240 likes | 539 Views
Antoine de Saint-Exupéry MALÝ PRINC.
E N D
Antoine de Saint-ExupéryMALÝ PRINC Tento digitální učební materiál (DUM) vznikl na základě řešení projektu OPVK, registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/34.0794 s názvem „Výuka na gymnáziu podporovaná ICT“.Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
LÉONU WERTHOVI Odpusťte, děti,že jsem věnoval tuto knihu dospělému! Mám závažnou omluvu: ten dospělý je můj nejlepší přítel. Mám ještě jednu omluvu: ten dospělý dovede všechno pochopit, dokonce i knihy pro děti. A mám ještě třetí omluvu: ten dospělý bydlí ve Francii, trpí tam hladem a zimou. Velice potřebuje, aby ho někdo potěšil. Nestačí-li tyhle všechny omluvy, rád věnuji knihu dítěti, kterým kdysi ten dospělý byl. Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. (Ale málokdo se na to pamatuje.) Opravuji své věnování: LÉONU WERTHOVI,KDYŽ BYL MALÝM CHLAPCEM Předmluva
Víte, kdo byl Léon Werth? Co se o něm z předmluvy dozvídáme? Proč je tedy nakonec věnování pozměněno? Otázky
Tak jsem žil sám a neměl jsem nikoho, s kým bych si mohl opravdu popovídat. Tu se mi jednou před šesti lety v poušti na Sahaře porouchal motor. Něco se v něm polámalo. A poněvadž jsem neměl s sebou mechanika ani cestující, chtěl jsem se do té nesnadné opravy pustit sám. Byla to pro mne otázka života a smrti. Měl jsem pitnou vodu sotva na týden. První večer jsem tedy usnul v písku, na tisíc mil od jakékoliv obydlené končiny. Byl jsem opuštěnější než trosečník na voru uprostřed oceánu. Dovedete si proto představit, jaké bylo mé překvapení, když mě na úsvitě probudil zvláštní hlásek: "Prosím pěkně…nakresli mi beránka…" "Cože?" "Nakresli mi beránka…" Vyskočil jsem, jako by do mne hrom uhodil. Dobře jsem si protřel oči. Pozorně jsem se podíval a spatřil jsem prazvláštního človíčka, který si mě vážně prohlížel. Toto je jeho nejlepší portrét, jaký se mi podařilo později nakreslit. Úryvek z druhé kapitoly
Otázky • Kdo je autorem kresby malého prince? • Popište okolnosti, za kterých se vypravěč setkává s hlavní postavou knihy.
Má kresba ovšem není zdaleka tak půvabná jako model. Ale za to já nemohu. Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše. Udiveně jsem se díval na ten zjev. Považte jen, že jsem byl na tisíc mil od jakéhokoliv obydleného kraje. A můj človíček nevypadal, jako by zabloudil ani jako by byl na smrt unavený nebo vyhladovělý, polomrtvý žízní nebo na smrt vylekán. Vůbec nevypadal jako dítě ztracené v poušti, na tisíc mil od nějakého obydleného kraje. Když jsem konečně byl schopen promluvit,řekl jsem mu: "Ale … co tu děláš?" A tu mi docela tiše, jako něco nesmírně vážného, opakoval: "Prosím pěkně … nakresli mi beránka…„ Úryvek z druhé kapitoly (pokračování)
(…) Poněvadž jsem nikdy nekreslil beránka, nakreslil jsem mu jednu z těch dvou kreseb, které jsem uměl. Obrázek zavřeného hroznýše. A užasl jsem, když jsem slyšel, jak mi ten človíček odpovídá: ,,Ale ne! Já nechci slona v hroznýši. Hroznýš je moc nebezpečný a slon zabere hodně místa. U mne doma je všechno malinké. Potřebuji beránka. Nakresli mi beránka." Tak jsem tedy kreslil. Díval se pozorně a pak řekl: ,,Ne! Tenhle je už moc nemocný. Udělej mi jiného." Nakreslil jsem tento obrázek: Můj přítel se mile, shovívavě usmál: ,,Ale podívej se… to není beránek, to je beran. Má rohy…" Tak jsem kresbu znovu předělal.
On ji však zase odmítl jako ty předcházející:„Ten je moc starý. Já chci takového, aby dlouho žil." A tu, protože jsem ztratil trpělivost a protože jsem spěchal, abych se co nejdřív pustil do rozebrání motoru, načmáral jsem tuhle kresbu: A prohlásil jsem: ,,To je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitř." Ale byl jsem velice překvapen, když se obličej mého malého soudce rozzářil. ,,Právě tak jsem to chtěl! Myslíš, že ten beránek bude potřebovat hodně trávy?" ,,Proč?" ,,Protože u mne doma je všechno malinké…" ,,Jistě to postačí. Dal jsem ti docela malého beránka."Sklonil se nad kresbu. ,,No, není tak moc malý…Jé, podívej se, on usnul…" A tak jsem se seznámil s malým princem.
