Francie a podoba „vládnutí“

1. Francie a podoba „vládnutí“

2. II. Polovina XX. století • 1946 - 1958, IV. Republika, stabilita vlád se počítala na týdny, možná měsíce • 1944 – 47 GPRF pět vlád • 1947 – 54 (Vincent Auriol, 16 vlád) • 1954 – 1959 (René Coty, 8 vlád) • 1958 – 2008, V. republika v různých podobách • 1958 – vzorný poloprezidentský režim • Vláda a její role je závislá na momentální fázi „režimu“

4. Základní charakter vládnutí • semiprezidentský systém, pružný a flexibilní • přímo volený prezident i parlament – Národní shromáždění • pravomoci prezidenta mají nárazový charakter, zakazovací, mimořádné situace, nejedná se tedy o vševládnoucího prezidenta • jedná se o střídání prezidentské a parlamentní fáze • hlava sátu sdílí exekutivní moc s premiérem, duální autorita • prezident je nezávislý na parlamentu, není však oprávněn vládnout sám či přímo, jeho vůle musí být tlumočena vládou a procházet přes její rozhodnutí • premiér a vláda a představují instituce nezávislé na prezidentovi a jsou závislé na parlamentu • duální struktura autority poloprezidentského systému umožňuje různé vyvažování a přesunování mocenské převahy

5. Prezident • přímo volený, 7 nyní 5 let mandát • Široké pravomoci, zahraničí, obrana • Neodvolatelný, možnost opakovaného zvolení • De Gaulle, 1958 – 1969, G. Pompidou, 1969 – 1974, V.G. D´Estaign, 1974 – 1981, F. Mitterrand, 1981 – 1995, J. Chirac, 1995 – 2007, N. Sarkozy 2007

6. Vláda • Kolegiální orgán v jehož čele stojí první ministr • Zhruba dvě desítky prvních ministrů, životnost vlády za V. republiky je okolo 33 měsíců • Seskupení ministrů a státních tajemníků - Vládní rada, bez přítomnosti prezidenta (de Gaulle zrušil) • Ministerská rada – předsedá jí prezident, každou středu

7. Ministerský předseda • Osoba která „spolupracuje“ s prezidentem a uvádí v činnost jeho politiku • Osoba závislá na prezidentově „vůli“ (rezignační asignace) • Představitel „dyarchie“ (kohabitace je převrácená dyarchie) • Odchod předsedy vlády a spojená obnova vládního tělesa je spojena s odchodem prezidenta, porážkou ve volbách (hlasováním) • Dobrovolný odchod J. Chirac 1976 • Absolventi ENA (především 81- 02), nestraníci jsou blíže pravici, výjimku představuje R. Barré, ten vstoupil do strany až po výkonu mandátu

8. Parlament • 577 poslanců Národního shromáždění a 321 Senátorů - většinový a smíšený vs. • NS lze považovat za důležitější celek • Hlavní frakce UMP (RPR, UDR, UNR) UDF/NC, UDF/MD, PS, PCF, PR, Vert, nezávislí (nikoliv FN) • Schopnost nejen získávat hlasy, ale i mandáty

9. Čtyři druhy vládnutí • Plebiscitární – 1958 – 1962, referenda, obcházení parlamentu, vláda „servisní orgán“ • Většinový - 1962 – 1968, 1981 – 1986, 1995 – 1997 • Racionalizovaný - 1974 – 1981, 1988 – 1993 • Kohabitace - 1986 – 1988, 1993 – 1995, 1997 - 2002

10. Závěr • Vliv politického systému, poloprezidentského systému • Proměnlivost platných pravidel v různých variantách vládnutí • Minimální stranický tlak, neexistence „koalic“ tradičního typu • Otázka přechodu k systému VI. Republiky