Demokracie

1. Demokracie Úvod do politologie

2. Co je to demokracie?

3. Pojem demokracie • Z řečtiny „vláda lidu“ • Démos = lid • Kratein = vládnout • Co vše může být, nejlépe vyjadřuje výrok Abrahama Lincolna z r. 1863 • Je to „vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid“

4. Vláda lidu • Vláda vládne se souhlasem lidu • Kdo je to lid? • V současnosti dospělí občané, kteří jsou si rovni • Politická rovnost = každý jednotlivec má ve společnosti stejnou váhu. • „jeden člověk, jeden hlas; jeden hlas, jedna hodnota“

5. Vláda prostřednictvím lidu • Lidé se účastní procesu vládnutí • Jakým způsobem? • Přímo → přímá demokracie • Prostřednictvím volených zástupců → zastupitelská demokracie

6. Vláda pro lid • Cílem vlády je zajištění obecného blaha všech členů společenství

7. Transformace demokracie podle Roberta A. Dahla • Demokracie a její kritici • Tři transformace demokracie = shrnutí vývoje demokracie

8. První transformace • Spojená s tzv. klasickou demokracií • Typický příkladem jsou Atény v 4. a 5. století př. Kr. • Malé homogenní městské státy • Občané se přímo účastní na vládě • Republikánská tradice • Příklad Římská republika a malé městské italské státy ve středověku

9. Druhá transformace • 18. a 19. století • Spojená se vznikem národního státu • Prosazení zastupitelského principu → velké heterogenní státy • Prosazení omezení vlády (systém brzd a protivah) → vznik republik + transformace absolutní monarchie v konstituční • Rozšiřování volebního práva • Vzniká liberální demokracie

10. Třetí transformace • Přelom 20. a 21. století • Rozšíření liberální demokracie ve světě, ale rozdíl mezi praxí a ideálem • Dahl navrhuje rozdělit ideál (demokracie) a praxi (polyarchie = vláda mnoha) • Výzvy: • Další rozvoj demokracie v liberálních demokraciích (využití informačních technologií) • Demokratizace nadnárodních struktur

11. Klasická demokracie • Její atributy: • Politická rovnoprávnost • Přímá účast občanů na vládě • Volba do veřejných funkcí shromážděním nebo losem • Krátká funkční období – obvykle 1 rok • Malé homogenní městské státy • Omezené občanství na muže nad 20 let, jejichž rodiče byli Atéňané • Mimo ženy, otroci a cizinci • Z asi 300 000 obyvatel Atén mělo občanství jen 40 000

12. Kritika demokracie • Platón a Aristoteles • Demokracie = špatná forma vlády • Platón: • Demokracie je vláda chudých, kde každý si může dělat co chce → nevládne zde zákon • Vede k anarchii a ta k tyranii • Neuznává svobodu a rovnost → přirozená je nerovnost lidí, proto by občané neměli mít stejná práva • Nejlepší formou vlády je monarchie nebo aristokracie

13. Kritika demokracie • Aristoteles • Jde o vládu chudých v zájmu chudých a ne celé společnosti • Nejlepší ze špatných forem vlády • Negativní hodnocení Platóna a Aristotela převážilo až do 18. století, taktéž spojení demokracie pouze s přímou účastí občanů na vládě

14. Liberální demokracie • Klasické liberální myšlení se formovalo na konci 18. a v průběhu 19. století. • Ranné liberální myšlení se formovalo již v 17. století, a to v Anglii → reagovalo na boje mezi králem a parlamentem • Na demokracii liberálové pohlíželi stále negativně a nepovažovali ji za reálnou formu vlády.

15. John Locke (1632-1704) • Dvě pojednání o vládě • Nejvyšší hodnotou člověka je svoboda. • Člověk má řadu přirozených práv. • Stát existuje pouze za účelem ochrany jedinců, kteří v něm žijí (ochrana soukromého vlastnictví). • Účelem státu je zabránit, aby občan nebo skupina občanů porušovali práva jiných, stát ale sám musí práva občanů respektovat.

16. John Locke (1632-1704) • Vláda vládne pouze se souhlasem lidu a za jasně stanovených podmínek. • Občané ji tudíž mohou změnit, pokud vláda zneužívá moc. • Dělba moci • Zákonodárná, výkonná, federativní a soudní • Občané volí své zástupce. • Volební právo je ale omezené majetkem.

