Obsahem přednášky je …

1. 8. EKONOMICKÝ RŮST II: (technologický pokrok, empirie růstu, růstová politika)

2. Obsahem přednášky je… • Zakomponování technologického pokroku do Solowova růstového modelu • Empirie růstu: porovnání teorie a dat • Prorůstové politiky • Dva jednoduché modely, ve kterých je míra technologického pokroku endogenní

3. Úvod V Solow modelu z minulé přednášky: • Byly produkční technologie konstantní • Důchod na hlavu ve stálém stavu byl také konstantní Obojí v reálném světě neplatí: • USA (1904-2004): Reálný HDP na hlavu vzrostl 7,6x, neboli tempem 2% ročně. • Technologický pokrok se nezastavuje

4. 8.1. Technologický pokrok v Solowově modelu

5. Příklady technologického pokroku • Mezi roky 1950-2000, produktivita amerického zemědělství stoupla třikrát. • Reálná cena výpočetní síly klesala v posledních třiceti letech průměrným tempem 30 % ročně. • % amerických domácností, které vlastní alespoň 1 počítač: 8% v roce 1984, 62% v roce 2003 • 1981: 213 počítačů připojených k Internetu2000: 60 miliónů počítačů připojených k Internetu • 2001: iPod kapacita = 5gb, 1000 písní. • 2006: iPod kapacita = 80gb, 20.000 písní.

6. Technologický pokrok v Solowově modelu • Nová proměnná: E = efektivita práce • Předpokládejme: Technologický pokrok rozšiřuje objem práce: zvyšuje produktivitu práce exogenní mírou g:

7. Technologický pokrok v Solowově modelu • Nyní můžeme zapsat produkční funkci jako: • kdeLE = počet efektivnostních pracovníků. • Zvýšení efektivity práce má stejný efekt na výstup jako zvýšení pracovní síly.

8. Technologický pokrok v Solowově modelu • Značení: y = Y/LE = výstup na efektivního pracovníka k = K/LE = kapitál na efektivního pracovníka • Produkční funkce na efektivnostního pracovníka:y = f(k) • Úspory a investice na efektivnostního pracovníka:sy = sf(k)

9. Technologický pokrok v Solowově modelu ( +n +g)k = investiční bod zvratu: množství investic nutné k udržení konstantního k. Skládá se z: • kk nahrazení opotřebení kapitálu • nkk vybavení nových pracovníků kapitálem • gkk vybavení kapitálem nových “efektivnostních” pracovníků, vytvořených technologickým pokrokem

10. Investiční bod zvratu (+n+g)k sf(k) Kapitál na pracovníka, k k* Technologický pokrok v Solowově modelu k=s f(k)  ( +n +g)k

11. Proměnná Symbol Míra růstu ve stálém stavu Míry růstu ve stálém stavu v Solowově modelu s technologickým pokrokem Kapitál na efektivnostního pracovníka k =K/(LE ) 0 Produkt na efektivnostního pracovníka y =Y/(LE ) 0 Produkt na pracovníka (Y/L) = yE g Celkový produkt Y = yEL n + g

12. Zlaté pravidlo K nalezení kapitálové zásoby ve zlatém pravidle, vyjádříme c*v jednotkáchk*: c* = y*i* = f(k*) ( +n +g)k* c*je maximalizováno, pokudMPK = +n+g nebo alternativně, MPK = n+g Ve stálém stavu podle zlatého pravidla, je mezní produkt kapitálu mínus opotřebení roven míře růstu populace plus míra technologického pokroku.

13. 8.2. Od teorie k empirii růstu

14. Růstová empirie: vyrovnaný růst • Solowův model ve stálém stavu vykazuje vyrovnaný růst – mnoho veličin roste stejným tempem. • Solow model předpovídá, žeY/L a K/Lrostou stejným tempem (g), takžeK/Yby mělo zůstávat konstantní. • To platí i v reálném světě. • Solowův model předpovídá, že reálné mzdy rostou stejným tempem jako Y/L, zatímco reálná cena kapitálu by měla zůstávat konstantní. • To také platí na reálných datech.

15. Růstová empirie: konvergence • Solowův model předpovídá, že za jinak stejných okolností by „chudé“ země (s nižšímY/L a K/L) měly růst rychleji než „bohaté“. • Pokud je to pravda, mezera výstupu mezi bohatými a chudými zeměmi by se měla v průběhu času snižovat, čímž by ekonomické úrovně jednotlivých zemí k sobě měly konvergovat. • V reálném světě mnoho chudých zemích NEROSTE rychleji než bohaté. Znamená to, že Solow model nefunguje?

