Vlak „život“ Život je jako cesta vlakem…

1. Vlak „život“ Život je jako cesta vlakem… silvializ@hotmail.com

2. skládá se z nastupování a vystupování, bývá přeplněn nehodami, příjemnými překvapeními a někdy i hlubokým smutkem loučení a ztrát... silvializ@hotmail.com

3.     Narozením do vlaku nasedáme, potkáváme tam ty nejbližší, s nimiž bychom nejraději zůstali po celou cestu : své rodiče. silvializ@hotmail.com

4. Bohužel pravda je jiná. Oni na své stanici vystupují … Osvobozují nás od své lásky a také od té nenahraditelné vazby, kterou k nim cítíme. silvializ@hotmail.com

5. A zase pozorujeme, jak nastoupily jiné osoby, které se pro nás také stanou velmi důležitými.   silvializ@hotmail.com

6. Přicházejí naši sourozenci, přátelé i zázračné lásky silvializ@hotmail.com

7. Tímto vlakem cestují i ti, kteří se možná přišli jenom svézt.

8. Najdou se tací, kteří při cestování vyvolávají jen smutek... A též tací, kteří chodí po vlaku a kdykoliv jsou připraveni pomoci a potěšit.

9. Mnozí z nich po svém vystoupení zanechávají stálou vzpomínku... Jiní zase vystoupí tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že již své místo uvolnili.

10. Je zajímavé, že někdy cestující, které nejvíc milujeme, obsadili místa až v těch vagónech, které jsou od toho našeho nejdál. A potom musíme přežít naši cestu bez nich. A nebo se můžeme během své cesty rozhodnout opustit náš vagón a vypravit se tam k nim... silvializ@hotmail.com

11. Možná si už bohužel nebudeme moci sednout vedle nich, protože toto místo už bude obsazené někým jiným.   silvializ@hotmail.com

12. Nevadí; právě proto je tato cesta plná výzev, snů, fantazie, očekávaní a rozloučení... Ale nikdy návratů do stejné chvíle… A tak absolvujme svou cestu teď a tady nejlépe, jak se dá. silvializ@hotmail.com

13. Alespoň se pokusme navázat kontakt s každým cestujícím, a hledejme v nich ty nejlepší vlastnosti. silvializ@hotmail.com

14. V kterémkoliv momentě cesty mohou mluvit nesrozumitelně a my se jim budeme snažit nějak porozumět... silvializ@hotmail.com

15. Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk a budeme doufat, že se snad také najde někdo, kdo bude rozumět. silvializ@hotmail.com

16. Největší tajemství spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme, na které stanici vystupujeme. Nevíme, kde vystupují naši společníci, a dokonce to neví ani ten, kdo má místo po našem boku.

17. Nevím, zda ve chvíli, kdy vystoupím z vlaku, pocítím nostalgii... Odloučit se od přátel, kteří se mnou cestu sdíleli, bude bolestné. Dovolit, aby mé děti zůstaly samy, bude velmi smutné. Ale držím se naděje, že jednou, až na to hlavní nádraží přijdu, uvidím ostatní přicházet s batohem, který při nastupovaní neměli.

18. Avšak myšlenka, že mám svůj podíl na tom, že se batoh jejich pokladů zvětšoval a stával se hodnotnějším, mne naplňuje štěstím.

19. Učiňme všechno pro to, aby náš pobyt v tomto vlaku byl klidný a hodný úsilí. Postarejme se o to, aby až chvíle našeho vystupování přijde, ať na našem prázdném místě zůstane jen láska a milé vzpomínky pro ty, kteří v cestě ještě pokračují.

20. Děkuji Ti, že jsi v mém vlaku Je mi ctí s Tebou cestovat silvializ@hotmail.com

21. Přeju nám Přeju nám ŠŤASTNOU CESTU… Přeju nám oběma ŠŤASTNOU CESTU ŠŤASTNOU CESTU silvializ@hotmail.com