Proč je letec tak překvapen setkáním s malým princem? Dokážete zdůvodnit, proč malý princ vyžaduje kresbu beránka? Z jakého důvodu není s kresbami spokojen? Proč se mu nakonec zalíbí obrázek obyčejné bedýnky? Doplňující otázky: Zařaďte autora do kontextu světové literatury. Co víte o jeho životě? Dejte je do souvislosti s knihou Malý princ. O jaký literární žánr se jedná? Vybavíte si, s kým se malý princ setkal? Dokážete popsat jeho planetku? Měl nějaké zvíře? Otázky
Pojmenujte postavy na obrázcích a blíže je charakterizujte. Obrázky
Léon Werth – novinář, umělecký kritik, spisovatel, básník, autor knihy: Saint-Exupéry, jak jsem ho poznal; blízký přítel Exupéryho. Z předmluvy se dozvídáme to, že Werth je nejlepším přítelem spisovatele, že má pochopení pro dětské knížky, bydlí ve Francii a trpí hladem a zimou, potřebuje, aby ho někdo potěšil (pozn. Werth byl židovského původu, ukrýval se za války na své chatě v lesích, kde skutečně fyzicky i psychicky strádal). Závěr předmluvy je pozměněn proto, aby se dětský čtenář nehněval, věnuje jej tedy svému příteli Léonovi, když byl ještě malým dítětem. Otázky k předmluvě (řešení)
Autorem kresby malého prince, stejně jako všech ostatních kreseb v knize, je Antoine de Saint-Exupéry. Letec ztroskotal uprostřed pouště (na Sahaře), jelikož se mu porouchal motor. Druhý den ráno, když se probudil, uslyšel zvláštní hlas, který jej požádal o to, aby mu nakreslil beránka. Pak uviděl zvláštní postavu, která představovala malé dítě, malého prince. Otázky k druhékapitole (řešení)
Letec je překvapen, za jakých okolností se setkává s malým princem, který nevypadá ztracený, unavený, hadový či žíznivý, ač se nachází uprostřed pouště. Malý princ se dožaduje kresby proto, ab navázal kontakt s letcem, aby upoutal jeho pozornost, aby si měl s kým popovídat. Zpočátku není s kresbami spokojen – beránek se mu zdá příliš starý, není spokojen s rohy, protože to naznačuje, že je beran dospělý. Letec se tedy rozhodne nakreslit bedýnku a tvrdí malému princi, že beránek, kterého chtěl nakreslit, je uvnitř bedýnky. Malý princ je zcela spokojen, protože si může uvnitř představit přesně toho beránka, kterého chtěl. Otázky z druhé kapitoly – pokračování (řešení)
Antoine de Saint-Exupéry (1900-1944) – francouzský spisovatel, letec a reportér, řadíme jej do světové literatury 1. poloviny 20. století. Civilním povoláním letec zahynul při jednom z průzkumných letů, který se měl uskutečnit nad Francií, i v knize se malý princ setkává s postavou letce. Literární žánr knihy – alegorická filozofická pohádka Na svém putování po planetkách se malý princ setkává s králem, lampářem, pijanem, domýšlivcem, businessmanem a zeměpiscem. Planetka, kterou malý princ obývá, nese název B 612. Nachází se na ní sopky (nečinné), které pravidelně vymetá, květina, o kterou pečuje, stromy baobaby, které musí vytrhávat, aby jimi nebyla celá planetka porostlá. Na planetě Zemi se setkává s liškou, která jej žádá o to, aby si ji ochočil, na základě toho se z nich mohou stát přátelé. Doplňující otázky (řešení)
Obrázek č. 1 – Businessman: neustále počítá hvězdy, které považuje za svůj majetek, za celých 54 let, kdy obýval tuto planetku, byl z počítání vyrušen jen třikrát, a to chroustem, revmatem a malým princem. Obrázek č. 2 – Král: sedí na svém trůnu, je oblečen do hermelínového pláště, který pokrývá celou jeho planetu, malý princ byl jeho jediným poddaným . Obrázek č. 3 – Domýšlivec: chtěl, aby mu malý princ lichotil. Obrázek č. 4 – Lampář: obývá nejmenší planetku, na které se nachází pouliční svítilna, kterou musí neustále rozsvěcovat a zhášet (každou minutu), stěžuje si malému princi, že nemá ani chvíli na odpočinek. Obrázek č. 5 – Pijan: vysvětluje malému princi, že pije proto, aby zapomněl na to, že se stydí za to, když pije. Obrázek č. 6 – Zeměpisec: zapisuje do obrovské knihy moře, veletoky, města, hory, oceány, pouště, apod., ale sám neví, co se na jeho planetě nachází. Obrázky (řešení)
ODAHA, Tomáš. V noci jsem snil, že jsem motýlem [online]. 2008 [cit. 2013-06-03]. Citace
Tento digitální učební materiál (DUM) zpracovala Mgr. Pavlína Štěrbová 15. 5. 2013 v Havířově.