1.09k likes | 1.47k Views
Prvky IV. hlavní skupiny (C, Si, Ge, Sn, Pb). Vlastnosti prvků IV. hlavní skupiny. konfigurace ns 2 np 2 stálost vyššího oxidačního stavu se postupně snižuje: C –IV, (II) a hlavně IV Si –IV a hlavně IV, Ge jen IV, Sn II a hlavně IV, Pb hlavně II a méně IV, uhlík nekov, křemík
E N D
Vlastnosti prvků IV. hlavní skupiny konfigurace ns2np2 stálost vyššího oxidačního stavu se postupně snižuje: C –IV, (II) a hlavně IV Si –IV a hlavně IV, Ge jen IV, Sn II a hlavně IV, Pb hlavně II a méně IV, uhlík nekov, křemík a germanium polokovy, ostatní kovy
Valenční sféra a energie vazeb C – C 350 kJ/mol Si – Si 200 kJ/mol C – H 416 kJ/mol Si – H 293 kJ/mol C – O 340 kJ/mol Si – O 370 kJ/mol hybridizace sp3
Historie • 1779 Scheele potvrdil shodnost podstaty grafitu a uhlíku • 1796 Tennant spálil diamant a dokázal, že diamant je modifikací uhlíku • 1985 Smalley, Curl a Krot objev fullerenů (Nobelova cena 1996) • 2004 Geim a Novoselov objev grafenu (2010 Nobelova cena)
Výskyt V zemské kůře 180 ppm uhlíku (17., mezi S a Cl), 12C (99 %), 13C (1 %) a stopové množství radioaktivního 14C (t1/2 = 5730 let) vznikajícím ve svrchních vrstvách atmosféry kosmickým zářením z dusíku Koncentrace 14C je na úrovni zemského povrchu velmi malá, ale konstantní, proto je obsah 14C používán pro geochronologii
Výskyt • Grafit (tuha) - stabilní modifikace • Diamant – metastabilní (vysokotlaká) modifikace • Saze (aktivní uhlí) – amorfní modifikace (často podíl mikrokrystalického grafitu) • Uhličitany – kalcit, dolomit, magnesit • Organické látky (ropa, uhlí, zemní plyn, hmota živých organismů) • Oxid uhličitý v atmosféře (0,03 hmotn. %)
Grafit • Přírodní – těžba • Umělý – zahříváním koksu s křemenem při 2500 °C (vzniká SiC a CO, SiC se následně rozkládá na grafit a Si vytěká) Využití metalurgie (tavicí kelímky), elektrody, žárovzdorné výrobky, jaderná energetika, tužky
Diamant • Přírodní – těžba Afrika (Jižní Afrika, Zaire, Botsvana atd.), Rusko, dříve Indie, Brazilie • Syntetické – za velmi vysokých teplot a extrémních tlaků Technické – cena přírodních a syntetických srovnatelná, klenotnické jen z těžby Použití – broušení, klenotnictví
Interkalátové sloučeniny Reakce grafitu s různými látkami za vzniku nestechiometrických nebo i stechiometrických sloučenin, grafitové vrstvy zůstávají zachovány, další složky vstupují mezi vrstvy Síran grafitu C24HSO4 . 2 H2SO4 reakce i s HF, alkalickými kovy, HNO3
Karbidy Binární sloučeniny uhlíku s jinými prvky Příprava přímou reakcí uhlíku s prvky nebo reakce oxidů prvků s uhlíkem • Iontové (nejčastěji acetylidy) • Přechodné • Kovalentní (SiC, B4C) • Intersticiální (s přechodnými kovy)
Karbid vápníku Ve skutečnosti acetylid vápníku CaC2, iontová sloučenina Ca2+ (C=C)2- odvozená od acetylenu Výroba reakcí koksu s páleným vápnem v obloukových pecích 3 C + CaO → CaC2 + CO Použití výroba acetylenu CaC2 + H2O → Ca(OH)2 + HC≡CH
Přechodné karbidy Reakce s vodou za vzniku uhlovodíků Al4C3 + 12 H2O → 3 CH4 + 4 Al(OH)3 Mg2C3 + 4 H2O → HC≡C-CH3 + 2 Mg(OH)2
Karbid křemíku Výroba z koksu a křemene v obloukové peci SiO2 + 3 C → SiC + 2 CO Použití brusné nářadí (karborundum)
Halogenidy uhlíku Na pomezí organické chemie Fluorid CF4 výjimečně stálý plyn, b.t. -184 °C, stabilní proti většině chemikálií až do 600 °C, připravuje se fluorací různých sloučenin uhlíku Tetrafluorethylen C2F4 monomer pro výrobu teflonu
Freony • Fluorchlorderiváty jednoduchých uhlovodíků – CFCl3, CF2Cl2, C2F2Cl4 • Plyny nebo nízkovroucí kapaliny, vynikající chemická stálost, vynikající rozpouštědla, netoxická a nereaktivní, bezbarvé, bez zápachu • Použití – chladírenství, spreje, mikroelektronika, zdravotnictví
Freony Ve vrchních vrstvách atmosféry se freony rozkládají působením tvrdého UV záření a uvolňují atomární chlor, který katalyticky rozkládá ozon (jeden atom Cl až 100 000 molekul ozonu) Výroba freonů je již zakázána
