120 likes | 243 Views
Kocourek Mňau. Klikej. Byl jednou jeden kocourek a ten zabloudil v lese. Potkal zajíce. „Mňau!“ zamňoukal kocourek a naježil hřbet. Zajíc se vylekal. „Kdo jsi? A proč tak strašně mňoukáš?“ „Já jsem strašný kocour Mňau! Koho chytím do drápu, toho vzteky rozsápu!“.
E N D
Kocourek Mňau Klikej
Byl jednou jeden kocourek a ten zabloudil v lese. Potkal zajíce. „Mňau!“ zamňoukal kocourek a naježil hřbet. Zajíc se vylekal. „Kdo jsi? A proč tak strašně mňoukáš?“ „Já jsem strašný kocour Mňau! Koho chytím do drápu, toho vzteky rozsápu!“
Zajíc se hrůzou roztřásl a vzal do zaječích. Všem lesním zvířatům začerstva pověděl, jaké strašné zvíře přišlo do lesa.
„Měli bychom ho pozvat na hostinu,“ radila liška. „Kdybychom ho nechali o hladu,“ přidal se vlk, „ještě by nás roztrhal a sežral!“ „Běž, zajíci, a pozvi toho strašného kocoura na hostinu!“ zabručel medvěd.
A hned se dali do vaření. Uvařili polévku, usmažili maso, upekli koláče.
„Na hostinu? Milerád!“ řekl kocourek na zajícovo pozvání. Kdo by také odmítl, když má hlad? Zajíc utíkal napřed. „Už jde!“ volal na zvířata. „Zuby má jako nože a drápy jako šavle! Ocasem mává jako kyjem!“
Kocourek si vykračoval a zpíval si do kroku: „Koho chytím do drápů, toho vzteky rozsápu!“
Jak to zvířata slyšela, strachy se rozutekla. Medvěd se vyšplhal na strom, vlk zalezl do křoví, liška a zajíc se schovali pod stůl.
Kocourek přišel, ale nikde nikdo. Dal se do jídla. Vtom si všiml, že se pod stolem něco hýbá. Byl to zaječí ocásek, ale kocourek si ho spletl s myší. Skočil pod stůl a zakousl se do něj.
Vyděšený zajíc vyběhl a hlavou vrazil so stromu. Medvěd se lekl a spadl na vlka. Vlk zavyl, jako by ho na nože brali. Za chvilku byli všichni pryč.
„Co se to tu vlastně děje?“ podivil se kocourek. Dojedl, olízal si vousky. A protože tu nebyl nikdo s kým by se rozloučil, šel domů.
Trvalo dlouho, než se lesní zvířata odvážila zpátky. „Už je pryč,“ hlásil zajíc. „Kdo by to řekl,“ divila se liška. „Tak malý a přitom tak divoký je ten strašný kocour Mňau!“ „Ještě, že jsme ho pohostili,“ zavrčel vlk. „Kdybychom ho nechali o hladu,“ zabručel medvěd, „určitě by nás všecky roztrhal a sežral!“ OlaSm