17. Montesquieu (1689-1755) • O duchu zákonů • Dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní • Moci musí být rozděleny i personálně, nesmí dojít ke koncentraci moci jednou osobou. • Jeho cílem je dosáhnout maximální kontroly moci. • Ovlivnil především tvůrce americké ústavy a konstitucionalistické myšlení v Evropě.

18. Americká ústava (1789) • Otci zakladatelé byli v prvé řadě liberálové, a ne demokraté → jak omezit moc vlády? • Na ústavodárném shromáždění ve Filadelfii (1787-1788) diskuze mezi federalisty a antifederalisty • Prosazení systému brzd a protivah • Instituce jsou voleny na různou dobu a mají odlišné pravomoci, vzájemně se kontrolují

19. Spojení liberalismu a demokracie • Protektivní demokracie • Jeremy Bentham (1748-1832) a James Milla (1773-1836) • Navazují na Lockovy myšlenky • Hlavní prvky: • Dělba moci • Garance politických práv občanů • Oddělení státu a občanské společnosti • Občanská společnost je založena na soukromém vlastnictví a tržní ekonomice

20. Spojení liberalismu a demokracie • Jednoznačně preferují zastupitelský princip → nejlepší záruka proti svévoli státu. • Vypracovali koncept „zastupitelské demokracie“. • Chtěli rozšířit volební právo → to by vedlo k posílení parlamentu vůči králi. • Důraz na ochranu soukromého vlastnictví.

21. Spojení liberalismu a demokracie • Vývojová demokracie • John Stuart Mill (1806-1859) a Alexis de Tocqueville (1805-1859) • Odlišuje se od protektivní důrazem na rovnost občanů • Spojení svobody občana (i předchozí myslitelé) a politické rovnosti občanů → liberalismus + demokracie

22. Spojení liberalismu a demokracie • John Stuart Mill (1806-1859) • Úvahy o zastupitelské vládě • Demokracie je dobrá forma vlády, protože se v ní maximálně a harmonicky rozvíjí schopnosti jednotlivce • Demokracie vede k občany k účasti na veřejném životě → zlepšuje se jejich smysl pro občanství • Demokracie zdokonaluje člověka tím, že na něj klade požadavek, aby občas zastával veřejnou funkci. • Veřejná funkce má vliv na jeho morální výchovu a zdokonalení, neboť musí zvažovat zájmy jiných lidí, než jen své vlastní.

23. Spojení liberalismu a demokracie • Je pro rozšíření volebního práva (i pro ženy), ale neuznává politickou rovnost občanů. • Hlasy by se proto vážily. • Počítá již se zastupitelskou demokracií skrze parlament (pojítko mezi vládou a občany) • Obavy z demokracie: • Vláda se může dostat do rukou neschopných a neznalých. • Mohou se prosadit třídní zájmy a ne zájmy všech. • Demokracie proto musí poskytnout záruky ochrany menšin.

24. Spojení liberalismu a demokracie • Alexis de Tocqueville (1805-1859) • Demokracie v Americe • Zabýval se slučitelností politické rovnosti (demokracie) a ochrany svobody (liberalismus) → důležité hodnoty, ale mohou být v rozporu • Pokud ve společnosti existuje rovnost, ale neexistuje omezení moci, je zde tendence vládnout despoticky. • Podstata demokratické vlády spočívá ve svrchovanosti většiny a této tyranii se nemůže nic postavit. • Jen rovnost bez svobody není demokracie → nutná ochrana menšin, brzdy a protiváhy v systému

25. Liberální demokracie • Je to demokracie nepřímá postavená na zastupitelském principu. • Pravidelně se konají volby a občané jsou si politicky rovni (všeobecné volební právo). • Je to demokracie konkurenční → existence politických stran. • Stát je jasně odlišen od občanské společnosti. • Vládnoucí moc je omezena, existují zde záruky ochrany občanů před státem. • Tržní hospodářství.

26. Participační demokracie • Jean-Jacques Rousseau (1712-1778) • Úvahy o demokracii, ale bez liberalismu • Demokracie je nástrojem, skrze něhož lze dosáhnout svobody občanů. • Lidé jsou svobodní jen tehdy, pokud se podílí na veřejném životě → formulují zákony a provádí je.

