Mezinárodní právo a vztahy BIVŠ

1. Mezinárodní právo a vztahyBIVŠ Mgr. Ilona Kostadinovová Kontakt ilda@seznam.cz http://akilda.cz/

2. Výuka v ZS 2012 - 13Výukové středisko Písekbak.oboruPA - 3.ročník v termínechdne 19.10.12 (pátek od 17,30 - 20,30h), dne 2.11.12 (pátek od 17,30 - 20,30), dne 16.11.12 (pátek od 17,30 - 20,30), dne 30.11.12 (pátek od 15,45 - 17,15h) Ilona Kostadinovová Konzultace a aktuální informace: ilda@seznam.cz http://akilda.webnode.cz/

3. Osnova: • Základní pojmy mezinárodního práva veřejného, soukromého a obchodního • Funkce mezinárodního práva • Definice a název mezinárodního práva • Vztah mezinárodního práva (veřejného) k právu vnitrostátnímu • Subjekty mezinárodního práva veřejného • Prameny a druhy pravidel mezinárodního práva veřejného

4. Základní doporučená literatura: • Ondřej, J. : Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní, 2. rozšířené vydání, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2007, ISBN 978-80-73-80-032-1, aktuálně 2009 • Seidl-Hohenveldern, I., (překlad Pauknerová M.), Mezinárodní právo veřejné, 3. vydání, ASPI, a. s., Praha 2006, ISBN 80-7357-178-1

5. Další doporučená literatura • Doporučená literatura k mezinárodnímu právu • Prameny mezinárodního práva - Viz samostatné přílohy word

6. Odborné články: • Kostadinovová, I. : Struktura soudu jako záruka jeho efektivního fungování v praxi. Budování Mezinárodního trestního tribunálu. Via Iuris, 2/2003, www.i-eps.cz/viaiuris • Kostadinovová, I. : Mezinárodní trestní tribunál • Kostadinovová, I. : Do Mezinárodního trestního soudu bylo zvoleno 18 soudců, http://akilda.webnode.cz/odborne-clanky/odborne-clanky-mezinarodni-pravo/ • Lukášek, L. : Mezinárodní trestní soud – historický vývoj, současný stav a stručný rozbor jeho statutu, Právník 12, 138/99, ISSN 0231-6625, str. 1140

7. Internetové zdroje konkrétně k jednotlivým mezinárodním organizacím: • Organizace spojených národů: http://www.un.org/ • Uprchlíci v ČR: http://www.unhcr.cz/ • Mezinárodní trestní soud: http://www.icc-cpi.int/ • Evropská společenství a EU: http://europa.eu/ • Mezinárodní organizace práce:http://www.ilo.org/ • Severoatlantická aliance/NATO: http://www.nato.int/ Všeobecné informace o postavení ČR: • Ministerstvo zahraničních věcí:http://www.mzv.cz/

8. Mezinárodní právo a soudy • Permanent Court of Arbitration (PCA) • http://pca-cpa.org/ • International Court of Justice (ICJ) • http://www.icj-cij.org/ • International Criminal Court (ICC) • http://www.icc-cpi.int/ • Court of Justice of the European Union • http://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo2_6999/ • European Court of Human Rights • http://www.echr.coe.int/echr/

9. Pojem mezinárodního práva • Soubor právních norem, které zajišťují mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství. • Stranou zájmu zůstává vnitrostátní či národní společenství, tedy úprava právních poměrů v národním společenství se přenechává jinému souboru norem a to právu vnitrostátnímu.

10. Mgr. Ilona Kostadinovová ilda@seznam.cz Evropská právní integrace • ius gentium = pravidla spontánního soužití národů (první historický model evropské integrace, právo společné všem svobodným lidem bez rozdílu) • Výrazné dostředivé vlastnosti, odstraňuje mnohé zvláštnosti a nepraktické formality právního řádu. • Starověké římské dědictví přejímala celá Evropa, právní soubor pravidel, který se stal účinným nástrojem pro úpravu soukromoprávních – zejména závazkových vztahů Římanů s cizinci, po určité období „ius civile“ s „ius gentium“ prakticky splynulo.

