Environmentalismus

1. Environmentalismus Eva Moulíková a Tereza Janovská 3.B

2. Obecnácharakteristika politických ideologií • Politické ideologie mají čtyři základní funkce: • napomáhají v objasňování politických jevů a politické praxe • umožňují identifikaci s komplexním systémem hodnot • umožňují identifikaci s danou sociální skupinou • poskytují základní východiska pro formulaci politického programu a jeho cílů • Termín ideologie poprvé zmínil Francouz Antoine Destutt de Tracy (roku 1795). Následně dostal negativní význam jako soubor iracionálních, nepraktických či falešných představ o světě. • Pro západní demokracii měl od 19. století zásadní význam vliv konzervativní, liberalistické a sociálně-demokratické ideologie. V evropském prostoru se výrazně uplatnily též ideologie komunismu, fašismu nebo anarchismu.

3. Úvod do Environmentalismu • Jako politická teorie se ustálila počátkem 60. let minulého století. • Jedná se o politickou ideologii, jejíž program je zaměřen na ekologii, tedy ochranu životního prostředí, které je devastováno současným Západním životním trendem blahobytu a nadbytku.

4. Hlavní představitelé • V 60. letech se mnozí autoři začali věnovat problematice životního prostředí a poukazovali na nevyhnutelnost populační exploze, mezi nimi především: • ekolog Paul Ehrlich ve své knize The Population Bomb (1968) • někteří autoři hledají východisko v syntéze ekologie a východních náboženství (A. Naess, G. Snyder) • Objevují se ekologické nátlakové skupiny, jako Greenpeace, Earth First!, Friends of the Earth. V průběhu 80. let vnikají v mnoha evropských zemích strany zelených. • Nejznámějšími představiteli environmentalismu jsou bezesporu manželé Meadowsovi, kteří již v 70. letech varovali před lidskou expanzí ve své knize Meze růstu (1972), a na ní navazující knihou Překročení mezí (1995), ve které naznačili, že lidstvo již meze rozvoje a růstu překročilo, nebo se k tomu bezprostředně blíží.

5. Ekologie a environmentalismus • Pokud jde o význam těchto klíčových slov, lze odhalit značný rozdíl: • EKOLOGIE - totoslovo použil poprvé v roce 1858 Ernst Haeckel a postupně se vžilo pro označení podoboru biologie, zkoumajícího vzájemnou interakci mezi organismy a životním prostředím.V tomto smyslu můžeme ekologii chápat jako pozitivní vědu • Ekologie nicméně bývá chápána také jako oblast normativních doporučení, jak se má člověk chovat uprostřed přírody. V tomto druhém smyslu se již začínáme pohybovat v rovině politických soudů, která se běžně označuje jako environmentalismus. • ENVIRONMENTALISMUS je tak plně hodnotnou politickou ideologií, hlásící se k principům ekologie.

6. Vnitřní členění • Vnitřně můžeme ideologii dále diferencovat na: • radikální environmentalismus - představovaný ekoterorismem, ekoanarchismem a dalšími antisystémovýmy proudy • umírněný environmentalismus - lze dále rozčlenit na: • nátlaková hnutí (Hnutí Duha, Děti Země) • participující skupiny (Strany zelených, UNEP) • Na základě míry ideologizace lze také rozlišovat: • nábožensky-ideologickou rovinu (především radikální environ-mentalismus) • pragmatickou institucionálně-státní rovinuochrany přírody

7. Radikální environmentalismus • Označovaný též jako hlubinný představuje silně ideologicky zabarvený proud s antisystémovýmy požadavky. • Vychází z eticky-náboženského přesvědčení, že příroda je posvátná, a proto je nutné ji chránit, nikoli pro lidi, ale pro ni samotnou. Důležitým momentem je zde „návrat k přírodě“ a omezení konzumu s cílem dosáhnout harmonie mezi člověkem a přírodou. • V radikálním environmentalismu se v konfrontaci s různými etickými, filosofickými a náboženskými myšlenkami ustalují některé další směry: • například ekofeminismu, ekomarxismus, ekoanarchismus • Tyto proudy usilují o přetvoření dosavadní společnosti ve jménu nejvyšších hodnot, jako je přežití lidstva či posvátnost přírody, což vede k vysoké míře agresivity. • Někteří autoři extrémní environmentalismus podrobují další kritice. Martin Lewis ve své knize Zelené mámení (1992) argumentuje, že pokud by byl uskutečněn, vedl by ke skutečné ekologické katastrofě.

