Alexandr Dubček

1. Alexandr Dubček Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Hana Zimová. Vytvořeno dne 22. 3. 2012. Nový začátek (New start) CZ.1.07/1.4.00/21.1409 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

2. č. 5

3. Alexandr Dubček • narodil se27. listopadu 1921 v Uhrovci na Slovensku a zemřel tragicky 7. listopadu 1992 v Praze • byl to československý a slovenský politik, hlavní osobnost Pražského jara 1968

4. Životopis Narodil se roku 1921 v Uhrovci na Slovensku. Jeho otec Štefan Dubček byl vyučený tesař, který několik let pracoval v USA, kde se stal přesvědčeným pacifistou a komunistou. V roce 1925 odjel malý Alexander se svými rodiči do města Frunze (dnešní Biškek) v sovětské Kyrgyzii. Později se Dubčekovi přestěhovali do města Gorkij a v roce 1938 se vrátili na Slovensko, protože podle nových směrnic by museli přijmout ruské občanství jako jediné. Alexander Dubček se vyučil strojním zámečníkem, pracoval v Dubnici nad Váhom a v roce1939 vstoupil do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska.

5. Politika V roce 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání, v němž byl zraněn a jeho bratr Július padl. Po válce působil v různých politických funkcích v Trenčíně a Banské Bystrici. Protože z dětství velmi dobře ovládal ruský jazyk, byl vyslán doMoskvy, kde v letech 1955-1958 studoval politické vědy, současně s Michailem Gorbačovem.

6. Počátek politické kariéry • Od roku 1958 byl stranickým tajemníkem v Bratislavě a členem Ústředního výboru KSS. V této funkci se poprvé střetl s tehdejším prezidentem Antonínem Novotným kvůli připravované změně Ústavy, s níž Dubček nesouhlasil. Roku 1959 se stal tajemníkem ÚV KSČ pro průmysl. • Od roku 1963 byl prvním tajemníkem ÚV KSS. • Na konci roku 1967 se dostali někteří členové ÚV KSČ do ostré kontroverze s tehdejším prezidentem a 1. tajemníkem ÚV KSČ Antonínem Novotným, který si v prosinci pozval na pomoc sovětského vůdce Leonida Brežněva; ten pozvání sice okamžitě přijal, Novotného ale nepodpořil. • Lidé, kteří se s Dubčekem setkali, hovořili o něm jako o nekonfliktním, přátelském a vlídném člověku.

7. Prvním tajemníkem strany • Mezi 3. a 5. lednem 1968 se ÚV KSČ rozhodlo oddělit funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky a zbavilo Antonína Novotného funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. • Na jeho nástupci se však předsednictvo nemohlo dohodnout a navrhlo Alexandra Dubčeka. • Dubček vnesl do československé politiky zcela odlišnou politickou kulturu. Tím umožnil významný společenský a politický proces, který dostal název Pražské jaro 1968. • Jedna z reforem Dubčekova vedení přinesla úplnou svobodu tisku. • V takto uvolněné atmosféře se však začnou požadavky lidu více stupňovat. Dubček tak musí čelit kritice uvnitř KSČ a hlavně ze strany sovětského vedení.

8. Sovětský vliv • Sovětský svaz kontroloval „uvolňování“ u nás, důrazně napomínal Alexandra Dubčeka i prezidenta generála Ludvíka Svobodu, aby zabraňovali dalšímu šíření přílišné demokracii. • Když napomínání nepomáhalo, rozhodl se Leonid Brežněv (vedoucí představitel SSSR) zakročit.

9. Srpen 1968 • Přes zdánlivé uklidnění v republice vtrhla v noci z 20. na 21. srpna 1968vojska pěti států Varšavské smlouvy bez vypovězení války do ČSSR, obsadila území a zmocnila se postupně kontroly nad celým státem. • Sovětští vojáci zatkli a odvlekli Alexandra Dubčeka a další vedoucí představitele KSČ do Moskvy. Prezident ČSSR Ludvík Svoboda spolu s delegací odletěl do Moskvy, kde žádal, aby se jednání zúčastnil Dubček a ostatní uvěznění komunističtí předáci.