11. Mgr. Ilona Kostadinovová ilda@seznam.cz Národní právo • nation-state = pojem národa je míněn v politickém smyslu, v němž se stát ztotožňuje s lidem, který sdílí potřebu společné vlády, a stát tohoto typu se nazývá národní stát či národně reprezentační stát • lex maercatoria – pravidla a rozhodování sporů státy neschváleného, ale uznávaného práva přeshraničního obchodu

12. Mezinárodní společenství • Společenství států – do počátku 16. stol. • 1648 Vestfálský kongres – po třicetileté válce bylo dosaženo mírového uspořádání • Geograficky determinované • Početně omezené • Patří sem: • Státy – subjekty mezinárodního práva • Mezivládní mezinárodní organizace – subjekty mezinárodního práva • Nevládní mezinárodní organizace – autonomní činitelé • Mezinárodní sdružení jednotlivců – autonomní činitelé

13. Právo mezinárodního společenství • Souběžná existence více nezávislých politických územních celků. • Četné a intenzivní vzájemné styky těchto celků. • Překonání politiky egocentrismu a izolacionalismu. • Souborem konečným, rozšířeno na všechny kontinenty a zahrnuje všechny státy světa.

14. Stát a jeho svrchovanost • Určující subjekt mezinárodního práva. • Jednotky nadané svrchovaností (suverenitou), vrcholná a výlučná moc na příslušném státním území a nezávislá v mezinárodních vztazích. • Autorita mezinárodního práva – žádná norma nemůže vzniknout bez vůle samostatných států (volní povaha mezinárodního práva) • Zásada svrchované rovnosti – Jean Bodin, (16. stol.), • Thomas Hobbes (17. stol.) Svrchovanost se realizuje prostřednictvím vnitrostátního právního řádu. V zájmu zachování vzájemnosti států (reciprocity) vzniká a existuje právo mezinárodní.

15. Zvláštnosti mezinárodního práva • John Austin, 30. léta 19. stol. • Právo je spjato s nadřízeností normotvorné vůle (zákonodárce) a podřízeností subjektů. V právu mezi státy takový zákonodárce není. • S pojmem práva souvisí pojem soudce a exekutora jeho rozsudku, který je v právu mezi státy nenalezitelný, převládá svépomoc, je spíše souborem morálních pravidel. • Relativní mladost.

16. Zvláštnosti mezinárodního práva 1. Souřadnost – státy jsou současně výrobci (normotvůrci) mezinárodního práva i jeho spotřebiteli (adresáty oprávnění a povinností plynoucích z pravidel tohoto práva). 2. Rozvojovost • vztahuje do systému nové subjekty • upravuje stále nové oblasti mezinárodních vztahů (ekologie, odzbrojení aj.) v nových prostředích (kosmický prostor, nebeská tělesa, dno a podzemí oceánů aj.) - vniká do sféry dříve vyhrazené výlučně vnitrostátnímu právu (např. úprava vztahů mezi státem a jeho občany), příkladem je Evropská Unie - soustřeďuje dříve roztříštěnou úpravu do velkých kodifikačních děl (př. Statut mezinárodního soudního tribunálu)

17. Zvláštnosti mezinárodního práva 3. Právem částečně nepsaným - mezinárodní obyčej - obyčejotvorná praxe modifikuje platné smlouvy, včetně kodifikačních, tam, kde smluvní text již neodpovídá skutečným potřebám států tak, jak je vyvolala následná změna okolností a poměrů. - od poč. 19. stol. rozvoj smluvního instrumentu 4. Právem hmotným - Hmotněprávní pravidla stanoví oprávnění a jim odpovídající povinnosti subjektů, neupravují však postup v případech sporů o obsah a výklad takového pravidla či v souvislosti s jeho nedodržením.

18. Mgr. Ilona Kostadinovová ilda@seznam.cz Vývoj komunitárního práva • ius commune = obecné či společné právo, za místním (zemským) právem, jehož konkrétní podoba je určena velmi rozmanitými okolnostmi jeho vzniku a využívání, lze nalézt obecné zásady či společné základy právní úpravy, kterými je možné právo doplnit či nahradit, pokud se v něm projeví mezery nebo jiné vážné nedostatky. • „ius gentium inter se“ = právo, které užívají státy ve vzájemné styku • „ius gentium intra se“ = právo přeshraniční, týká se případů, kdy s ohledem na právo národů a na přeshraniční zdvořilost každý stát přizná cizímu právu působnost ve vlastním státě

