Pardubický kraj (Fyzicko - geografická sféra)

1. Pardubický kraj(Fyzicko - geografická sféra) zpracoval: Marek Hoffmann

2. Základní údaje • Rozloha Pardubického kraje je 4 519 km2 – je to jeden z nejmenších krajů ČR • Pardubický kraj vznikl k 1.1. 2000 z části bývalého Východočeského kraje na území okresů Pardubice, Chrudim, Ústí nad Orlicí a Svitavy. Jihovýchodní část zasahuje na historické území Moravy. • Pardubický kraj sousedí na severu s Královehradeckým krajem, na západě se Středočeským,na jihovýchodě s Vysočinou, na jihu s Jihomoravským a na východě s Olomouckým krajem

3. Povrch • Nejnižší nadmořskou výšku má místo, kde u Kojic řeka Labe opouští území kraje (200 m n.m) . • Nejvyšší bod je vrchol Králického Sněžníku 1423 m n.m. • Geomorfologická provincie Česká vysočina je na území kraje reprezentována třemi subprovinciemi: krkonošsko-jesenickou, česko-moravskou a Českou tabulí. • Krkonošsko-jesenická soustava je výsledkem starohorních a prvohorních horotvorných procesů, z nichž poslední byl hercynský, vrcholící v karbonu. Pohoří pak prošla procesem zarovnávání. • Během alpínsko-himálajského vrásnění byly některé části vyzdviženy podél zlomů přibližně do současné výšky. • Nejdůležitější celky jsou: Orlické hory, Podorlická pahorkatina, Kladská kotlina, Králický Sněžník, Hanušovická vrchovina, Zábřežská vrchovina. • Na území kraje zasahují čtyři celky České tabule: Svitavská pahorkatina, Orlická tabule. Východolabská tabule a Středolabská tabule. • Mezi geomorfologické zvláštnosti Pardubického kraje nepochybně patří jeskyně. Krasové jeskyně ve vápencích jsou známy z Železných hor (Podolská a Páterova jeskyně ve Vápenném Podole) a v masívu Králického Sněžníku (Patzeltova jeskyně a Tvarožné díry).

5. Podnebí • Většina území patří do oblasti mírně teplé (průměrná červencová teplota 16 - 18°C, průměrný počet letních dnů 20 - 50, průměrný počet mrazových dnů 110 -160). Jen oblasti s nejvyšší nadmořskou výškou (Žďárské vrchy, Hřebečovský hřbet, Orlické hory a Králický Sněžník) náleží klimatické oblasti chladné (průměrná červencová teplota 12 - 16°C, průměrný počet letních dnů do 30, průměrný počet mrazových dnů nad 140). • Nejmenší roční srážkové úhrny jsou zaznamenávány v nížinných oblastech (kolem 550 mm), nejvyšší ve Žďárských vrších (700 – 800 mm) a v horských oblastech na severovýchodě (až 1 000 mm). Nejvíce srážek spadne během letních měsíců, nejméně nejčastěji v únoru.

6. Vodstvo • Na území kraje se nachází hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Černého, Baltského a Severního moře. Tímto rozvodím je vrch Klepý. Větší část kraje náleží k úmoří Severního moře prostřednictvím Labe a jeho přítoků. Východní a jihovýchodní část kraje je odvodňována do Černého moře Moravou, Moravskou Sázavou, Třebůvkou, Svitavou a několika dalšími toky. Rozvodnice mezi úmořím Severního a Černého moře přibližně odpovídá historické hranici Čech a Moravy. • Největší vodní tok je Labe, na území kraje v délce 53 km. V Přeloučí má průtok průměrně 56,4 m3/s. Z Labe odbočuje řada náhonů původně sloužících k napájení rybníků. Nejdelší je Opatovický kanál, dlouhý asi 30 km, vybudovaný v 16. století. • Další významné řeky jsou Tichá a Divoká Orlice. Divoká Orlice prolamuje hřeben Orlických hor v Zemské bráně. Její velký spád byl využit při stavbě vodní nádrže Pastviny s vyrovnávací nádrží Nekoř. Tichá Orlice tvoří osu okresu Ústí nad Orlicí. Jejím nejdůležitějším přítokem je Třebovka. • Důležitý vodní tok je Loučná, protékající středem jihovýchodního cípu České křídové pánve. • Nejdelší vodní tok kraje je Chrudimka (104 km), která ve velké části toku tvoří hluboké údolí v Železných horách. • Významnější přirozené vodní nádrže na území kraje chybí. Naopak umělých vodních nádrží je celá řada. Z nich nejpočetnější jsou rybníky, jejichž založení spadá většinou do 14. – 16. století. Mnoho z nich však bylo opět zrušeno. Nejdůležitější rybniční soustavy jsou v Polabí, v povodí horní Loučné, Třebovky, Chrudimky, Svitavy a Moravské Sázavy. • Největší přehrada je Seč, o rozloze 220 ha.

8. Přírodní krajina • V roce 1884 vznikla nejstarší rezervace – Buky u Vysokého Chvojna. Chráněná území v dnešním pojetí začínají vznikat po 2.sv. válce. • V současné době na území kraje zasahují tři CHKO (Orlické hory, Železné hory a Žďárské vrchy). ORLICKÉ HORY • Horské pásmo, s hlubokými strmými údolími potoků a říček. Převážně uměle založené smrkové lesy jsou na velkých plochách poškozeny imisemi. Místy se zachovaly ostrovy přirozeného lesa s velkým podílem buku. ŽĎÁRSKÉ VRCHY • Harmonická krajina lesů, luk, pastvin a rybníků. Typické jsou ojedinělé rulové skály. Lesy dnes převážně smrkové zaujímají téměř polovinu plochy oblasti. ŽELEZNÉ HORY • Hřeben a východní část jsou zalesněny, zbytek tvoří mozaika luk a polí s hojným zastoupením dřevin rostoucích mimo les. Území patří geologickou stavbou k nejpestřejším v České republice. Z maloplošných CHÚ jsou v kraji tři NPR: • Bohdanečský rybník a rybník Matka – vodní a mokřadní biotopy, důležité hnízdiště vodního ptactva • Lichnice-Kaňkovy hory – druhově pestré bučiny na západním svahu Železných hor • Králický Sněžník – přirozené horské bučiny, suťové javořiny, rašeliniště, prameniště,