Katechumenát

1. Katechumenát Aleš Opatrný KTF UK v Praze

2. Katechumenátrozdělený do stupňů je zásadním ale ne jediným prvkem iniciace: - má starobylý původ • byl obnoven po půldruhém tisíciletí na 2. vatikánském koncilu • je podstatným vodítkem pro dnešní katechezi a pastoraci

3. Proč iniciace? Nesamozřejmost křesťanské existence - existují různé „tvary“ křesťanství: • „kulturní„ (rodinná příslušnost); • „morální“ ale necírkevní křesťanství (chci žít čestně a slušně); • vědomý a vytrvalý život z víry; • snaha o nadprůměr, až perfekcionismus.

4. Východisko iniciace: Vycházíme z předpokladu, že být křesťanem není povinnost, ale je to povolání a obdarování, kterého se konkrétnímu člověku v určitém čase (kairos!) z Božího úradku dostává a na něž je třeba odpovědět.

5. Jak iniciace? Uskutečněná nebo inspirovaná katechumenátem, rozděleným do stupňů. Jde o proces, který vrcholí udělením iniciačních svátostí

6. Iniciace může být: • „kompletní iniciace“ – uvedení do křesťanského života cestou katechumenátu (křest - biřm. - euchar); • „postupná iniciace“ – křest malého dítěte – eucharistie - biřmování, (+katecheze); • „dodatečná (quasi)iniciace“ – práce s dospělými, kteří byli jako děti pokřtěni, ale nebyli uvedeni do víry a životní praxe dospělých křesťanů.

7. Subjekt iniciace • Subjektem iniciace je Bůh sám. • On uvádí iniciovaného do vztahu se sebou samým. • Přijetí tohoto postoje je pro doprovázející úkonem víry! • Pochopení této skutečnosti je „testem“ chápání podstaty iniciace.

8. Iniciovaná osoba • Má právo a povinnost svobodného rozhodování pro cestu iniciace a její etapy. • Má právo na neporozumění, omyly, protesty, „zdržení na cestě“. • Jejím úkolem je obrácení, vyrůstjící z víry. Jakkoliv je nutná socializace iniciované osoby, není ještě vírou.

9. Katechumenát jako proces • Je součástí iniciace – tedy procesu. • Nejede jen o poznání, ale o proměnu života. • Tato proměna není možná bez setkání s Bohem. • V tomto procesu je důležitá duchovní intervence církevního společenství.

10. Katechumenát jako stav • Katechumen už určitým způsobem „patří k církvi“. • Není to jen „vzdělávaný žák“,ale subjekt modliteb. • Smysl a význam liturgického! • Přijetí do katechumenátu je určitou předjímkou vstupu do církve.

11. Kdo se na něm podílí • Biskup • Farář (kněz, jáhen, pověřená osoba) • Členové katechumenátní skupiny (katechumeni i pokřtění). • Ručitel – kmotr (doprovázející osoba) • Farnost • I dosavadní (nekřesťanské) okolí

12. Zásadní prvky katechumenátu I. • (Prekatechumenát), přijetí do katech. • Vlastní katechumenát: • Výuka (credo, morálka,uvádění do Písma, zácvik do modlitby, dialogické doprovázení na cestě víry, uvádění do (reálného!) společenství církve • Modlitby za katechumena

13. Zásadní prvky katechumenátu II. • Přijetí mezi čekatele křtu (vyvolené) • Skrutinia - prosby za čekatele křtu a exorcismy • Svěřování pokladu církve • Mazání olejem katechumenů • Obřad Efeta • Udělení tří iniciačních svátostí

14. A potom? • Mystagogie • Zácvik do trvalé kající praxe křesťana • Prvá zklamání • Možné ochladnutí prvotního nadšení • Někdy dočasné či dlouhodobé „ztracení“ • Důležitost dlouhodobého doprovázení (nikoliv odkládání biřmování !), které už není „připravováním se“.

15. Vznik katechumenátu • Křesťanství nejen jako přijetí víry v Ježíše Mesiáše ale jako změna života • Do církve vstupují především dospělí • Důraz na změnu života (v obdobích svobody) • Důraz na zakotvení v obci (v dobách pronásledování)

16. Zánik katechumenátu • Zabránění „křtu až před smrtí“ • Dospělí pokřtěni, křtí se (jen) děti • Ještě nejsou zámořské misie • Evropa se jeví jak křesťanská

17. Obnovení katechumenátu • Misie v koloniích, křty dospělých • Křest dospělých Jako „nový problém“ na přelomu 19./20. stol. v zemích, kde křesťanství velmi zesláblo (Francie) • Intenzivní patristické studie v 1.pol. 20 století.

18. Současné důvody k obnovení: • Nárůst křtu dospělých v „křesťanských krajích“. • Reflexe potřeby inkulturace příchozích v církvi. • Větší důraz na ekleziální charakter křesťanské existence člověka. • Obnovení pozornosti k působení zla.

19. Další důvody k obnově a slavení • Jsou podobné těm, za nichž katechumenát vznikal. Kromě toho: • Menší role autoritativního podání, větší role zkušenosti a osobního rozhodnutí. • Vetší smysl i citlivost pro osobní důstojnost a svobodu člověka.

20. Procesy v nitru iniciovaného • Přijetí výzev k víře • Odhalení už existujících elementů víry ve vlastním životním příběhu • Obrácení ke Kristu • Rozhodnutí k nutným změnám života • Objevení zkušenosti modlitby • Postupná „reorganizace“ vztahů

21. Překážky k cestě iniciace: • Nevědomost, zanedbání. • Kultura života, utvářená křesťanstvím, je člověku neznámá, nepochopitelná. • Blokující předsudky (škola, rodina, sdělovací prostředky, četba beletrie) • Špatné zkušenosti s křesťany, které se člověku stanou obrazem celé církve.

22. Shrnutí: Iniciace představuje proces, který určitým tempem postupuje a: • člověk je v něm doprovázen, • jít musí po cestě iniciace osobně, • tempem, které je pro něho možné. Na cestě iniciace jsou určité milníky, vyznačené liturgickými akcemi, ale cíl je v podstatě eschatologický.

23. Několik užitečných připomenutí pro katechizující: - pro iniciaci jsou důležité biotopy víry, - podmínkou úspěšné iniciace je doprovázení ve víře; - liturgická mystagogie je zdrojem důležitého prohlubování iniciace; - iniciace má být získáním nové identity;

24. Pokračování: - je nutná elementarizace obsahů víry (ne vše najednou a v úplnosti); - žádoucí je zapojení vlastní biografie do procesu iniciace (korelace mezi zkušeností života a kérygmatem); (Dle biskupa Franze-Petra Tebartz van Elsta)

25. Literatura: • ALBERICH, T., DŘÍMAL, L., Katechetika. Portál, 2008. • Francouzská biskupská konference: O směřování katecheze v dnešní době. Kostelní Vydří, 2008. • KASPER, W., BIESINGER, A. KOTHGASSER A. (Hg.), Weil die Sakramente Zukunfthaben. Neue Wege der Initiation in Gemeinden. Matthias Grűnewald Verlag, 2008. • Uvedení do křesťanského života, Sekretariát ČLK 1987.

26. KONEC