19. Mgr. Ilona Kostadinovová ilda@seznam.cz Mezinárodní ochrana lidských práv • Rozvoj občanské společnosti – právo a spravedlnost pro všechny a rovnost občanů před právem 1789 – Prohlášení lidských a občanských práv, dodnes součástí platné francouzské ústavy • 20. století – spor o právní povahu sociálního státu, pracovního, sociálního a správního práva Daseinverantwortung/Daseinvorsorge = odpovědnost za to, že každý jedinec bude moci poměrně dobře přežít. Stát je nejen hlídačem, ale i dávačem, selže-li přirozená solidarita. Míra bohatství či chudoby státu, je objektivním ukazatelem, solidarita je ideálem. (30. léta 20. století - Ernst Forsthoff)

20. Procesní právo • Dnes řada arbitrážních a soudních orgánů, které mohou autoritativně rozhodnout v konkrétních sporech o porušení mezinárodního práva. • Soustředěná povaha mezinárodního práva však modifikuje především aspekt personální příslušnosti těchto orgánů, které nesmí projednat žádnou spornou věc bez souhlasu všech dotčených stran. • Reálný vliv soudních orgánů, zejména Mezinárodního soudního dvora OSN, trvale roste.

21. Funkce mezinárodního práva • Tradiční – zajistit koexistenci států v mezinárodním společenství podporou náležité stability a jistoty v jejich vzájemných vztazích. • Upravuje vztahy mezi subjekty, které disponují svrchovanou mocí, tj. nejvyšší mocí, vzájemně ohraničuje (delimituje) výkon moci jednotlivých států a tím minimalizuje konflikty mezi nimi. • Normy omezují svrchovanost států na recipročním základě.

22. Funkce mezinárodního práva • Právo spolupráce – právo koexistence přešlo postupně do vyššího stádia • Ochrana a uspokojování společných zájmů a cílů. • Ochrana mezinárodního míru, ochrana lidských práv, ochrana a úsilí o zachování světového životního prostředí, podpora mezinárodního hospodářského blahobytu a všeobecného ekonomického rozvoje. • Potřeba solidarity.

23. Název mezinárodního práva • Není právem mezi národy, nýbrž mezi státy. • Národům vyplývá právo na sebeurčení – svobodně se rozhodovat o vlastním politickém osudu včetně svobody rozhodnout o své státnosti. • Pochází z latinského „ius gentium“/právo národů, které bylo součástí právního instrumentária antického Říma. • 17. stol. – Vitoria přenesl název na „ius inter gentes“, právo mezi národy • 1780 – Benthem (angličan) přeložil jako „international law“ a užíval jej v protikladu k výrazu „national law“ • Od 19. stol. – v publikacích přidáváno slovo „veřejné“ • O několik desítek let později – zformulovala se párová kategorie k mezinárodnímu právu veřejnému jako mezinárodní právo soukromé

24. Právo veřejné X Právo soukromé • Právo veřejné – odvětví, která zakotvují nerovné postavení mezi subjekty, z nichž některé nadřazené svým projevem vůle určují závazná pravidla chování pro ostatní. • Soukromé právo – se zakládá na rovném postavení mezi subjekty a na kontraktech, jimiž strany dohodly vzájemné povinnosti a práva.

25. Mezinárodní právo • Vztahy svrchované rovnosti mezi státy a prvořadý význam smluvního instrumentu nabádají spíše k identifikaci mezinárodního práva veřejného se soukromým právem. • Dnešní mezinárodní právo veřejné tvořeno pravidly, jejichž původ lze vykázat v římských soukromoprávních institutech. Jde o podstatnou část smluvního práva. • Kritérium zvláštní povahy veřejnoprávní instituce, kterou právo zřizuje k prosazování veřejného zájmu a uděluje jí k tomu i odpovídající pravomoc, státy lze považovat za komplexní veřejnoprávní osoby.

