Disciplína

1. Disciplína Sociolingvistika Pavla Hernandezová – Karolína Suchá | 26. 3. 2012 | http://oltk.upol.cz/encyklopedie

2. Struktura • Definice • Obsah hesla • 1. Historie • 2. Hlavní představitelé a jejich přínos • 3. Předmět studia • 4. Metody zkoumání • 5. Hlavní pojmy • 6. Případné podřazené disciplíny • Bibliografie • Seznam potenciálních hesel

3. Definice • Definice • Shrnutí obsahu

4. 1. Historie • Zdroje (důvod vzniku) • Předchůdci • Vývoj 1. Historie (původ, předchůdci, zdroje) Už v 19. stol. se některými otázkami vztahů mezi jazykem, národem a kulturou zabýval např. Wilhelm von Humboldt. Na společenský charakter jazyka upozornil také zakladatel strukturalismu Ferdinand de Saussure a pozornost mu věnovala také francouzská tzv. psychologická a sociologická škola, zvláště lingvisté Antoine Meillet a Joseph Vendryès (Černý, 1996, s. 390). O sociolingvistice by se tedy dalo hovořit již v rámci francouzské lingvistiky 19. století. Tehdejší badatelé poukazovali na to, že produkce různých jazykových stylů souvisí s různými společenskými prostředími. Pojem sociolingvistika se objevuje však až v roce 1952 v textu H. C. Currieho (Hudáková – Táborský, 2008, s. 13).

5. 2. Hlavní představitelé a jejich přínos 2. Osobnosti a jejich přínos Významnými představiteli sociolingvistiky v jejích počátcích, tedy v 50. a 60. letech 20. stol., byli především Joshua A. Fishman a William Labov. J. A. Fishman se věnoval zejména otázkám bilingvismu a diglosie a rovněž problematice jazykové politiky a jazykového plánování, a to zvláště v rozvojových zemích. Naproti tomu W. Labov rozpracoval teorii stratifikace jazyka v závislosti na společenských faktorech a proslavil se zejména sociolingvistickou interpretací jazykových změn a propracováním sociolingvistických metod, v nichž prosadil i statistické postupy. V rámci americké sociolingvistiky pak vedle toho existoval směr orientovaný na antropologii, jehož představitelé (J. Gumperz) měli blízko k etnolingvistice.

6. 3. Předmět studia • Hlavní okruhy zájmu a jejich charakteristika • Případné podrobnější dělení disciplíny (různé přístupy) • Interdisciplinární vztahy 3. Předmět studia Někteří představitelé sociolingvistiky rozlišují tzv. makrosociolingvistiku a mikrosociolingvistiku (nebo také makro- a mikrorovinu této disciplíny). Předpona makro- znamená, že půjde o zkoumání jazyka velkých jazykových společenství (např. národů), zatímco na mikrorovině půjde o jazyk malých skupin obyvatelstva (např. dvojic, rodiny apod.). Na mikrorovině zkoumá sociolingvistika v podstatě totéž, čím se zabývá také teorie řečové činnosti a pragmalingvistika, ovšem zdůrazňuje při tom především sociální faktory, jako je příslušnost mluvčích k vrstvám společnosti apod (Černý, 1996, s. 392).

7. 4. Metody zkoumání 4. Metody zkoumání Sociolingvistika využívá pro své výzkumy celou řadu metod, z nichž některé převzala ze sociologie, sociální psychologie, dialektologie nebo etnografie a upravila si je pro své potřeby, jiné byly vyvinuty až v rámci sociolingvistiky samotné. Všechny tyto metody se dělí na dvě skupiny: • shromažďování dat – používají se dotazníky, nahrávky, přímá pozorování a různé experimenty; data se mohou shromažďovat buď podle předem stanoveného cíle (tj. se zaměřením na určitý jev), nebo bez jakýchkoli výchozích kritérií (Švejcer – Nikolski, 1986, s. 150)

8. 5. Hlavní pojmy • Definice • Případná další klasifikace jazyková situace, tj. soubor jazyků sloužících dorozumívání na určitém území a jejich vzájemné vztahy; typologie a) exoglosní, tj. soubory jazyků × endoglosní, tj. soubory variant jednoho jazyka b) vyrovnané, tj. situace, v nichž jsou jednotlivé jazyky nebo jednotlivé varianty funkčně vyrovnané × nevyrovnané, tj. jednotlivé jazyky nebo varianty jsou hierarchicky přiřazeny k různým komunikačním sférám a sociálním skupinám (Švejcer – Nikolski, 1986, s. 92)

9. 6. Případné podřazené disciplíny V případě hesla sociolingvistika nejsou.

10. Bibliografie • Bibliografie (použitá + relevantní) • Primární literatura v původním jazyce (hlavní osobnosti disciplíny) • Primární literatura v překladech do češtiny • Sekundární literatura • Elektronické zdroje (ověřené, konzultované) Sekundární literatura ČERNÝ, Jiří (1996): Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia. HUDÁKOVÁ, Andrea – TÁBORSKÝ, Jan (2008): Sociologické kapitoly pro tlumočníky. Česká komora tlumočníků znakového jazyka: Praha. ŠVEJCER, J.; NIKOLSKIJ, L. B. (1983): Úvod do sociolingvistiky. Nakladatelství Svoboda: Praha.

11. Seznam potenciálních hesel Labov William lingvistika makrosociolingvistika mikrosociolingvistika neolingvistika pragmalingvistika pražská lingvistická škola de SaussureFerdinand teorie řečové činnosti teorie stratifikace Bernstein Basil bilingvismus dialekt diglosie etnolingvistika Halliday, M. A. K. Havránek Bohuslav von Humboldt Wilhelm jazyková politika idiolekt