Halogenidy uhlíku • Chlorid uhličitý CCl4 (tetrachlormethan) kapalina, velmi dobré rozpouštědlo, ale karcinogenní, použití silně omezeno • Bromid CBr4 a jodid CI4 jsou pevné látky bez většího významu
Oxidy uhlíku Oxid uhelnatý CO bezbarvý plyn bez zápachu, vysoce toxický (blokuje hemoglobin) vzniká přímou reakcí uhlíku a kyslíku bez přebytku kyslíku nebo reakcí uhlíku a oxidu uhličitého CO2 + C ↔ 2 CO
Oxidy uhlíku Oxid uhelnatý CO s vodou přímo nereaguje, s NaOH ve vodě při zvýšené teplotě tvoří mravenčnan sodný CO + NaOH → HCOONa molekula je izoelektronová s molekulou N2, na obou atomech je nevazebný elektronový pár, v molekule je parciální kladný náboj na O a záporný na C tvorba karbonylů (u jednotlivých prvků)
Oxidy uhlíku Reakce oxidu uhelnatého S chlorem reaguje za vzniku fosgenu CO + Cl2→ COCl2 velmi nebezpečný plyn, dichlorderivát kyseliny uhličité, bojový plyn, vzniká i nedokonalým hořením PVC
Oxidy uhlíku Oxid uhličitý CO2 bezbarvý plyn bez zápachu, nehořlavý, dusivý vzniká přímou reakcí uhlíku a kyslíku při přebytku kyslíku nebo reakcí kyslíku a oxidu uhelnatého CO + 1/2 O2→ 2 CO2 nebo spalováním organických látek CH4 + 2 O2→ CO2 + 2 H2O
Oxidy uhlíku Oxid uhličitý CO2 Dále vzniká reakcí uhličitanů s kyselinami CaCO3 + 2 HCl → CaCl2 + CO2 Plyn s teplotou varu – 79 °C a teplotou tání -57 °C (při tlaku 0,5 MPa), za normálního tlaku sublimuje (tuhý oxid uhličitý) Ve velkém se uvolňuje spalováním paliv a dále z vápenek CaCO3 → CaO + CO2
Kyselina uhličitá CO2 s vodou reaguje na slabou kyselinu uhličitou, dále tvoří soli uhličitany a hydrogenuhličitany CO2 + H2O ↔ H2CO3 Uhličitany a hydrogenuhličitany budou (nebo již byly) probrány u příslušných kovů Močovina diimid kyseliny uhličité OC(NH2)2
Sirouhlík Sirouhlík CS2 vzniká přímou reakcí uhlí s parami síry za zvýšené teploty nízkovroucí kapalina, vysoce toxická a silně hořlavá, výborně rozpouští některé nepolární látky (síra, fosfor) ve vodě se nerozpouští, reaguje s alkalickými roztoky sulfidů za vzniku thiouhličitanů Na2CS3
Kyanovodík Kyanovodík HCN bezbarvá, vysoce toxická, lehce těkavá kapalina (b.v. 25 °C) vodný roztok kyselina kyanovodíková, slabá kyselina tvořící soli kyanidy Důležitá látka pro organické syntézy a pro výrobu kyanidů (galvanické pokovování)
Kyanovodík Kyanidy jednoduché i komplexní soli silnými kyselinami se rozkládají za vzniku kyanovodíku NaCN + H2SO4→ HCN + NAHSO4 Kyanidový aniont vystupuje jako ligand v komplexních sloučeninách (později)
Další sloučeniny Dikyan (CN)2 jedovatý plyn, vzniká rozkladem kyanidů 2 AgCN → 2 Ag + (CN)2 Kyselina kyanatá a kyanatany kyanatany vznikají oxidací kyanidů, v kyselém prostředí uvolňují nestálou kyselinu kyanatou HOCN, která se lehce rozkládá HOCN + H2O → NH3 + CO2
Další sloučeniny Kyselina thiokyanatá a thiokyanatany thiokyanatany vznikají reakcí kyanidů se sírou, v kyselém prostředí uvolňují nestálou kyselinu thiokyanatou HSCN, která se lehce rozkládá Thiokyanatany se také nazývají rhodanidy a tvoří řadu komplexních sloučenin, například typické červené sloučeniny s Fe3+
Další sloučeniny V koordinačních (komplexních) sloučeninách mohou být částice NCO resp. NCS vázány i přes dusík (izokyanatany –N=C=O, izothiokyanatany –N=C=S), známé jsou i fulmináty (-O-N=C), používané jako výbušniny
Historie • sloučeniny (křemen) známy od nepaměti • 1823 Berzelius připravil křemík redukcí K2[SiF6] roztaveným draslíkem • 1947 objev transistorového jevu v germaniu a následně v křemíku
Výskyt • Druhý nejrozšířenější prvek zemské kůry (27,2 hmotn. %), ve vesmíru až 7. • Výskyt pouze ve sloučeninách s kyslíkem, velké množství horninotvorných minerálů, křemičitanů, hlinitokřemičitanů a křemene
Křemík • Křemík krystaluje ve struktuře diamantu • Kompaktní křemík je mimo vysokých teplot (nad 1000 °C) chemicky značně odolný (na povrchu vzniká vrstva oxidu o tloušťce pouze několika atomových vrstev), při vysokých teplotách přímo reaguje s kyslíkem, sírou, fosforem, dusíkem, halogeny atd.