26. Mezinárodní právo veřejné • Mezinárodní právo veřejné - mezistátní právní vztahy

27. Mezinárodní právo soukromé • Mezinárodní právo soukromé - právní vztahy mezinárodní v obecném slova smyslu, neboť přesahují hranice jednoho státu, ale jejich subjekty jsou osoby fyzické nebo právnické, podléhající některé suverénní moci – vztahy jsou upraveny vnitřním právem každého státu v okruhu jeho teritoriální a personální jurisdikce. • vzhledem k mezinárodnímu prvku, který je v nich obsažen, je lze posuzovat současně podle dvou nebo více různých vnitrostátních právních řádů. • Kolizní normy – pozitivní či negativní kolize • Mezinárodní právo trestní, správní, finanční, pracovní apod.

28. Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva • Vnitrostátní právo – všechny soubory právních norem, jimiž jednotlivé státy upravují poměry mezi fyzickými a právnickými osobami, jež podléhají jejich svrchované moci. • Existuje množina vnitrostátních práv rovná počtu států. • Koexistence vnitrostátního a mezinárodního práva a vnitrostátních práv mezi sebou. • Své vnitřní právní řády mají i mezinárodní mezivládní organizace.

29. Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva • Materiální dimenze – celek společenských vztahů lze rozdělit na: • vztahy upravené výlučně mezinárodním právem • vztahy upravené konkurenčně mezinárodním a vnitrostátním právem • vztahy regulované výlučně vnitrostátním právem

30. Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva • Formální kritéria – platnost právních norem a jejich právní síla • Monistická a dualistická učení • Monistické s primátem vnitrostátního práva, bonnská škola, Berlín, 2. pol. 19. stol. • Dualistická teorie – poč. 20. stol., dva systémy, odlišnosti. • Monistická s primátem mezinárodního práva, rakouská normativní škola, Hans Kelsen, 1917 • Způsoby recepce mezinárodního práva: • Kontinentální systém – transformace, adaptace, inkorporace • Anglosaský systém – tradičně adopce, nikoli však výlučně

31. TRANSFORMACE • Zachování doslovného znění mezinárodní smlouvy a její vyhlášení (schválení) v některé formě vnitrostátního práva, např. zákona. • Ze smlouvy se stává vnitrostátní předpis. • Souběžně existuje totožný soubor práv a povinností v příslušné mezinárodní smlouvě, jež zavazuje stát jako subjekt mezinárodního práva (formální dualismus). • Vhodná u unifikačních smluv, které vyžadují doslovný přenos obsahu smluv do vnitrostátního práva. • Pokyn zákonodárce k provedení mezinárodní smlouvy ve vnitrostátním měřítku. • Státy common law, s výjimkou USA, používají k provedení mezinárodní smlouvy, smlouva je aktem exekutivy, provádění jejích povinností vyžaduje zákonodárný akt. • USA – „self-executing traties/bezprostředně použitelné smlouvy, které zmocňují k vnitrostátnímu provádění některých smluv bez zásahu zákonodárce.

32. ADAPTACE • Obsahově přibližný přenos mezinárodně právních závazků a oprávnění do forem vnitrostátního práva. • Určitá volnost, harmonizační smlouvy mají sladit a nikoli sjednotit příslušnou oblast vnitrostátního práva a vytvořit srovnatelný standard vnitrostátních smluv ve všech smluvních státech. • Umožňuje vyloučit možná zdvojení, větší pochopení pro obsah a zvláštnosti systému vnitrostátního práva, riziko opomenutí závazků či nepřesného přenesení.

33. INKORPORACE • Vtažení normy mezinárodního práva do vnitrostátní právní sféry. • Propůjčení účinků vnitrostátního práva. • V kontinentálním právním systému lze na vnitrostátní poměry použít jen ta pravidla ve smlouvách, která jsou: • Dostatečně jasná a přesná, aby byl oprávněný subjekt schopen upravit odpovídajícím způsobem své chování. • Musí být patrno, že jsou adresována skutečně subjektům vnitrostátního práva a nikoli státům jako takovým. 》o splnění podmínek rozhodne aplikující vnitrostátní orgán

34. ADOPCE • Osvojení – mezinárodních smluv, mezinárodního obyčejového práva, jiné formy či akty aplikace mezinárodních organizací • Anglie -1769 – Blackstone „law of nations is part of the law of the land“ • 1784 – USA 》Soudy rozhodují na základě mezinárodního práva obyčejového aniž by zkoumaly, zda a jak došlo k jeho přeměně v právo vnitrostátní, obyčejové normy mezinárodního práva i interpretují.