10. Pokračování srpna 1968 • Sověti propustili jen některé včetně Dubčeka, které z vězení „v lesích“ dopravili do Moskvy 24. srpna. Poté propustili i další delegáty, ale tajemník ÚV KSSS Boris Ponomarjov jim prý řekl, že se budou moci vrátit domů jen po podpisu Sověty připraveného protokolu, ať už to bude trvat i měsíc. • 27. srpna se propuštění v čele s Dubčekem směli vrátit do Prahy, až když po vyčerpávajícím nátlaku a vyhrožování (Dubček několikrát omdlel) podepsali všech patnáct sověty diktovaných podmínek Moskevského protokolu, což znamenalo přijetí „bratrské pomoci SSSR“.

11. Ztráta politické moci • Po srpnu 1968, Dubček ustupoval sovětskému tlaku a postupně odvolával z funkcí reformní komunisty. • Dne 17. dubna 1969 v Praze zvolil ÚV KSČ nové předsednictvo. Alexandra Dubčeka ve funkci prvního tajemníka vystřídal Gustáv Husák. • Od dubna do října 1969 působil Dubček jako předseda Federálního shromáždění a v této funkci podepsal takzvaný „pendrekový zákon“, který umožnil brutální zásah proti demonstrantům po 21. srpnu 1969. Tím jeho popularita v Českých zemích silně klesla. • Pak krátce působil jako velvyslanec v Turecku a v roce 1970 byl vyloučen z KSS i KSČ. • V letech 1970 – 1985 pracoval Dubček pro podnik Západoslovenské státní lesy v bratislavských Krasňanech jako mechanizátor.

12. Rok 1989 • V květnu 1989 poskytl maďarské televizi rozhovor, v němž mluvil hlavně o roku 1968. • Když během Sametové revoluce 22. listopadu 1989 poprvé veřejně vystoupil v Bratislavě a o dva dny později na balkóně na Václavském náměstí v Praze vedle Václava Havla, byl nadšeně uvítán jako signál vítězství i česko-slovenské vzájemnosti. • Byl vážným kandidátem na funkci prezidenta republiky, ale nakonec došlo k dohodě a 28. prosince 1989 byl zvolen předsedou Federálního shromáždění. Tuto funkci vykonával až do roku 1992.

13. Tragická smrt • Při cestě na zasedání FS dne 1. září 1992 kolem 9. hodiny utrpěl Dubček vážnou dopravní nehodu na dálnici D1 u Humpolce, když jeho služební automobil ve vysoké rychlosti za hustého deště dostal smyk a vyletěl z dálnice. Dubček, který seděl nepřipoután na zadním sedadle, vypadl z vozu. • Po nehodě byl v bezvědomí hospitalizován v pražské nemocnici Na Homolce, kde na následky zranění 7. listopadu 1992 zemřel. • Je pochován v Bratislavě. • Jeho služební řidič, který jej vezl na zasedání Federálního shromáždění z Bratislavy do Prahy, byl později odsouzen na 1 rok nepodmíněně.

14. Busta Alexandra Dubčeka

15. Zdroje MÜLLER, Oldřich. Dějepis pro 2. stupeň základní školy praktické. 4. díl. 1. vydání. Praha : Parta, 2010. ISBN 9788073201241. s. 53 - 55. KOHOUTKOVÁ, H.; KOMSOVÁ, M. Dějepis na dlani. 2. vydání. Olomouc : Rubico, 2007. ISBN 8073460653. s. 235 - 237.

16. Zdroje obrázků Všechny uveřejněné odkazy [cit. 2012-03-22] dostupné pod licencí Creative Commons – http://wikimedia.org/ Alexandr Dubček http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dubcek.jpg Busta Alexandra Dubčeka http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Teodor_Banik_busta_Alexandra_Dubceka.jpg