce jsou spolu s molekulovými vzorci nejběžnější,zaznamenávají charakteristická seskupení atomů, tzv. funkční skupiny např. Ca (OH)2, NaNO3, Bi (OH) (NO3)2 • konstituční, strukturní vzorce vyjadřují vazebné poměry v molekule, neudávají ale rozložení atomů v prostoru • elektronové vzorce někdy doplňujeme k atomům volné elektronové páry • geometrické vzorce • v rámci možností ukazují prostorové uspořádání atomů • v molekule nebo v komplexním iontu

5. binární sloučeniny podstatné jméno - anion se tvoří z kořene latinského názvu prvku tvořícího elektronegativní součást a zakončení -id. Toto zakončení nevyjadřuje číselnou hodnotu oxidačního čísla, ale jen skutečnost, že atom prvku je v záporném oxidačním stupni přídavné jméno - kation se skládá z kmene českého názvu prvku, tvořícího elektropozitivní součást sloučeniny a ze zakončení, které vyjadřuje jeho oxidační číslo

6. názvy aniontů

7. názvy kationtů

8. bezkyslíkaté kyseliny • Sloučeniny halogenů s vodíkem se nazývají halogenovodíky, např. • HF – fluorovodík HBr - bromovodík • HCl - chlorovodík HI - jodovodík • a podobně také • HCN – kyanovodík • H2S – sirovodík - sulfan

9. jejich vodné roztoky se nazývají • kyselina fluorovodíková, chlorovodíková, bromovodíková, jodovodíková kyanovodíková, sulfanová – sirovodíková • jejich soli jsou fluoridy, chloridy,bromidy, jodidy kyanidy, sulfidy • Fluorid vápenatý • Chlorid hlinitý • Bromid stříbrný • Jodid rtuťný • Kyanid draselný • Sulfid železitý

10. kyslíkaté kyseliny podstatné jméno kyselina přídavné jméno - kmen názvu základního prvku a zakončení udávající jeho oxidační číslo Např.: kyselina sírová, dusičná název kyseliny můžeme tvořit dvěma způsoby: - přičtením jedné nebo více molekul vody k molekule příslušného oxidu: oxid sírový + voda = sírová kyselina - výpočtem vzorce za pomoci oxidačních čísel: • atom kyslíku v kyselinách má vždy oxidační číslo –II • atom vodíku má vždy oxidační číslo I • oxidační číslo základního prvku je určeno zakončením v názvu kyseliny.

11. zapíšeme atomy tvořící kyselinu v pořadí vodík, základní prvek, kyslík napíšeme jejich oxidační čísla sečteme všechna kladná a záporná oxidační čísla součet kladných i záporných oxidačních čísel musí být stejný v kyselinách obsahujících základní prvek s lichým oxidačním číslem bývá obvykle jeden atom vodíku, v kyselinách obsahujících základní prvek se sudým oxidačním číslem bývají dva atomy vodíku

12. přípona názvu kyseliny obecný vzorec příklady -ná HXO HIO, HClO, HBrO -natá H2XO2 H2ZnO2 (známe jen její soli ) -itá HXO2, H3XO3 HClO2, H3PO3, H3BO3 -ičitá H2XO3 H2CO3, H2SO3, H2SeO3, H4SiO4 -ečná, -ičná HXO3, H3XO4 HClO3, HNO3, H3PO4, H3AsO4 -ová H2XO4 H2SO4, H2TeO4, H2MnO4, H2CrO4 -istá HXO4 HIO4, HClO4, HBrO4, HMnO4 -ičelá H2XO5 H2XeO5, H2OsO5

13. čtení vzorců kyselin počet atomů kyslíku vynásobíme dvěma a získáme počet záporných oxidačních čísel odečteme počet atomů vodíku a získáme oxidační číslo základního prvku jinou možností je využití znalosti obecných vzorců kyselin • odvození názvu soli • kation (ty) vodíku nahrazujeme kationty kovu • jestliže ze vzorce kyseliny odtrhneme kation vodíku, zůstane zbytek, anion příslušné kyseliny • ten nese záporný náboj číselně rovný počtu odtržených iontů vodíku

15. odvození názvu soli řídíme se stejnými pravidly jako při psaní vzorců binárních sloučenin • porovnáme náboj kationtu a náboj skupiny, aniontu kyseliny • pomocí křížového pravidla vyrovnáme počet kationtů a aniontů tak, aby celkový součet kladných nábojů se rovnal celkovému počtu záporných nábojů

30. strukturní vzorce

31. konec