35. Praxe v ČR • Nejvyšší soud předválečné republiky spojoval vnitrostátní působnost mezinárodní smlouvy s vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení, Nejvyšší správní soud naopak vyžadoval speciální transformační vnitrostátní normu. • A. Hobza - mezinárodní smlouva je vnitrostátně závazná okamžikem její ratifikace, resp. složením ratifikačních listin. PRAXE DNES: • Čl. 10 Ústavy ČR, z. č. 1/1993 Sb., v platném znění – vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu, stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. • Čl. 10a – mezinárodní smlouvou lze přenést pravomoci orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci, k ratifikace je potřeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu • Čl. 10b – vláda informuje Parlament o otázkách závazků vyplývajících z členství ČR v mezinárodní organizaci nebo instituci, komory Parlamentu se vyjadřují k rozhodnutím

36. Subjekty mezinárodního práva • Způsobilost k právům a povinnostem: Jednotka – práva a povinnosti adresovány přímo jí, udělovány mezinárodním právem Mezinárodní právo upravuje společenské vztahy, tj. vztahy mezi lidmi či mezi jejich společenstvími. Věc smí být toliko jako objekt, ne jako subjekt mezinárodního práva.

37. Subjekty mezinárodního práva • Způsobilost k právním úkonům: Vstupovat svým jménem do mezinárodně právních poměrů a přejímat závazky vůči jiným subjektům. Přechodná ztráta nemívá nutně za důsledek ztrátu subjektivity, př. okupovaný stát, mandátní či poručenské území. Právo přijímat a vysílat diplomatické zástupce (legační právo), právo uzavírat mezinárodní smlouvy, právo sebeobrany, právo vlajky, právo registrace letadel, právo poskytovat diplomatickou ochranu, právo předložit spornou věc rozhodovacímu mezinárodnímu orgánu, právo požívat imunity před soudními orgány jiných subjektů mezinárodního práva a způsobilost k právním úkonům, tj. nést za své chování mezinárodní odpovědnost.

38. Druhy subjektů mezinárodního práva • Subjekty práv a subjekty povinností • Subjekty prvotní (původní) a druhotné (odvozené) př. stát – vlastní fyzická existence př. jednotky, které vznikly z vůle států – mezinárodní vládní organizace • Subjekty trvalé a dočasné (přechodné) př. stát, mezivládní organizace př. povstalci jako válčící strana • Objektivní (erga omnes, státy) a subjektivní subjektivita (lze se dovolat jen vůči státům, které ji uznaly, mají např. povstalci) • Plná (stát), částečná/specializovaná či dílčí (mezivládní organizace) a marginální/okrajová (jednotlivec) subjektivita

39. Stát jako subjekt mezinárodního práva • Nositel suverénní moci, původní, neodvozené od jiné moci • Úmluva o právech a povinnostech států z roku 1933, uzavřena mezi latinskoamerickými státy, pravidla obsažená jsou uznávána v praxi všech států • Znaky: a) stálé obyvatelstvo b) vymezené území c) vláda d) způsobilost vstupovat do vztahů s jinými státy

40. Základní práva a povinnosti států • Právo na existenci • Právo na nezávislost • Rovnost • Výkon územní svrchovanosti • Mezinárodní pocty • Plná územní jurisdikce a platnost aktů státní moci (zákonodárné, správní a soudní) na jeho území • Zákaz vměšování do vnitřních záležitostí států • Sebeobrana Zákaz použití síly, ozbrojený útok proti území státu nebo politické nezávislosti je mezinárodním právem zakázaná agrese. Kogentní zákaz použití a hrozby silou. Anexe je zakázaným způsobem nabytí státního území.

41. Uznání států, uznání vlády • 3 přístupy: • Teorie konstitutivní – tradiční mezinárodní právo do 1. sv. války • Teorie deklaratorní – aktem uznání bere existující stát oficiálně na vědomí skutečnost, že nově vzniklý útvar je suverénním státem (subjektem mezinárodního práva), potvrzující účinek • Teorie deklaratorní s konstitutivními účinky – stát projeví vůli vstoupit s uznávaným státem do právních vztahů. Vláda – nejvyšší orgány státní moci, oprávněné zastupovat stát navenek, hlava státu.