8. Umírněný environmentalismus • - je představován poněkud optimističtějšími ideologickými proudy. Především je zde klíčová teze, že ekologický rozvoj lze zajistit správným rozhodováním státu • Silněji ideologizované a poněkud radikálnější křídlo nátlakových skupin lze spatřovat v Hnutí Duhasnažícím se prosadit svoji vizi blížící se ekologické katastrofy a její prevence. • Protipólem je pak v podstatě neideologická skupina Děti Zeměsnaží se řešit jednotlivé případy poškozování životního prostředí bez toho, aby vynášela mravní soudy o všeobecné prohnilosti moderní civilizace. • Participující skupiny jsou pak zelené strany. Tyto strany mají obvykle již ve svém programu zabudovány environmentální soubory ekonomických, vědeckých i politických názorů na problémy typu: jaderná energie, znečišťování ovzduší, ubývání fosilních paliv či globální oteplování, které se pak snaží uplatňovat ve státní politice. • Environmentalismus však může prosakovat i do jiných, standardních politických ideologií, čímž se opět ve státní politice uplatňuje.

9. Kritika environmentalismu • Upozorňuění na existenci hranic limitujících možnosti expanze lidské společnost a diskuse ohledně environmentalismu, vyvolaly zápornou reakci. • Jako rozhodní odpůrci vystoupili například: • britský Fyzik John Maddox s knihou The Doomsday Syndrome (1972) • americký futurolog Herman Kahn, spoluautor knihy Things to Come (1972) • R. B. Fuller, autor knihy An Operating Manual for Spaceship Earth Ve svých pracích shodně uvádějí, že expanze moderní ekonomiky nepředstavuje žádnou hrozbu proživotní prostředí, naopak je v ní klíč, všech současnýchproblémů. John Maddox navrhuje řešit hrozbu hladu tím, že budou vykáceny deštné pralesy a uvolněná půda oseta! R.B. Fuller přirovnává zeměkouli k řiditelnému stroji a vyjadřuje přesvědčení, že všechny problémy budou vyřešeny pomocí počítačů.

10. Kritika environmentalismu • Jinou formu argumentace nalézáme v 80. letech u Rona Arnolda, autora knihy Ecology Wars (1987): • Lidská činnost a všechny její produkty jsou právě tak částí biosféry jako ptáci či velryby. Znečištění není proto nijak nežádoucí; je to přirozený důsledek života a práce. Negativistické a nekonstruktivní právní normy omezující průmyslové znečištění jsou právě tak hloupé, jako kdybychom chtěli krávám nařizovat, že nesmějí produkovat hnůj.

11. Politika environmentalismu • Manželé Meadowsovi vydali svou knihu Meze růstu již v roce 1972: • „Bude-li trvat současná tendence růstu světové populace, znečišťování, produkce potravin a vyčerpávání přírodního bohatství, bude někdy v průběhu příštích sta let na této planetě dosaženo mezí růstu. Nejpravděpodobnějším důsledkem bude náhlý a nekontrolovatelný pokles populace i průmyslové výroby“ • Právě náhlý a nekontrolovatelný pokles populace i průmyslové výroby se stal klíčovým momentem pro hledání trvale udržitelného rozvoje.

12. Program OSN • OSN se na počátku svého fungování nezabývala otázkami ekologických hrozeb. V 60. letech bylo podepsáno několik úmluv týkajících se znečištění moří v souvislosti s únikem ropy, ale mezinárodní společenství začalo skutečně reagovat na možné dopady rostoucího rozvoje až počátkem 70. let. • Z tohoto důvodu vznikl program na ochranu životního prostředí (UNEP), který vznikl na stockholmské Konferenci OSN v roce 1972. • Tento program má podporovat partnerskou spolupráci ve snaze nalézt způsoby, jakými by státy a národy mohly zvyšovat svou životní úroveň bez toho, aby musely ohrožovat životy budoucích generací. • Zapojování ekologických odhledů do hospodářského plánování však probíhalo příliš pomalu a celkový stav životního prostředí se nadále zhoršoval, navíc se zde objevili nové hrozby, jako ozónová díra či globální oteplování. • V 80. letech bylo podepsáno několik smluv a v roce 1983 vznikla Světová komise pro životní prostředí. • V roce 1987 pak předložila Komise ValnémushromážděníOSN koncepci trvale udržitelného rozvoje, jako alternativu ke stávajícímu přístupu, který byl založen pouze na dosažení hospodářského růstu.