Křemík • Kompaktní křemík reaguje z kyselin pouze se směsí konc. HNO3 + HF, podstatně lehčeji reaguje s horkými roztoky alkalických hydroxidů Si + 2 NaOH + H2O → Na2SiO3 + 2 H2 • Roztavený křemík má silné redukční účinky na většinu oxidů kovů
Výroba křemíku • Nečistý pro ocelářství (ferrosilicium) redukcí křemene uhlíkem v obloukových pecích (většinou se železným šrotem) SiO2 + 2 C → Si + 2 CO (nadbytek SiO2) Použití v metalurgii k deoxidaci oceli, slitiny s křemíkem pro elektrické motory
Výroba křemíku • Velmi čistý pro polovodičový průmysl nečistý křemík se chlorací převede na chlorid křemičitý SiCl4 a ten se vyčistí opakovanou destilací, následně se zredukuje Mg, Zn nebo vodíkem a vzniklý křemík se přetaví do tyčí a vyčistí opakovanou zónovou krystalizací • Výsledná čistota 10-9 až 10-12 %
Silicidy • Binární sloučeniny křemíku s kovy podobají se více boridům než karbidům, mají však podstatně horší vlastnosti a menší odolnost • S kovy hlavních skupin tvoří silicidy různých složení M6Si až MSi3, s přechodnými kovy tvoří křemík převážně slitiny
Silicidy • Reakce silicidů Silicidy alkalických kovů poskytují s vodou vodík Na2Si + 3 H2O → Na2SiO3 + 3 H2 Silicidy Mg a Ca reagují s kyselinami na silany Mg2Si + 4 HCl → SiH4 + 2 MgCl2
Silany Sloučeniny křemíku s vodíkem, obdoba uhlovodíků, ale mnohem nestálejší Řada sloučenin SinH2n+2, např. SiH4, Si2H6 Silany jsou velmi reaktivní plyny nebo kapaliny, na vzduchu samozápalné, s vodou rychle hydrolyzující Si3H8+ 6 H2O → 3 SiO2 + 10 H2
Silany Příprava reakcí některých silicidů s kyselinami nebo halogenidů křemičitých s hydridy SiCl4 + 4 NaH → SiH4 + 4 NaCl Použití Rozkladem vzniká velmi čistý křemík, silany používány pro speciální syntézy
Halogenidy křemíku Fluorid křemičitý SiF4 reaktivní plyn vznikající reakcí 2 CaF2 + 2 H2SO4 + SiO2→ 2 CaSO4 + SiF4 + 2 H2O S HF tvoří kyselinu hexafluorokřemičitou H2[SiF6], silnou kyselinu známou pouze v roztoku nebo jako soli (např. K2[SiF6]) Aniont [SiF6]2- má tvar oktaedru (sp3d2)
Halogenidy křemíku SiCl4 důležitá průmyslová sloučenina výroba přímou chlorací křemíku nebo SiC těkavá kapalina, lehce hydrolyzující vodou SiCl4 + 2 H2O → SiO2 + 4 HCl s alkoholy tvoří alkoxidy SiCl4 + 4 CH3CH2OH → Si(OCH2CH3)4 + 4 HCl tetraethoxysilan (tetraethylsilikát)
Halogenidy křemíku SiBr4 a SiI4 malý význam Halogen v halogenidech křemíku lze substituovat organickými skupinami, vznikají sloučeniny RxSiCl4-x s vazbou C – Si, která nepodléhá hydrolýze, reakcí s alkoholy potom vznikají alkylalkoxysilany
Silikony, siloxany Hydrolýzou RxSiCl4-x vznikají RxSi(OH)4-x, které polykondenzují a tvoří sítě R2SiCl2 + 2 H2O → R2Si(OH)2 + 2 HCl 2 R2Si(OH)2 → R2(OH)Si-O-Si(OH)R2+ H2O Použití silikonové oleje, maziva, kaučuk
Alkylalkoxysilany dva typy vazeb mezi uhlíkem a křemíkem vazby C – O – Si hydrolyzovatelné vazby C – Si nehydrolyzovatelné dimethyldimethoxysilan
Metoda sol-gel Využívá vlastností alkylalkoxysilanů a alkoxidů křemíku (i jiných prvků) tvořit hydrolýzou a polykondenzací polymerní struktury Využití příprava anorganických a hybridních materiálů pro speciální účely ve formě nanovrstev, nanovláken, nanočástic a kompozitů (více na magisterském stupni)