42. Státní suverenita • Nezávislost státní moci na jakékoli moci, v oblasti mezistátních, tak i ve věcech vnitřních. • Vnější suverenita přestavuje plnoprávnou suverenitu v mezinárodním právu. • Stát, jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, je státem polosuverénním př. mezinárodní protektorát • Vnitřní suverenita představuje výlučnou nejvyšší moc vůči všem osobám i věcem.

43. Územní výsost, výlučná územní jurisdikce – vnitřní suverenita • Plná volnost při úpravě vnitřních věcí, je omezena pouze mezinárodními závazky. • Územní výsost – jurisdikce (pravomoc) zákonodárná, výkonná a soudní. • V mezinárodních prostorech i nad osobami (státní občanství) a objekty (loď, letadlo, kosmický objekt, stanice, plošiny na volném moři). Př. Úmluva OSN (1982) o mořském právu – právo vlajky • Osobní výsost - oprávnění státu i mimo území státu, výlučná moc nad svými občany i na území jiného státu. Osobní jurisdikce i v mezinárodních prostorech, nad kterými je zakázáno uplatňování územní suverenity. Př. na volném moři, v kosmickém prostoru Př. Smlouva o Antarktidě (1959) – výlučná osobní jurisdikce nad pozorovateli, vyměňovaným vědeckým personálem atd.

44. Třídění států • Klíma, K. a kol.: Státověda, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2006, dotisk 2009, ISBN80-86898-98-9 • Suverénní a závislé státy (území) • Státy jednotné a složené (federace, konfederace) • Zánik států, sukcese (přechod práv a závazků na jiný stát – ve vztahu k majetku, státnímu dluhu, území) • Vídeňská úmluva o sukcesi států ve vztahu k smlouvám (1978), z. č. 292/1999 Sb., platnost od 1. 1. 1999

45. Mezinárodní organizace • Vládní povahy – sdružení států, která na základě právního aktu, trvale vykonávají určité úkoly pro členské státy, a to vlastním jménem a vlastními orgány.

46. Významné mezinárodní organizace • Organizace spojených národů/OSN/UN • Rada Evropy • Evropská společenství/Evropská unie • Mezinárodní organizace práce/MOP/ILO • Světová obchodní organizace/WTO • Mezinárodní agentura pro atomovou energii • Mezinárodní trestní soud

47. Zvláštní jednotky • Svatá koalice – Vatikán (1929 – lateránská smlouva mezi Itálií a Svatou koalicí, plné vlastnictví a výlučná a svrchovaná moc a jurisdikce na Vatikánským městem) • Mezinárodní výbor červeného kříže – švýcarská nevládní organizace Ženevské úmluvy o ochraně obětí válek (1949) – dodržování pravidel humanitárního práva v ozbrojených konfliktech

48. Jednotlivec • Nemá normotvornou způsobilost. • Marginální, připuštěnou výhradně státy, tedy odvozenou mezinárodněprávní subjektivitu má. • Právně filosofické teorie poměru státu a jednotlivce. I. Absolutní superiorita státní moci – Platon, Machiavelli, Bodin, Hobbes, Hegel, Mussolini II. Svrchovanost člověka – Benthem, Constant, Mill, Proudhon, Sorel III. Kompromis – přirozená koexistence autonomních zájmů obou stran - Tomáš Akvinský, Marsilius z Padovy, Rousseau, Kant, Duguit Lidská společnost může existovat bez státu, ale nemůže být stát bez společnosti lidské. Stát není tvůrcem svobody člověka, ale jejím ochráncem. Existence přirozených práv člověka, jež je mu stát povinen poskytnout.

49. Jednotlivec jako subjekt mezinárodního práva • Zda existují zájmy, které mezinárodní právo chrání i bez konkrétního přivolení státní moci i proti konkrétní takové moci, kogentními normami mezinárodního práva. • Základní lidská práva – právo na život, svobodu, důstojnost a zdraví 》》majetkem celého mezinárodního společenství, státy se od nich nemohou jednostranně odchýlit, nemohou je partikulárně derogovat

50. Prameny mezinárodního práva • Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 》jsou připuštěna nediskriminující omezení lidských práv za mimořádné situace, která je úředně vyhlášena a v níž je ohrožen život národa 》není však připuštěno omezení práva na život, zákazu mučení, krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, zákazu otroctví a nevolnictví