Dýchací řetězec

1. Dýchací řetězec Viz též přednášky prof. Kodíčka (další materiály na webu)

2. Odbourávání glukosy (včetně substrátových fosforylací) C6H12O6 + 6O2 -->6 CO2 + 6H2O + 38 ATP

20. Dýchací řetězec - souhrn systém oxidoreduktas a mobilních přenašečů atomů vodíku nebo elektronů, který v biologické membráně zajišťuje reoxidaci redukovaných kofaktorů (viz aktivní vodík) a na úkor této exergonické reakce aktivně transportuje vodíkové protony, čímž generuje proton-motivní sílu. U eukaryot je tento systém lokalisován ve vnitřní membráně mitochondrie, u prokaryot v cytoplazmatické membráně. U savců je dýchací řetězec tvořen enzymy ubichinon-reduktasa (kotvený komplex I), který katalysuje přenos vodíku z NADH na ubichinon (viz koenzym Q) (NADH + H+ + Q → NAD+ + QH2), cytochrom-c-reduktasa (kotvený komplex III) (QH2 + 2 cytochrom-c(Fe3+) → Q + 2 cytochrom-c(Fe2+) + 2 H+) a cytochrom-c-oxidasa (kotvený komplex IV) (4 cytochrom-c(Fe2+) + O2 + 4 H+ → 4 cytochrom-c(Fe3+) + 2 H2O). Tyto tři kotvené komplexy (integrální membránové enzymy) zajišťují endergonický transport protonů z matrix mitochondrie přes vnitřní membránu (úhrnem přibližně 12 H+ na oxidaci jednoho NADH); kotvený komplex II je tzv. postranní vstup do dýchacího řetězce. Konečným akceptorem elektronů u aerobních organismů je kyslík (viz respiarace aerobní), u respirujících anaerobních chemoorganotrofů je to jiné oxidační činidlo přijímané z vnějšího prostředí (viz respirace anaerobní).

21. Dýchací řetězec - souhrn

22. Fotosynthesa

23. Celkově zjednodušeně: 6 CO2 + 6 H2O → C6H12O6 + 6 O2

24. Fotosynthesa

26. Fotosynthesa • CO2 + 4 [H]  -CH(OH)- + H2O • Potřebujeme: • - energii: ADP + Pi + h ATP + H2O • redukční činidlo: NADP+ + H2D + h NADPH + H+ + D • (D = donor)

28. Dva základní typy fotosynthesy • anoxygenní • oxygenní ANOXYGENNÍ fotosynthesuuskutečňují gramnegativní bakterie (purpurové sirné a nesirné, zelené sirné bakterie) Donorem vodíku jsou jiné anorganické látky než voda (např. H2S) a žádným z vedlejších produktů není kyslík. Všechny fotosynthetické procesy probíhají za anaerobních podmínek. OXYGENNÍfotosynthesu uskutečňují sinice a rostliny. K redukci CO2 je vždy využíván vodík uvolněný pri fotolyse vody a vedlejším produktem je kyslík. Oxygenní fotosynthesa je hlavním zdrojem kyslíku v atmosfére. V podstatě veškerý atmosférický kyslík pochází z činnosti fotosynthetisujících organismu.

29. Fotosynthesa  proces, kterým se v zelených rostlinách světelná energie mění na energii chemických vazeb; dvě fáze, tj. světelnou a temnostní  CO2 je pomocí tohoto procesu asimilováno, a zabudováno do organických sloučenin,produktem jsou sacharidy (škrob, cukry)  sumárně lze fotosyntézu vyjádřit rovnicí: 6 CO2 + 6 H2O + 2,7 kJ  C6H12O6 + 6O2  vázána u vyšších rostlin na chloroplasty - cca 20-100 v 1 buňce, 2 biomembrány; semiautochtonní; stroma a síť tylakoidů = trubičky a polštářky, orientované v grana, tj. granální x agranální thylakoidy tylakoidy -vnější stěna: bílkovinná struktura, vnitřní stěna: lipidická struktura; obsahují fotosyntecká barviva (vázané na tzv. fotosystémy), přenašeče elektronů a enzymy (1. světelná fáze fotosyntézy)

30. Fotosynthesa Fotosynthesa probíhá ve dvou fázích: primární (světelné) a sekundární (temnostní), přičemž každá v jiné části chloroplastu. U eukaryot se reakce světelné fáze uskutečňují na membránách tylakoidu, fáze temnostní ve stromatu chloroplastu.

33. Chlorofyly

34. stroma - obsahuje enzymy Calvinova cyklu (2. temnostní fáze), DNA, RNA, škrob.

