E N D
BAROKO 1600-1750
Nejpravděpodobnější výklad slova baroko - pochází z portugalštiny, výraz perles baroques se pro perly nepravidelného tvaru používal již počátkem 16. století. Ve středověké logice se tak označovalo vše nabubřelé, nesprávné a směšné. V sedmnáctém století je zaznamenáno užití termínu „barokní“ ve významu „tordovaný“ (kroucený). Podobně jako označení mnoha jiných slohů bylo však i baroko pojmenováno až zpětně a i v tomto případě mělo toto dodatečně používané označení pejorativní přídech. V druhé polovině osmnáctého a v devatenáctém století bylo pro baroko často používáno také hanlivého označení: „sloh copový“, případně „sloh parukový“.
Barokní hudební skladatelé • Skladatelé byli zaměstnanci panovnických dvorů a církevních institucí a skládali skladby na objednávky • Skladatel musel být praktickým hudebníkem, velmi často virtuózem a improvizátorem vysoké úrovně • Dvorští skladatelé psali světskou hudbu pro dvorské zábavy, byli nuceni stát se továrnami na koncerty a další hudební druhy, které byli velmi oblíbené a po kterých panovníci prahli • Skladatelé spjati s chrámem byli zase nuceni psát hudbu doprovázející bohoslužby a různé církevní obřady • Za nesplnění svých povinností byl skladatel potrestán – mohl být uvězněn, propuštěn ze služeb, byla mu odebrána finanční odměna
Proměna hudby kolem roku 1600znaky: • „Harmonické slyšení polyfonie“ • Vítězství durové a mollové tóniny nad tóninami starými • Vznik nových hudebních forem • Vznik melodie doprovázené akordy • Akordický doprovod byl značen číslicemi v notách basu – „číslovaný bas, generál bas“ – basso continuo obstaráno hráči na vícehlasé nástroje (cembalo, varhany, loutna či skupina nástrojů) • Rozlišení vokálního a instrumentálního slohu • Zdokonalení nástrojů