Slovní druhy

1. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Karfíková.Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

2. Slovní druhy • PODSTATNÁ JMÉNA (substantiva) - názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů - mají jeden ze tří rodů (TEN, TA, TO) - skloňování a) substantivní – většina podst. jmen b) adjektivní (hajný, průvodčí) Druhy: • konkrétní – nositelé vlastností a dějů (král, lev, měsíc) • abstraktní – vlastnosti, duš. stavy (láska, spaní) • obecná – názvy druhů, látek (zvíře, mouka) • vlastní – jména osobní, zeměpisná (Petr, Brno)

3. 2. PŘÍDAVNÁ JMÉNA (adjektiva) - vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem • ptáme se JAKÝ, KTERÝ, ČÍ • skloňování a) adjektivní – většina přídavných jmen b) substantivní (mlád, stár, narozen) Druhy: tvrdá - vzor mladý (laskavý, trpělivý, červený) měkká - vzor jarní (psí, cizí, hovězí) přivlastňovací - vzor otcův, matčin (Karlův, tetin)

4. 3. ZÁJMENA (pronomina) • zastupují podstatná a přídavná jména nebo na ně ukazují • skloňování: a) zájmenné – většina zájmen b) adjektivní (některý, můj, sám) Druhy: • rodová – vyjadřují rod (on, ten, můj) • bezrodá – nevyjadřují rod (já, ty, my) - osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, si, se - přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj - ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám - tázací: kdo, co, jaký, který, čí - vztažná: kdo, co, jaký, který, čí, jenž - neurčitá: někdo, něco, leckdo, málokdo,… - záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

5. 4. ČÍSLOVKY(numeralia) • označují počet, pořadí, množství • skloňování a) substantivní (milion, tucet, polovina, tři, čtyři) b) adjektivní (druhý, páty, trojí, čtyřnásobný) c) zájmenné (jeden, nejeden) Některá se neskloňují (dvakrát, několikrát) Druhy: - určité (pět, desátý, stokrát) - neurčité (málo, mockrát) - základní (dva, pět, několik) - řadové (druhý, pátý, několikátý) - druhové (dvoje, patery, několikery) - násobné (dvakrát, pětkrát, několikrát)

6. 5. SLOVESA (verba) • vyjadřují děj - činnost nebo stav • časují se Druhy: • plnovýznamová – mají samostatný význam • pomocná – sponová (být, bývat, stát, stávat se) - způsobová (chtít, mít, muset, moci, smět) - fázová (začít, přestat, ustat) c)zvratná – spojená se zvratnými zájmeny si, se (mýt se, přát si) Reflexiva tantum = slovesa, která se vyskytují jen se zvratnými zájemny (smát se, bát se) Slovesa dělená podle tvaru: • jednoduchá – jsou vyjádřena jen jedním slovem • složená – obsahují navíc pomocné sloveso

7. 6. PŘÍSLOVCE (adverbia) • vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to určení místa, času, způsobu... • odvozena od a) přídavných jmen (dobře, rychle) b) zájmen (tady, kde, kam) Druhy: • místa – otázky kde, odkud, kudy, kam (doma, tam tudy) • času – otázky kdy, odkdy, dokdy (večer, včera, dlouho) • způsobu – otázka jakým způsobem (vesele, tak, pěkně) • příčiny – otázka proč (úmyslně, schválně) Příslovečná spřežka • píše se dohromady • ustálená spojení, která vznikla spojením dvou jiných slovních druhů (nahoře, zleva, dodnes, zrána, zticha)

8. 7. PŘEDLOŽKY (prepozice) • vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jmény • nejsou samostatnými větnými členy Druhy: - vlastní (primární) – jsou pouze předložkami (s, z, v, na, k, před, po) - nevlastní (sekundární)– odvozené od jiných slov (kolem, během, místo)

9. 8. SPOJKY (konjunkce) • spojují slova nebo věty • nejsou samostatnými větnými členy • před spojkami píšeme čárku (kromě spojek a, i, ani, nebo ve významu slučovacím) Druhy: - souřadící – vyjadřují vztah souřadný mezi větnými členy či větami hlavními nebo vedlejšími (a, i nebo, ale, avšak, neboť) - podřadící – vyjadřují vztah závislosti k větě řídící (když, protože, aby, kdyby, třebaže)

10. 9. ČÁSTICE (partikule) • uvozují nejčastěji samostatné věty a naznačují citový postoj mluvčího • nejsou samostatnými větnými členy • úlohu částic mohou plnit i spojky, pokud nespojují věty (Ale to je překvapení) Např. ať, kéž, nechť, bohužel, ano, ne, což

11. 10. CITOSLOVCE (interjekce) • vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo označují hlasy a zvuky • mohou být odvozená od jiných slovních druhů (bože, hrome, běda, vida) • zpravidla nejsou větnými členy Mohou být přísudkem – Pes haf na kočku podmětem - Buch, buch se ozývalo zvenčí Např. aha, vida, ach, hop, haf, mňau

12. Navečer je les tichý a paseka zal_ta posledn_m_ slunečn_m_ paprsky. Nikde nabl_zku ani človíčka. Přesto však buď opatrný, srnečku! Houští zapraskalo a hned poté v_chází z lesa srnec. Kráčí napřed a za ním jeho rodina. Jdou potichu a nemají nasp_ch. Již dávno se kl_dně nepopásl_, neboť bývají _pravidla v_rušeni. Dnes se však cítí vskutku be_pečně. Už se pasou hodnou chv_l_, když tu srnec zvedne hlavu a zav_tří. Aj, nablízku je nebe_pečí. Odněkud zdaleka přichází _práva, že se bl_ží člověk. Srnec s rodinou cupydupy, uhánějí zpět k lesu.

13. Řešení: Navečer je les tichý a paseka zalita posledními slunečními paprsky. Nikde nablízku ani človíčka. Přesto však buď opatrný, srnečku! Houští zapraskalo a hned poté vychází z lesa srnec. Kráčí napřed a za ním jeho rodina. Jdou potichu a nemají naspěch. Již dávno se klidně nepopásli, neboť bývají zpravidla vyrušeni. Dnes se však cítí vskutku bezpečně. Už se pasou hodnou chvíli, když tu srnec zvedne hlavu a zavětří. Aj, nablízku je nebezpečí. Odněkud zdaleka přichází zpráva, že se blíží člověk. Srnec s rodinou cupydupy, uhánějí zpět k lesu.

14. Citace Texty ke cvičením - SEIFERTOVÁ, Alice. Cvičebnice k učebnicím českého jazyka pro 6.-9. ročník ZŠ. Praha: Blug, c2001, s. 96. ISBN 80-7274-923-4.