13. Agenda 21 • Na KonferenciSpojenýchnárodů o životním prostředí a rozvoji (UNCED) (Rio De Janeiro, 1992), známé rovněž jako SummitZemě, se státy světa shodly na všeobecné koncepci rozvoje, který by byl šetrný k životnímu prostředí a zároveň zajistil ekonomický rozvoj. • Summit schválil: • Agendu 21 - akční plán definující rozvojové i environmentální cíle pro 21. Století • DeklaracizRia o životním prostředí a rozvoji, která stanoví práva a povinnosti států, a Zásady správy lesů, které obsahují směrnice pro udržitelné lesní hospodářství ve všech státech světa. Přítomní představitelé rovněž podepsali úmluvy týkající se klimatických změn a biodiverzity.

14. Výhody této ideologie • Environmentalismus má stejně jako jiné ideologie mnohé nevýhody i výhody. Environmentální politika je velmi důležitá pro budoucí generace. Že environmentalismus není nezanedbatelná ideologie je vidět na postkomunistických zemích, kde byla ekologie po dlouhou dobu opomíjena a ekologická krize je tam tak viditelnější. Postkomunistické země, do kterých ekologické snahy pronikly mnohem později, se obvykle potýkají s daleko většími ekologickými problémy, nicméně za posledních 10 let je zjevně viditelné zlepšení, především díky ekologickým programům politických stran. Environmentalismus je výhodou sám o sobě, zajišťuje nám lepší životní prostředí.

15. Výhody této ideologie • Nesporně další výhodu je celkový pohled na budoucnost, snaha ošetřit přírodní zdroje pro budoucí generace. Rychlost technického vývoje v moderní společnosti přispívá k našemu individualismu a krátkozrakosti, takže nejsme schopni nějakého dlouhodobějšího a globálnějšího vhledu na zacházení s přírodou. Environmentalismus se nám snaží ukázat, jak je důležité šetřit s neobnovitelnými zdroji energie a energií vůbec či co nejméně znečišťovat životní prostředí. Environmentalismus počítá s budoucností.

16. Výhody a nevýhody ideologie • Z dlouhodobého ekonomického hlediska je environmentalismus rovněž výhodný, protože nynější investice do ochrany životního prostředí se dlouhodobě vyplatí. Hospodářský rozvoj není trvale udržitelný, proto se snaží dosáhnout zásadního obratu v dosavadním pojetí rozvoje a učinit hlavním kritériem rozvoje jeho trvalou udržitelnost. • Na druhou stranu, státní politika vedená v duchu environmentalismu bývá daleko náročnější na finance, než politika vedená bez ohledu na životní prostředí, což v mnohých případech nahrává proti environmentalismu. Vezme-li však v potaz dlouhodobé důsledky takové politiky, musíme bezesporu přiznat, že ta environmentální je nejen výhodná, ale také se jeví jedinou možnou a nezbytnou cestou.

17. Výhody a nevýhody ideologie • Proti environmentalismu nahrávají jeho krajní radikální směry, které by mohly vést k totalitarismu. Tyto směry se snaží změnit myšlení lidí a dosavadní strukturu společnosti, což by mohlo vyvolat katastrofální důsledky. Ekologické smyšlení lidí je sice ještě třeba trochu „vypilovat“, ale mělo by se tak dít osvětou a v rámci stávajícího společenského systému.

18. Závěr • Životní prostředí se nám zhoršuje před očima a environmentalismu nám nabízí cestu jeho ochrany, proto je velmi důležitou ideologií nejen pro státní politiku, ale i pro nás pro všechny. Jako politická ideologie je víceméně výhodný, uvědomíme-li si možné důsledky našeho jednání s životním prostředím a cestu k jedinému možnému východisku, které nám environmentalismus nabízí, a sice jeho ochranu..