35.  na membránách tylakoidů dochází k zvláštnímu fyzikálně-chemickému jevu, tj. k otočení spinu (spinového čísla) excitovaného e-, vznik tzv. tripletového stavu, prodloužení doby excitace 10-9s  možnost metabolického využití absorbované světelné E  předpokladem fotosyntézy, tj. transformace světelné energie v energii chemických vazeb, je schopnost zelených rostlin absorbovat energii fotonů světla svými elektrony ve fotosyntetických pigmentech - využívají pouze tzv. fotosynteticky účinnou část světla ležící v oblasti viditelného záření o vlnové délce () 400-700 nm Princip: molekula chlorofylu zachytí kvantum zářivé energie  excitace e- na vyšší orbital; excitovaný e- má za normálních podmínek krátkou životnost ( 10-9s) a vrací se zpět na původní energetickou hladinu a část absorbované E se vyzáří do okolí (termální depopulace, fluorescence)

36. B) excitovaný elektron je na základě vysoké elektronegativity vypuzen z molekuly donoru a zachycen akceptorem, donor přechází v KATIONT  po doplnění elektronu se vrací do energeticky neutrálního stavu. Výsledek: v obou případech je stejný; dochází k zřetězení jednotlivých elektronových přenašečů s postupně klesajícím elektrochemickým potenciálem, tzv. štafetové předávání elektronů

37. FOTOSYSTÉMY (PS I a PS II)  pigment-proteinové komplexy situované na granálních membránách tylakoidů v chloroplastech; fce: vazba fotosyntetických pigmentů, tj. hlavní a doplňková barviva:

38. PS II – vázán na vnitřní (lipidickou) část membrány, reakční centrum absorbuje světlo o vlnové délce 680 nm, místo fotolýzy H2O PS I – vázán na vnější (proteinovou) část membrány, reakční centrum absorbuje světlo o vlnové délce 700 nm, místo vzniku ATP, NADPH+ H+  chlorofyl „a“ je vázán na reakční centrum, dále antenální molekuly doplňkových pigmentů, účinnost je až 95%

40. Schéma světlé fáze fotosyntesy

41. fotofosforylace cyklická fotofosforylace acyklická Primární (světelná) fáze fotosynézy Reakce: 1. fotolýza vody; 2. tvorba ATP, redukovaných koenzymů NADPH+H+; 3. předávání elektronů v rámci kaskády redoxních přenašečů, odstupňovaných hodnotami klesajícího elektrochemického potenciálů.

42. Primární (světelná) fáze fotosynézy Základní procesy: a) produkce H+ a jejich hromadění v tylakoidním prostoru, vznik H+ gradientu a ATP; b) transport elektronů přes tylakoidní membránu, pomocí tzv. kaskády redoxních přenašečů na NADP Výsledek: ATP, NADPH+H+, O2

43. Primární (světelná) fáze fotosynézy (1) absorpce slunečního záření fotoreceptorem a excitace elektronu fotoreceptoru (2) fotolýza vody: H2O 2H++ 2e-+ 1/2O2 (3) fotoredukce NADP+: NADP+ + 2H++ 2e- NADPH + H+ Protony (2H+) v této reakci pocházejí z fotolýzy vody, z níž byly uvolněny po proběhlých procesech uvedených v bode (1). (4) fotofosforylace: ADP + Pi ATP + H2O protonový gradient

45. Calvinův cyklus sekundární (temnostní) fáze fotosyntézy - není vázána na světlo, probíhá ve stromatu chloroplastů

46. 1) 2)

48. Biosyntéza sacharózy Syntesa látek z produktů Calvinova cyklu Sacharosa: vznik mimo chloroplasty; 2GAP  F-1,6DP  F-6P  G-1P (opačná glykolysa); G-1P + UTP  UDPG + F-6P  sacharosafosfát Škrob: vznik ve stromatu; F-6P  G-1P + ATP  ADPG (1,4 vazba), podobně vzniká i amylopektin (1,6 vazba)  polymerace. Fruktany:vznik ve stromatu;ve vodě rozpustné polymery fruktosy, rychlý zdroj energie (vakuoly).

49. Problémy fixace CO2  RUBISCO může fungovat jako karboxylasa (váže CO2, Calvinův cyklus) nebo jako oxidoreduktasa (vazba s O2), v poměru 3:1 =fotorespirace  O2 + RUBP  PGA + 2P glykolát, problematické a energeticky náročné zpracování produktů fotorespirace, ve 3 různých organelách (chloroplast, peroxisom, mitochondrie)  při  teplotě a intenzitě ozáření se snižuje koncentrace CO2 v chloroplastech a zvyšuje se poměr fotorespirace

50. C4-rostliny V C4 rostlinách jsou prostorověseparovány děje Calvinova cyklu od dějůHatchova-Slackova cyklu. Buňky mezofylu, lokalizované blízko povrchu listů, neobsahují RubisCO a proto nemohou zapojit přijatý CO2 do Calvinova cyklu. Přijatý CO2 je v těchto buňkách konvertován v Hatchově-Slackověcyklu na malát (případnějinou čtyřuhlíkatou sloučeninu), který je transportován přes plazmodezmy do hlouběji uložených buněk pochev cévních svazků, kde je dekarboxylován. Tyto buňky obsahují RubisCO a proto za jeho katalytického účinku může být uvolněný CO2 zapojen do Calvinova cyklu. Regenerovaný pyruvát může být transportován zpět do buněk mezofylu a po fosforylaci na fosfoenolpyruvát využit v dalším Hatchově-Slackověcyklu.