27. Participační demokracie • Důležitý je koncept „obecné vůle“ • Je to to, co by lidé chtěli, kdyby nejednali sobecky. • Svrchovanost lidu je absolutní. • Důležitá je i vysoká míra ekonomické rovnosti, která povede i k rovnosti politické a svobodě. • Rovnost je předpokladem pro vznik obecné vůle.

28. Totalitní demokracie • Hlavní problém představuje: co je to obecná vůle? • Ta může být definována i diktátorem. • Rousseau je proto považován i za otce tzv. totalitní demokracie. • Vůdce vyjadřuje skutečné zájmy lidu. • Demokratické prvky jsou soustředěny na masové rituály (masová shromáždění, pochody, manifestace) • Nacistické Německo, fašistická Itálie.

29. Procedurální demokracie • Joseph A. Schumpeter (1883-1950) • Kapitalismus, socialismus a demokracie • Hlavní myšlenkou je, že demokracie je metoda, nikoliv cíl • Demokratická praxe je střet mezi konkurenčními politickými lídry, seskupenými v politických stranách, o mandát voličů vládnout. • Role občanů spočívá v poskytnutí mandátu vládnout.

30. Procedurální demokracie • Klíčovým prvkem jsou volby = prostředek zvolení vládnoucí elity a zdroj legitimity rozhodování vládnoucí elity. • Demokracie není vládou lidu, ale vládou, kterou lid akceptuje. • Synonymum k minimalistické demokracii, demokratickému nebo kompetitivnímu elitismu

31. Polyarchie • Robert A. Dahl (1915-) • Demokracie a její kritici • Koncept polyarchie (= liberální demokracie) x demokracie (= ideál) • Výčet prvků, které by polyarchie měla splňovat

32. Polyarchie • Volení úředníci • Svobodné a spravedlivé volby • Všeobecné volební právo • Právo ucházet se o úřad • Svoboda projevu • Alternativní zdroje informací • Svoboda sdružování

33. Deliberativní demokracie • Posun v pojetí demokracie po r. 1990 • Vymezuje se vůči pojetí demokracie soustředěné jen na akt voleb. • Je založena na schopnosti občanů komunikovat, naslouchat a obhajovat své názory ve veřejné diskuzi.

34. Deliberativní demokracie • Řešení problému politické legitimity (např. demokratizace nadnárodních struktur). • Nutnost rozvinout instituce veřejné sféry, které by umožnily spontánní tvorbu veřejného mínění. • Jedním z představitelů je Jürgen Habermas • V deliberativní demokracii musí existovat místo veřejné sféry pro neformální politickou komunikaci. Její institucionální bází jsou uskupení občanské společnosti.

35. Modely demokracie podle A. Lijpharta • Majoritní (westminsterský, většinový) • Příkladem je politický systém Velké Británie • Jednobarevné vlády • Dominance exekutivy (převaha nad parlamentem) • Dvoustranický systém • Většinový volební systém založený na principu „vítěz bere vše“ • Unitární a centralizovaná vláda • Flexibilní ústava • Chybějící posuzování ústavnosti zákonů

36. Modely demokracie podle A. Lijpharta • Konsociační demokracie • Malé evropské státy (Nizozemí, Belgie, Švýcarsko, Rakousko) do 60. let 20. století • Východiska: • Vnitřně rozdělená heterogenní společnost → vytváření segmentů, které mají vlastní identitu a mezi sebou nekomunikují.

37. Modely demokracie podle A. Lijpharta • Charakter politického systému: • Konflikty mezi segmenty se řeší na politické úrovni • Typická je spolupráce a dohoda elit • Vytváří se zde velké koalice • Proporcionalita → proporční volební systém, ale i proporcionalita v jiných rovinách • Menšinové veto • Segmentální autonomie

38. Modely demokracie podle A. Lijpharta • Konsensuální demokracie • Reforma konsociační demokracie ve smyslu její větší univerzálnosti • Východisko: heterogenní společnost • Parlamenty odrážejí složení obyvatelstva – jsou zrcadlem společnosti

39. Modely demokracie podle A. Lijpharta • Charakteristické prvky: • Koaliční vlády • Vyvážený vztah mezi vládou a parlamentem • Vícestranický systém • Poměrný volební systém • Korporativismus • Federální a decentralizovaná vláda • Dvoukomorový parlament • Rigidní ústava • Ústavnost zákonů posuzuje nezávislý soud