16. Růstová empirie: konvergence • Solowův model předpovídá, že za jinak stejných okolností “chudé” země (s nižšímY/L a K/L) by měly růst rychleji než bohaté. • Avšak „jiné okolnosti“nejsou stejné. • Na vzorku zemí s podobnými mírami úspor a populačního růstu se mezera důchodu uzavírala tempem 2 % ročně. • Na větších vzorcích, poté co byly kontrolováno pro rozdíly v úsporách, populačním růstu a lidském kapitálu, důchody konvergovaly tempem 2 % ročně.

17. Růstová empirie: konvergence • Co Solowův model skutečně predikuje je podmíněná konvergence – země konvergují ke svým vlastním stálým stavům, které jsou determinovány úsporami, populačním růstem a vzděláním. • Tato predikce platí i na reálných datech.

18. Růstová empirie: akumulace VF vs. výrobní efektivita • Rozdíly v důchodech na hlavu mezi jednotlivými zeměmi mohou být způsobeny rozdíly v: 1. kapitálu – fyzickém nebo lidském – na pracovníka 2. výrobní efektivitě (výšce produkční funkce) • Studie: • Oba faktory jsou důležité. • Oba faktory jsou korelovány: země s vyšším fyzickým nebo lidským kapitálem na pracovníka mají obvykle také vyšší výrobní efektivitu.

19. Růstová empirie: akumulace VF vs. výrobní efektivita • Možná vysvětlení pro korelaci mezi kapitálem na pracovníka a výrobní efektivitou: • Výrobní efektivita podporuje akumulaci kapitálu. • Akumulace kapitálu vytváří externality, které zvyšují efektivitu. • Třetí, neznámá proměnná způsobuje, že akumulace kapitálu a výrobní efektivita jsou vyšší v některých zemích než v jiných.

20. Průměrná roční tempa růstu, 1970-89 otevřená uzavřená vyspělé země 2,3% 0,7% rozvojové země 4,5% 0,7% Růstová empirie: výrobní efektivita a svobodný obchod • Již od Adama Smitha ekonomové argumentovali, že svobodný obchod může zvýšit výrobní efektivitu a životní standarty. • Studie: Sachs & Warner:

21. Růstová empirie: výrobní efektivita a svobodný obchod • K identifikaci kauzality Frankel and Romer využívají geografických rozdílů mezi zeměmi: • Některé země obchodují méně, protože jsou vzdáleny od ostatních zemí nebo nemají přístup k moři. • Některé geografické rozdíly jsou korelovány s obchodem, ale nikoliv s ostatními determinanty důchodu. • Proto, mohou být využity k odlišení dopadu obchodu na důchod. • Výsledky: Zvýšení poměru obchod/HDP o 2% způsobí za jinak stejných okolností růst HDP na hlavu o 1%.

22. 8.3. Růstové politiky

23. Růstová politika • Spoříme příliš málo nebo příliš mnoho? • Které politiky mohou ovlivnit míru úspor? • Jak bychom měli rozdělit naše investice mezi soukromě vlastněný fyzický kapitál, veřejnou infrastrukturu a „lidský“ kapitál? • Jak instituce dané země ovlivňují výrobní efektivitu a akumulaci kapitálu? • Jaké politiky mohou podpořit rychlejší technologický pokrok?

24. Růstová politika: zhodnocení role míry úspor • Pomocí zlatého pravidla můžeme určit, zda je míra úspor a kapitálová zásoba dané země příliš nízká, příliš vysoká nebo právě tak akorát. • Pokud (MPK ) > (n+g ), potom se ekonomika nachází pod stálým stavem zlatého pravidla, a proto by měla zvýšit s. • pokud (MPK ) < (n+g ), potom je daná ekonomika nad stálým stavem zlatého pravidla, a měla by snížit s.

25. Aplikace: zhodnocení míry úspor TK odhadu (MPK ) využijme tří údajů o americké ekonomice: 1. k = 2.5 yKapitálová zásoba představuje zhruba dvouapůlnásobek ročního HDP. 2.  k = 0.1 yZhruba 10 % HDP ročně je použito na náhradu opotřebovaného kapitálu. 3. MPKk = 0.3 yCDůchody z kapitálu představují asi 30% HDP.

26. Aplikace: míra úspor v USA 1. k = 2.5 y 2.  k = 0.1 y 3. MPKk = 0.3 y Abychom určili , podělme2/1:

27. Aplikace: míra úspor v USA 1. k = 2.5 y 2.  k = 0.1 y 3. MPKk = 0.3 y K určeníMPK,podělme3/1: MPK = 0.12  0.04 = 0.08

28. Aplikace: míra úspor v USA • Z posledního slidu: MPK = 0.08 • Reálný HDP v USA roste tempem 3% ročně, proton+g = 0.03 • Proto, MPK = 0.08 > 0.03 = n+g • Závěr: Míra úspor v USA je níže než je stálý stav ve Zlatém pravidle: zvýšení míry úspor v USA by zvýšilo spotřebu na hlavu v dlouhém období.

29. Růstová politika: jak zvýšit míru úspor? • Snížit deficit veřejných rozpočtů(nebo zvýšit jejich přebytek). • Zvýšit pobídky pro soukromé úspory: • Snížení daně z kapitálových zisků, daně z příjmu a daně z nemovitostí, protože odrazují od spoření. • Nahradit důchodové daně nepřímými daněmi. • Zavést daňové pobídky pro podporu důchodového a stavebního spoření.

30. Růstová politika: alokace investic • V Solowově modeluexistuje jeden typ kapitálu. • V reálném světě existuje více druhů kapitálu, které můžeme rozdělit do následujících tří kategorií: • Soukromá kapitálová zásoba • Veřejná infrastruktura • Lidský kapitál: znalosti a schopnosti, které pracovníci získávají vzděláváním. • Jak bychom měli alokovat investice mezi tyto rozdílné typy kapitalů?

31. Růstová politika: alokace investic Dva pohledy: 1. Vyrovnat daňové zatížení všech typů kapitálu ve všech odvětvích a ponechat tak na trhu, aby alokoval investice do těch typů kapitálu s nejvyšším mezním produktem. 2. Strukturální politika: Vlády by měly aktivně podporovat investice do určitého typu kapitálu v určitých odvětvích, protože mohou existovat pozitivní externality, které soukromí investoři neberou v úvahu.

32. Problémy s aplikací strukturální politiky • Vlády nemusí být schopny správně „vybírat vítěze“ (vybírat odvětví s nejvyšším výnosy z kapitálu nebo s nejvyššími externalitami). • Politika (např. příspěvky politickým stranám) spíše než ekonomie může ovlivňovat, která odvětví získají přízeň politiků.

33. Růstová politika: vytváření správných institucí • Vytváření správných institucí je důležité, pro zajištění toho, aby zdroje jsou alokovány do svého nejlepší využití. Příklady: • Právní řádk ochraně vlastnických práv. • Finanční trhyk zajištění toho, že kapitálové fondy plynou k těm nejlepším investičním projektům. • Nezkorumpovanávláda, která podporuje konkurenci, vynucuje plnění smluv, atd.

34. Růstová politika: podpora technologického pokroku • Patentové zákony:podpora inovací pomocí udělování dočasných monopolů vynálezcům nových produktů. • Daňová podpora výzkumu a vývoje • Granty k financování základního výzkumu na univerzitách • Strukturální politika: podpora vybraných odvětví, které jsou klíčové k akceleraci technologického pokroku(včetně předchozích výhrad).

35. Růst výstupu na hlavu (% ročně) Kanada 2,9 1,8 Francie 4,3 1,6 Německo 5,7 2,0 Itálie 4,9 2,3 Japonsko 8,2 2,6 UK 2,4 1,8 USA 2,2 1,5 CASE STUDY: Zpomalení produktivity 1948-72 1972-95

36. Možná vysvětlení zpomalení produktivity • Problémy měření:Nárůsty produktivity nejsou plně zachyceny. • Ale: Proč by problémy měření měly být horší po roce 1972 než v předchozím období? • Ceny ropy:Ropné šoky nastaly současně s počátkem poklesu produktivity. • Ale: Potom proč produktivita neakcelerovala, když ceny ropy spadly v polovině osmdesátých let?

37. Možná vysvětlení zpomalení produktivity • Kvalita pracovníků:sedmdesátá léta – velký příliv nových pracovníků do pracovní síly (baby boomers, ženy).Noví pracovníci bývají méně produktivní než zkušení pracovníci. • Vyčerpání nápadů:Možná je pomalý růst v období 1972-1995 normální a rychlý růst v období 1948-1972 byl anomálií.

38. Který z těchto podezřelých je viníkem? Všichni jsou podezřelí, ale je obtížné prokázat, že některý z nich je skutečně vinen.

39. Růst výstupu na hlavu (% ročně) Kanada 2,9 1,8 2,4 Francie 4,3 1,6 1,7 Německo 5,7 2,0 1,2 Itálie 4,9 2,3 1,5 Japonsko 8,2 2,6 1,2 UK 2,4 1,8 2,5 USA 2,2 1,5 2,2 APLIKACE: I.T. a “New Economy” 1948-72 1972-95 1995-2004

40. APLIKACE:I.T. a “New Economy” Počítačová revoluce evidentně neovlivnila celkovou produktivitu až do poloviny devadesátých let. Dvě příčiny: 1. Podíl IT odvětví na HDP byl na konci 90.-tých let mnohem větší než dříve. 2. Určitý čas zabere, než firmy dostatečně využijí potenciál nových technologií. Velká, otevřená otázka: • Jak dlouho I.T. vydrží jako zdroj růstu?

41. 8.4. Endogenní růstové modely

42. Endogenní růstové teorie • Solowův model: • Trvalý růst životní úrovně je způsoben technologickým pokrokem. • Endogenní růstové teorie: • Soubor modelů, ve kterých je tempo růstu produktivity a životní úrovně endogenní.

43. Základní model • Produkční funkce: Y = AKkdeAje množství výstupu na každou jednotku kapitálu (Aje exogenní akonstantní) • Klíčový rozdíl mezi tímto modelem a Solowem: MPKje zde konstantní, klesající v Solow modelu. • Investice: sY • Amortizace: K • Rovnice pro změnu celkového kapitálu: K = sY  K

44. Základní model K = sY  K • PodělmeK a použijmeY = AKpro: • PokudsA > , potom důchod poroste donekonečna a investice budou “motorem růstu” • Permanentní tempo růstu zde závisí na s. V Solowově modelu nikoliv.

45. Vykazuje kapitál klesající výnosy nebo ne? • Závisí na definici “kapitálu” • Pokud je “kapitál” úzce definovaný (pouze továrny a zařízení), potom ano. • Obhájci teorií endogenního růstu argumentují, že znalosti jsou také typem kapitálu. • Pokud ano, potom konstantní výnosy z kapitálu jsou pravděpodobnější a tyto modely mohou být dobrým popisem ekonomického růstu.

46. Dvousektorový model • Dva sektory: • výrobnípodnikyvyrábějí zboží. • výzkumné univerzityvyrábějí znalosti, které zvyšují efektivitu práce ve výrobě. • u = podíl práce ve výzkumu(uje exogenní) • Výrobní produkční funkce: Y = F [K, (1-u)EL] • Výzkumná produkční funkce: E = g(u)E • Akumulace kapitálu: K = sY  K

47. Dvousektorový model • Ve stálém stavu, rostou výrobní produkt na pracovníka a životní úroveň tempemE/E = g(u). • Klíčové proměnné: s:ovlivňuje úroveň důchodu, ale nikoliv tempo jeho růstu (stejně jako v Solowově modelu) u:ovlivňuje úroveňatempo růstu důchodu • Otázka: Bylo by zvýšení ujednoznačně dobré pro ekonomiku?

48. Fakta o výzkumu 1. Většina výzkumu je prováděna firmami za účelem zvyšování zisku. 2. Firemní zisky z výzkumu: • Patenty vytvářejí toky monopolních zisků. • Mimořádné zisky z toho, že je někdo jako první na trhu. 3. Inovace vytvářejí externality, které následně snižují náklady dalších inovací. Mnoho nových endogenních teorií růstu se pokouší zakomponovat tyto fakta do modelů, abychom lépe porozuměli technologickému pokroku.

49. Provádí soukromý sektor dostatečně mnoho výzkumu? • Existence pozitivních externalit při tvorbě znalostí indikuje, že jich soukromý sektor neprodukuje dostatečné množství. • Ale existuje také mnoho duplikací výzkumného úsilí mezi konkurenčními firmami. • Odhady: Společenské výnosy R&D ≥ 40% ročně. • Proto mnozí věří, že by vláda měla podporovat R&D.

50. Ekonomický růstjako “kreativní destrukce” • Schumpeter (1942) razil termín “kreativní destrukce” k popisu změn vyplývajících z technologického pokroku: • Zavádění nových produktů je dobré pro zákazníky, ale často špatné pro existující producenty, kteří mohou být vytlačováni z trhu. • Příklady: • Ludité (1811-12) ničili stroje, které nahrazovaly kvalifikované textilní pracovníky v Anglii. • Supermarkety nahrazují rodinné obchůdky.